Poezie

Démon z ohně

19. ledna 2016 v 14:00 | Sasuke
Tak jsem projel počítač, že vám sem přidám něco, co se mi tam povaluje, protože né všechno si sem vzpomenu vždycky dát.


Poslední krok tvůj utichl a měsíc září,
jsi jako dítě ztracené uprostřed noci.
Musel ses přesvědčit, že oheň pálí,
uhrane tě a chytí do vlastní moci.
Chtěl si slyšet déšť, toužil zakrýt všechny stopy.
Né každá rána se vždycky hned zhojí…
Čekáš v dešti a stále nepřichází ničí kroky.
Né všichni umíme zapomenout, jak to bolí.

Jak je vidím já

17. října 2013 v 16:57 | SasuKe
Upřímě asi největší trapárna co jsem kdy napsal ^^"...


Jak je vidím já
Jen těžko najít jedno slovo,
které všechno vyjádří.
Na světě jest jich mnoho,
přesto žádné nestačí.

Všichni je známe,
říkají si ninjové.
Prožíváme s nimi jejich život,
už od dětsví v Listové.

Každý příběh musí skončit,
jednou se nám bude stýkat.
Přejeme si do jejich světa vkročit,
a stejnou sílu získat.

Mnoho pro nás znamenají,
za hodně jsme jim vděční.
Ať naši nic neříkají,
vždyť pro mě jsou skuteční!

Vždyť mi lepší rady dali,
než někteří přátelé.
Život pořád jenom bolí,
s nimi mi je vesele.

Horkokrevní, tvrdohlaví,
bojují za vlastní cíle.
Upřímní a hrdinové,
stále věří svojí síle.

Proč je cítím jako živé,
proč mám pocit, že jsem stejná?
Vždy když přijde těžká chvíle,
černá labuť vedle hejna.

Chci být s nimi,
a tam i zůstat.
V tomhle světě nenávist a temná síla,
ve mě stále jenom vzrůstá.

Jednou až to všechno skončí,
budem na vždy vzpomínat.
Každý sám si představovat,
co vše asi ještě prožil,
ten koho měl nejvíc rád.

Proto se tak někdy ptávám,
i když mi to bývá cizí.
Změnili mi pohled na svět,
co bude až zase zmizí?

Tak buď sbohem, kamaráde...

17. října 2013 v 16:53 | SasuKe
Před hodinou se mi z ničeho nic vylouply v hlavě dva verše a já se nad nimi musel zamyslet. Tohle je výsledek. Každý si tam může představit koho chce, nechci omezovat vaši fantazii a taky bych už měl přestat kecat. xD

Tak buď sbohem, kamaráde...
Zesláblý a unavený,
doufal si snad ve vítěství?
Ubohost je lidská víra,
já se vždycky držel pěstí.

Jdu pro tebe.
Vědíc o každém mém kroku.
Čekal si to.
Cítíš už pach krve toku.

Svět je krutej,
Svět je zlej!
Jsem tady,
a tak se ptej.

Proč je to tak?
To se stává.
Život někdy bere,
někdy dává.

Stojím s mečem,
nad tvou hrudí.
Chlad už stoupá,
smrt se budí.

Čekáš pomoc,
od přítele?
Najdeš jen krev,
na jeho těle.

Ono stejně,
jako tvoje.
Brzy zemře,
to je moje!

Hrát si jako,
kočka s myší,
kam se schovat,
když tě slyší?

Rozmáchnu se nejprv dýkou,
ale jako na potvoru!
Chceš podlehnout okamžitě?
Bez snahy a bez odporu?

Vzdávat se a nechat slzy, ať ti tečou po tvářích,
to si říkáš hrdina?
Co na tom, že pařili mě,
dýka ruku protíná.

Chceš snad vědět, kde se to vzalo,
když zříš v očích nenávist?
Tohle mi to všechno dalo,
láska, ztráta a ten list.

Věz, že jsem vrah a s tím i zemři!
Já se totiž nezměním.
Za ty roky zabíjení,
stala se mi tvá krev vším.

Tak buď sbohem kamaráde,
a můžeš za mě vzpomínat.
Jaký býval život ninjů,
když jsem ho měl ještě rád.

Války toho hodně změní,
proto už jím dávno nejsem.
Protože takovej byl i muj život,
celej jenom jako zlej sen...
 
 

Reklama