Tóny osudu XIII.

22. září 2018 v 13:48 | SasuKe |  Tóny osudu
Tak mám po maturitě a zjišťuju, žev létě jsem sice napsal další díly, ale nějak jsem je sem nedal, takže toho teď bude víc. :3





"Dozvím se kam jedeme?!" Jako obvykle byl mladší pasažér naleštěného automobilu značně rozhořčený, protože nic neprobíhalo v klidu. Když si rozmazlený zpěvák řekl, že dostane to co chce, šel přes mrtvoly.
"Bavit se, slavit, ukážu ti něco novýho, jo?"
Jen si tiše povzdechl, sesunul se do sedačky a sledoval krajinu míhající se za oknem, dokud nedojeli k okraji lesa někde úplně mimo město. Chvíli už to vypadalo, že ho snad unáší někam do Kanady, dle toho, jak dlouho jim cesta trvala. Byl podvečer a na místě kde parkovali, stála další dvě auta, podél nichž vedla cesta hlouběji do lesa.
Naoki sice vystoupil, za to jeho spolujezdec zůstal trucovat v autě i po té, co mu dokonce sám velký úžasný Hiroe-san otevřel dveře.


"Tak co šaškuješ, jdeme, ne?"
"Chápeš kolik jsi dneska způsobil problémů?!"
"Kdybys se nad to trochu povznesl, dojde ti, že to nejsou ani moje ani tvoje problémy, prostě to nech lidem, co z toho budou šílet, ty jsi svou práci odvedl a víc se tě to netýká," pokrčila zcela klidně rameny showbyznysová hvězda s cigaretou v ruce.
Daisuke se ještě chvíli tvářil, že zůstane trucovat a nakonec neochotně vylezl auta.
"Tak o co jde?"
Na místo odpovědi zamířil blonďák někam po cestě a chlapci nezbývalo než následovat jeho a cigaretový dým. Nešli dlouho sotva dvě-tři minuty a stáli na vyježděném place. Krom nich tu byl ještě karavan, tři motorky a zevnitř se ozývala rádiová hudba. Naoki zamířil přímo k němu, zaklepal na jednu ze stěn a chvíli čekal, než se ven přihrnul menší, zavalitý muž středního věku.
"Naoki!" Vyhrkl nadšeně, když ho viděl.
"Myslel jsem, že tu bude víc rušno," odfrkl si druhý.
"No to víš, kluci už jsou dvě hodiny někde na okolních trasách, někdy příští měsíc bude velkej závod, máme i sponzora, samozřejmě nic oficiálního, ale už se diskutuje o sázkách, znáš to… Což mi připomíná, zúčastníš se?" Zazubil se a odhalil tak svůj nepříliš krásný chrup.
"Co já vim, dam ti vědět, teď se mi to nechce řešit," zamručel dotazovaný, vytáhl z kapsy hromadu zmačkaných bankovek a vtiskl je muži bez počítání do ruky, dle umístění odkud je obvykle tahal a v jakém stavu bankovky byly, Daisuke poměrně věřil, že je schopný je použít i místo toaletního papíru, pak si ukázal palcem přes rameno "a dej mi pro něj nějakou helmu."
Chlápek se mírně naklonil, aby se podíval, koho to s sebou přivedl a pak jen s krátkým přikývnutím zmizel uvnitř, než se vrátil s helmou, o kterou byl požádán.
"Dík."
"Já na to nevlezu!" Máchal rukama ve vzduchu v obraném gestu a couval, jakmile viděl, že se k němu ten ďábel přibližuje s helmou.
"Nekřečkuj."
"Ne! Nikdy! Zapomeň na to, mám svůj život rád!"
"Ty… se bojíš Prcku?" Nasadil přesně ten vyzývavý obličej plný výsměchu, kterým ho zaháněl pokaždé tam kam chtěl.
"Ne! Jen… nemám rád motorky, nevidí důvod, proč bych se měl nechat od tebe takhle okatě zabít!" Bránil se dál, ale už ne tak vehementně, protože nechtěl dávat najevo strach.
"Fajn, tak si to nasaď," vrazil mu Naoki helmu do náručí a šel startovat motorku.
"Poslouchej, kam chceš jako jet? Co je tohle za místo?" Mladší z nich byl mírně vykolejený, odvezl ho někam neznámo kam, daleko za Tokio, vylákal z auta a teď ho tu nutil nasednout na motorku, kterou snad koupil nebo si pronajmul, těžko říct co to bylo za kšefty s tím pochybným mužem.
"To snad ne!" Najednou mu v hlavě bleskla jasná myšlenka a hned s ní taky vyrukoval: "Ty se snažíš utéct ze země, že jo?!"
Naoki se na něj překvapeně zadíval, protože asi nikdy neslyšel větší nesmysl a nechápal, co si o něm to děcko myslí, ale pak se začal hlasitě smát jako ještě nikdy. Když se uklidnil, zakroutil hlavou a stáhl ho za ruku za sebe na motorku.
"Ne pitomče, chci ti ukázat trochu zábavy, tak se mě prostě chyť a nevrť se."
Teď už Daisuke neměl jinou možnost, než si helmu vážně nasadit, protože to sotva stihl, když se ten šílenec rozjížděl a pak se ho v panice pevně chytil kolem pasu a zavřel oči.
"Ty ses úplně zbláznil! Debile! Kreténe! Idiote! Debile! Chci domů! Hned chci domů!" Křičel na něj jako pominutý a snažil se udržet žaludek na svém místě.
"Uklidni se a uvolni se trochu."
"Jak?! Chci abys hned zastavil, chápeš?! Zastav!"
"Jestli přestaneš vyvádět jako malá holka a snažit se mě udusit, všimneš si třeba, že umím řídit motorku celkem dobře," poznamenal jako by o nic nešlo, zatím co to plnou rychlostí pral po stezce.
"Jezdím obvykle závody, neprofesionální, v terénu a abys věděl, vždycky vyhraju, ještě nikdy jsem neměl nehodu, takže přestaň šílet a užij si to trochu, je to odměna za ten dnešek."
Vůbec nechápal která část tohohle utrpení má být odměna, ale pomalu otevřel jedno oko a pak i druhé, sledovat rychlost jakou se hnali pro něj bylo příšerné, na druhou stranu se musela Naokimu nechat jistá stabilita.
No pochopitelně, on dokonce jezdí závody a nezapomene přidat, že je vyhrává, on totiž vždycky všechno vyhrává a je ve všem nejlepší, jak jinak," když o tom přemýšlel, nebyl si jistý, jestli ho vlastně nesnáší, žárlí na něj, nebo ho obdivuje. Už po několikáté za dnešek pociťoval závist nad tím, že on sám nic takového zatím nedokázal. Jeho největší úspěchy byly výhry ve školních závodech.
"Ptal ses kde jsme," přerušil jeho myšlenky, "kousek od města, kde jsem vyrostl, tady žije Ami," oznámil mu a právě v té chvíli vyjeli z lesa, aby se jim naskytl pohled na překrásnou jezerní hladinu, na které se odrážely rudé paprsky zapadajícího slunce. Starší z nich zabrzdil motorku a nechal Daisukeho seskočit.
"Páni, to je nádhera!" Třpyt hladiny se mu odrážel na tváři.
"Tohle je asi ta lepší část odměny, jak vidím tvůj výraz," prokřupal si krk a zněl naprosto nezúčastněně, když to říkal, přitom bylo ovšem nadevše jasné, že to celou dobu plánovala a doufal, že přesně tuhle radost v chlapcově obličeji uvidí.
Z ničeho nic si mladík sundal boty a rozběh se do vody, vypadal v tu chvíli jako dítě, které si dlouho neužilo zábavu, konec konců to ke skutečnosti nemělo zase tak daleko. Mával na toho protivu na břehu a snažil se ho přesvědčit, aby šel za ním, ale ten jen s odporem kroutil hlavu a kouřil další cigaretu, takže nebyla jiná možnost, než si pro něj dojít.
"Tak za prvé, řekl jsem ti, ať s tím přestaneš," zlomil mu namočenou rukou tyčinku, aby byla nepoužitelná, "a pak se prostě seber a pojď, je teplo!" Tahal ho tak dlouho, dokud se k němu nakonec Naoki nepřidal.
Stáli tam po kotníky ve vodě a sledovali zapadající slunce.
"Chodil si sem, než ses přestěhoval do Tokia?"
"Občas, chodil jsem hlavně sem, spával tady, je to klidný místo," jeho hlas zněl v té chvíli nezvykle čistě a mírně, žádná jízlivost nebo povýšeně tam nebylo.
Modrovlásek si popravdě neuměl představit, jak tahle rozmazlená hvězda přespává někde venku, ale po tom co slyšel o závodech na motorce, po tom co věděl o jeho skrývaných citech k Junovi a uvědomoval si, že ho u sebe nechává bydlet, uvědomoval si, že Hiroe Naoki není vůbec takový, jak vypadal na první pohled. Budil v něm dojem člověka který nikdy neměl nic, čeho by si musel vážit a možná proto je tak marnivý, nicméně se domníval, že jestli po něčem uvnitř skutečně touží, je to volnost, možnost zbavit se té nutnosti dělat co po něm kdo chce. Vysvětlovalo by to jeho neurvalé a sobecké jednání.
Nahlas neřekl nic, užíval si každý moment, než se museli vrátit.

Po cestě autem Daisuke usnul, takže ho vzbudilo až když kolem deváté brzdili před branou Hiroeho sídla.
Chvíli mžoural, protíral si oči a protahoval se, než se zmateně zeptal: "Kolik je hodin?"
"Je pozdě, můžeš jít hned spát, jestli nechceš do sprchy," otočil se k němu na zadní sedadlo, kde dosud spal.
"Já zapomněl! Měl jsem volat Haruce!" Honem vytáhl mobil a kontroloval, jestli to ještě stihne, ale s hrůzou zjišťoval, že je vybitý.
"Zapomeň už na ní," podíval se na něj blonďák s nebezpečným výrazem a opět působil jako naprosto odlišný člověk.
"Ale ona na to čekala! Zase jsem to zvoral!" Začínal panikařit a to zpěváka naštvalo nejvíc, to jak dokázal vyšilovat z jedné středoškolské husy, která si ho omotala kolem prstu.
"Honem musím ho nabít!" Snažil se odpoutat a chtěl vyskočit z automobilu, když ho starší pevně chytil za zápěstí.
"Ona tě nemá ráda Daisuke! Jen tě využívá, tak už toho nech! Přestaň se s ní stýkat!" Byl to ten nejjednodušší a nejkrutější způsob, jak mu to říct, dost možná taky nejúčinnější.
"Proč ji tak nesnášíš sakra?!" Snažil se mu vyškubnout, jenže to jen tak nešlo.
"Protože z tebe dělá kreténa! Slyšel jsem jí dneska, jak vykládala kámošce, že určitě nevyhraješ, protože na to nemáš, že už si vybrala jinýho blba a bude jako slepička běhat za nim, jestli vyhraje, tak se do prdele vzpamatuj a otevři oči!"
"Přestaň!" Nikdy se mu nechtělo brečet tak moc jako v tuhle chvíli.
"Kdybych chtěl, prostě za ní půjdu, vrazím jí balík peněz a ona už se na tebe nepodívá, víš! Protože až tě odkopne znova, budeš zase všechno kazit a překážet dvakrát víc než teď!" Po těch slovech ho Naoki konečně pustil, druhý sebou škubl a vyskočil z auta ven.
"Tak to udělej, přece vždycky děláš, to co chceš, udělej to!" Zařval nepříčetně, práskl dveřmi a rozběhl se někam pryč.
Druhý z nich naštvaně sykl a chytil se za čelo, jako by ho bolela hlava.
"Kdyby jen zbavit se jí bylo to co chci, tak to udělám..."

Tak nějak po paměti běžel k baru kam ho kdysi ten náfuka vzal. Ne proto, že tam byl s ním, spíš si byl jistý, že tam by nalili i kojenci, kdyby měl peníze a ty on díky téhle příšerné práci trochu měl.
Nikdy neudělal nic podobného, ale byl si jistý, že se dneska opije do němoty. Přesně to taky udělal, co bylo ale horší, jakmile přestal počítat panáky, začal vymýšlet nesmysly, došlo mu, že by si měl někde nabít mobil, k Naokimu ale nemohl, takže neměl jinou možnost, než použít svůj vlastní pokoj. Bylo to už pár měsíců, co opustil dům své rodiny, nicméně v tomhle stavu mu určitě nepřipadalo hloupé přijít o půlnoci a dožadovat se zásuvky.
Naštěstí mu nedělalo větší potíže trefit, říká se, že cestu domů najde člověk vždycky, o to větší bylo jeho nadšení, když si všiml, že v pokoji jeho sestry se svítí a tak nebude muset zvonit.
"Nee-chan!" Zařval s plných plic a hodil na okno dva kamínky.
Trvalo to jen pár vteřin, než se roztáhla záclona a okno se zázračně otevřelo, ven vyhlédla modrovlasá mladá žena v noční košili, vypadala velmi šokovaně, protože bratra už měsíce neviděla. Navíc vzhledem k tomu, z jak konzervativní rodiny pocházela, nechápala že tu vyřvává uprostřed noci jako na lesy.
"Ahoj Mayu! Potřebuju nabít mobil, mohla bys-"
"Ticho!" Vyštěkla po něm, když znovu spustil na celou ulici. Pak se okno zabouchlo, záclony zatáhly a on mohl sledovat, jak se postupně rozsvěcí světla za dalšími okny, když jeho sestra scházela do přízemí k brance.
"Co tady děláš proboha?" Zasyčela, ještě než stihl znovu něco říct a klíče zachrastily v zámku.
"Říkám, přišel jsem, abych si nabil mobil!" Teď už začínal vypadat trochu uraženě, že ho vůbec neposlouchala.
"Slyšela jsem!" Vrazila mu do ruky přenosný zdroj.
Mladá žena se ho nejprve chtěla zeptat, jestli se úplně zbláznil, ale pak ucítila barový odér a tím spíš nemohla uvěřit, do čeho to její bratr spadl.
"Kde se sakra taháš a s kým, táhne z tebe cigaretový kouř a chlast!" Nepříjemně si ho měřila. Kdyby to viděl jejich otec, tak je s Daisukem dozajista konec.
"Hehe, funguje," spokojeně a přiopile se usmál, když se display jeho telefonu rozsvítil.
"Super, tak teď mi řekni, kde bydlíš, odvezu tě, ať si nikdo ničeho nevšimne."
Jednu ruku měla opřenou v bok, dívala se na něj ne zrovna přátelsky, ale doufala, že jí vysype, co se stalo. Jakmile ovšem zapnul mobil, přerušilo je řinčení, telefon zvonit jako šílený a co hůř, mladík na něj jen tupě koukal.
"Tak zvedneš to, nebo…?"
"Ne, nechci s ním mluvit," uraženě otočil hlavu do strany.
Mayu ovšem na nic nečekala, telefon mu vyškubla a zvedla to.
"Tady Daisukeho telefon, jelikož je úplně opilý, tady jeho sestra," představila se stručně a ne zrovna přátelsky. V telefonu bylo chvíli ticho, než se ozval mužský hlas: "Je opilý?"
"Jo, pokud seš jeho spolubydlící nebo tak něco, asi by sis ho tu mohl vyzvednout."
"Hej, jestli je to Naoki, nic mu neříkej, vůbec ho nechci vidět!" Chlapec začal hulákat jako na lesy, takže mu vzápětí připlácla ruku na pusu a přelétla ho pohledem, který říkal, že jestli vzbudí rodiče, ona bude ta poslední, kdo by jim něco vysvětloval.
"Dobře, dejte mi adresu, budu tam za chvíli," ozvalo se tlumeně z mobilu a Mayu mu ji neváhala nadiktovat.
Daisuke si vzal mobil naštvaně zpátky, jen si povzdechl a složil se do tureckého sedu na chodník. Rozhodně ho nezajímalo, jestli v tuhle hodinu někdo může projít kolem a vidět ho. Určitě se neplánoval nikam s Naokim vrátit, momentálně ho ani nechtěl vidět, vlastně dostával pocit, že jestli ho uvidí, tak mu mužná i vrazí jednu pěknou do obličeje. Pomalu už ani sám nevěděl, proč je na něj naštvaný. Jen přejížděl prsty po betonovém chodníku a poslouchal noční ticho, než se začalo mísit se zvuky motoru.
Ve chvíli, kdy před sebou Mayu uviděla brzdit naleštěné auto, které si jen tak nějaký středoškolák dovolit nemohl, zmateně si prohlédla svého mladšího sourozence a pomalu si uvědomila, že by se možná měla začít zajímat o to kde žije a co dělá. Vzápětí však tohle všechno zapomněla, protože z auta vystoupil blonďák, kterého velmi dobře znala. Byla na večírku pořádaném na jeho počest a nikdy by ji nenapadlo, že ho za tak krátkou dobu uvidí znovu. Šokovaně střelila očima po Daisukem, ten si jí ovšem vůbec nevšímal a spokojeně si dál hověl na chodníku.
"Hi-Hiroe-san?" Vysoukala ze sebe překvapeně.
"Omlouvám se za nepříjemnosti, už ho odvezu," odpověděl klidně. Neměl ani ponětí, že už ji někde viděl, jelikož momentálně nebyla namalovaná a stála tu v pyžamu, natož aby si pamatoval každou ženskou, která za ním kdy přijde.
Mladík ovšem ty dva naprosto ignoroval, nemínil se hnout.
"Tak slyšel jsi, jdeme!" Sklonil se k němu, chytil ho za zápěstí, ale Daisuke mu ruku prudce odrazil.
"Já jsem řekl, že s tebou nikam nejdu, už nikdy kreténe!" Vyštěkl po něm agresivně, až jeho sestře málem vypadly oči z důlků. "Prostě se seber, vypadni a už mě nehledej," na Mayu šly mdloby, nikdy neviděla svého bratra takhle na někoho křičet, tím spíš si neuměla představit, že by si tohle někdo dovolil k člověku s tygříma očima a vysokým postavením jako byl Hiroe Naoki.
"Jak se to chováš? To teda pojedeš, naši tě tahle vidět nemůžou!" Hned se do něj opřela taky.
"No, jestli to nevadí, tohle si vezmu a už půjdu," prohlásil nakonec zpěvák, s nepochopitelnou silou si ho i proti jeho vůli hodil přes rameno a následně ho mrsknul do auta. Jeho sestra mohla jen zůstat stát s otevřenou pusou po tom, co viděla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama