Tóny osudu XII.

7. června 2018 v 17:00 | SasuKe |  Tóny osudu
Tak je tu nový díl. Trochu se snažím tomu psaní věnovat, ale je to v deset večer, když přijdu z práce. :D A opravdu hrozně moc si přeju překreslit tu úvodní fotku. -_-



Týden uběhl jako nic, Daisuke stál kus od běžecké dráhy v červeném tílku a protahoval se. Jelikož soutěž probíhala kousek od školy, spousta lidí se sem přišla ulít z hodiny. Jeho nejlepší přítel Kenta samozřejmě seděl na okraji tribuny připravený ho podpořit a kolem se hromadila i spousta děvčat. Mladíček pochopitelně čekal na tu jedinou, kterou si přál vidět, v tom všechny vyrušil zvuk prudce brzdícího auta, jelikož šlo o školní závod, příliš lidí sem autem nepřijelo, natož když šlo o naleštěný sporťák, který se blýskal na dálku.

"To-to nemyslí vážně!" Chlapec strnule zíral, jak si Naoki se svým typickým klidem vystoupil a sundal brýle aby se rozhlédl.

Všichni kolem, zejména puberťačky si začaly nadšeně něco šeptat. Trvalo asi tři a půl vteřiny, než Daisuke rozmrzl a naštvaně se rozběhl přímo k narušiteli. Než vůbec stihl pozdravit vyrval mu brýle a narazil mu je zpět na obličej.

"A ceduli s nápisem přichází hvězda si zapomněl doma?!" Zavrčel k němu jedovatě v první vteřině, kdy se k němu naklonil, to už ho ale chytil za ruku a vlekl někam stranou, aby mohl pokračovat "myslel jsem, že o tom, že sem nejdeš jsme mluvili tak stokrát!"

Právě ve chvíli kdy ho vláčel někam bokem pod tribuny, aby nestál u auta.

"Mluvili, ale nikdy jsme neměli jednotný názor, pokud se pamatuju," Naoki si z něj jako obvykle dělal dobrý den. Vůbec se netrápil tím, co mladík říká.

"Muj názor je, seber se a jeď neopzorovaně domů, tady bejt nemůžeš!" Vztekal se chlapec, jakmile už na ně všichni nezírali.

"Jako kluk ze střední mi nemůžeš zakázat přijít se zúčastnit události pro veřejnost."

"Jako tvůj asistent ti zakazuju účastnit se čehokoli co nesouvisí s tvou prací, která zase není hotová!"

"Jako asistent mi můžeš leda dojít pro kafe," nechal si uniknout z úst tiché uchechtnutí na chlapcovu adresu.

"Sakra! Děláš to schválně abys mě naštval!"

"Tentokrát ne," odpověděl pro změnu úplně vážným, seriózním tónem.

Daisuke neměl slov, na místě by ho vzal traverzou po hlavě, kdyby mohl.

"Fajn, dělej si úplně co chceš, ale nenarušuj mi tím život," upozornil ho radikálně a hlavou mu pokynul k místu na tribuně, kde seděl jeho kamarád.

"Kento? Tohle je ten člověk, co mě šikanuje v práci, nikdo ho nesmí poznat a mluvit s ním už vůbec ne, dal bys na to pozor, než skončí závody?" Ani pořádně nečekal na odpověď svého udiveného přítele.

"Hiroe-san, buď tak laskavý, zaparkuj tady svou ctěnou zadnici a jen se potichu dívej," zavrčel naposledy, než se odebral zpět k dráze.

Blonďák Kentu ani nepozdravil, mlčky si sedl vedle něj a zapálil si.

"Pitomec, teď budu daleko víc nervózní, nechápu proč by to měl celý vidět, jak teď asi budu vypadat, jestli nevyhraju! Sakra! Před ním budu vypadat nemožně tak jako tak, před ním je nemožnej každej, takhle bude jen víc rýpat! Navíc… musím vyhrát, přece se bude Haruka dívat..."

Přes ten zmatek úplně zapomněl hledat ono děvče, kvůli kterému tu byl především. Doufal, že by si ho mohla všimnout. Začal se rozhlížet po okolí, trvalo dlouho než si jí všiml, stála na úplně opačné straně a bavila se s někým, kdo měl na sobě taky očividně dres a chystal se do závodu. Když zaostřil, poznal, že jde o kluka který chodí o rok výš a párkrát už ho s Harukou viděl. Na náladě mu to rozhodně nepřidalo. Na jedné straně jeho milovaná s jeho protivníkem, na druhé Naoki, který si z něj přišel dělat legraci. Pomalu začínal mít pocit, že by mohl celý svůj život sbalit, zmuchlat a zahodit. Pak se ovšem ozvala píšťalka ohlašující první ze tří nadcházejících kol.

Všichni závodníci se připravili na start, Daisuke se snažil udržet si prázdnou hlavu, jako by na okamžik vytěsnil všechen okolní svět, pro jednou si potřeboval být jistý sám sebou. Jakmile se zvuk ozval znovu, všichni vyrazili po trati kupředu. Chvíli trvalo, než se oddělili nadějnější běžci od těch, kteří už v prvním kole ostatním zjevně nestačili. Vysoký blond mladík, se kterým se bavila Haruka běžel o dvě lajny dál a byl opravdu dobrý, nicméně Daisuke nehodlal prohrát hned v prvním kole, už vůbec ne s ním, strach z toho co by se pak stalo byl bezpochyby příliš velký, než aby polevil.

Po tváři mu stékal pot, jehož kapičky odhazoval vítr, bylo to až k neuvěření, jakou rychlostí dokázal zasprintovat první kolo. Zastavil se a teprve v tu chvíli ucítil, jak se mu třesou kolena, nikdy během závodů takovou nervozitou netrpěl. Jakmile si však uvědomil svůj úspěch, zadíval se ihned k místu kde seděla Haruka, jako by se potřeboval ujistit, že to viděla. No pochopitelně viděla, ale ani se na něj neusmála, skoro jako by byla naštvaná, předstírala že ho nevidí.

"Která z nich je jeho bývalá?" Zeptal se z ničeho nic zpěvák přísedícího mladíka, když viděl, kam neustále ten kluk kouká.

"No to s těmi dlouhými hnědými vlasy..." Bylo znát, že Kenta je jeho dotazem trochu zaskočený, nicméně to asi bylo pochopitelné přitom, jak se Daisuke stále otáčel.

Zanedlouho odstartovalo i druhé kolo a chlapci se znovu řítili po dráze. I když se stále snažil soustředit, musel se podívat jejím směrem, jako by snad čekal nějakou podporu, z ničeho nic si ale vybavil všechny ty věci, které mu řekl Naoki, co kdyby měl pravdu, pak už se jeho vztah s Harukou nikdy nezlepší, uvědomil si, že ten kluk který běžel kus vedle něj a silně mu konkuroval má teď mnohem větší šance ji získat, nebo spolu možná už dokonce chodí. Netrávil ve škole ani minutu nazbyt, takže o tom nemohl mít přehled. Ten fakt ho znepokojil a skoro jako by ho všechny tyhle věci tížili a držely při zemi, každý jeho krok byl těžký a i když věděl, že potřebuje přidat, nedokázal to. Nemohl. Sledoval záda svého soupeře a přes všechnu snahu doběhl těsně za ním. Co ho ale vykolejilo ještě víc byl její výraz, jakmile doběhli a podíval se směrem k tribuně, dívka jeho nl se usmívala a šeptala něco kamarádce, zatím co z blonďáka nespouštěla oči.

Před posledním kolem byl čas na pauzu, Daisuke se odešel napít a hodil si přes sebe ručník, protože bylo horko a on měl pocit, že z něj za chvíli steče i kůže. Nijak se nezajímal o svoje okolí, začínal mít obrovskou depresi, když si uvědomil, že tady už nejspíš nemá o co bojovat. Ani si nevšiml, jak se Naoki z ničeho nic sebral a někam vystřelil, mířil do haly, kde byla šatny, sprchy, automaty s občerstvením a další nejrůznější věci určené školákům i návštěvníkům. Dobré dva metry před ním kráčela dvě děvčata. Jedno s kratšími vlasy béžové barvy a elegantními sponečkami, druhé s dlouhými tmavě hnědými vlasy, které délkou dosahovaly až na její sukni a na bocích hlavy měla dozadu roztomile spletené dva malé copánky. Obě si šly koupit něco ke svačině a vášnivě debatovaly, jakmile se zastavily u automatu, mohl dokonce slyšet o čem.

"Jak se jmenuje?"

"Mao-kun, je skoro o dva roky starší než my," odpovídala ona dívka, kterou celou dobu sledoval.

"Budete spolu chodit?"

"To záleží, myslím, že jsme na dobré cestě, ale jestli chce udělat dojem, měl by dneska vyhrát," zasmála se, jako by byla na dostizích sázejíc na koně a sehnula se pro plechovku ledové kávy.

"Nebojíš se, že ho tvuj ex porazí?" Ujišťovala se její zvědavá kamarádka.

"Znám ho dost dlouho, jak nezaběhl druhé kolo, nebude už mít sílu ani na třetí," usmála se trochu škodolibě Haruka, "nerada bych musela uznat jeho výhru po tom, jak mě potupil," dodala, jenže jakmile se otočila, aby se vrátily na tribunu, málem se v ní krve nedořezal. Dobrých deset centimetr za ní stál vysoký blonďák v černých, slunečních brýlích, do kterého skoro narazila.

Nic neřekl, neuhnul, musela ho obejít a i přes neprůhledná skla jeho brýlí si byla absolutně jistá, že se dívá přímo na ni.

Obě děvčata se trochu nesvá vrátila na svoje místo, zatím co Naoki ještě notnou chvíli postával u automatu, než klidným krokem zamířil vyhledat Daisukeho.

Nemusel pátrat dlouho, lil do sebe ledovou vodu a přecházel z místa na místo kolem stolu. Vypadal že co nevidět vleze snad i pod ten stůl, jak byl nesvůj.

"Hej, skrčku," ozvalo se mu za zády.

"No to mi chybělo jak jinak," blesklo mu okamžitě hlavou a už se chystal vykázat toho protivu na jeho místo, jenže se nedostal ke slovu.

"Nebylo to zlý, ale jestli chceš vyhrát, musíš myslet jen na to."

Ta slova mladíka zarazila, chvíli jen tak koukal, jako by spadl z višně, fakt mu řekl, že to nebylo špatný? Tak trochu věřil, že dostal úpal.

"Začal jsi to předtím vzdávat, vidím ti to na obličeji, tak to prostě nedělej," nařídil mu a když ho míjel, trochu mu rukou prohrábl vlasy, aby měl Daisuke cokoli jiného o čem přemýšlet, než tu zatracenou nánu.

Za několik minut už s musel zmatený běžec vrátit na start, stále nevstřebal fakt té zvláštní podpory. Nebyl si jistý, jak to dokázal, ale ta slova na něj zapůsobila, jako by si byl jistý, že musí vyhrát, protože to ten náfuka řekl. Konec konců, kdyby ne, bude ho poučovat jak to vlastně celé udělal špatně a neposlechl ho.

Jakmile byl vydán povel k zahájení prvního kola, modrovlásek vystřelil, až se za ní zaprášilo. Věděl, že souboj je opravdu těsný, nebyl tu jediný, kdo měl velkou naději na výhru, stačilo však aby si vybavil jak chodil každé ráno běhat ještě v době, kdy žil v domku na stromě a dřel právě pro tuhle chvíli, pak už ze sebe mohl vydat vše. Když si všiml, že získává mírný náskok, musel se pousmát, v hlavě mu tančila jediná myšlenka, dostal Naokiho, dokázal to a neřekne mu nic. Teď tam někde sedí, dívá se a nemůže ho zastavit!

Jakmile se prořítil cílovou páskou, zabrzdil pár kroků od místa, kde seděla jeho vysněná a místo aby se podíval na ní, zamával oblíbení rockové hvězdě na znamení, že vyhrál. Musel se pořádně vydýchat, měl pocit, že ze sebe vydal sto padesát procent včetně energie, kterou ani neměl. Otíral si pot z čela a jen vzdáleně vnímal hlášení ampliónu, že se umístil jako první.

Dřív než se ale stihl zajímat o to, jak reagovala ona dívka a její nový favorit, stála Haruka nečekaně kus od něj. Sotva se nadál, byla tam stejně krásná a půvabná jako obvykle. Zmateně si prohlížel její usmívající se tvář.

"Gratuluju k výhře Daisuke!"

"D-děkuju," trochu se mu orosilo čelo, když ho tak z ničeho nic překvapila.

"Mrzí mě, že jsme se dlouho neviděli," nadhodila, očka sklopila trochu dolů a zdála se mírně zkroušená nad tím faktem.

Mladík nemohl uvěřit, že za ním vážně přišla, přece jen jí chyběl, to byla dobrá zprávě. Rozzářil se jako měsíček na hnoji a rukou si prohrábl vlasy.

"Jasně, to je pravda… Mohli bychom někdy někam zajít, ne?" Byl extrémně rozpačitý, protože uvědomoval, že se to mezi nimi právě teď pomalu urovnává a kdyby se nerozhodla dát mu další šanci, nepřišla by.

"Fajn, to zní dobře, jen si teď nejsem jistá, kdy budu mít čas, navíc… co ta tvoje práce? Copak už máš volno?" Nadzvedla tázavě obočí, zdálo se že se nenuceně ptá, přitom ale hluboko v sobě držela všechnu tu jízlivost, kterou si přála vložit do tohohle dotazu. Přece jen proto se rozešli, pro jeho práci a neschopnost se jí věnovat, nic jiného v tom nebylo, alespoň podle Haruky.

"Vlastně…," Daisuke se zarazil a uvědomil si, že jí nemůže říct, že jeho milovaná práce je přímo tady s ním, takže se pobaveně protáhl a pokrčil rameny, "je to v pohodě. Mám volno."

"Dneska? Takže bychom se mohli večer projít? Mám chuť na zmrzlinu," záměrně si elegantně dala zběhlý pramínek vlasů za ucho, aby působila roztomile a nepřestávala se na něj usmívat.

"Bohužel, to asi nepůjde," jako blesk z čistého nebe se přímo za nimi ozval něčí hlas. Těžko říct, jestli byla více šokovaná Haruka, když spatřila muže s brýlemi, do kterého předtím narazila a teď si pomalu ale jistě uvědomovala, že vlastně nejspíš slyšel celý rozhovor s její kamarádkou, nebo mladík který si už opravdu nedokázat vysvětlit, jestli Naoki trpí nějakou zvrácenou formou zábavy, kdy ho postrkuje k cíli, aniž by měl důvod a v poslední chvíli mu to navíc sabotuje.

"Plány? Vůbec netuším o čem to mluvíš, ale určitě nejsou na dnešek," mluvil pomalu, zřetelně a každým pohledem i dechem mu dával najevo, že si vybral tu nejnevhodnější dobu, zatím co brunetka vedle něj mlčela a nezvládala zakrýt mírné rozčarování.

"Daisuke přestaň blbnout, spěcháme," udělal ještě dva kroky, aby stál vedle něj a sundal si brýle.

"Co blbneš sakra?!" Veškeré vychování strannou, moc dobře věděl, kolik pozornosti Naoki vzbuzuje a že na škole plné středoškolaček ho každou chvíli někdo pozná.

"Podívej, jestli si tě mám hodit přes rameno a odnést udělám to, přísahám že to udělám, pokud máš pocit, že na náš ještě nezírají dost," zašklebil se podle a zašeptal tak, aby to mohl slyšet jen on, pak nasadil svůj nejmilejší falešný úsměv, aby ho věnoval Haruce, "takže si ho teď beru slečno, určitě se bez něj obejdete, ne?" Moc dobře věděla na co naráží.

"Po-pochopitelně," tvářila se zmateně a vlastně i dost zmatená byla. Nedávala si hned dohromady kdo ten chlap je, ale čím víc lidí kolem si něco šeptalo.

"Podivej dost. Tohle ne. Dost prostě!" Daisuke se snažil vše zoufale zarazit, po tom kolik úsilí ho stálo dostat vztah s jeho bývalou přítelkyní zase do přiměřených kolejí, ji tu teď nehodlal nechat hloupě stát a někam zmizet s tímhle namyšleným neurvalcem. "Já ti naposledy říkám, aby ses sebral a jel domů, nebo zavolám panu Aizawowi, že zase děláš problémy!"

Varování však neměla jako obvykle na blonďáka žádný efekt.

"Aizawa není moje máma a my dva jdeme oslavit tvojí výhru, ne? Nebo můžu klidně začít mluvit víc nahlas, koneckonců tamty holky vypadaj, že by chtěly autogram," ukázal na hlouček, který je přímo sledoval a nenápadně se přibližoval.

"Doprdele!" Bylo to asi poprvé co z Daisukeho ve škole vyletělo něco takového, ale začínal šílet, hlavou se mu honily jasné myšlenky: "Nejdu, prostě nejdu, to mi nemůže udělat. Odmítám být zodpovědný za tyhle jeho průšvihy! Prostě řeknu panu Aizavovi, že končím, že všechen můj osobní život skončí stejně vždycky u něj. Nehodlám takhle žít!"

Tok jeho myšlenek přerušila až přítomná dívka, o kterou tu šlo především: "To je v pořádku, zavolej, mi ano? Hezky se bavte," hodně dlouho se na něj neusmívala tak sladce jako právě teď, ale moc dobře si uvědomovala, že jestli si chce nechat dveře k návratu do tohohle vztahu otevřené, neměla by naštvat toho chlapa před sebou. Stejně jako ostatní i ji si podmanil během krátké chvíle.

"A-ale… Je to v pořádku?" Mžoural, bál se, nedůvěřoval… Byl si jistý, že bude naštvaná.

"Jasně, budu čekat," zvedla telefon se stejně sladkým výrazem, který ho přesvědčoval, že by měl opravdu odejít.

Všichni kolem už se úplně otevřeně bavili o tom, že je to Naoki kdo tam stojí a tam nebylo na výběr. Modrovlásek ho popadl za paži a vlekl k autu, aby konečně zmizeli. Nějaké udílení cen byla teď věc, která šla naprosto mimo něj, modlil se ze všech sil, aby z toho nebyl průšvih.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 nej-pokemoni-hra nej-pokemoni-hra | Web | 10. června 2018 v 18:23 | Reagovat

Sledoval/a jsi pokémony?Vždycky sis říkal/a jaký by to bylo?U nás máš šanci si to zkusit. Staň se trenérem pokémonů a buď ten nejlepší ze všech,nebo koordinátorem a ukaž co v soutěžích světa co všechno umíš, nakonec můžeš být chovatelem a měj tu největší péči o pokémony http://nej-pokemoni-hra.blog.cz

2 naruto109 naruto109 | Web | 5. srpna 2018 v 19:06 | Reagovat

žiješ ještě? :D

3 SasuKe SasuKe | 22. září 2018 v 14:04 | Reagovat

[2]:  Jo ale mam víc sociálního života, než chci! xD

4 ShaylaPmkdw ShaylaPmkdw | E-mail | 11. října 2018 v 15:16 | Reagovat

Absolutně nová aktualizace balíčku SEO / SMM "XRumer 16.0 + XEvil 4.0":
captcha řešení Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
a více než 8400 dalších kategorií captcha,
s nejvyšší přesností (80 až 100%) a nejvyšší rychlostí (100 img za sekundu).
Můžete připojit XEvil 4.0 k nejoblíbenějšímu softwaru SEO / SMM: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke a více než 100 dalších softwarů.

Zájem? Existuje spousta nepřehledných videí o XEvile na YouTube.
Hodně štěstí!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama