Konoha vzhůru nohama

Konoha vzhůru nohama XVI. - nesplněný sen (Poslední kapitola)

18. října 2013 v 0:43 | SasuKe


Venku už svítalo a o budovu se rozbíjely první bomby. Hanabi se choulila tentokrát pro změnu v Nejiho náručí a Hinata s Kibou o něčem zapáleně hovořila.
"Vy dva dospěli jste k něčemu? Jelikož ten strop dlouho nevydrží!" ozval se Chouji trochu nervozně.
"Můžeme jen čekat, Shino brzo přijde." odpověděla dlohovláska.
"Může mu to trvat než je všechny sežene! Jak dlouho budeme čekat?" vstala protestující Temari.
"Až nás to tu zasype, nebudeme už muset." okomentoval to její bratr optimisticky jako vždy.
"Přijde včas." prohlásil hnědovlasý a šel se posadit do jednoho z koutů podivně prázdné staré místnosti.
"Jako že si tu takhle klidně sedneš a budeš čekat?" vykulila oči Ino.
"Co bys chtěla dělat? Mám nám vykopat únikový východ?" podíval se na ni naštvaně, přesto musel uznat, že by to nebyl nejhorší nápad, kdyby jemu a Akamarovi stačily síly, ale přece jen tu byli docela dlouho a už naprosto bez jídla.
Od stropu se ozvalo zapraskání.

Konoha vzhůru nohama XV. - kde je tvé místo

18. října 2013 v 0:41 | SasuKe


Dlouho před tím než Kiba usnul sledoval strop bez jediné myšlenky. Spát se mu vůbec nedařilo, každou chvíli se znovu a znovu probudil a po několika hodinách už si ani neuvědomoval, zda vlastně skutečně spí, nebo je ještě stále vzhůru.
O několik metrů dál seděl Sasuke a sledoval Kabuta, který měl také lepší plány než nějaký spánek, co chvíli se vrtěl na židli a snažil se odtud dostat.
"Ale Sasuke, jak dlouho si chceš ještě hrát na to, že mě hlídáš?" zeptal se s úšklebkem.
Černovlasý mu včas ani nedal odpověď, díval se někam do prázdna a nereagoval na nic z toho co se dělo kolem.
Po několika minutách podobného naléhání se konečně pohnul a otočil hlavu směrem ke Kibovi, který konečně na okamžik usnul.

Konoha vzhůru nohama XIV. - mrtvý bod

18. října 2013 v 0:40 | SasuKe


Kiba si rozkousl ret už asi po třetí za posledních pět minut, seděl na chladné podlaze a polykajíc krev která mu stékala na jazyk zíral mlčky do zdi. Ostatní ve směs čekali co bude. Hinata jediná z Kiby nespouštěla oči.
Vzduch kolem byl hustší než oblak dýmu, protože všichni věděli, že Kabuto si je sebou až moc jistý, že něco není v pořádku, když se ani nebrání. Navíc přes to že měl stále volná ústa, nezdálo by se že jim k tomu chce ještě něco říct. Z ničeho nic udělal Naruto několik kroků přímo k němu.
"Tak už ses rozhodl co chceš dělat?!" řekl vážným tónem. Kiba vymáčkl z horkých rtů další pramínek krve, prudce otočil hlavu a vstal.

Konoha vzhůru nohama XIII. - dvojitá past

18. října 2013 v 0:38 | SasuKe


Kiba konečně odtrhl oči od jednoho z mnoha mrtvých těl, tím navždy zůstane. Už nikdy víc nebude hrozbou. Pak zamířil směrem, kterým se původně chtěli odebrat. Uprostřed chodby ošetřovala Sakura Sasukeho ruku.
"Říkám, že už je to dobrý." bránil se.
"To vidím, co kdyby tu bylo takových víc?" přeměřila si ho ostře pohledem a pokračovala.
"O tom ani nežertuj." řekl Neji.

Konoha vzhůru nohama XII. - křik ztracený v tichu

18. října 2013 v 0:37 | SasuKe




Vzduchem se nesoucí pach krve se mísil s potem a pocity úzkosti. Skupina ninjů stála v chodbě a od muže s tváří jisté smrti je dělila hromada mrtvých těl. Jediný zvuk, který se místy ozýval, bylo Akamarovo vrčení, jež Kiba tlumil neustálím tlačením ho nohou za sebe.
Nehybně stáli a pozorovali ho, vysoká mohutná mužská postava s mrtvým výrazem ve tváři, z dálky bylo do jeho očí špatně vidět, ale jeho krutost se z nich dala vyčíst snadno. Nijak ho nevzrušovala jatka, která před sebou právě nadělal, považoval to za normální denní rutinu.
"Kakashi, Jirayia, Chouji a Lee, jděte dozadu, nebo nejlíp úplně pryč! A Akamaru, ty taky." řekl Kiba a hlas se mu třásl. Akamaru nesouhlasně zakňučel.

Konoha vzhůru nohama XI. - co Byakugan nevidí, Sharingan nezkopíruje a bez milosti zabíjí - nová oční technika

18. října 2013 v 0:35 | SasuKe




Narutova a Gaarova skupina se hnali bludištěm chodeb Kabutova sídla. Nebylo pochyb, že nikde poblíž není ani duše, všichni už věděli, že něco není v pořádku a mínili na to rychle upozornit ostatní.
"Podaří-li se nám k nim dostat včas, můžeme ještě změnit strategii." řekl mezi dechem Shikamaru.
"Změna strategie je zbytečná, ví o nás, jestli se nám nepodaří ho porazit, můžeme tu strategii nanejvýš změnit na imigraci z Konohy a to na dobro." odpověděl Gaara.

Konoha vzhůru nohama X. - nápad, proces, reakce a následek

18. října 2013 v 0:33 | SasuKe



Naruto šel tmavou chodbou s chrchlajícím Gaiem a malou Hanabi přitisknutou k tělu
"Jak jsem se jen k tomu mohl nechat přemluvit jako by jim nebylo jasné že je to sebevražda, vlézt hadovi do chřtánu to byl nápad." pomyslel si, i moment se nezastavoval, dokud si nevšiml tmavého výklenku ve zdi.
Pak jeho oči spočinuly na červeném křížku.
"Co je to?" poznal značku od Shikamarovy barvy, ale nechápal její význam.
"Možná jsme mu měli spíš napsat vzkaz, občas bývá Naruto natvrdlý." řekla Ino.
"Na to nemáme čas, přece mu dojde, že červený křížek znamená nechoď tam." odpověděl Shikamaru.
"Zvláštní, on si tady vážně nenechal vůbec žádné stráže. To je podezřelé proč si je tak jistý že ho nikdo neohrozí?" ozvala se v předu Hinata.

Konoha vzhůru nohama IX. - nápad, proces, reakce, následek

17. října 2013 v 23:56 | SasuKe



Kiba všechny svolal, aby jim vysvětlil plán útoku. Nejvíc nervózní byla Hinata, na jednu stranu byla ráda, že už odtud konečně zmizí, na druhou se to v poslední době silně vymykalo kontrole, všichni se hádali kvůli nesmyslům a ona měla starost, jak to ovlivní chod celé akce.
Všichni čtyři vůdci skupin si nastoupili dopředu, Sasuke se sice postavil nejméně metr od nich a tvářil se, že se ho to netýká, ale stejně jako Gaara a Naruto čekal na pokyny.
"Vážně by mě zajímalo, co mu za tohle slíbil, ne-li Kabutovu hlavu nad postelí." říkal si Shino, jelikož nechápal, jak ho k něčemu takovému Kiba přemluvil, vlastně stále ještě nemohl uvěřit, že ho taková pošetilost vůbec napadla.
"Dnes večer vyrazíme uskutečnit útok." začal vysvětlovat "Rozdělíme se do čtyř jednotek, každá bude mít vlastní úkol. První budu já, v mojí jednotce jsou: Lee, Neji, mistr Kakashi a Tenten." oznámil.

Konoha vzhůru nohama VIII. - sláva ninjů se vrací

17. října 2013 v 23:50 | SasuKe


Tmavá postava vyběhla a pevně dívku chytila za paži.
"Nemysli si že se mě můžeš jen tak dotknout!" vykřikla a vyškubla se téměř hystericky, až připomněla starou známou Sakuru.
"Jsi obyčejný idi*t!" dodala když se přestala zmítat.
Černovlasý kluk mlčel. Tohle nebyla jeho chvíle.
"Jak jsem si po tom všem mohla myslet, že nejsi takový jak říkají, že je v tobě stále něco dobrého?! Chtěla bych odejít, hlavně co nejdál od tebe, ale nemůžu se teď odsud hnout víš?!" odvrátila svůj pohled k hvězdě vznášející se v dáli v rovné přímce od vchodu. "Promiň." řekl klidně a sedl si s respektem dva metry od ní.
"Nenávidím tě!" lhala sama sobě v domnění, že v těch slovech snad najde špetku síly, která jí právě chyběla.
Mlčel stále jen mlčel a ona nechápala, proč to dělá, znovu si jen uvědomovala, jak moc mu nerozumí, jak se ztrácí v každém jeho náznaku, aniž by měla šanci jej pochopit.

Konoha vzhůru nohama VII. - ticho před bouří

17. října 2013 v 23:47 | SasuKe


Sasuke nevěřil vlastním očím skutečně tu před ním stál Naruto, nebo už mu taky přeskočilo? Kakashi se obával nejhoršího, jak ty dva dávné rivaly pozoroval, ale Sasuke se z ničeho nic otočil a namířil si to do toho nejtmavšího kouta.
"Jo já vim, jsem pořát jenom milej." zamručel jako by o nic nešlo a zmizel ve stínu. Sakura cítila jak se Naruto třese, vážně mu nebylo nejlíp, zatím však netušila z čeho. Pomohla mu se posadit a vrhla na ostatní obyvatele jeskyně nemilosrdný pohled, ať si najdou jinou zábavu než na něj zírat.
Dala mu napít a posadila se vedle něj. Kiba pokynul Shinovi, že půjdou raději na hlídku. Ostatní se sice odebrali do ústraní a ztichli nebo si potichu povídali, ale to nepříjemné ticho se vleklo kolem a všeobecnou náladu ještě zhoršovalo. Jen Jirayia se odvážil přijít blíž. Klekl si k těm dvěma a podíval se pozorně na chlapce.
"Ahoj Naruto." řekl hlasem jako by uklidňoval jehňátko.

Konoha vzhůru nohama VI. - nečekaný spojenec a čas se vrátit do hry

17. října 2013 v 23:23 | SasuKe


Zmateně se rozhlížela po okolí, náhle nemohla poznat onu vesnici, jako by nevyšla ven roky. Každopádně se jí ulovilo, byla ráda, že nemusí zůstávat mezi stěnami toho ošklivého místa. Neskutečně ji stísňovalo.
Možná by kdysi zapochybovala, jestli je vážně tak důležitá, nebo ji s sebou vzal Kakashi jen z lítosti, ale tentokrát si byla jistá. Mohla hodně pomoct a hodlala to udělat, kdykoliv by někomu z nich hrozilo nebezpečí.
Kiba konečně přesunul svoje myšlenky kousek dál, od věčného strachování se, plánování a dohlížení na ostatní, tentokrát byl vděčný, že smí trochu polevit, spoléhal na Kakashiho schopnosti, ač musel být stále v pozoru.
Jako každou noc kdy byl venku i tentokrát si musel stále dokola prohlížet své okolí, znal jej nazpaměť, každou uličku, ta vedla ke kamenným schodům vlnícím se nad tržištěm, ta zase k mostu přes říčku. Všechny si je pamatoval, přesto nepromarnil jedinou příležitost prohlédnout si je znovu.
Chladný pocit uprostřed jeho hrudi sílil, tentokrát se rozhodl dát mu průchod, mohla to být taky jediná příležitost, tentokrát na něj nikdo nekladl takový tlak, neměl na sobě tu tížící zodpovědnost a tak mohl konečně propustit to co vězelo pod ní.
Studený, mokrý pocit který tlačil a dral se na povrch, strach. Měl opravdu strach, který nikdy nesměl ukázat, sál se , že třebas je to naposledy co ty uličky vidí, že možná dnes umře a už se na ně nikdy nepodívá. Bál se, že se to nepodaří a jestli neumře bude muset opustit Konohu a pak.. ...pak možná jednou zapomene jak vypadaly.
Blížili se k místu kterým pocházel vždy velmi nerad. Nikdy se nesměl přiblížit, nesměl se ho dotknout, protože bylo za hranicí, která dělila vesnici. Pohlédl na rozpadající se trosky kdysi tak slavné ninjovské akademie.
Matně rozeznával zahradu na které dřív všichni společně sedávali. Zabořil oči ještě dál do trosek a zkoumal každý detail, stěží poznal kde stávaly dveře, kterými každé ráno vcházel.
Něco tu však přece jen zůstalo, něco co ho přimělo se zastavit, v hlas naprosto potlačil myšlenku pokračovat v misi. Tohle se nedalo opomenout. Stál tam, strom pod jeho spadaným listím si hrávali první školní den. Na jedné z jeho větví cosi viselo. Zapadané pod stovkami lístků, stejně poznal co to je. Snad tam byla odjakživa - ta malá dřevěná houpačka, tak přece jen se nakonec ve vesnici našlo něco na co zapomněl. Tiše se pohupující v rytmu nočního vánku.
V srdci mu připomněla zvláštní pocit. Chvíli měl pocit, že na ní někdo sedí malý chlapec, byla to přece jen obyčejná houpačka, ale... ..jeho houpačka - Narutova.
"Kibo co to děláš?!" ozval se šeptavý, ale naléhavý Sakuřin hlas.
Chlapec se nahýbal, stále zkameněle pozoroval provazy míně se pohybující sem a tam a zas nazpátek.
"Kibo děje se něco?" zeptal se Kakashi.
Sakura se vrátila o kousek k němu, konečně si všimla kam s to vlastně dívá.
"Vidíš ho taky?" zeptal se tiše. Děvče mlčelo. Trochu proto, že si nebyla úplně jistá o čem mluví a trochu protože se snažila zahnat vzpomínky.
"Taky sis nevzpomněla, nikdo z nás. Sedával tam každý den. Býval tu snad první, ráno když jsme šli do školy a seděl tam i když jsme odcházeli domů." pokračoval Kiba.
"Musíme jít." řekl Gaara.
"Má pravdu." přikývla Sakura.
Kiba se poslušně otočil.
"On by si vzpomněl, kdyby tu byl." řekl a okamžitě po té dohnal ostatní, aby dal najevo, že nečeká další odpověď.
Mlčky se blížili severní částí vesnice až k bráně. Občas hodili jeden po druhém starostlivý pohled, ale nikdo si netroufal promluvit,až do chvíle kdy se Kakashi zastavil před hospodou.
"Tak jsme tady." řekl spokojeně.
Nejprve si Sakura myslela, že je vede do hospody, ale byla si jistá, že v takové situaci by ani on tak hloupě nežertoval.
Kakashi skutečně vešel dovnitř, ostatní ho zmateně následovali.
Bylo tam prázdno, jen jeden muž právě umýval nádobí.
Když Kakashi vešel ohlédl se. Několikrát si ho přeměřil pohledem.
Jounin sáhl do kapsy a vytáhl čelenku, kterou ukázal přímo tomu muži.
Sakura se vyděsila a chvíli měla dojem, že omdlí.
"Co ho to napadlo? Nikdo přece tohle u sebe nenosí, natož to nevytahuje!" pomyslel si Kiba.
Chlap položil sklenici a zamračil se. Temari s Gaarou zůstali v pozoru, začínali očekávat rvačku. V tom však muž pokynul rukou ke schodišti vedoucímu kamsi do sklepa a začal se věnovat znovu nádobí.
Kakashi si to namířil rovnou dolů.
"Km to jdeme?"zeptala se Sakura.
"Za Hokagem." řekl Kakashi šibalsky a všem bral zbytky trpělivosti.
Prošli vlhkým špinavým sklepením, až se dostali do chodby jemně krémové barvy. Shora dovnitř pronikalo světlo mřížovanými otvory.
"Vážně, kde to jsme?" zeptal se Gaara.
"Pod ulicemi Konohy." odpověděl, aby je konečně přestal trápit.
Teď teprve začala Sakura rozeznávat jí tak známé světlo lamp.
Chodba se pomalu blížila svému konci, Kakashi ustoupil a Kiba s Gaarou otevřeli obrovské tmavohnědé dveře s nápisem jako vrata: Tajný úkryt Hokage.
Uvnitř zářil lustr který je po takové cestě na chvíli oslepil. Za nimi vešly dovnitř obě dvě dívky. Gaara s Kibou v předu zůstali stát jako dva solné sloupy, ničeho si nevšímající Sakura se potáhla mezi nimi.
Až teď padl její zrak doprostřed místnosti. Neupoutal jí nádherný modře polstrovaný gauč, nýbrž to co se nacházelo pod ním. V jejích očích se objevil děs. Gaara s Kibou nedokázali promluvit. Úplně se jim zatajil dech a roztřásli se. Sakura vypadala, že přestává dýchat úplně.
Pomalu si prohlédla postavu ležící na zemi letmo přikrytou pláštěm Kageho. Nejprve nemohla uvěřit. Přejížděla očima od bosých nohou přes roztrhané oblečení a špinavou, neoholenou tvář, až k tradičně neučesaným vlasům. Když jí ta skutečnost došla, chtělo se jí plakat. Radostí? Vztekem? Těžko říct.
Polkla a hořce si chlapce znovu přeměřila, až teď si začala klást otázku co jej vlastně dostalo do takového stavu. Nevypadal zraněný, čím dál více nabývala dojmu, že skutečně jen spí.
"Tohle je Hokage?" pomyslela si Temari, která jej viděla naposledy jako čtrnáctiletého kluka a tak zarostlého jej ani nepoznala.
Otočila se na kluky. Kiba konečně přestal zděšeně zírat před sebe a pro změnu se podíval na ni, jako by si vyměnili úplně stejné myšlenky a tak, ž ano, oba se museli ujistit, že nejsou jediní, kdo to vidí.
Pak se Sakura otočila zpět a vykročila třemi drobnými krůčky. Pomalu se sklonila skoro až k němu. Chtěla ho probudit, ale měla strach. Že se mýlí, že už je tak šílená, že se spletla, ale i přes strniště poznávala každý rys jeho obličeje, oči, které se mohli každou chvíli otevřít a pohltit, ji do svých modrých studánek, ústa která se jí tolikrát pokusila políbit, ruce, které tu dřív byly jen pro ni, aby ji mohly obejmout, kdykoliv si řekne a ona toho nikdy nevyužila. Připadala si nejspíš silná, příliš hrdá. Jak ráda by ho tentokrát nechala, aby ji objal.
Bála se ho dotknout, bála se promluvit, ať už se mohlo stát cokoliv, chtěla si ještě chvíli užít tu naději, že skutečně leží přímo před ní, že opravdu žije.
"Naruto?" zašeptala a chtěla do něj strčit, aby se probral.
Náhle se ozvali z vedlejší místosti kroky, než stihli vůbec nějak zareagovat, dovnitř vcházela další postava, v Kage klobouku který mu padal do čela, takže neviděli jeho obličej, s knihou v ruce. Zarazil se a z pod své pokrývky hlavy rozhlédl kolem.
"Vy?! Vážně jste sem všichni přišli?" řekl s posměchem povědomý hlas.
"Co si zač?" zeptal se Gaara nedůvěřivě.
"Já? Jsem sedmý Hokage." oznámil a povzdychl si.
"A proč má teda tvůj plášť?" zeptal se Gaaa jako u výslechu.
"On? Haha... No půjčil jsem mu ho jako deku a nějak se mu to zalíbilo." usmál se.
"Stejně ho nepotřebuju, celý den jsem tu zalezlý a tahat se s tím.. ..ach jak problematické." povzdechl si. Na tuto větu zareagovala Temari, vrazila do svého bratra div nespadl na zem. Kluk pod kloboukem si ji do teď nevšiml.
"Temari?" zeptal se udiveně.
Pak si pomalu sundal klobouk.
"Shikamaru?" odpověděla mu stejně překvapeně. V Kibovy hrklo, konečně mu došlo odkud hlas zná. Shikamaru si sundal klobouk, aby mu bylo vidět do obličeje. Nyní ho už poznával i Gaara.
"Ahoj Shikamaru, jak se vede?!" vpadl do dveří s úsměvem Kakashi.
"Promiňte dětska, ale za dveřmi mě zdržel životu nebezpečný netopýr a musel jsem se s ním vypořádat." vymlouval se Kakashi jako obvykle.
"Soudě podle párku ve vaší levé ruce a čokolády v té druhé bych tipl, že jste to spíše vzal okolo ledničky mistře." odpověděl mu Shikamaru a odlehčil konečně situaci.
Sakura stále klečela na zemi.
"Takhle ho, ale nevzbudíš." usmál se Shikamaru a zařval "Naruto vstávej! Utočí na nás!"
Kluk na zemi sebou prudce cukl a vyskočil.
"Neboj, tentokrát tě nezklamu a všechny ochráním" zařval směrem k Shikamarovi a pak zmateně otočil hlavu zpět.
"Je to opravdu...?" blesklo mu hlavou.
Zůstal tupě zírat na dívku která se nad ním skláněla. Kdo jiný, tak ustaraný a nešťastný výraz měla jen když ho sledovala při jeho počínání.
"Zase, jsem něco proved?" pomyslel si zmatený Naruto.
"Kde jste se tu všichni vzali?" vylezlo z něj za chvíli.
"Teď není čas na vysvětlování, musíme jít. Jestli se nevrátíme do svítání, bude poprask." namítl Kiba a Kakashi souhlasně přikyvoval.
"Jasně, jasně." přikývl Naruto a nespouštěl oči ze Sakury.
"Tak půjdeme?" zeptal se jí stále poněkud zmateně.
"Počkej. Něco potřebuju." usmála se a chytila ho za ruku. Pak jej mlčky objala. Konečně měla pocit, že se vše obrací k lepšímu. Tohle bylo to o čem taak dlouho snila, jediné objetí jí vrátilo naději.
"Asi je čas se vrátit do hry, že?" povzdychl si Shikamaru.
"Ach jak obtížné, měl jsem tu tolik času na hraní shoggy." postěžoval si a odložil klobouk na stůl.
"Shikamaru!" napomenul ho se smíchem Kiba.
"No tak jdeme dětska." pobídl je Kakashi a samozřejmě si musel vyslechnout jejich obranu, že už dávno vyrostli.
Uvnitř doupěte zatím panovala zvláštní nálada.
Ino, Temari, Chouji, Hinata a Hanabi večeřeli a měli to rovnou i s divadlem. Pozorovali Sasukeho a Leeho, kteří nakreslili v prostředku jeskyně čáru, posadili se
každý na jednu stranu a neúprosně na sebe zírali.
"Vzdej to!" zamračil se Sasuke.
"Vzdej to ty." odpověděl Lee a ani nemrkl.
"Hned toho nechejte oba!" křičel na ně rozčílený Shino.
"Do toho Lee!" ozval se mistr Gai, Shino mu v duchu děkoval za ohromnou pomoc a sedl si na zem.
"Kibo, jestli se hned nevrátíš, nevím, jak to tu dopadne." povzdechl si.
"Jsme tady!" ozvalo se od vchodu.
"No to je dost!" odpověděl Shino a už vstával, když v tom si všiml, kdo stojí po jeho boku.
"Shikamaru!" Ino vyskočila a vrhla se mu kolem krku, až ho srazila k zemi.
"Po cti hodném Hokage se neválí!" odpověděl přiškrceným hlasem.
Lee i Sasuke tedy zvládli prohrát ba současně, jelikož jim to nedalo, aby se neotočili.
Temari a Gaara jim pomohli vstát.
"Vy jste to dobře věděl a dělal jste tajnosti." změřila si Ino Kakashiho pohledem.
"No jo, věděl." usmál se.
Sasukeho najednou zamrazilo, nechtěl vypadat starostlivě, ale když chvíli čekal, všichni se bavili dál a nikdo nepřicházel vstal.
"A kde je Sakura?" zeptal se.
"Ta? Neboj je v pořádku." řekl šibalsky Kakashi, načež Sasuke mírně pootočil a nadzvedl bradu a vztekle si založil ruce, aby to nevypadalo, že se o někoho strachuje.
"Vede jeden pytel, chvíli jí to potrvá." dokončil Kakashi.
"Fajn, jelikož to zapomenu nebo si to rozmyslím dřív než se sem svou šnečí rychlostí dovleče, vyřiďte jí, že jsem se jí chtěl omluvit, za to co sem prve řek, jen jsem jí chtěl připravit na realitu." oznámil důležitě a už se otáčel zády.
"Vážně? To je od tebe milé.." Sasuke se otočil za hlasem vcházejícím dovnitř "...že Naruto?" a spatřil usmívající se dívku s Narutem o ni opřeným.
Sasuke zůstal stát jako opařený. Všichni okamžitě zmlkli. Jeho výraz vypadal, jako by viděl ducha, nebo nejhoršího nepřítele, nezdál se ani trochu šťastný. Sakura si jen užívala jeho překvapení i Naruto si nevěřícně prohlédl postavu stojící před sebou. Už to bylo tak dlouho...

Konoha vzhůru nohama V. - co se skrývá za bolestí

17. října 2013 v 23:21 | SasuKe


Všichni brzo usnuli. Hinata v Kibově obětí, Gai s palcem v puse, jeskyně se zdála klidná světlo pomalu vyhasínajícího ohně ji dělalo nádhernou. Když spali, zdáli se poklidní, jednou za den je na chvíli opouštěli jejich starosti, jedna kunoichi v koutě ale spát nemohla.
Pokaždé když zavřela oči zdával se jí už čtyři roky ten stejný sen. Vlastně to bylo mnoho snů, ale všechny měli něco společné.
Byly to sny o dětech plných štěstí a radosti. Sledovala je svýma hladovýma očima, toužili po stejném pocitu v srdci, ale ten byl dávno pryč. Stratil se v temnotě, spolu s jejími přáteli, domovem, a vším co milovala.
Mladá kunoichi přihlížející z dálky nejprve děti pozorovala s obdivem. Možná si hráli na honěnou, možná na ninji, ale stále to byla jen hra.
Chybělo jí to, chyběl jí každý krok který na své dlouhé cestě sem udělala, každá ztracená vteřina. Jak tak pozorovala ty děti, neustále se jí vzdalovali, až zmizeli v dálce. Zůstala úplně sama.
Neměla kam jít, neměla nikoho kdo by jí pomohl, prázdná vesnice kolem ní začala chátrat. Její proměna připomínala proměnu Konohy po nástupu Orochimara a Kabuta.
Jak ji tak pozorovala, začalo ji bolet u srdce, skoro jako by všechnu bolest, kterou do sebe za ty roky zazdilo cítila právě v tom snu.
Upadla na zem a z očí jí proti její vůli tekly slzy. Právě teď a tady, kde ji nikdo neviděl, kdy mohla dát průchod tomu všemu, protože jinak musela být silná.
Probouzela se se slzami v očích každé ráno.
Dlouho Sakura skutečně doufala, že se jí to jen zdálo. Doufala, že když vyjde ven, uvidí nádherou a hrdou vesnici jakou byla dříve, ale nikdy se to nestalo.
Všechno bylo jako v tom snu. Její okolí se změnilo k nepoznání, Sasuke a nakonec i Naruto ji opustili. Nikdy neplakala, všechnu bolest uzavírala hluboko do sebe, už nebyla dítě, věděla, že tím nikomu nepomůže. Nikdo si neuvědomoval, že právě v její bolesti je síla.
Jen už nechtěla spát, ty sny jí stále připomínaly, jak moc ztratila. Byla v nich všechna její zranitelnost a bolest. Tam se nemohla bránit.
Ozvali se kroky. Šoupání podrážek o zaprášenou zem, někdo přicházel. Ten který čekal, až všichni usnou. Sasuke se složil kousek od ní na zem, kde měl deku. Dobře si jí všiml, ale netušil, co jí trápí a ani to vědět netoužil, tak co by měl říkat? Nic, nemusel říkat vůbec nic, protože na to ona rozhodě nečekala. Nebála se promluvit, když měla něco na srdci.
"Sasuke?" zazněl její šeptající hlas.
"Hm." řekl stále trochu arogantním tónem.
"Sasuke, přemýšlel si o tom, co se asi stalo s Narutem?" zeptala se téměř neslyšně.
"Proč bych měl?" odsekl a otočil se na druhý bok.
"O takových nocích, si říkám kde je mu asi konec." nenechala si jedinou myšlenkou pro sebe.
Sasuke dělal, že ji neslyší, neposlouchá a nezajímá ho to. Ve skutečnosti o tom přemýšlel úplně stejně. Bylo mu záhadou, že ten který od dětství prohlašoval, že všechny zachrání, kluk plný energie a odhodlání se najednou někam jen tak ztratil.
Věděl víc než ostatní o Kabutovi a že si uvědomoval, že Naruto by se pro něj mohl stát hrozbou.
Nemínil to nikomu říct, neměl teď nejmenší potřebu brát jim naději, ale dobře věděl, že ho nechal Kabuto před časem všude hledat a nařídil jej okamžitě bez milosti zabít. Bylo to asi ve stejné době, kdy s ním Sakura ztratila kontakt. Nikomu nic neřekl o tom, že by mínil někam utéct.
Ne. Prozatím jí ještě nic nepoví. Otočil se na druhý bok a aniž by dívce věnovat jediný pohled předstíral, že spí, dokud se mu to skutečně nepodařilo.
S bdící dívkou už tak zůstával jen drobný plamínek a i ten se začal brzy ztrácet. Vše zahalila noc svým temným pláštěm, Sakura zůstala ještě dlouho sedět stranou, čekala na první paprsky ozařující obzor a propouštějící dovnitř drobné paprsky světla. Vždyť beztak mohli jednat jen v noci.
Světlo její sny zmírňovalo, odhánělo je daleko pryč. Jeskyně byla ponurá a navíc si ji spojovala se vším neštěstím, které je potkalo. Nemohla ji opustit, byla vlastním vězněm, už několik dní nebyla venku, ve dne nesměli vycházet, přesto toužila podívat se jak slunce jako každý den osvětluje obzor a jeho záře dopadá na střechy jednotlivých domů, až nakonec dojde k obří skále, dřív tak hrdě se tyčící nad jejich domovy.
Od svobody jí dělilo několik kroků, ale chladný vánek na její bledé tváři, jí připomněl, že skutečná svoboda je jiná, že před ní stojící cesta je ve skutečnosti jen falešným přeludem.
S únavou se položila na onu špinavou zem vedle Sasukeho. Přemýšlela, co si ve skutečnosti myslí. Bývali doby, kdy rozuměla každému jeho zašifrovanému pohledu, dnes nevěděla, co jeho oči říkají, co naznačují jeho pohyby, už v nich neuměla číst.
Pomalu k němu natáhla ruku, v náznaku jako by se chtěla dotknout jeho mikiny, chvíli ji tak nechala a němě sledovala jeho tvář, po pár nekončících vteřinách stáhla ruku zpět. Nic se nezměnilo, jestli byl roky na druhém konci vesnice a nechtěl s nimi mluvit, nebo ležel přímo vedle ní, stále byl stejně daleko. Byl tak vzdálený, že se ho zkrátka nemohla dotknout.
Bolestně zavřela oči.

Kakashi s Kibou seděli právě na okraji jeskyně, Hinata řešila s Tenten co donesli k jídlu, zatím co Chouji už organizoval frontu.
"Je třeba aby šla malá skupina nejvíc pět lidí, místo kde se současný Hokage schovává je ukryté a nesmíme být nápadní." přemýšlel nahlas Kakashi, zatím co Kiba přikyvoval.
"Jediný víte kde to je a jaké schopnosti bysme mohli potřebovat." odvětil pak.
"Ano, píše je o to, abychom byli nenápadní, bude to asi znít trochu zvláštně, chtěl bych sebou Sakuru, ne pro to, že jsem ji měl na starost, ale pro její schopnosti." navrhl
"Nevidím v tom problém." souhlasil Kiba.
"Viděl bych to tak, že půjdu ještě já, Gaara a Temari." dokončil Kiba návrh. Kakashi souhlasil.
Zadíval se směrem, kde seděla Sakura. Zdála se v pořádku, mluvila s Leem, kterého taky dlouho neviděla, ale jejich debata nabírala jeden jistý směr. O kousek dál v tmavém koutě seděl Sasuke a i když mu právě nebylo vidět do obličeje, bylo znát, že se mu něěco rozhodně nelíbí.
"Počkej, až se objeví a zjistí o co přišel." usmíval se Lee.
"Možná, že je dobře, že je teď někde mimo. Znáš přece Naruta, hned by se na Kabuta vrhnul." odpověděla s klidem Sakura.
"Jasně, ale stejně, představ si jeho výraz až se vrátí a zjistí, že je po všem." řekl jako obvykle optimistický Lee.
Neji je poslouchal, nejprve nechápal, jak si v jejich situaci může Lee udržet stále tolik dobré nálady, on přece viděl umírat vlastní klan.
"Jaká je šance, že by Naruto..." pak mu to došlo, všichni už měli pochybnosti o jeho životě. Jenže teď nebyla vhodná doba přidělávat si starosti. Museli si uchovat alespoň zbytky naděje.
Tak to alespoň viděli ti dva, bohužel Sasukeho pohled na věc byl trochu jiný. Nechápal, jestli jsou vážně tak naivní, nebo tak zoufalí, že potřebují falešné naděje. Prudce vstal a podíval se vražedně na Sakuru.
"Jsi opravdu tak pitomá? Mluvíš jako naivní dítě! Nevím, jestli si se už úplně nezbláznila, protože alespoň mě to tu leze na mozek, ale sakra měla by si se vzpamatovat. Naruta nechal hledat Kabuto po celé vesnici s příkazem ho zbít! Zmizel a nikomu už se neozval, nenechal ani vzkaz tobě, nemyslíš, že je dávno mrtvej?!" seřval dívku a snažil se zklidnit svůj zrychlený dech.
Najednou ho zamrazilo. Sakura na něj dívala pohledem, jako by s těmi slovy zemřelo něco v ní. Uvědomil si, že tentokrát to přehnal. Pozorovala ho pohledem, který dával jasně najevo, co si o něm myslí. Že je zlý, bezcitný, že je mu jedno co se s jeho bývalými přáteli stane, ale nebylo to tak, nechtěl už zkrátka sledovat, jak si odmítají přiznat pravdu, přesto co řekl bylo kruté.
Čekal snad, že na něj začne křičet, vyčítat mu nebo, že se snad rozpláče a uhodí ho jako to dělávala když byla dítě. Nehodlal jí uhnout, tentokrát, by to přijal, byla už přece taková odjakživa, nedokázala se stavit problémům.
Sakura vstala se stále stejně kamenným výrazem. Lee strnule pozoroval co udělá, měl obavu, jak moc jí to co řekl vzalo a ještě víc se staral, aby jí neublížil. Co mohl, podle něj tak bezcitný člověk udělat?
Dívala se mu zpříma do očí a pak, aniž by na jedinou vteřinu uhnula se usmála.
"Ne, Naruto je v pořádku, uvidíš, že se vrátí." řekla zcela klidně, čímž vyčarovala na tvářích všech uvnitř překvapené výrazy. Tohle nejspíš vážně nikdo nečekal.
Dívka se od něj odvrátila a zamířila k Tenten s Hinatou, aby jim pomohla s rozdělováním zásob. Zatím co největší překvapení zažíval Sasuke. Zůstal tam stát jako přikovaný.
"Vážně se usmála?" ptal se sám sebe, jelikož to byla poslední věc, kterou by právě od ní čekal. Od téhle Sakury, malé ufňukané dítě které znával, jako by před jeho očima právě dospělo, nebo možná se to stalo už dřív a on si jen nevšiml?
Přes to všechno dokonce přehlédl Leeho, který se tvářil, že by ho stejně nejradši zmlátil, ostatní to nekomentovali, jen děvčata podpořila Sakuru přikyvováním a souhlasem, že má pravdu.
"Shino, vyrážíme najít Hokageho, prosím, dohlédni, aby se tu zatím nezabili, mám pocit, že situace je čím dál napjatější." povzdychl si Kiba.
"Co bys čekal, zavřít tolik lidí na tak dlouho do jeskyně." odpověděl mu Shino a víc nic nenamítal.
Kiba, Kakashi, Sakura Gaara a Temari se opatrně vyplížili ven z jeskyně. Všude byl obvyklý noční klid, až to překvapovalo. Kiba podezříval dokonce i cvrčky ozývající se z dáli. Nevěřil už nikomu a ničemu.
"Cíl cesty je severní brána." oznámil Kakashi.
"Copak Hokage není ve vesnici?" zeptala se Sakura.
"V ní? No v ní tedy vlastně ne." zatvářil se Kakashi tajemně jako obvykle a dal povel k zahájení mise, jejíž velení tentokrát od Kiby přebral.

Konoha vzhůru nohama IV. - lepší pozdě než-li vůbec

17. října 2013 v 23:20 | SasuKe


Uplynuly další dvě hodiny a nikdo se nevracel. Kiba měl nervy na vlásku.
"Neměl jsem je tam posílat samotné." vyčítal si stále dokola a hlavou mu běžely nejhorší scénáře toho, co se mohlo stát.
"Proč to muselo potkat právě nás?!" vykřikl a jako obvykle uhodil pěstí do zdi.
Zoufale zatínal všechny svaly ve svém těle, měl už dost ukrývání, ani jejich vlastní rodiče netušili, že přijde něco takového.
Ještě v době kdy on i ostatní chodili do akademie by tohle nikoho ani ve snu nenapadlo.
Listová sice prohrála boj a byla ovládnuta, ale příliž se toho neměnilo, tehdy se jen Orochimaru prohlásil Hokagem a tváříc se, že to dělá pro dobro všech si zabral část vesnice. Lidé se stále mohli bránit, takže něměl příliž na výběr.
Ještě mnoho let ninjové z Listové normálně fungovali, než vydali zákon, který to zakazoval.
Před jeho vydáním si Orochimaru přivlastnil již téměř polovinu vesnice, vyvlastnil domy některých rodin a daroval je zrádcům Listové za jejich věrnost.
Bylo jen velmi málo lidí, kteří pro ně nemuseli nic udělat, k těm patřil i Sasuke. Orochimaru si tehdy naivně myslel, že bude jeho největším trumfem. Naštěstí ale nestihl svůj plán dokončit.
Byl vydán zákon, jež zakazoval fukci všem ninjům, kteří nebyly na jeho straně. Proto někteří Jounini předstírali zradu Konohy. Možná už tehdy se měli všichni ninjové podřídit a tajně osnovat plány.
Jenže vesničané na protest bezmyšlenkovitě zaútočili na budovu Hokage, sice se jim po krvavé bitvě s jeho nohsledy podařilo zabít Orochimara, ale to co mělo přijít pak, bylo daleko horší.
Nástup nestvůry, bez sebemenších náznaků pocitů. Byl o něco chytřejší a o mnoho horší než nějaký Orochimaru, jeho věrný žák, který celou dobu tajně rostl a sílil v jeho stínu. Had který čekal, až se bude moci vyhřívat na slunci. Kabuto byl horší než cokoliv co Listovou dosud potkalo.
Chytře vybral nového Hokage, všechny příkazy byly vydávány skrze něj a při jejich neuposlechnutí hrozil Hokageho smrtí.
To také vyplnil po pokusu Písečné vesnici osvobodit. On sám o ten titul nestál, nechával si říkat Vládce. Vlastně ani nikdo nevěděl, kdo Hokage v současné době byl a kde se skrýval, byl jen Kabutovou figurkou stejně jako plno jiných.
Nyní už byli jen ninjové kteří se přidali k vládci, ostatní nesměli na veřejnosti bojovat, nosit vesty, čelenky ani zbraně. Kibu ta skutečnost ničila.
"Skrývat to čím opravdu jsme." pomyslel si.
"Tak takový jsme hrdinové? Dělám to jen kvůli utajení, ale jestli plán selže, nesejde na tom, už nikdy nebudu muset předstírat, že pro mě tohle nic neznamená." pomalu se uvolnil a pohlédl na Akamaru.
"Půjdu je najít." prohlásil.
"Na to zapomeň! Mohl bys tím všechno zníčit! Prozradit nás, pak už by nebyla šance..." vyskočil zprudka Neji a chytil ho za rameno.
Kiba ho to nenechal dokončit. Vstekle se otočil.
"Mám tu dál sedět jako zbabělec? Když tam venku možná někdo z našich přátel umírá?!" vykřikl rozčíleně.
"Kibo přestaň! Dobře víš, že tohle už dávno není o hrdinech a zbabělcích, doba kdy jsme mohli být hrdí na to čím jsme je pryč! Dobře víš, že mrtví budeme při záchraně Listové k ničemu! Každá válka má oběti a ty je nemusíš znásobovat!" začal se s ním hádat Neji.
Kiba se pomalu odvrátil.
"Tak takový si teď Neji? Tohle je nyní tvá cesta ninji? Mluvil si o důvodu k životu, že tvým úkolem je teď chránit Hanabi. Přesto vím, že totéž co já dnes bys i ty udělal před pár lety pro Hinatu. Jestli je tohle tvůj nový způsob života, být zbabělcem, pak bude tvůj život dlouhý a osamělý." řekl Kiba smutně.
"Máš pravdu." odpověděl Neji a střepatý kluk spozorněl.
"Možná bude smutný, osamělý, ale to je můj osud. Ani já se s tím nevyrovanám, už jsem ti to říkal. Stokrát raději bych zemřel po boku svých druhů. Nikdy si neodpustím fakt, že jsem je opustil když umírali. Jenže jsem musel splnit svůj úkol. Tak jsem to cítil. Musím se postarat o Hanabi a pomoct vám v boji, stejně jako i ty musíš splnit svůj úkol. Musíš nás vést do boje o naše domovy." řekl smířeně a Kiba k němu udělal několik kroků.
Z hluboka si povzdychl. Věděl, že jestli tam Hinata nebo Shino zemřou, nikdy si to neodpustí. Bývali přece jeden tým, ale Neji měl pravdu, bez ohledu na to, jak moc se bude nenávidět, nesmí teď ohrozit celou misi kvůli přátelům, takový byl těžký úkol velitele.
"Ta věc o které si před tím mluvil. Co je to za oční techniku, jak funguje?" zeptal se Nejiho.
"To nevím, ale jde to po tvé krvy. Nesmí se jí dotknout." řekl Neji a pak si sedl na jednu z klád, jako by to nechtěl dál rozebírat.
Konečně uslyšeli kroky, Kibovi se očividně ulevilo. Nechtělo ho už ani napadnout, že by se nevraceli živí a zdraví. Za rohem to zašramotilo a někdo se dral dovnitř.
"Proč jdete pozdě?!" zeptal se Sasuke důrazně se škodolibou radostí z představi, jak se Shino vymlouvá a on se nad něj zase bude moct povyšovat.
"Omlouvám se..." začala osoba, jejíž hlas jim byl povědomí, ale nemohli si ho spojit s tváří. Jen mistr Gai se zatvářil jako by viděl ducha i když ve skutečosti zatím jen matně rozeznávali obrysy postavy "..ale plazil se nám přes cestu šnek a měl přednost." dokončil muž. Jak Sakuře tak Sasukemu spadla čelist.
"Vy jste se za ty roky nenaučil chodit včas?!" vyjekla Sakura.
"Á Haruno Sakura... ..jaké milé překvapení. Ovšem né že bych tu takovou skvělou kunoichi neviděl rád." usmíval se Kakashi jako měsíček na hnoji, ale Sakura ho stejně musela obejmout. Pak se podíval na Sasukeho.
"Co to má být, setkání starých přátel?" řekl povýšeně, aby se objímání vyhnul, což však nemusel, protože už Kakashimu pevně svíral nohu Gai.
"Já myslel, že jsi mrtvý! Tak rád tě zase vidím!" radoval se.
"Já tebe taky." přikývl Kakashi, ale duchem byl přitom úplně jinde. Mlčky se trochu zmateně rozhlížel po jeskyni. Nejvíce ho překvapilo, když spatřil Gaaru a Temari.
"Děje se něco?" ptala se Sakura, ale on jako hluchý a slepý stále koukal jinam.
"Není rád, že nás vidí?" pomyslela si dívka.
Ve skutečnosti byl Kakashi moc rád, že se s nimi všemi setkal, ale něco mu tu chybělo. Vlastně čekal úplně jiné úvítání. Celou cestu z toho pekla až sem měl v hlavě tkvělou představu. Chyběl mu křik ve chvíli, kdy se kolem nj proženě cosi střapatého a udělá kolem paseku, než ho srazí na zem. Ta představa tu byla pořád, měl pocit skoro jako by to viděl, ale jakmile se jen maličko pohnul, bylo to pryč. Jeskyně byla tichá, nikde žádný křičící chlapec bourající každým pohybem své okolí.
"Jste v pořádku?" zeptala se Sakura a položila mu ruku na rameno spolu se svým láskyplným pohledem.
"Jistě." přikývl.
"Sakuro..?" začal opatrně lehce vážným tónem, až i ona poznala, že se něco přece jen přihodilo.
"Ano?"
"Sakuro, kde... ..kde je Naruto?" zeptal se pomalu a opatrně. Protože si sám nebyl jist, jestli chce znát tuhle odpověď. Jirayia který do teď pozoroval musel uhnout pohledem, všichni naprosto ztichli a čekali, co mu na to chce Sakura říct. Dokonce i Sasuke se přestal tvářit jako král jeskyně a na čele mu naskočila malinká vráska.
"Eh, Naruto... ..víte Naruto je..." koktala rozpačitě "..totiž, my nevíme kde je." řekla smutnou pravdu "Nikdo to neví." Dodala ještě Sakura. Chvíli bylo snad ještě horší ticho než před její odpovědí, pak si Kakashi odkašlal.
"No, nenašli ho mrtvého a to je hlavní. Jak zám Naruta někde se určitě zašil, fláká se a spokojeně láduje ramenem." olehčil Kakashi situaci i Sakura se při té představě usmála. V těchto těžkých dobách jim nezbývalo víc než naděje.
"Máte pravdu, Naruto je jistě v pořádku." ozval se optimistický hlas od vchodu a chlapec udělal několik kroků vpřed.
"Lee?!" Gai který se stále ještě plazil po zemi pustil Kakashiho nohu a vrhl se po klukovi.
"Lee ty si, ale vyrostl!" začali mu téct radostné slzy.
Zatím se pohnuli i ostatní. Hinata si sundala masku a šla se Shinem za Kibou.
"Hlásím, že mise byla na sto procent úspěšná." řekla spokojeně.
"Jo jen vás zbrzdil šnek." zamrmlal si pro sebe Sasuke a doufal, že se Shino ozve, aby se s ním mohl začít hádat. Shino však mlčel.
"Tedy až na menší spoždění." usmála se Hinata.
"Lepší pozdě, nežli vůbec." usmál se Kiba a objal ji. Dívka se mu zadívala do očí a trochu se přiblížil.
"Hej vy dva, zase tak úspěšná ta mise nebyla, tak tu oslavu nepřehánějme." napomenul je Neji a jak chtěl Hinatu odstrčit, vyrazil do ní tak, až málem upadla.
"Hm, jo, tak menší. Tomu říkáte menší fajn." povídal si Sasuke sám se sebou.
"No tak, přestaň zase rejpat." otočil se k němu Shino.
"Jo jistě, když někdo udělá malou chybyčku, hned se do něj můžeš navážet, zato tvoje totální spoždění jakožto velitele je naprosto v pořádku." chopil se konečně Sasuke příležitosti mu všechno vyčíst a zároveň tím vyhlásit odvetu jejich předchozí hádce.
"Tou drobnou chybyčkou máš namysli jak si se vykašlal na svoje kamarády a zmizel, když šlo do tuhého, nebo jak si se postavil proti nám, když jsme šli osvobodit tvou vesnici?" vložil se do toho nečekaně Gaara.
"To není fér, ani jsem nikoho nezabil!" ohradil se.
"Ale stál si proti nám!" zamračil se Gaara a zvýšil hlas.
"Jo teď si použil přesnej termín! Stál! Já jsem tam jenom stál! Možná jsem se po někom občas ohnal a nebo někoho odvlakkl stranou, aby to vypadalo, ale veř mi, že ve skutečnosti jsem se moc nepředřel! Nemůžu za to, že i bez mojí pomoci Kabutovi se ti s celým vojskem nepodařilo vyhrát." zakroutil se Sasuke, jako by seděl na hřebících.
Na to už Gaara neměl odpověď. Jen si povzdychl a opřel se o zeď.
"Ani teď se moc nepředřeš." řekla jedovatě Temari.
"Jistě, proč bych měl. Vlastně nevím, co tu vůbec ještě dělám. Vy mě tu nechcete a já tu s vámi rozhodně taky být nechci." řekl a založil si ruce, aby tomu přidal a skutečnosti, jelikož odchodem to mometálně stvrdit nemohl. Šichni se na něj naštvaně podívali.
"Ne fakt, strašně mi jdete na narvy, připadám si tu jako na srazu třídy. Co tu vůbec celý dni děláme. Sedíme a zíráme do stěn nebo stropu. Znám už každou prasklinu tý stěny naproti, budu jí schopnej nakreslit i za deset let." řekl. Všichni na něj jen dál mlčky zírali, což ho dovádělo k šílenství. Neuměl najnou číst v jejich výrazech.
"Jestli tu tak dlouho vůbec budeme." vystoupila ze stínu poslední osoba, která po boku Ino jen tiše sledovala dění. Její tmavé oči se strácely ve tmě.
Sasuke ji hned poznal, ale neměl důvod předstírat radost, všechno kolem už mu připadalo jako podivná iluze. Vlastně téměř doufal, že se to odehrává jen v jeho hlavě. Náhle vyskočil a namířil si to ke štěrbině tvořící vchod.
"Kam myslíš, že jdeš?" zavolala z ním Sakura a Sasuke dostal nemilý pocit, že ho chce zase praštit.
"Projít se!" řekl vstekle "Na chodbu!" dodal pak pro upřesnění.
"Co je v plánu teď, Kibo?" zeptal se Chouji. Chlapec si unaveně sedl a rozhlédl se po ostatních.
"Myslím, že jsme kompletní, musíme zjistit, ještě plo věcí. Uděláme si tu základnu a při nejlepší příležitosti si rozdělíme pozice a zaútočíme na sídlo Hokage, které teď Kabuto nazývá svým palácem. Nejprve se na to však musíme připravit." vysvětlil.
"Věděl bych ještě o někom, kdo nám může hodně pomoct." navrhl Kakashi. Všichni k němu rázem upřeli tázavé pohledy.
"Mluvím o současném Hokage." vysvětlil v zápětí.
"Ale není náhodou na Kabutově straně?" zeptal se Lee.
"Ne, to jistě ne." zakroutil Kakashi nesouhlasně hlavou.
"Mitře Kakashi, nikdo přece neví kdo to je a kde je. Co zamýšlíte?" zeptala se nechapavě Sakura.
"Já nahodou vím kde je." ušklíbnul se pod maskou "No a údajně je taky docela chytrej a vůbec, je to hokage, to samo o sobě něco znamená." řekl tak nějak tajemným způsobem a přesvědčil tím ostatní, aby ho poslechli.

Konoha vzhůru nohama III. - jak moc jsme se změnili

17. října 2013 v 23:18 | SasuKe


V jeskyni zavládlo ticho, Hinata seděla v koutě a chvíli rozdýchávala představu, že se Kibovi cestou něco stane. Ostatní nehnutě seděli. Shino vstal a lehce se protáhl.
"Půjdeme pro Jouniny, už je tma, není nač čekat." pronesl rozhodně.
Ino přikývla a vstala.
"Počkejte!" vykřikla Hinata, pak rychla vyskočila.
"Půjdu s vámi, jinak bych se tu z toho čekání zbláznila." dodala.
Shino si nebyl jistý, jestli je to dobrý náoad, protože nevěřil, že to zvládne, al Ino se mile usmála a byla ráda, že s nimi jde.
"Ještě něco!" zastavila se tentokrát Ino, aby vytáhla mc důležitou věc.
"Jsme ANBU, nehodlám to do nekonečna skrývat, nebojím se, že mě chytí." řekla a nasadila si masku. I ostatní dva se pak oblékli do plášťů a masek.
Byl čas vyrazit, všichni tři se protáhli ven a rozběhli podél okraje skály, pak přisáli na jedné ze střech místních domů.
"Nezdá se vám to jako za starých časů?" zeptal se s Shino konečně s přívětivým úsměvem, který však ostaní nemohli vidět.
"Však už to dlouho nepotrvá a bude zase vše jako dřív."
"Tak jdeme!" vykřikla Hinata a společně se vrhli do černé noci.
Kiba se kradl tiše po střechách domů, už byl ve staré, špinavé části města, kde dřív býval jeho úkryt. Vduchu si ústavičně opakovat jen myšlenku na to, co by se stalo, kdyby napřišel včas.
"Akamaru přece zná nouzový východ, určitě by ji odvedl." ujišťoval se stále dokola, konečně byl na místě.
Otevřel dveře a okamžitě ucítil neznámí pach. Měl chuť se vrhnout dolů a přesvědčit se, že se jen mýlí, ale zachoval chladnou hlavu a pomalu, však jistě začal tiše sestupovat po potemnělém schodišti.
Byl to pach někoho koho už dřive znal a celkem čersví, hlava mu rozrušením vypovídala službu, ač by to pro něj byla jasná výhoda, nemohl si jej spojit s osobou které patřil.
Pomalu a tiše strčil do dveří v očekávání, že na něj vyskočí nepřítel, tedy spíše v to doufal, že ještě stihne pomoct Akamaru a Hanabi.
Jaké bylo jeho rozrušení, když spatřil Hanabi uprostřed místonosti klečet na koberci v obětí dlouhovlasého chlapce.
Z poza rohu se spokojeně vyplazil Akamaru a protáhl se.
"Neji!" Kiba s úlevou vydechl a pomalu se sesunul na kolena, snad byla v jeho hlase znát i trocha radosti, že vidí někoho o kom ani nedoufali, že je ještě naživu.
Nejiho reakce byla odlišná. Jakmile konečně pustil Hanabi a podíval se na Kibu, bylo jasné, že něco tu není v pořádku. Pomalu vstal a zahleděl se na něj, však vůbec nic neřekl.
"Nechat jí tu samotnou, bylo krajně nezodpovědné." pronesl po několika nekonečných vteřinách a pak pobýdl Hanabi, aby vstala.
Kiba nemohl věřit svým uším, on - Neji, tohle řekl? Ten který se stále tvářil jen chladně a nikdy neprojevoval city? Mělo mu to být jasné, hned jak ho našel ji objímat. Tohle bylo jiné objetí, ne to soucitné, jakým dříve držíval Hinatu.
"Kdybysme ji vzali sebou, byla by v horším nebezpečí! Proč si zůstal tady a nešel nám pomoct?!" vstal trochu rozhořčeně Kiba.
"Abych ochránil ji!" vykřikl najednou Neji a podíval se na něj s takovým zápalem v očích, jaký u něj ještě neznal. Za to mu připoměl někoho jiného.
Blízce připomínal mladého Naruta, vždy když chtěl ostatním pomáhat a chránit je, když bojovat za něco na čem mu záleželo.
"Kde je asi Naruto?" pomyslel si, ten střapatý kluk mu chyběl. Už to byly měsíce, co se nikomu z nich neozval.
Kiba si pokynul Akamaru, aby odvedl Hanabi na chodbu, cítil, že si s Nejim potřebuje promluvit.
"To byla i předtím tvá práce, ale za to si chránil Hinatu." řekl bezvýznamným tónem, přes to však čekal, co odpoví.
Zdálo se, že se Neji konečně sklidnil.
"Ale Kibo..." povzdechl si "..Hinata už vyrostla, změnila se. Dokáže se o sebe postarat sama, já teď musím v první řadě dávat pozor na Hanabi." řekl smutně, ale ve skutečnosti věděl, proč se Hinata změnila - kdo ji změnil. Byl to Kiba, jeho láska k Hinatě jí dala odvahu.
"Co se stalo?" zeptal se Kiba zpříma, aby si ověřil svou teorii.
"Všichni jsou mrtví, selhal jsem." řekl a na chvíli se odmlčel. Kiba poznal, že Neji nestojí o jeho řeči o tom, jak to není jeho chyba a tak raději mlčel.
"Jen abys věděl, byl bych hrdý zemřít tam, utekl jsem, jen abych vám pomohl a postaral se o ni. To je něco co musím splnit." řekl a Kiba jen souhlasně přikývnul, pochopil to. Neji stejně jako on a plno dalších stratit domov i rodinu, potřeboval něco, pro co bude mít ještě jeho život další význam. Už podruhé za ten den si vzpoměl na Naruta, být tam on, nejspíš by mu to začal rozmoulat a přesvědčovat ho, že to není ničí chyba. Jenže Neji měl pravdu.
Chouji si ze samého hladu okusoval nehty, Gai se opíral o zeď a Sakura mu zatím dávala nějaké kapky.
Sasuke seděl naštvaně na druhém konci jeskyně, tvářil se stále naštvaně po tom, jak se k němu Sakura zachovala, ale i tak ji s obdivem pozoroval. Výdal ji málo kdy a hlavně ne tak milou a laskavou.
Vlastně od doby kdy se přestěhoval do druhé části města, už s ním nejednala jako s kamarádem. Pamatoval si malou ubrečenou holku, ale takhle Sakura byla jiná. Fascinovalo ho, jak byla nyní silná a sebejistá. To vše dokazovalo, že diktatura která niní v Konoze vládla změnila víc než jejich domovy, zasála i je samotné.
Jirayja podřimoval v koutě.
Chouji se konečně soustředil na své okolí.
"Bývali jste přece tři Píseční ninjové ne?" položil otázku směrem k Temari a Gaarovi.
"Bývali." odpověděla mu stroze dívka a ohnula Gaarovu pohledu.
"Kankourou padl v boji. On a taky stovky dalších zamřeli ve zbytečné válce." řekl Gaara nenávistně.
"Ech, všechny války jsou zbytečné." řekl skrze kašel Gai.
Z čelního průchodu se ozval šramot. Všichni zpozorněli. Čekali ANBU, ale po chvíli vešel Kiba, následován dvěma postavami a psem.
Gai přimhouřil oči.
"Neji?" vyšlo z jeho úst tlumené slovo a všichni ztrnuli.
Kiba se otočil na spolupřicházejícího a trochu mu ustoupil z cesty. Mladý muž udělal několik kroků vpřed.
"Mistře Gai." kývl nenápadně hlavou.
"Kde... ..kde je Hinata?!" zarazil se hned Kiba, když neviděl od vchodu ničí milý úsměv.
"Šli pro Jouniny." odpověděl mu lhostejně Sasuke a prohlížel si malou Hanabi stojící opodál.
"Ona šla také?" vyhrkl Kiba.
"Co jsem ti povídal." odpověděl mu Neji a zamířil zpět k němu.
"Je to dobře, musíme s tím smířit oba." mluvil o Hinatině síle a jistotě.
"Ať už máme vyhrát nebo ne, teď jsem si skoro jistý, že se jí nic nestane."
"Jasně, že vyhrajeme! O tomhle vůbec neuažuj! Už nikdo další nezemře! Protože to nedovolím!" odpověděl mu rozrušeně Kiba. Nesnášel všechny jejich pochybnosti o tom jak bude tahle mise úspěšná.
"Porazili celý klan Hyuuga, myslel si na to?" vykřikl najednou Neji a ostatní projel mraivý pocit.
V jediný okamžik je všechn napadlo totéž.
"Máš opravdu naivní pocit, že to vyhrajeme?" pokračoval.
Jistě, že na to Kiba pomyslel, ale musel se tvářit, že tomu věří, kdyby velitel přiznal, že pochybuje, jak by potom mohli pokračovat. Víra je přece základem úspěchu.
Uplynulo několik hodin a ANBU jednotka ani Jounini nikde. Kiba nervózně přecházel sem a tam, až se zdálo, že vyšlape důlek.
"Kde jsou? Kde jen můžou být." přemýtal, měl starost, že se něco stalo. Tohle byl klíčový a zároveň nejkritičtější bod jejich mise. Teď se mohlo nejvíce věcí pokazit, na druhou stranu, pokud by včas dorazili a nikdo si jich nevšiml, měli by Listoví ninjové navrch.
"Měli tu být víc jak před hodinou!" povolili Kibovi a nervy a chtěl se vrhnout ven. Akamaru se mu postavil do cesty, jako by jej prosil, ať to nedělá. Chlapec si povzdechl a položil ruku na čelo.
"Jak dlouho ještě?" Ptal se sám sebe.
"Mají zbraň se kterou jsme nepočítali." řekl Neji sedící skameněle v koutě.
"Co že?" zareagoval dřív než Kiba Sasuke.
"Nevím co je to, nevím kde to vzali, ale je to děsivé." pokračoval stejně záhadným tónem Neji.
"O čem mluvíš?" zeptal se lehce nervózně Kiba, kterému se v hlavě špatné zprávy jen kupily.
"Nikdy jsem nic podobného neviděl. Bez sebemenšího náznaku problému ovládali všechno kolem sebe." pokračoval Hyuuga, Kiba na něj nehnutě zíral.
"Přišel útok, vyrazili okno. Byli jsme připravení. Měli jsme vyhrát." zašeptal.
Kibovi došly nervy, prudce se vrhl k Nejimu, popadl ho za ramena a trochu s ním zatřásl.
"Sakra Neji, tak mluv už konečně! Co je to? Co tak nebezpečného umí, že porazili celý klan? Mluv dohaj*lu! Uvědom si, že Hinata je někde tam venku! Co nám hrozí?" křičel téměř nepříčetně.
"Ne oni. Byl sám. Je to jako nová oční technika, neměli jsme šanci."
Všichni spozorněli, jediný člověk, který dokázal vyvraždit současně nejmocnější klan ve vesnici?
"Nová technika?" zašeptal Kiba a pustil ho.
"Silnější než Byakugan?" zeptal se pak, když konečně nabral dech.
"Silnější než cokoliv, co jsme dosud viděli." odpověděl Neji.

Konoha vzhůru nohama II. - neschody hned od začátku

17. října 2013 v 23:17 | SasuKe

Sasuke se Sakurou běželi chodbou až se dostali do části, kde byly cely. Kupodivu jim vězni nevěnovali nejmenší pozornost. Nejspíš si jich ani nevšimli, jak se utápěli ve vlastních myšlenkách. Uvnitř cel nebylo ani ve dne vidět na krok, co teprve nyní.
"Jak je najdeme?" zeptala se zmateně Sakura. Sasuke si povzdechl a otočil se k celám.
"Hej přišli jsme někoho osvobodit... Kde je Ino?!" zařval z plných plic.
"Tady! Tady!" začalo se ozývat ze všech cel a všichni se nahrnuli k mřížím.
"Ohromě si to vyřešil." řekla ironicky Sakura.
"Měla si lepší nápad, že?" oplatil jí to Sasuke.
Nejspíš by se tam hádali dál, kdyby je nepřerušil dívčí hlas.
"Sasuke?!" ozvalo se z cely na samém konci chodby.
"Tam!" vykřikla Sakura a rozběhli se k ní.
"Ino! Mysleli jsme, že tě nenajdeme!" snažila se zastrčit do zámku jakýsi drátek, který jí Kiba dal.
"Pohni!" napomenul ji Sasuke.
"Zkus si to sám!" obořila se na něj dívka a měla stojedna chutí vrazit mu tu věc do ruky.
Sasuke sáhl na jednu z mříží, za chviličku se ozval příšerný skřípot a obě dívky se otočily jeho směrem.
"Skusil." odpověděl jí s úšklebkem a ukázal na zdeformované mříže.
"Chceš se hádat?" vyjela na něj Sakura, která už ho měla dost.
"Dáš mi k tomu zase důvod?" odsekl provokativně, aby měl na vrh a mohl prohlásit, že hádku začala jako vždy ona, ale najednou na něm přistála Ino, která se vyškrábala ven.
"Nešlo by to rychleji?!" zavolal šeptem Chouji, který stál na druhém konci chodby a hlídal.
"Ino!" Sakura jí rozpáleně chytila za ruku a vytáhla zpět na nohy.
"Měla si dát dohromady bojovou skupinu, kde jsou?!" dívka se nejprve oprášila, pak zatvářila důležitě a opřela o zeď, jako by nic.
"Jasně, ale není to žádná sláva..." vytrhla jí z ruky drátek a zamířila k jiné z cel.
"Uvědomuješ si, že nás každou chvíli chytí? Jak dlouho tu hodláte okounět!" rozčílil se znovu Sasuke, ale to už toho měla i Sakura víc než po krk, nemohla ho vystát, jediné joho slovo, stále si připadal tak důležitý.
"Sklapni už konečně! Děláš jako by se tě to netýkalo! Až nás chytí, dám ti včas vědět kudy utéct, to je snad tvoje praketa ne?!" začne do něj taky rýt.
Sasuke otevřel pusu a chystal se viditelně k dost ostré odpovědi, když ho Ino přerušila.
"Dost! Od teď už ani slovo!" nařídila Ino a otevřela dveře.
"Hej vy dva! Jsou tu pro nás! Musíme jít." Jeden z mužů uvnitř se mlčky zvedl a vyšel ven.
"Nikdy bych si nepomyslel, že mě budou zachraňovat Kakashiho děcka." zabrblá. Sakura přimhouří oči, pokouší se rozeznat jeho tvář, ale chvíli jí to trvá.
Jeho zelná uniforma i vesta tady časem zešedli a jeho tlustá obočí srostla v jedno. Muž se opře o zeď a rozkašle.
"Mistře Gai!" Sakura ho podepře, aby mohli odejít.
Pak vyjde ven i druhý z mužů. Dlouhé stříbrné vlasy, mrtvý výraz i jeho dívka poznává. Před mnoha lety kdy ještě byla Konoha téměř svobodná, se kolem něj Naruto stále motal.
"Nehádejte se stále, jsme přece všichni na stejné straně. Nejsme na tom tak, abychom mohli mít rozbroje uvnitř skupiny."
"Já nejsem na ničí straně." odsekne mu černovlasý bledý kluk.
"Aha, Uchiha Sasuke... Tak to je jiná." odpoví k jeho překvapení Jiraiya.
Kiba stál ve dveřích cely, třásl se a zuby drnčel jako hladový vlk. Necítil bolest v ruce kterou vrazil do zdi, necítil nic než vstek. Ten na kterého spoléhali tu teď seděl a nemínil hnout prstem. Kam zmizela jeho existence? Není. Není, stejně jako vesnice kterou znávali nebo něděje, ve ktrou do teď věřil.
Chtěl snad něco říct, začít křičet nebo prosit, ač ho nenapadali slova, ale někdo ho předběhl.
"Gaaro! Vstávej! Oni nám přišli pomoct, dlužíme jim to! Copak si zapoměl? Písečná a Listová se nikdy nezradí." křičela blonďatá dívka. V tom ji cosi zastavilo. Kolem začal vířit prach. To bylo znamení, že Gaara její slova bere na vědomí, ale nikdo z nich si nebyl jist, zda je přijal nebo ne, dokonce ani jeho sestra.
Chlapec v rohu místnosti vstal.
"Máš pocit, že můžeš vyhrát předem prohraný boj..." řekl tichým a klidným hlasem. "..a máš pravdu, vždycky je naděje, ale pamatuj si, že ti co dřív věřili stejně jako ty, jsou teď zavření tady. Doufám, že máš sakra dobrý plán, protože jako uprchlík se sem vrátit nechci." zaprotestoval Gaara a pak vyšel na chodbu. Na Temarině tváři se po letech konečeně objevil úsměv.
"Nebojte, bratr bude bojovat." řekla klidně.
V temné chodbě kterou přišli, už čekala Choujiho skupina, když spatřili přibýhat za příšerného rámusu Kibu.
"Spozdili jste se, nevyhneme se včas hlídce!" vyčetl mu ještě za běhu, když mířili na konec chodby a měl pravdu.
Do úzké chodbičky právě vcházela stráž. Kiba který byl vepředu, po nich bezváhání vrhl dva shurikeny a pak je sám srazil k zemi. Stráže se nesihli ani vzpamatovat, jak byl rychlý, jenže v tu chvíli se všechny chdoby zbarvily do ruda stropními žárovkami a ozval se alarm.
"Rychle!" vstal okamžitě Kiba a mířil jednou z postraních uliček k východu.
"Kibo!" ozval se zezadu Shino.
"Jsou nám v patách! Tohle vězení je jako pevnost, jestli nenajdeš včas v tom labyrintu chodeb východ, živý se odsud nedostaneme!"
"Můj nos mě nikdy nesklamal!" odpověděl Kiba a hnal se dál. Dokázali to. Konečně uviděl místnost kterou přišli dírou ve zdi. Jako první vyskočil a skontroloval, jestli se všichni v pořádku dostali ven.
"Co bude teď?" zeptala se Sakura.
"Nic se nezměnilo, jen jsme od teď štvanci oficiálně, nemůžeme se jen tak vrátit domů, musíme se ukrýt a pokračovat v plánu." Kiba se chystal zamířit pryč, když ho Shino chytil za rameno.
"Protestuju, aby on šel s námi. Kdykoliv nás prodá!" ukázal Shino prstem na Sasukeho, kterého se to gesto velice dotklo.
"Co tim chceš říct Mravenečníku?!" obořil se na něj Sasuke.
Shino: "Říkám, že si podrazák."
Sasuke: "Ukážu ti takovýho podrazáka!" Namířil mu na krk katanu.
"Doooost!" zaječel Kiba tak silně, až přehlušil vše kolem a odstrčil je od sebe.
"Nemáme čas se tu hádat! Všichni hned za mnou!" nařídil jim.
"Mě už se nechce." nafoukl se Sasuke jako malé dítě a otočil se bokem, až Sakuře začala škubat ruka. Jak se celý týden při věčném doprošování aby vůbec přišel, dívala na jeho záda, už mnohokrát dostala chuť mu jednu lísknout a proč ne? Rozmáchne se a pořádně ho majzne. Kluk se na ní otočí s z části naštvaným a z části překvapeným výrazem.
"Ona mě vážně praštila? Jak si to mohla dovolit?" prolétlo mu v rychlosti hlavou.
"Ještě jednu? Už tě mám vážně tak akorát, koukáš jít s náma a poslouchat Kibu, jednou už se začni chovat jako dospělý!" vyjela Sakura než stihl cokoliv říct a tak Sasuke raději poslušně následoval ostatní.
Všichni letěli směrem ke skále. Všude bylo ticho a klid, ale i když byli v obsazené části vesnice v noci mluvily všechny domy stejně. Byly smutné a oprýskané od věčných bojů s těmi jež se tam chtěli vrátit.
Kiba se poprvé za tu dlouhou dobu kdy byl pryč, ohlédl směrem, kde stával jeho dům, chodil sem pro jídlo už tak dlouho a nikdy si netroufal se podívat. Zahlédl ho - balkón u jeho pokoje, na kterém si s Akamaru hrávali, když byl ještě dítě.
Okamžitě otočil hlavu, ale i tak musel začít počítat. Osm? Děvět? Kolik je to let, kdy jejich dům, stejně tak jako domy všech ostaních zabavili a dali zrádcům. Na chvíli se zadíval na Sasukeho.
"Ne!" řekl si důrazně, ač ho nikdy neměl moc v lásce, nebylo by fér takhle uvažovat, tohle bylo přeci jiné, on nikdy nikoho neprodal, nemusel. Prostě ho chtěli na svou stranu.
Někdy v noci i když bylo úplné ticho, Kibovi se zdávalo, jako by domy plakaly, byla to snad jeho představa, aby nikdy nezapoměl, kam patří. Díval se na omlácené zdi a vzpomínal na chvíli, kdy on sám ještě sedával v pokoji...

"Kibo jdi od toho okna!" křičela jeho matka. Malý Kiba a jeho štěně tehdy neposlechli. Sledoval muže, jak se dobývá k zatlučeným dveřím. Pak přišli strážní. Nepřestal vzdorovat a stále opakoval, že ten dům je jeho, že tam zemřel jeho děd i otec a on tam také zemře.
Ani netušil, jakou má pravdu a nebo možná právě tohle považoval za své vysvobození. Vzdoroval, dokud mu ještě smysly sloužili. Ti dva strážní do něj začali bít holemi, nepřestávali dokud se hýbal.
Toho dne dostal Kiba strach. Strach, že jednou zemře stejně, na ulici před svým domem, až bude toužit se ho zoufale dotknout a nebude moci udělat nic čím by zabránil těm cizím lidem nastěhovat se dovnitř, vzít mu co je jeho.
Jednou i on musel odejít. Ta úzkost, že mu mohou vše vzít ho svazovala, nejspíš proto v noci chodíval k tomu domu, aby si připoměl, že ještě má sílu. Vždycky se ohlížel, vždycky čekal, jestli není někdo kolem, aby mohl sáhnout na zeď a po pár vteřinách utéct.
Na dobu kdy tohle přestal dělat si pamatoval přesně, celou tu dobu to dělal pro ten okamžik, léta se ujišťoval, že mu nemohou něco vzít, když to nedovolí, že on se může kdykoliv vrátit a bojovat. Až konečně uvěřil sám sobě, tady už nešlo jen o jeho dům, šlo o ulice po kterých dřív chodili, tak často se jako děti výhýbali uličce u školy, dnes by se tam tak rád podíval a nemohl... Víc jak polovina města už byla obsazena nepřáteli.
Hinata měla větší štěstí, silné, známé a bohaté klany, nevzpouzející se novým pravidlům měly své domovy o mnoho let déle, ale teď když i oni je měli stratit, bylo jasné, že nový diktátor Konohy se rozhodl na dobro vzít původním obyvatelům jejich práva. Změnit ji k obrazu svému a to by Kiba nikdy nedovolil.
Chlapec už před sebou viděl skálu, zamířil k zemi a přestal přemýšlet o dobách které byly, nyní chtěl myslet na to, co teprve bude, co je čeká, na osvobození Listové.
Na té skále dřív bývaly vyryté tváře. Od doby kdy zabili třetího, se zde vystřídalo mnoho Hokagů, všichni by se tam snad ani nevešli, ale tenhle problém vyřešil nový vládce velmi snadno, nechal všechny ty vytesané vzpomínky zníčit.
V době kdy byli oni všichni ještě dětmi z ninjovské akademie jim připomínaly ideály Listové, všehno v co věřili, skoro jako by s těmi tvářemi zmizelo i jejich odhodlání. Kde teď byla ohnivá vůle?
Kiba zamířil do škvíry ve skále, kterou tam jednoho dne objevil. Všichni se prosmýkli dovnitř a on je vedl do vykotlané jeskyně.
Posadili se kolem dokola na klády. Po zemi leželo několik dek, které tam předem se Shinem připravili. Kiba si klekl doprostřed a začal rozdělávat oheň. Shino sáhl do rohu a vytáhl jakýsi batoh, který pak podal Ino, ta v něm našla masku a plášť.
"Schovával si mi je?" ušklíbla se, on jen mlčky přikývl.
"Jaká je další část vašeho brilantního plánu?" zaptal se znuděně Jiraiya.
"Teď už nikam nemůžeme, zítra v noci půjdou Shino s Ino pro Jouniny." odpověděl Kiba.
"To bych nedělal. Někdo z nich by nás mohl napráskat, nezdá se mi, že by drželi s námi." namýtl Sasuke.
"Má pravdu. Můžem jim věřit?" zeptal se Chouji.
"Říká on? Který se celou dobu tvářil, že je na jejich straně? Když nám brali domy, on se odstěhoval do lepší části města, protože si ho vybrali. Sám to řekl, není na naší straně ani jejich jen na svojí a takový jsou nejhorší! " rozlobil se znovu Shino.
"Poslechni Hmyzožroute, nezajímáš mě, tak sklapni. Jounini se k nim přidali oficiálně, nikdo je nenutil!" ohradil se Sasuke, v tom se Kibovi konečně podařilo rozdělat oheň.
"Už zase?" otočil se na ně.
"Co to s vámi dvěma sakra je? Nemějte obavy přivedou jen ty, na něž se můžeme s jistotou spolehnout. Jounini jen předstírají náklonost tomu parcha*tovi, aby nám mohli pomoct." řekl Kiba.
"Jistě, tolik let plánovali, že se jednou vyskytneš ty a spasíš svět..." odvětil sarkasticky Sasuke, načež Kiba raději nereagoval.
"Ale co Hanabi? Nemůžeme ji tam nechat do zítřka samotnou." namýtla Hinata.
"Neboj, Akamaru se o ni postará a ukáže kde mám schované jídlo, moc dobře vím, že mi ujídá pacholek. Zítra pro ně oba zajdu." uklidnil ji Kiba.
Oheň plápolal a za tichého praskání osvěcel zdi jeskyně. Ino nespala, pomalu rukou přejížděla po masce ANBU. Ona, Shino i Hinata, je dřív hrdě nosili, nyní to byl lístek do pekel a ona jej držela v rukou. Chyběla jí doba, kdy hrdě bránila Listovou a nebyla sama.
Hinata se probudila z ošklivého snu, takové mívala v poslední době čím dál častěji. Probouzela se a křičela jeho jméno, měla strach o Kibu, přece jen ho brzy budou hledat všichni, kdo jsou na straně současného vládce Listové. Dovnitř svítilo červenající se slunce, ale Kiba už stál u průchodu a mluvil se Shinem. V tom jakoby ho na něco upozoril a on se otočil k dívce.
"Hinato, prospala si celý den. Půjdu a přivedu sem Hanabi. Nemůžeme ji odvést, dokud nezjistíme, kde je Ko." mávl na ni a s úsměvem se otočil do sluncem zalité uličky.
"Kibo počkej!" vykřikla naléhavě Hinata, což se rozlehlo po celé jeskyni a upoutalo pozornost všech kolem. Kiba se překvapeně otočil.
"Buď opatrný a vraťte se brzo." řekla prosebným tónem. Kiba jí věnoval ještě jeden milý úsměv a zmizel zarohem v posledních paprscích zapadajících za obzor.
 
 

Reklama