Myšlenky

5 faktů které mě štvou na anime

18. října 2017 v 16:30 | SasuKe

Než sem zase začnu dáva povídky, tenhle článek schraňuju v počítači už asi měsíc, je to soubor takových mích poznatků, kterých by se dalo udělat padesát, ne pět, ale myslím, že tohle je takový klasický příklad věcí, které mi naprosto kazí atmosféru při sledování.

nesmyslný křik jmen

Ti, kdo sledují anime již nějaký pátek, zcela určitě vědí, co mám namysli. Někde jde jen o jednoduché oslovování, jindy je to vážně trapárna, kde hlavní hrdinka vykřikne jméno svého ochránce třeba třikrát, aniž by to logicky dávalo smysl. Úplná klasika jsou situace, kdy je někde skupinka složená dejme tomu z Hanabi, Takaa, Hikariho a Yuichira. Hikari oznámí, že druhý den nepřijde na vyučování, protože musí něco zařídit, načež Hanabi jako vzorňačka šokovaně reaguje: "Hikari-kun!" Pak se k němu přidá Takao, který je stejného názoru a chápe jeho pocity. Hanabi: "Takao-kun!" Yuichiro slíbí, že ho bude krýt, načež Hanabi musí reagovat: "Yuichiro-senpai!" Proboha čeho dosáhla tím, že je všechny oslovila? -_- Obvykle se s tím setkáte třeba v situacích, kde spousta hrdinů odpadne v boji a neschopná holka, kterou chrání je stihne všechny jednoho po druhém oslovit, ideálně postupně, když odpadnou naráz.

Tik Tak

3. ledna 2017 v 14:29 | SasuKe
Sedím a poslouchám nesnesytelné tikání hodin. Něco co od dětství nemůžu vystát a uvědomuju si, že těch důvodů je tu vlastně hrozně moc. Nejen nepříjemné vzpomínky, ale především je to zvuk běžícího času. Je to něco co nejde zastavit, často si kladu otázku, proč nemám dálkový ovladač, abych se mohl zarazit v některých momentech, na hodinu, na dvě, napořád...

Řetězy a na pranýř s nimi!

5. září 2016 v 16:40 | Sasuke
Nemůžu říct, že téma na které budu tentokrát psát je pro mě novým. Zamýšlím se nad tím už pěkných pár let, vlastně nejspíš od doby, kdy jsem jako dítě postupně dostával rozum z okolního světa. O co tedy pro tentokrát jde? Tématikou dnešního článku je odsuzování.


Děti v 18ti

12. června 2016 v 10:42 | SasuKe
Tak jo, než se dostanu přímo ke článku, chci říct, že jsem tu teď nějakou dobu nebyl a hrozně mě překvapily ohlasy, prý se dokonce něco objevilo na hlaví stránce, komentáře mi udělaly obrovskou radost, takže klidně komentujte dál. :D

Klauzurní práce

27. dubna 2016 v 16:06 | SasuKe
Tak jsem dneska odevzdával závěrečnou ročníkovou práci. Kdo chodí na uměleckou ví, že je to nejdůležitější známka a podlení se vážně odvíjí známka na vysvědčení, zvlášť ve druháku, kdy se hodnotí práce, z auplynulé dva roky. Na letošní téma jsem se dost těšil a dal si záležet, takže doufám, že mi to i dobre dopadne. Ovšem průběh čehokoli v naší škole mě asi nikdy nepřestane fascinovat.
Řekl bych k tomu asi tolik, že první věc která mě dostala, je ta, že navzdory snaze naší učitelky začít s klauzurními prácemi už v únoru a povolení pracovat na tom doma, jsou tam sále jedinci, kteří nemají hotovo, ba dokonce tací, kteří ještě vůbec nezačali. Jeden ze spolužáků dnes dokonce sebevědomě prohlásil na učitelky výzvu, že začne příští středu. Pro zajímavost termín odevzdání práce je příští pátek a on ještě neví, co nareslí.


Ten pes se zlý nenarodil...

25. dubna 2016 v 14:45 | SasuKe
Inteligence lidí, kteří neví o výchově psů a jejich jednání vůbec nic, mě v poslední době docela vytáčí.


Čím začnu? Asi dva týdny sdílím barák se štěnětem. Je to holčička a je z útulku a na to, že jsou jí tři měsíce, si už prošla pěkným věcmi. Nemá ocásek a trochu těžkopádně chodí na zadní nožičky. Sebrali jí v únoru v Praze na Václaváku nějakým feťákům, kteří tam těch štěňat měli asi osm, jedno dokonce nemělo oko, některá se nepodařilo pochytat no a teď co je to vlastně za štěně. Vypadá jako ovčáček se vším všudy, podle informací o kterých ani nevíme, jestli jsou pravdivé je její máma kříženec NO a rotvajlera a otec by měl být brazilská fila, ona má teda rozhodně nejvíc z ovčáka. Ať už víte něco o psech nebo ne, řeknu k tomu tolik, že je to nehezky nakřížená kombinace, jestli je tomu opravdu tak. Když jsem se to dozvěděl, trochu mě to šokovalo a štěně jsem samozřejmě hned začal analyzovat, jak se projevuje, i když je ještě malá.

Jak ne-psat (příběh) 02

16. dubna 2016 v 11:00 | SasuKe

Jak ne-psat příběh

Už jsem tu měl projev, jak byste rozhodně neměli psát fanfikce, pár rad se týkalo i klasických autorských příběhů. Stále mě bolí číst spoustu věcí a tak přidávám další článek, aby se z něj alespoň někteří autoři poučili. Dílo se dá probrat z mnoha stránek, od nejzákladnějších věcí jako jméno postavy, přes estetickou stránku textu, až k příběhu samotnému a jeho nejzašším detailům. Dnes se vrhneme právě na tu část příběhovou, protože o té vám mám asi víc co říct, než abych tu do vás hustil rady kdy máte odřádkovat, to si zase necháme na příště.

Něco malého, něco legračního, něco egoistického...

14. dubna 2016 v 15:09 | SasuKe
O čem že je tentokrát řeč? Nečekejte žádný filozofický článek, pro jednou jsem se rozhodl sem přihodit taky něco ne pobavení. Mluvím tu o tom, že na asku i facebooku mají hlášky mě a mých holčin celkem ohlas, tak jsem nedavno projížděl screeny všemožných našich výplodů - no a že jsou jich desítky. Proto mě napadlo sem něco málo přidat pro veřejné pobavení, kdyby chtěl někdo trochu nahlédnout do soukromí. Jak tedy název svědčí, půjde o běžné rozhovory mě, Sakury a Sarady, protože ony mě znají nejspíš i trochu jinak, než vy tady z blogu, no a jak že mě tedy znají?

Dětská vášeň

12. dubna 2016 v 16:00 | SasuKe
Tak nějak jsem nedavno narazil na pár věcí, co mám ještě schované a vrátil se trochu do minulosti. Většinu z toho, co jsem všechno míval už dávno nevlastním, vzhledem k věčnému stěhování a nutnosti nechat si je pár věcí, jelikož zásadně bydlím v nějakém kamrdlíku.
Vlastně každý z nás určitě sbíral plno věcí. Když si tak vzpomenu sbíral jsem opravdu spoustu věcí, pamatuju si třeba krabičku, kde jsme měl asi 50 dinosaurů, protože dinosaury jsem teda zbožňoval od nejútlejšího dětství. Když jsem byl o něco starší, byla to autodráha s podobným počtem všemožných autíček. Zhruba někdy v první třídě jsem se začal zabývat takovým tím klasickým sbíráním pokémonů, digimonů a beybladeů, jednoduše to pokaždé byla nějaké mánie, sbírala to celá třída a tak jsem měl doma na všechno pomalu speciální krabici. To byla ještě ta doba, kdy jsem mohl říct, aniž bych si to uvědomoval, že jsem pořád celkem šťastné děcko, které má plno hraček a může se bezstarostně smát.
Když jsem se tak podíval po pokoji, asi nejvetší sbírkou která mi zůstala jsou třeba ti pokémoni, opravdu mám tolik kartiček, že kde jakej sběratel by mi asi záviděl a mohl bych s nimi klidně začít hrál ligu, kdybych měl na to čas. Jen mám pocit, že na to už nějak nemám sílu ani čas, takže zůstávaj u mě v albumech.


Maturovat z matematiky?

9. dubna 2016 v 13:48 | SasuKe

Rozhodl jsem se napsat tenhle kratší článek, protože jsem to nikde neviděl moc řešit, přitom u nás ve škole je to běžně diskutované téma, jak je náš ročník rád, že tu maturovat z toho nemusíme, protože už tak máme pocit, že js´me si v matice zažili dost. Tak abych šel rovnou k věci a neokecával to tu...

Vztah pro veřejnost?

6. dubna 2016 v 20:00 | SasuKe
Spousta z vás si určitě všimla, že před několika dny vyšel článek o vztahu dvou nejlepších kamarádů, kde blogerka řeší dilema, zda takový vztah chce či ne. Nemohl jsem si pomoct a nenapsat proto tenhle článek, který jsem měl už chvíli v plánu.
Obvykle tu nepíšu nic moc o svém soukromí, protože nejsem úplně sdílný člověk a blog ponechávám spíše fantazii, myšlenkám a úvahám. Tentokrát sem pro vás však napsal článek na téma vztahů, jak to vidím já, který mírně souvisí i s tématem které načala blogerka Maggie. Článek který píšu je asi o přístupu lidí a pseudovztazích z něj vznikajících.

Všichni asi víme, jak vypadají vztahy dnešní doby. Kolik jich zhruba vydrží, nebo o kolika z nich můžeme říct, že jsou vážné? Lidé se dnes už ani neberou, aby se mohli pohodlně rozejít dle potřeby. Vidím to jako hloupé a nevyspělé. Lidi se bojí závazků, mají strach udělat krok, kterým by něco riskovali. Neznamená to, že svému partnerovi nevěří? Podle mě si člověk který se nechce vázat není vztahem stoprocentně jistý.

Ohlédnutí za tichými večery

13. března 2016 v 12:12 | SasuKe


Děvče sedělo v okně a dívalo se svým smutným, zoufalým pohledem. Chlapci jí začalo být líto, už se tak dívala až moc dlouho, seděla tam sama, stejně jako on byl vždycky sám tam nahoře. Den ode dne víc se její obličej měnil, jak z něj mizela naděje a myšlenky se stávaly prázdnými. Až příliš dlouho se trápila, proto se rozhodl a vytáhl jí k sobě na nebe. Proč? "Svět je krásný, když víš, odkud se na něj dívat, tak se neboj otevřít oči, slibuju, že tě nikdy neputím. Budeme tu sami spolu." Nechtěl ji nechat zkamenět dole.

Blog žije! Ale žiju i já?

11. září 2015 v 14:53 | SasuKe
Tak jo, konečně se mi povedlo rozběhnout okno pro psaní. Už mi to blbne na obou prohlížečích a permanentně minejde psát či vkládat cokoliv.
Je tu podzim, začátek školy a zatím né zkouškový, takže zvládám - zatím. Každopádně s nástupem do nového ročníku máme nového učitele a tak si vám chci postěžovat. Není špatný - to vůbec ne, je to profesionál, ale bohužel přes všechno mi řekl to co mnoho lidí už tolikrát před ním, něco co už mě dávno přestalo bavit poslouchat a momentálně na to absolutně už rezignuju. To je taky důvod, proč dneska od rána místo práce do školy připravuju nový díl povídky na blog.

Co je nového...

24. května 2014 v 12:30 | SasuKe
Tak abyste se nenudili, krátký soupis jak se věci mají a odpovědi na některé vaše otázky.

Takže konečně napsaný pokračování!!! Došel sem k závěru, že nechat něco půl roku bez napsání jediný čárky je zlo, pak si musíte přečíst napsanejch deset kapitol, abyste věděli, jak pokračovat. V závěru vám dojde, že jste k tý povídce neměli dějovou linii v počítači, ale v sešitě, který máte momentálně hezkých pár kilometrů od sebe. Na závěr všeho můžu konstatovat, že mít rozepsanejch víc, jak jednu vlastní povídku je taky zlo.
Opravdu se musím naučit sedět u jedný povídky, dokud nebude napsaná. Bohužel muj celoživotní problém je, že dělám jen to, co se mi chce, nebo to, co musím. Takže nějaké: "Sednu si a dopíšu tuhle povídku, protože není dopsaná a měla by být," ...ne to u mě neexistuje.

Speciální povídka na přání

23. února 2014 v 20:00 | SasuKe
 
 

Reklama