Nauč mě líbat, nauč mě milovat

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 23 (ItaSasu) End

30. dubna 2014 v 15:00 | Sasuke
Je to myslím delší než obvykle. Tahle povídka mi přirostla k srdci, je to jedna z nejdelších co jsem napsal, zároveň moje první yaoi, nepletu-li se, tak doufám, že vám za tu dobu čtení taky a že mi řeknete, co se vám na ní líbí, popřípadě nelíbí.


23 - Začátek nebo Konec

Už potřetí se ozývalo klepání na dveře.
"Sasuke? Co je s tebou? Otevři." Vůbec to neznělo jako žádost, spíš nařízení. Jenže černovlásek seděl na zemi uprostřed pokoje opřený o postel a nereagoval na nic a nikoho.
"Sasuke odpověz, ať vím, že jsi v pořádku, nebo někoho zavolám, aby tě vytáhli ven!" Řekl trochu rozhořčený Madara.
"Jsem a odejdi," řekl polohlasně.
"Tak otevři nebo opravdu půjdu pro telefon," nařídil mu znovu.
"Je mi to jedno, zavolej si třeba na policii, když ti to za to stojí," zavrčel Sasuke. Nikdo a nic pro něj neznamenalo autoritu, tím spíš ne někdo, kdo ho tu měl hlídat.
"Zavolám Itachimu, aby mi tě ven osobně vytáhl," pohrozil mu muž.
"Hodně štěstí," odsekl drze Uchiha a přesunul se z podlahy na postel.
"Ten je teď bůh ví kde, jen využil příležitost se mě zbavit," pomyslel si a přetáhl polštář přes hlavu.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 22 (ItaSasu)

11. dubna 2014 v 10:54 | SasuKe
Tak slíbené pokračování je tady. Pořád mě iritují ty mezery v textu...



22 - Průšvih


"Sasuke, přestaň blbnout!" Snažil se Itachi uklidit svoje věci a připravit se do školy, jenže zatím se mu podařilo pouze obléct si kalhoty a i to dost stěží.
Mladší mrzutě zavrčel a dál se ho držel jako klíště.
"Proč chceš jít do školy, není to pro jednou jedno?" Stěžoval si.
Itachi nemohl uvěřit, že to ještě stále nepochopil a dělal si starost, že tenhle vztah možná dělá víc problémů než užitku. Jeho bratr na něm byl naprosto závislý, nechtěl se od něj hnout a to mu dělalo starost. Sám by sebou teď nejradši praštil zpátky do postele i s bráškou, ale věděl, že když to udělá, bude z toho průšvih, určitě nehodlal Madarovi dopřát pocit, že když je jeden den nehlídá, nejsou schopni dodržovat povinnosti, to bylo to, na co škola čekala.
Itachi se otočil a položil Sasukemu ruku jemně na čelo.
"Je mi líto, nemáš teplotu," konstatoval, zakroutil hlavou a ukázal na skříň s oblečením.
"Není tady, nedozví se to," zaprosil znovu mladší Uchiha a obtočil Itachimu ruce kolem krku.
"Může se kdykoli vrátit a věř mi, že ze školy se to dozví," povzdechl si, pak se k němu sklonil a políbil ho na tvář.
"Teď se mazej oblíct, už to, že jdem pozdě bude průšvih," řekl pak nekompromisně.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 21 (ItaSasu)

27. března 2014 v 2:24 | SasuKe
Máte mé povolení jásat, mám napsaný další díl a ano to yaoi jsem mohl udělat delší, detailnější a víc ho popsat vy úchylové, ale jsou skorotři ráno a já u toho usínám, nechat to na zejjtřek, nedopsal bych to další týden. xD
Upozornění: Yaoi 18 +




21 - Miluju tě

Itachiho pohled:
Jen co jsem vyšel ze školy, cosi mi skočilo na záda. Nemusel jsem moc hádat, že je to můj mladší bratr, který se den ode dne míň držel na uzdě.
"Co blbneš?" Setřásl jsem ho s povzdechem.
"Itachi," ozvalo se dotčeně a následně mě objal, při čemž se nenápadně otřel rty o mou tvář. I tak už po nás koukalo dost lidí.
"Tak přestaň," zavrčel jsem a mířil k autu, když jsme konečně vyšli za školní bránu, chytil se mě za ruku a provokativně propletl svoje prsty s mými.
"Sasuke!" Napomenul jsem ho naposledy. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že mu vůbec nedělá starost, že si někdo všimne, jak se po mě neustále za všech okolností plazí.
"Sasuke, tady ne!" Vytrhl jsem se mu, když vůbec nereagoval a usmíval se jako zamilovaná školačka. Čím víc jsem se mu doma snažil vyhýbat, o to víc dorážel ve škole.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 20 (ItaSasu)

9. února 2014 v 10:28 | SasuKe
Tak jo slíbený pokračování. Hlavně proto, že bráška pořád buzeruje. Dřív sem to bral jako motivaci, teď už je to spíš, že nemám navybranou, buď napíšu pokračování, nebo dostane absťák, či co já vim, čeho je ten troll schopnej. xD Jinak vidím to ještě tak na 5 dílů...


20 - Závislost

Sasuke:
Narutovy kecy mě dnes naprosto dorazily. Seděl sem v lavici, hodina začala sotva před deseti minutami a já už si nervózně pohrával s mobilem a doprošoval se konce a stejně tak konce všech těch dalších.
Jenže ani domů jsem se těšit nemohl, od chvíle kdy se tam pozval strýček. S Itachim musíme všechno držet v tajnosti, takže iluze si moc nedělám, následující dny budou nudné až k smrti. Jak sem vůbec mohl do teď žít?
Projížděl sem seznam hovorů, dokud jsem nenašel Itachiho nové číslo. Slíbil jsem ho sice uložit hned, jak mě prozvoní, jenže to bych nebyl já. Najednou mě něco trklo. Zvedl jsem hlavu a podíval se na tabuli popsanou dějinami snad ze všech stran.
Omluvil sem se, že musím na toaletu a cestou rychle psal zprávu.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 19 (ItaSasu)

19. prosince 2013 v 3:06 | SasuKe
Tak jo devatenáctý díl, už vám můžu říct, že to vidim tak na plus mínus na 25 dílů celkem...? Nevím přesně, jen odhaduju. Zkusil sem si dát na tomhle dílu víc záležet, jelikož prej ty povídky jsou děsně obyčejný, ale já to fakt dělám pro odreagování, málo kdy napíšu něco, na čem si dám opravddu plně záležet slohově a to jsou pak spíš jednorázovky, jelikož jak jsem párkrát zmiňnoval to "opravdový" dílo ze kterýho jednou něco bude, je pečlivě shovaný v mým počtači. :D


19 - Uchiha Madara


Když Itachi konečně vylezl z budovy, Sasuke stál už nakvašeně u jejich auta. Starší z bratrů se svým kamarádům ještě omlouval, že už musí jít.
"Jak bylo s Deidarou?" Zeptal se Sasuke jakoby mimochodem, ale žárlivost z něj přímo sálala.
"Výborně," otevřel Itachi dveře auta a nechal ho nastupovat prvního, aby to nemusel obcházet. "Deirarův chutnal úžasně." Vypustil záměrně to nejdůležitější a Sasuke se řízl při nastupování o stříšku auta do hlavy.
"Cože?!" Otočil se s vykulenýma očima na bratra.
"No Deidarův oběd, jedli jsme ve třídě, říkám, že mi chutnalo," podíval se na Sasukeho jako by se nechumelilo a ten ho nemohl alespoň nekopnout.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 18 (ItaSasu)

27. listopadu 2013 v 11:54 | Sasuke
Tak jo KONEČNĚ, mám poračování ˇ^ˇ *patřičně hrdý*. Odpustím si tentokrát všechny ty obvyklý kecy, už to začíná bejt trapný a rovnou to sem dám... jo a jestli myslíte, že to po sobě hned před vydáním čtu tak nečtu, to byste se vůbec toho pokračování nedočkali... xD Mimochodem blog zlobí a to vážně hodně, podívejte se na datum a hodinu přidání, je osm večer a pořád to nenaskakuje na hlavní straně. =.="
VAROVÁNÍ - YAOI, INCEST 18 +



18 - Konec a Začátek


Sasuke se nadzvedl, aby mu hluboce pronikl jazykem do úst. Měl pocit, že je pro něj tohle jako droga, které nebude mít nikdy dost.
Pokaždé, když si byli takhle blízko, cítil se jako v jiném světě, kde jsou jen oni dva.
Itachi z něj stáhl tílko a rty se přesunul na jeho hrudník. Začal jazykem dráždit jednu z jeho bradavek. Sasuke prudce vydechl a posadil se.
Bratr mu jednu ruku obmotal kolem pasu, aby si ho přitáhl kousek blíž a pak mu druhou nečekaně zajel pod kalhoty, pod kterými nic neměl.
"Mmmh!" Mladší tohle nečekal, prudce se předklonil a opřel si hlavu o Itachiho rameno a krk. Ten si nemohl nevšimnout jeho obličeje.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 17 (ItaSasu)

16. listopadu 2013 v 18:18 | Sasuke
Tak jo sedmnáctka :D Začal jsem včera dělat na nový povídce ItaSasu, jelikož tahle se pomalu chílí ke konci a nevím, jak dlouho jí ještě budu psát.. Původně měla být delší, ale nechci tam úplně cpát zdlouhavé nudné zápletky xDD navíc sem dostal takový hezký nový nápad... Tak zatím tohle.. :D



17 - Jako sen
Itachiho pohled:
Vracel jsem se co nejrychlejším krokem po cestě plné kaluží. Přes Sasukeho jsem pro jistotu přehodil svojí bundu, ale i tak jsem cítil, že se třese. Samo sebou se tvářil jako hrdina a nic neříkal, ale rty měl úplně modré.
Tiše jsem otevřel dveře a přejel pohledem Konan spící se sluchátky na gauči. Sasuke si nejspíš ani nevšiml a já to nechtěl komentovat. Odnesl jsem ho rychle do svého pokoje a posadil na postel. Když jsem shodil bundu a začal mu rozepínat promočenou bílou košili, konečně se trochu vzpamatoval a ledovýma rukama mě odstrčil.
"Zvládnu to," řekl polohlasně. Přikývl jsem, poodstoupil a začal se přehrabovat v šuplíku.
"Tohle si pak obleč," podal jsem mu svou černou mikinu a odešel z pokoje, abych uvařil čaj.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 16 (ItaSasu)

12. listopadu 2013 v 21:20 | Sasuke
Tak jo dávám sem tedy další díl :3



Polibek v dešti

Sasukeho pohled:
Když jsem se probudil, byl jsem ve svém pokoji. Trochu mě to vyděsilo. Itachi mě sem musel nejspíš odnést...
Další den byl pro mě už vážně jako utrpení.
Můj starší bratr a jeho drahá polovička si vymysleli výlet - rodinný výlet. Tedy oni dva a otravné přihlížející štěně. Můj původní plán byl samosebou zůstat zavřený v pokoji, dokud nevypadnou a pak se pokusit k té staré kraksně dole připojit videohry, abych se maličko odreagoval.
Bohužel, tady se nevedly klíče, nebo mi ho bratr záměrně nedal, aby si sem mohl courat a deptat mě, kdy se mu zachce.
"Sasuke," bez klepání právě vcházel dovnitř můj sourozenec.
"Hm," otráveně jsem zavrčel a měl chuť po něm něco hodit, jenže jsem tu vůbec nic neměl a umíral nudou.
"Ještě nejsi oblečený?"

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 15 (ItaSasu)

23. října 2013 v 15:27 | SasuKe
Takjo... další díl :D... počítejte s tím, že ten příští bude, až podle komentářů, jelikož mám teď hodně školy ˇ^ˇ


15 - Poslední chvíle s Itachim
(je to množný číslo jasný?! XDD)


"Hajzl, ani to nemyslel vážně! Jinak by si to snad aspoň pamatoval!"
Sasuke vyhazoval ze skříně do tašky jeden kus oblečení za druhým, věci z poličky tam rovnou sházel, ani se nenamáhal je rovnat. Když měl pocit, že už je sportovní taška dost přeplněná, aby nešla zapnout, přestal, smáčkl tam věci a táhl ji za sebou na chodbu a po schodech dolů.
"Pitomý Itachi, jen ať si dělá starosti, překážím mu, tak sem zvědavý, co bude teď dělat," brblal si pro sebe, zatím co si v šeru nočního klidu obouval boty.
"Vůbec nic," ozvalo se asi metr za ním, až skoro nadskočil.
"Itachi! Co tu sakra děláš?!" Myslel mladší Uchiha, že leknutím vyletí z kůže a prudce se na sourozence otočil.
"Nemohl jsem spát, když jsem věděl, že zase provedeš takovou pitomost," povzdechl si a rukou si prohrábl momentálně rozpuštěnou delší hřívu.
"A jak si věděl, že zrovna tohle?" Zamračil se Sasuke, jelikož mu šlo na nervy, že se nemohl nepozorovaně vytratit.
"Nevěděl jsem to jistě, ale to je styl mého mladšího brášky - utíkat před problémy..." Pokrčil rameny.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 14 (ItaSasu)

23. října 2013 v 12:17 | SasuKe
UPOZORNĚNÍ: Yaoi 18 + (jako minule xD)



14 - Slova která si zapoměl


Sasukeho pohled:
Za chvíli ze mě Itachi stáhl i kalhoty. Začal se ve mně probouzet pocit, že bych neměl jen ležet jako prkno, ale zároveň jsem neměl ponětí, co dělat. Nakonec jsem se nadzvedl, naklonil se k jeho krku a začal ho tam jemně líbat. Rukou jsem mu přejel přes kalhoty po rozkroku a cítil, jak se zachvěl. A to mi chtěl tvrdit, že není na kluky, jo?
"Jsem tak rád," řekl jsem a na krátký okamžik se k němu nehybně přitiskl. Cítil jsem, jak mi jeho ruka zajela do vlasů a on přitiskl své rty k mým. Okamžitě se mi začal jazykem dobývat do pusy. Vůbec jsem se nebránil.
Pak sjel polibky na můj krk a několikrát celkem silně skousl. Musel jsem zatnout zuby, nečekal jsem to, ale měl jsem pocit, že teď bych vydržel cokoli. Zdálo se mi, že je čím dál víc tak nějak surovější.
Jediné, co mě trochu hlodalo bylo, že byl očividně dost zřízený i když nic neříkal, viděl jsem to na jeho pohledu, byl mnohem uvolněnější a emotivnější než jindy.
Za chvíli mě přitlačil zpět na záda, vytáhl si pásek a svázal mi jím obě zápěstí, aby mi mohl snáz držet ruce za hlavou. Pak mi znovu začal polibky zasypávat hrudník a občas pořádně silně kousl, takže se pod jeho polibky rýsovaly rudé, místy namodralé flíčky.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 13 (ItaSasu)

23. října 2013 v 9:33 | SasuKe
UPOZORNĚNÍ: Yaoi! 18 + (vy si to stejně přečtete, ale já musím tohle psát no xDD)



13 - Proč to nešlo dřív

Sasukeho pohled:
Uběhlo několik dní a já se celkem uzdravil. Chození už nebyl problém a za dva dny jsem měl nastoupit do školy. Všechno se vracelo k normálu. Nevěděl jsem, co dělat a tak jsem začal být stejně protivný jako dřív, zalézal jsem si do pokoje. Jenže ono to bylo ještě horší, nějak jsme se přestali bavit a chodili kolem sebe jako po smrti rodičů.
Pořád jsem přemýšlel, co bych měl dělat, bylo docela pozdě na to, abych jen tak Itachiho po téhle stránce vyhnal z hlavy, jediný způsob proč jsem se k němu aktuálně nepřibližoval byl, že jsem se bál.
Chodil jsem sem a tam a uvažoval nad tím stále dokola, nemohl jsem si pomoct. Nedokážu žít v Itachiho blízkosti a dívat se na něj zase stejně jako dřív. Můžu stokrát chtít a nedokážu to. Snažil jsem se hodně dlouho, ale nedostal jsem se vůbec nikam. On mě nemá ani z poloviny tak rád jako tu holku.
Byl jsem zoufalý, nechtěl jsem se ho vzdát, ale situaci jsem viděl čím dál černěji a tak jsem si řekl, že jestli ho ani teď nedostanu, budu se muset vzdát. Vůbec jsem neuměl odhadnout jeho reakci, ale ať už se stane cokoli, horší než tohle to nebude.
Vytáhl jsem pečlivě schované platíčko s prášky, které mi dal Naruto. Neměl sem ponětí, kolik se toho dá vzít a nechtěl sem Itachiho zabít, tak sem pro jistotu vytáhl jen dva, strčil si je do kapsy a šel dolů.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 12 (ItaSasu)

23. října 2013 v 9:29 | SasuKe


12 - Slib

Itachiho pohled:
Celou noc jsem nemohl usnout, byla to moje chyba, že vypadá takhle. Nevěděl jsem si rady, co bych musel udělat, aby konečně přestal? Neměl jsem mu to říkat. Měl jsem... Měl jsem mu lhát? To by nejspíš nepomohlo. Ublížil bych mu tak jako tak.
Sledoval jsem jeho bělostnou pleť, pokrytou několika škrábanci. Kdo mu to udělal? Kam včera úplně sám odešel? Přál jsem si, aby se konečně probudil a já se ho na to všechno mohl zeptat.
Jako by moje prosba byla vyslyšena, Sasukemu se pomalu roztřásla víčka a začal mžourat. Konečně se mi na okamžik ulevilo.
Bráška se zavrtěl a pokusil posadil u čehož bolestně zaskřípal zuby.
"Hezky zůstaň ležet," zatlačil jsem mu na hrudník.
Rozespale se na mě podíval.
"A kolik je?" Zívl.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 11 (ItaSasu)

23. října 2013 v 9:22 | SasuKe


11 - Telefon


Itachiho pohled:
"Mohl bys přestat telefonovat a poslouchat mě!" Poskakoval kolem mě můj mladší bratr a snažil se upoutat pozornost.
"Promiň Konan, zavolám ti později," omluvil jsem se a položil to.
"Musíš s ní telefonovat pořád?! Jde mi to už na nervy!" Rozčiloval se Sasuke.
"Byli jsme dobří přátelé a rozumíme si, je tak těžké to pochopit? Taky máš kamarády a bavíš se s nimi, ne?" Co mě to vůbec napadlo se na tohle zeptat...
"Ne, nemám kamarády! A potřebuju omluvenku za včerejší odpoledne!" Nacpal mi papír a pero.
"Omluvenku? Odešel jsi ze školy?" Podíval jsem se na něj, jelikož jsem o tom neměl ani tucha.
"Bylo mi blbě, neřeš to a piš!" Řekl nafouknutě.
"Sasuke, ty si včera nic nesnědl?" Podíval jsem se na něj přísně.
"Měl jsem jogurt," bránil se.
"To si ze mě teď děláš legraci?! Když nebudeš jíst, umřeš, rozumíš tomu vůbec?" Zakroutil jsem hlavou.
"Jako by ti to vadilo," rýpal.
"Přestaň! Samozřejmě, že by mi to vadilo, kdyby mi bylo jedno, co s tebou je, jsi už dávno v děcáku!" Zpražil jsem ho pohledem, aby si dával pozor na svou nevymáchanou pusu. Neměl ponětí, jak moc mi ubližoval pokaždé, když něco takového řekl.
"Aby bylo jasno, jestli ještě jednou odejdeš z vyučování, protože ti bylo špatně z hladu, zavolám do nemocnice a nějak se pomalu smířím s tím, že na tebe zkrátka nestačím," řekl jsem.
Cosi zavrčel a víc jsme to nepobírali.
"Kam jdeš?" Zeptal se mě, jen co jsem mu to podepsal.
"Chceme jít s Konan ven, máme něco v plánu," odpověděl jsem.
"Telefonujete spolu každejch pět minut, musíš jí u toho i vidět? Začni používat skype!" Dělal scény jako obvykle
"Proč bych s ní nemohl telefonovat nebo ji vidět?" Koukl jsem na něj s klidem, aby zase trochu ubral.
"Protože pak na mě nemáš čas!" Rozčiloval se.
"Uklidni se žárlivko, mám na tebe čas pořád a ty si stejně zalezlý, přežiješ to," prohrábl jsem mu vlasy, ignoroval nafouknuté tváře a šel ven.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 10 (ItaSasu)

23. října 2013 v 9:03 | SasuKe
Tak jo, další díl, snad mi tonebude zase rozhazovat text...



10 - Itachiho zkouška trpělivosti


Sasukeho pohled:
"Itachi, jak tě vůbec mohlo napadnout, že bys se k ní vrátil?" Přejel jsem ho lehce vyčítavým pohledem, jelikož mi to nedávalo spát.
"To byl chvilkovej zkrat," odpověděl, což mě moc neuklidnilo.
"Tak zkrat, jo? Můžeš mi říct, co u tebe způsobuje tyhle zkraty?" Nasadil jsem výraz naprostého nepochopení.
"Až budeš jednou straší, pochopíš, že když zrovna nebudeš mít holku… Teda kluka, tak ti bude leccos chybět," nejspíš mi došlo, co tím myslí. Byl jsem nejdřív trochu zaražený a pak pochopil tu jeho předchozí reakci na to, jak jsem po něm vyjel. Konečně mi bylo jasné, co způsobilo mému bratrovi takový problém, aby se bránil.
Spokojeně jsem se sesunul na sedačce auta o něco níž a s tichým spokojeným zavrněním, které nemohl slyšet, se podíval z okna.

Jakmile jsme dorazili ke škole, vyskočil jsem z auta a oběhl ho.
"Tak se zatím měj Itachi, jdu do třídy," řekl jsem, když za sebou bratr zabouchával dveře a jemně přejel prsty po hřbetu jeho ruky. Tvářil jsem se úplně normálně, jako že jsem si toho ani nevšiml a rychle zmizel, přitom jsem se v duchu smál jeho výrazu. Protože on si očividně všiml a vůbec si nebyl jistý, jestli to bylo schválně nebo omylem.
Nesl jsem se chodbou a za chvíli měl chuť si dát facku, když mi došlo, že se usmívám jako idiot. Zase až takovou radost bych teda mít nemusel.

Nauč mě líbat, nauč mě milovat 9 (ItaSasu)

23. října 2013 v 8:54 | SasuKe


9 - Nezvaný host

Sasukeho pohled:
Itachi tam pěknou chvíli stál a koukal na mě, aniž by dal něco najevo. Začínal jsem být nervózní, alespoň tak, jak mi to hladina alkoholu dovolila.
"Chceš říct, že na tohle myslíš i za střízliva?" Zeptal se pak tiše a koukal na mě dál zmatenýma očima.
"Jo, jen to kontroluju," ušklíbl jsem se, jako by o nic nešlo, jeho výraz mě nejprve rozesmíval.
Itachi vypadal jako opatřený, bylo mi ho trochu líto. Chtěl jsem ho jen pohladit a říct mu, ať se uklidní, ale zároveň mi to připadalo legrační. Ani na moment mě nenapadlo, že tohle už je trochu něco jiného, než jen potíže s orientací.
"Brá-" Prudce uhnul, za ruku mě chytil a podíval se mi přímo do očí.
"Uvědomuješ si, co děláš?" Zeptal se, ale neznělo to naštvaně, spíš pořád vyděšeně.
Tupě jsem na něj zíral a nevěděl, co odpovědět. Samozřejmě, že jsem si uvědomoval, že jsem na kluky, že on je můj sourozenec a že jsem po něm vyjel, ale na co přesně se ve skutečnosti ptal?
"Víš, že tohle se nesmí?" Zeptal se a já pochopil, kam tím míří.
"Ale vždyť to nikdo neví," zakroutil jsem hlavou.
 
 

Reklama