Tóny osudu XI.

6. května 2018 v 15:31 | SasuKe |  Tóny osudu
Mám pokračování další povídky, která si zaslouží pomalu dopsat. Už nemůžu pořád jen ležet doma upočítače, musím pracovat a řešit vysokou, naskytla se mi hromada příležitostí v cosplayi, takže jich využívám a momentálně řeším nějaké nabídky na rozpracování projektů jako kniha, komiks nebo web-seriál, tudíž je toho spousta, nicméně blogu se nechci vzdát. Opravdu mile mě překvapila čísla, která jsem tu i přes neaktivitu blogu našel pokaždé, když se sem podívám, jsou snad vyšší než když byl aktivní. K téhle povídce musím časem předělat obrázek, protože je ještě z doby kdy moje schopnosti kresby na tabletu sahaly na bod mrazu. Užijte si díl. :3



"Řekni Daisuke, co přesně tě přimělo zůstat s mým bratrem i přes jeho příšernou povahu?" Zasmála se roztomilá blondýnka, zatím co se opírala o kuchyňskou linku a z prstu si olizovala jazýčkem čokoládu.
Mladík vedle ní pokrčil rameny a povzdechl si, zatím co zdobil dort jahodami a narovnal se nad stolem.
"Těžko říct, možná aby mu někdo ukázal, že není králem světa?" Zasmál se, přes to že věděl, že on je tím posledním, kdo tu něco zmůže.
"To se na tobě mi líbí," zasmála se Ami a podala mu další plechovku, plnou sladkých, červených dobrot, které do čokolády na vrchu dortu překrásně zapadaly.
Mladík zvedl zaujatě obočí, protože netušil, co tím přesně myslí, navíc vypadala, že hodlá v načaté myšlence pokrčovat.
"Je úžasné nejen to, jak ho dokážeš snášet a nakonec s ním i vyjít, ale hlavně obdivuju, že se ho vůbec nebojíš, nic si z něj neděláš," řekla s nadšením, protože si byla vědoma, kolik lidí má z jejího bratra respekt.
"Nemám důvod se ho bát."
"Být tebou si pospíším, bude tu za půl hodinky," zasmála se dívka.
"Za deset minut," opravil ji, "protože on nikdy nenahrává tak dlouho, jak by měl, už vůbec nezůstává na pracovních schůzkách do konce a když tam s ním nejsem já, bude jako urvaný ze řetězu."



Z chodby se ozvalo známé zaklapnutí dveří, kdo jsi vešel a zouval si boty.
Modrovlásek se sám pro sebe usmál. Doufal, že pro jednou dělá tomu morousovi radost. Postaral se o dort, požádal jeho sestru, aby přišla, do teď zbývalo jen jediné. On.
Vyšel s Ami v závěsu do pokoje, kde se právě dotyčný vztekal, že v ovladači na jeho gigantickou televizi došly baterie.
"Ahoj," pozdravil s úsměvem chlapec, zatím co děvče se mu vrhlo kolem krku.
"Nii-san!" Jásala a objímala ho.
"Co ty tady děláš?" Obořil se na ni okamžitě.
"Vděčnost sama," napadlo druhého v duchu, než se nahlas ozval: "Pozval jsem ji."
"A kdo pozval tebe?" Reagoval zpěvák jízlivě.
"Já tu s tebou snad bydlím, ne? Nebyl jsi to ty, kdo my to nařídil?!" Bránil se mladší, protože nemohl uvěřit jak otáčí všechno, co se mu právě hodí.
Naokimu se na čele objevila nemilá vráska. Takové řeči před jeho sestrou, která jej jen pobaveně sledovala.
"Protože chodíš vždycky nevhod nebo pozdě," ohradil se.
"Cože?! To jsi si právě vymyslel!"
"A když to řeknu Aizawovi, komu bude věřit?" Jediný povýšený pohled absolutního vítěze, do očí toho kluka.
"Mě," usadil ho Daisuke pohoršeně, protože tohle byla nejspíš ta nejubožejší výhrůžka, jakou od něj zatím slyšel.
Tohle mladíka rozzuřilo, oříškové oči se zúžily do malých štěrbinek, jako když kočka číhá na kořist.
"Měl bys mi být vděčný a nepřekážet, už vůbec nepouštět lidi dovnitř bez mýho svoleni," přejel pohledem vyčítavě Ami, rozhodně se mu nehodilo, aby si myslela, že tu snad někoho nechává jen tak bydlet, za chvíli by tu byla pečená, vařená.
"Jdi radši nahoru a vyper, nebo ukliď, cokoli, ať se na tebe nemusím teď dívat," dal mu zcela jasný, ne však úplně příjemný rozkaz.
"Ale my jsme chtěli-"
"Prcku, já mám vážně špatnou náladu!" Zavrčel na něj, aniž by ho nechal domluvit, takže mladíkovi nezbylo nakonec nic jiného, než poslechnout a jít nahoru.
"Ty seš fakt tak zlej," rozhodila rukama jeho mladší sestra, zatím co mladík se klidil z jejich dosahu.
"Mám toho tak akorát, nediv se, že nemám nejlepší náladu," potahoval z cigarety klidně uprostřed místnosti, "už mě nebaví jejich povykování, jak mám být na třech místech zároveň, koho zajímá, jestli vynechám interwiew."
"Chystali jsme ti oslavu! O tom mluvím!" Vyhrkla dívka.
Zůstal stát a zmateně si jí prohlížel, "o čem to…," nechal větu vyplynout do ztracena, trochu si promnul spánek a otočil se směrem ke kuchyni, kam mířila ruka drobné slečny v šatech, "jako oslavu narozenin?" Nadzvedl obočí, ale její kamenný výraz, který se mu v té chvíli možná lehce podobal, jasně naznačil, že už nic víc vysvětlovat nebude.
S povzdechem típl cigaretu, chystal se ji zahodit na zem, ale její ruka ho pevně chytila za zápěstí, takže nakonec špaček skončil v kapse kalhot a Naoki líným krokem přešel do kuchyně. Na stole stál pečlivě připravený, třípatrový dort z čokolády, vysázený jahodami.
Vzal do rukou přáníčko opřené na okraji stolní desky, palcem jej rozevřel a nic neříkajíc dvakrát přečetl.
"Všechno nejlepší k dvacátým narozeninám Naoki-san, děkuju, že mě tu necháváš. Daisuke."
"To je to nejhorší přání, co jsem kdy četl," pronesl povýšeně.
"A kolik jsi jich dneska dostal?!" Obořila se na něj hned Ami. Její vztek však nevydržel dlouho, sklopila pohled k zemi, opřela se zády o linku a zhoupla se na patách. "Když jsem odjížděla naši nic neříkali."
"To mě nepřekvapuje, z toho si nic nedělej, hodná holka," poplácal ji po hlavě.
"Jak dlouho budete ještě ty a oni trucovat? Přece jsi jejich sny, proč nikdy nepřijedeš domů?" zklamaně se na něj zadívala.
"K čemu by to bylo, když jim neřeknu to co by rádi slyšeli… Nelam si s tím hlavu, jo?" Sklonil se k ní, aby jí hleděl rovně do očí, jednu ruku měl stále na jejích vlasech, zatím co druhou se opíral o koleno. "Jsi moc hodná, že jsi mi přijela popřát, ale budu mít dneska moc práce, tak zase běž. Jindy si spolu dáme dort," po těch slovech se narovnal, hodil přání na stůl a hodlal zřejmě odejít zpět do obýváku, kdyby ho nezastavila.
"Nejde tu přece o mě, co Daisuke?" v jejích očích bylo znát naprosté nepochopení.
"Jo, později mu poděkuju za ten vzkaz," mávl rukou ve vzduchu, "třeba umeju nádobí po večeři, aby neřekl."
"Přestaň si svou zlost a frustraci z nevydařený lásky už vybíjet na něm!" Vykřiklo najednou děvče.
Naoki se na ni šokovaně otočil, ba trochu i zrudl. V jeho očích se leskl šok, protože si nebyl jistý, kde na tohle přišla.
"J-jakou frustraci?!" Ohradil se dost nejistě.
"Dělal pro tebe ten dort, protože ti chtěl poděkovat, jestli sis nevšiml, vyjma tvých fanoušků a lidí z agentury je to jedinej člověk, kterýho zajímá, že máš narozeniny, možná úplně jediný koho opravdu zajímá tvoje dobro!"
"Copak umí péct?" Pozastavil se na chvíli nejistě nad tím, že Daisuke dort údajně dělal sám.
"Nebylo jednoduchý ho to naučit," povzdechla si.
Znovu přešel ke stolu, aby si přeměřil veledílo, které ti dva vytvořili, zdálo se jako by pochyboval, že to půjde jíst, ale nakonec protočil panenky a otočil se k sestře se slovy: "Zpět k tomu co jsi říkala, co ti Daisuke napovídal o-" zarazil se, vůbec netušil jak se na to opatrně zeptat.
"Daisuke, jo? A jak dlouho že jsem už tvá sestra? Fakt si myslíš, že to nevím?" kroutila hlavou, protože si moc dobře uvědomovala, že v ní stále vidí jen malou holčičku, jenže ona dávno vyrostla. "Podívej, odešel jsi z domova hned jak to šlo a celé ty roky jsi neměl jiné přátele než Juna, od doby co odešel se chováš… no nezlob se na mě, ale jako dvanáctiletej fracek. Jsem vychovaná a taktní, né hloupá," s těmi slovy ho minula, vzala si svoje věci a opustila tenhle dům, aby měl její sourozenec dostatečný prostor k přemýšlení.


Modrovlasý mladík vysával, takže vůbec neslyšel kroky, když za ním někdo přišel nahoru. Pořád měl v hlavě to všechno co se stalo, Haruka na něj byla naštvaná, a on netušil, jak to napravit. Ve chvíli kdy mu Naoki vytáhl kabel ze zásuvky, zmateně se otočil.
"Potřebuješ něco?" zamrkal.
"Ani ne," zatočil se šňůrou v ruce dotazovaný.
"Tak proč mě rušíš při práci," svraštil menší okamžitě obočí, ale nevyvinul sebemenší snahu pokračovat.
"Dík za ten dort, ale psaní přáníček ti teda moc nejde," uniklo mu krátké uchechtnutí.
"Není za co, máš narozeniny, tak jsem myslel… je důležitý to oslavit, ne?"
"Na oslavy si zrovna nepotrpim, ale jestli je něco co bys chtěl dělat, tak si řekni, můžeš to brát jako poděkování za tvou pozornost," povzdechl si.
Nepůsobil teď tak nepřátelsky jako obvykle, zdálo se, že to co mu nabízí myslí vážně, což bylo nezvyklé většinou s nikým čas trávit netoužil, obzvlášť ne, když přišel v takové náladě jako právě dnes. Chlapec před ním měl však úplně jiné starosti, neměl nejmenší chuť dělat něco zábavného, tedy než přišel Naoki domů, těšil se samozřejmě, že spolu s Ami mu udělají radost, tahle nálada ho ovšem přešla, jakmile překročil jeho trýznitel práh.
"To je dobrý, já… vážně si potřebuju něco probrat v hlavě," jak nezvyklé slyšet od něj cokoli tímhle tónem. Daisuke byl na pokraji deprese. Odstrčil vysavač stranou, pokoušejíc se projít na chodbu, jenže ho zarazila ruka, která pevně vystřelila k futru přímo před jeho obličejem.
"Pořád myslíš na tu holku? Vzpamatuj se přece, řekl jsem ti, že je to kráva," když tenhle populární zpěvák mluvil o vztazích, znělo to jako by se narodil absolutně bez citu, takže o nějaké podpoře v jeho slovech se rozhodně nedalo přemýšlet.
"Nejde o to… Neumím si organizovat čas, neumím si organizovat život, prostě nejsem geniální a talentovanej jako ty, bydlím v parku, protože nic lepšího nedokážu!"
Byl celý rozrušený, rozhazoval rukama a ani i neuvědomil, že téměř křičí. Tak trochu ho někde uvnitř hlodalo, že Naokimu vlastně závidí, nemohl s jistotou říct, jestli na něj víc žárlí, nebo ho obdivuje, ale mohl si dělat co chce, nikdy se k lidem nechoval pěkně, přesto měl všechno. Kdyby chtěl holku - nebo možná kluka v jeho případě, určitě by si mohl vybrat, určitě ho nikdy žádná neopustila, jeho rodina se musí dožadovat jeho pozornosti a přesto se ani nenamáhá jim ji věnovat, jednoduše má všechno, tak tomu nemůže rozumět. Přesně tak právě teď mladík uvažoval.
"Jdu běhat, jestli nutně nic nepotřebuješ, tak moje přání pro dnešek je, abys mě nechal o samotě, budu trénovat a pročistím si hlavu," dodal nakonec už výrazně mírnějším tónem.
Naoki naprosto přešel jeho emoční výlev, nebo to tak mohlo alespoň vypadat a změnil téma: "To mi připomíná, už jsi to zmiňoval, sportuješ?"
"Běhám, příští týden jsou závody, měl bych se snažit," přikývl, "konec konců Haruka určitě… to je jedno," nakonec ztišil hlas, aby blonďáka neprovokoval, pravdou však byl, že tak nějak doufal, že Haruka přijde sledovat závody a mohl by s ní snad aspoň promluvit a omluvit se jí.
Naokimu zadrmolení pochopitelně neuniklo, trochu svraštil obočí, protože sám nikdy neholdoval ženám, už vůbec nechápal, proč ze sebe dělá kvůli nějaké Daisuke takového zoufalce a začínalo ho poměrně zajímat, co je to za holku: "Závody? Ve škole? Tak máš teda volno, ale přijdu se podívat, jestli tvoje flákání pracovní doby nese nějaké ovoce," následoval mladíka dolů po schodech, zatím co ten se navlékal do mikiny, jelikož venku bylo trochu chladnější počasí.
"Cože? Jen to ne prosim tě, nemůžeš přijít do školy plný středoškolaček, který tě naprosto-," uvědomil si, že přiznat, že ho obdivuje hromada lidí z jeho školy je vážně trapné a tak zběsile zatřásl hlavou, "ne, to fakt ne, radši se věnuj své práci, prosím!"
"Nechceš abych tě přišel podpořit," uchechtl se, když sledoval jeho reakci, ovšem si uvědomoval, že by z toho byl pěkný poprask, ale na druhou stranu to vůbec nebyl jeho problém, přece má svobodnou možnost chodit si kam chce.
"Ne, vážně, to je dobrý," mával mladší rukama ve vzduchu, že rozhodně nepřichází v úvahu a couval ze dveří, "uvidíme se později," mávl na něj.
"Co si myslí, zase provede nějakou nepředloženost, znám ho," povzdechl si, zatím co klusal k hlavní bráně.
Mezitím Naoki došel do kuchyně a prohlížel si dort i psaní ležící na stole.
"Oslava narozenin, jako by nestačilo, že o nich napíšou v každém časopise," pomyslel si, natáhl se po dortu a prstem ochutnal z vrchu drobet čokolády.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama