Tóny osudu

Tóny Osudu VIII.

23. září 2015 v 15:50 | SasuKe
Ani jsem to po sobě nekontroloval, tak doufám, že se to bude dát číst. :D Já tu teď pracuju na cosplayi a pro dnešek teda zase něco málo na blog. :3 Trochu mě štve to omezení znaků na článek. -_-



Zatím co Daisuke si s ručníkem na hlavě hrál na hospodyňku, Naoki pročítal nějaké smlouvy které měl zřejmě společnosti podepsat. Venku právě zuřila bouřka a ledový vítr se proháněl kolem oken, tu a tam do nich i zazářil blesk.
"Mohl bys tohle obstarat?" Ozvalo se z obývajícího pokoje, kde nechal Naoki ležet na stole vizitku s číslem.
Chlapec vypnul pánev a šel se podívat, co potřebuje, při pohledu na telefonní číslo mu v hlavě vyvstala důležitá připomínka, že by měl zavolat Haruce.
"Sakryš!" Sáhl hned do kapsy po telefonu, "musím zavolat přítelkyni, vydrž."
"Co jsem ti říkal o hovorech v pracovní době?"
"Tohle jsem slíbil a vůbec po kolikáté to musím říkat, ty nejsi můj šéf," odbil ho rychle a s úšklebkem vytočil číslo. Chvíli nechal telefon vyzvánět, než se na druhé straně ozvalo zašramocení.
"Ahoj!" Ozval se veselým tónem, "volám jak jsem slíbil, chtěl jsem se zeptat, kdy bys měla čas, je tu se mnou i Naoki, tak mu rovnou řeknu, kdy si beru volno," zasmál se znovu a zašklebil na mladíka, který ho jen s vážnou tváří propaloval pohledem. Zatím co modrovlásek pozorně poslouchal osobu na druhém konci.
"Dobře, co si mi chtěla říct?" Ozvalo se po chvíli mlčení, pak byl Daisuke znovu ticho, ale najednou jako by strnul, jeho výraz naprosto zkameněl, zíral tupě přes sebe.
"Rozcházíš...?" Zašeptal zmateně, bez dechu a donutil tím Naokiho, aby zpozorněl.
"Tohle je konec, nemůžu chodit s někým koho ani trochu nezajímám, už mi nevolej Daisuke!" Ozvalo se ve sluchátku značně hlasitě.
Chvíli tam tak stál, a pak telefon opatrně stáhl od ucha přes tvář až na hrudník. Nic neříkal, nehýbal se, blonďák už se chystal na něj promluvit, když najednou prudce mrštil mobilem o zeď, až se rozletěl na několik součástek, s bleskovou rychlostí si nazul boty a vyběhl ven.
"Daisuke! Kam běžíš?!" Vyskočil starší na nohy, ale žádné odpovědi se už z prázdných dveří, které se se zabouchly jen vůlí větru nedočkal.
"Hej Daisuke!" Sám vyběhl na chodbu, ale když otevřel a podíval se ven, ledový vítr ho praštil do obličeje a na příjezdové cestě po nikom ani stopy.
"Sakra, copak mu přeskočilo?!" Ptal se sám sebe rozhořčeně a pohled mu padl na rozbitý telefon na zemi.

Tóny Osudu VII.

12. září 2015 v 23:39 | SasuKe





"Já bych fakt neřekl, že tě berou zvířata," remcal mladík, zatím co mu druhý podával ledovou tříšť.
"O dost víc než tvoje kecy o práci a povinnostech."
Modrovlásek se jen ušklíbnul a nechal to být, seděl na lavičce před výběhem tygrů a zamyšleně se díval před sebe.
"Měl bych se taky trochu učit do školy, brzo budou přípravy na závody, to už na učení nebudu mít moc času," odhalil najednou kam jeho myšlenky směřují.
Naoki se tiše zasmál, načež se dočkal od menšího vyčítavých pohledů.
"Co zase?"
"Nic, jen že tohle sem nikdy neřešil, prostě sem se učil ve škole," pokrčil lhostejně rameny.
"Ty možná, já chci dobrý známky, protože jinak nebudu mít v životě moc na výběr, až si rozmyslím, co vlastně chci dělat a budu do smrti posluhovat lidem, jako jsi ty," zavrčel.
"Kdo tu mluví o známkách? Než jsem odešel ze školy, měl jsem obvykle za jedna," típnul cigaretu a nedopalek zahodil do koše.

Tóny osudu VI.

7. března 2015 v 23:26 | SasuKe



Druhého dne ráno se Naoki se líně soukal do své kožené bundy s očividným nadšením, Daisuke zatím kontroloval, jestli zabalil do tašky svačinu, za drsného ignorování vyzvánějícího telefonu.
"Tak pohni," ozvalo se z obýváku, kde dnes od rána hrála hlasitě televize, kterou se Naoki snažil pokaždé přeřvat, místo aby jí ztlumil.
"Jo, můžeme jet," hodil si mladší na záda batoh a zamířil ke dveřím.
Cestou když mu zvonil telefon už asi po třetí, Naoki se neudržel.
"Můžeš si s tím něco udělat? Vem to, nebo nebude pokoj," nařídil mu rázně.
"Ale tohle není pracovní, to je Haruka, říkal si ať to v práci neberu," postěžoval si modrovlásek.
Druhý mu přejel zrakem blikající kapsu na kalhotech.
"Tak to aspoň vypni, při tomhle se fakt nedá ani řídit."

Tóny Osudu V.

13. června 2014 v 23:21 | SasuKe
Pokračování...chudák Dai-chan.... xD




Naoki se sesunul do jednoho z křesel nahoře v pracovně a oči tupě upřel na knihovnu plnou nezajímavých titulů. Pokusil se dát si dohromady to všechno co se dneska stalo. Vlastně až teď mu došlo, jak moc s klidem vzal nakonec ten kluk to co se dozvěděl. Jiný by se v tom začal hned rýpat.

"No taky nemusíš vědět všechno," zašeptal si sám pro sebe, když si vzpomněl na ty jeho vlezlé otázky, proč se tváří jako by se nic nestalo. Nejspíš si představoval, že se tam sesype na hromádku.

"Tse, copak sem na jeho úrovni? Je mi to fuk, Jun je idiot, ať si s tou krá*ou třeba odjede do Disneylandu, koho to zajímá?" Zavrčel z představy, že ta odporná slečinka se stala jeho vyvolenou. Dozajista nepochopil vůbec nic z toho, jak se k němu celé roky choval. Měl vztek, chuť mu jednu vrazit.

Naoki se snažil vzít to trochu pozitivně, stejně není typ pro vztah, maximálně vztah s holkou na jednu noc to jo, navíc kdyby se o tom pak dozvěděl bulvár, to by měl s manažerem a celou společností teprve peklo, to jak ho otravují teď je proti tomu nic.

Promnul si rukou oči, protože v šeru které narušovala pouze lampička se mu dělaly mžitky a zrovna ho napadlo něco, co chtěl napsat.

Ani si neuvědomil po jaké době drží pero a že vlastně ta slova co kouzlí na papír před sebou tvoří celkem slušný text, právě nejlépe použitelný pro nějakou píseň, přesně takovou, jakou by zpíval on. Nebylo to nic romantického nebo procítěného, byla to jeho pravda, realita kterou zrovna žil.

"Realita," dal tomu název a pokusil se napsat řádky tak, aby se v nich tu a tam něco rýmovalo.

Tóny Osudu IV.

28. května 2014 v 17:00 | SasuKe
Naoki ležel na matraci v prvním patře, v místnosti, kde ho našel už dřív, hudba hrála tak hlasitě, že téměř přeslechl Daisukeho klepání. Ten ale bez váhání vstoupil a došel na metr k místu, kde ležel.
"Um, hele..." Začal opatrně modrovlasý.
"Co chceš? Jestli máš problém s tím, že tu ležím, už jsem ti řekl, ať si stěžuješ jinde, nejdu nic dělat," zavrčel naštvaně druhý a otočil se k němu zády.
"To ne, jen sem s tebou chtěl o něčem mluvit," ošil se Daisuke.
"Tak mluv a hlavně rychle," odsekl mu i když se zajímal, co ten kluk asi tak chce.
"Ty a Jun, jste byli hodně dobří kamarádi, že?" Zeptal se, zatím co za zády nervózně muchlal obálku.
"Hm," ozvalo se jen krátké zamručení.
"Když odjede, bude ti chybět, na to pořád myslíš, co?" Zeptal se mladší o něco příjemnějším tónem, než spolu mluvili obvykle.
"Na tom už nezáleží," odfrkl si blonďák a trochu se na matraci zavrtěl.
"Četl jsem ten dopis. Ty... Opravdu ho miluješ, že?" Zeptal se Daisuke a cítil u toho tlukot vlastního srdce až v krku, jako by čekal, že ho teď za tu otázku zabije.
Naoki se zvedl do sedu a otočil k němu se zamračeným výrazem ve tváři. Teď už si mohl viditelně všimnout, jak Daisuke svírá obálku.
"Proč si mu ten dopis nedal?" Vypustil opatrně mladší z úst.

Tóny Osudu III.

6. května 2014 v 4:31 | SasuKe
Okay, takže SasuSasku bude asi... Ve čtvrtek? Uvidíme, nějak to zkusím načasovat, jelikož od pátku doneděle je Animefest, takže nebudu doma.
Konečně mi klesl počet rozepsanejch povídek z osmi na pět, jupí. + Spoluautorský, se kterejma se asi nehnu, dokud nebudu ít mnovej noťas. Pomalu uvažuju, že začnu pst na mobilu, je to absťák.





Brzo ráno se Daisuke koupal v potoce poblíž parku. Právě seděl na jednom z kamenů a přemýšlel, když mu došlo, že už pomalu bude sedm.

"Miluju vstávání o víkendech," vylezl na břeh pro tričko a zatřepal mokrou hlavu. Vůbec se mu nechtělo do jeho nové "práce". Moc dobře věděl, že mu Naoki dělá všechny ty naschvály, aby se ho zbavil. Rozbíjel hrnky, stěžoval si na každé jídlo, v jednom kuse ho nutil vytírat a uklízet na místech, která to vůbec nepotřebovala a schválně kouřil v obýváku, protože věděl, jak moc to Daisuke nesnáší. Neobtěžoval se po sobě nic uklidit a bez problému pohodil ručník na zem doprostřed chodby. Modrovlásek by přísahal, že za chvíli se přestane zouvat do postele. Nakonec mu vynadal a vyhodil ho, sám seděl celé dny u televize nebo dělal cokoli, jen aby se nemusel věnovat hudbě.

Tóny Osudu II.

27. dubna 2014 v 16:00 | SasuKe
Muhaha slíbil jsem to načasovat napřed a stalo se... Doufám že to fakt naskočilo a že mi to neshodí celej blog jakominule... xD



Když odpoledne Daisuke odcházel za školy doběhl ho chlapec stejného věku s hnědými vlasy a brýlemi na nose.

"Dai-chan? Nesnědl jsem svačinu," podával mu bagetu.

"Jsi si jistý, že ji nepotřebuješ?" Zamračil se chlapec.

"Přestaň se tak hloupě ptát a jez," povzdechl si druhý.

Modrovlasý se mlčky zakousl do jídla.

"Co ta práce? Nechceš už mi říct podrobnosti?" Vyptával se mladík.

Tóny osudu I.

5. dubna 2014 v 19:51 | SasuKe
Okay, tak sem to sem nechtěl dávat, dokud něco nedopíšu, ale tak než to tu nechat mrtvý... Aspoń uvidím ohlas. Jinak se omlouvám, teď vážně nemám čas psát, komu sem něco slíbil, nebo čeká na pokračování, tak od března do června je nejhorší období, vydržte to.





Daisuke stál opřený o jednu vysokých Tokijských budov a čekal na příjezd muže, který ho měl vyzvednout. Na zádech ho tlačil menší batoh a v hlavě mu vířila hromada myšlenek. Dnes byl jeho první den, kdy měl začít s dobře placenou prací.

Prohrábl si temně modré vlasy, jakmile uviděl před sebou brzdit velký černý vůz, odrazil se nohou od zdi a vykročil přímo k němu.

Jen co otevřel dveře, aby se posadil na přední sedačku, asi třicetiletý muž za volantem si ho přeměřil od hlavy patě, nejdřív se zdálo, že ošoupané džíny a sportovní mikina na něj nedělají moc dojem, ale pak se přátelsky usmál.

"Ahoj, takže ty si Daisuke? Kolik, že ti je?" Zeptal se.

"Nedavno šestnáct," odpověděl chlapec.

"Ach tak, vypadáš mladší, řekl bych ti čtrnáct," rozesmál se muž a šlápl na pedál.

"Já jsem Aizawa Shiro, mluvili jsme spolu po telefonu," představil se přátelsky.
 
 

Reklama