Padající hvězda

Padající vězda V.

16. června 2016 v 15:50 | SasuKe


Celý den ve škole ať si to chtěla přiznat nebo ne, její myšlenky neustále utíkaly domů.
"Kam mohl Hiroto jen jít?" Měla vážně starost.
"Možná měl pravdu, snaží se mi pomoct, měla bych být vděčnější," povzdechla si, když strkala poslední sešit do tašky a vyšla na chodbu.
Zamyšlením ani nekoukala před sebe, když do někoho narazila.
"Oh, prom-," zarazila se.
"Ty jsi ta dívka za včera," usmál se mírně kluk který stál před ní.
"K-Kaito…?" Vykoktala zmateně.
"Omlouvám se, snad jsem tě moc nepřekvapil, přestupuju sem, ale netušil jsem, že na tebe narazím tak brzy," usmál se tím nejhezčím úsměvem, jaký kdy viděla.
"Já… promiň, ani jsem ti nepoděkovala!" Vyhrkla dívka a napůl se předklonila na znamení vděčnosti.
K vlastnímu překvapení však ucítila ve vlasech ruku, která jí pohladila, jako by byla nějaké koťátko.
"To nic, už jste skončili? Nechtěla bys někam zajít?" Zeptal se přívětivě. Iku překvapeně zvedla hlavu. Opravdu ji někam pozval? Nemohla uvěřit, že by tohle někdo udělal v její škole.
Nakonec přikývla a opětovala mu úsměv.

Padající hvězda IV.

30. května 2016 v 19:50 | SasuKe
Další část příběhu, mimochodem ztnáte to, když chcete o něčem psát a prostě na to vůbec není čas? Ať žije konec školního roku.




Když Iku ráno musela do školy, Hiroto si ještě v klidu hověl pod dekou, měla dojem, že toho poslední dobou naspí víc, než je potřeba pro kluka jeho věku. Jenže mladík nespal, jakmile klaply dveře vedoucí na chodbu, odkryl peřinu a dávno oblečený se vyhoupl z balkonu na nejbližší strom a spustil se po něm jako kočka.
Na dnešek měl jiný plán, protože ta holka mu nemůže jen tak zkazit plán, ten konkurz musí vyhrát, ale jestli se bude ze školy vracet tak jako včera, dozajista se jí to nemůže povést. Natáhl si kapuci až do obličeje, takže mu čouhal jen konec jeho blond ofiny a vydal se po chodníku ulicí za ní.
Škola kam Iku chodila byla asi patnáct minut cesty.
Jakmile děvče vešlo za bránu školního pozemku, Hiroto se nenápadně schoval za jeden ze sloupků a sledoval ji jak se blíží ke vchodu, proplížit se dovnitř by patrně nebyl problém, kdyby měl sebou alespoň nějakou tašku a kabát, který by zakryl, že nemá školní uniformu, ne jen tuhle stalkerskou bundu.

Padající hvězda III.

6. května 2016 v 15:02 | SasuKe
No je po Animefestu, ale fotky ještě nemáme, takže vám sem nemůžu hodit report. Zatím přidávám další část povídky. Jsem opravdu zvědavý na reakce.



Jakmile vešla do pokoje, spatřila blonďáka povalujícího se na posteli s miskou brambůrků u jejího notebooku.
"Co to děláš?" Přeměřila si ho.
"Na rozdíl od tebe, snažím se najít něco, co by nám mohlo pomoct," zamračil se, načež Iku okamžitě rozepnula batoh a vedle něj vysypala hromadu knih.
"Směle pokračuj, jdu si udělat svačinu," mávla rukou a vypařila se do kuchyně.
Jenže jak tak skládala do toustu salát a sýr, čím dál víc si nemohla pomoct, myslela na ten konkurz.
Noty se jí zdály těžké, navíc teď musela pomáhat Hirotovi, takže i kdyby chtěla, teď určitě nemá čas se to nějak naučit.
"Pochopit tohle bude asi vyžadovat dost času samo o sobě, nemluvě o tréninku," povzdechla si, při tom se zdívala na staré pouzdro v rohu místnosti, byla to kytara, na kterou hrával její dědeček, nebyla vůbec moderní, ale měla pro Iku vždycky svoje kouzlo. Její tón poslouchala ještě dřív, než si stihla uvědomovat, co to vlastně je, od narození milovala hudbu. Bohužel, teď už tu kytara několik let ležela v pouzdře osamělá, až na pár okamžiků, kdy ji Iku občas tajně vytáhla, aby se mohla dotknout jejich strun.
Nechala jídlo jídlem, přešla k pouzdru pokrytému trochou prachu, v hlavě se jí začala rodit myšlenka, taková která by jí přece jen mohl pomoct.

Padající hvězda II.

26. dubna 2016 v 15:12 | SasuKe
Inspirovali jste mě komentáři, takže přidávám nový díl, jetli mi zase uděláte radost, další bude brzo.


"Takže co tu dělám?" Začal cestou křížový výslech.
"Já nevím!" Bránila se opakovaně drobná dívenka.
Nejen, že nestačila jeho tempu, protože Hiroto byl o dva roky starší a podstatně vyšší, ale unavovalo ji, že si stále žádal vysvětlení, které neměla.
"Ale probudil jsem se na podlaze tvého pokoje, znáš mě, takže nepochybně máš co dělat s tím, že jsem tady!"
Mladík si založil ruce na prsou, stále očekával nějaké vysvětlení, aniž by si uvědomil, že právě od ní ho opravdu nedostane.
"Znám tě ze seriálu stejně jako Tomoko nebo Rya," hájila se a čekala, jak na tohle zareaguje.
"Fajn, ale to nevysvětluje, jak sem se dostal ze svého světa, pro mě doposud jediného existujícího, do tvého pokoje, nepoužívala si nějakou černou magii nebo něco podobného?"

Padající hvězda I.

24. dubna 2016 v 12:19 | SasuKe
Tenhle příběh mám už hrozně dlouho napsaný k předposlednímu dílu zhruba, tak je možná na čase ho ukázat. Jsem zvědavý, co mi na něj řeknete, inspirací pro hlavní hrdinku byla moje kamarádka, i když se jí nakonec zase tak nepodobá, ona je mou velkou inspirací často, když píšu, kreslím, nebo cokoli dělám. Takže tímhle příběhem ti chci poděkovat za to, jak mě vidíš a jak na mě vždycky myslíš a věříš ve mě.


Venku sněžilo a drobná modrovlasá dívka vyšla před školu, její pleť byla mírně bledá, na sobě měla hnědý kabátek, který jí sahal téměř ke kolenům, pro její malý vzrůst. Zadívala se směrem ke slunci, které zahřívalo zmrzlou zem v tomhle ročním období a dýchla si do rukou.
Stihla pak udělat sotva pár kroků ze schodů a vydat se k bráně, která oddělovala školní pozemky od zbytku města, když se k ní stočily pohledy vysoké blondýny a dalších dvou dívek po jejím boku.
"Iku," zaštěbetala nejvyšší z dívek, s jasným provokativním podtónem a na jehlových podpatcích udělala několik kroků blíž, přičemž si přehodila několik kadeří z ramen dozadu.
"Hele, telátko," přizvukovala jí kamarádka.
"Kam pak jdeš?" Postavila se jí první z dívek do cesty.
"Kam asi? Domů," zareagovalo děvče mírně naštvaně, aniž by se na ni podívalo a pokusilo se ji obejít.
Dívce se na moment rty zkřivily do úšklebku pod drzostí toho podřadného děcka, které k ní nemá žádnou úctu, jednou rukou se opřela celou svou silou do jejího ramene a bleskově ji shodila na zem do ledového sněhu.
Iku ucítila náraz, její ruce se zabořily do závěje a studené vločky jí napadaly do bot.

 
 

Reklama