Kráska a Had (Dramione) 02 - Pozvání

24. října 2017 v 16:49 | SasuKe |  Kráska a Had
Druhý díl. :3 Asi nemám pro tentokrát co dodat.

Byl tu milion příležitostí kdy přestat, ani jedinou ovšem nevyužil… Bohužel. Bohudík.



Seděla u Nebelvírského stolu, na vidličku namotávala špagety a přemýšlela. Nikdy ještě neměla pocit, že jí praskne hlava ze všeho, co se kolem dělo, jenže její život se v posledních dnech zdál nezvykle složitý. Nejprve ten neodbytný pocit, že ji někdo sleduje, pak dopis, nakonec Ronovo věčně divné chování a hádky s ostatními, kterým už se raději vyhýbala tak, že si sedala jinam než ke klukům a nakonec završení Dracovým projevem, který nemohla dostat z hlavy.

"Jak to k sakru myslel, že jsme z toho vyrostli? Řekl to, jako by ani nic z toho všeho nikdy nemyslel vážně, byla to snad pro něj jen legrace? Říkal to se vší tou nenávistí… Musel to myslet vážně!" Byla víc než zmatená, prostě si neuměla vysvětlit Malfoyovo nesmyslné chování na hodině. Tvářil se, jako by byli normální spolužáci.

Promnula si spánek, protože opravdu čekala, že z toho všeho co nevidět zešílí. Kolem ní se děla hromada podivných věcí a Ron, který ani nejedl, jen koukal někam do dálky byl jednou z nich.

"Jsi v pořádku?" Přejela ho starostlivým pohledem, ale on nereagoval.

"Rone!" Zvýšil na něj hlas Harry, aby si jich vůbec všiml.

"Co je?" Dost podrážděně si ho přeměřil.



"Ptala jsem se, co ti je, vždyť vůbec nejíš!" Vložila se do debaty Hermiona, začínala mít toho všeho po krk.

"To, jen ten nadcházející zápas..." Zamrmlal už klidnějším tónem, nechal jídlo ležet na stole a bez rozloučení zmizel.

"Co je to s ním?" Zněla zoufale, když čekala, že dostane něco aspoň z Harryho, ale marně. Takhle to vypadalo už několik dnů, zdálo se, jako by přestal mít chuť navazovat kontakt se světem.

"Mě se ptej, když jsme sami nemluví se mnou," pokrčil mladík rameny, což byla další věc, která ji překvapila.

"A ty to jen tak necháváš být? Jste přece přátelé!"

"Nenechávám to být!" Obořil se na ni Harry a pak se rychle uklidnil, věděl, že má jeho kamarádka pravdu, jenže sám netušil, co s Ronem dělat.

"Podívej, já se s ním snažil mluvit. Jenže Ron se chová jako dítě, dělá, že mě neslyší, nebo klidně někam odejde. Nevím co se stalo, ale zjevně to nechce řešit ani před tebou."

"Něco jste si přece museli udělat, nemůže být naštvaný jen tak!"

U protějšího stolu se Zmiozel dobře bavil. Dracova parta si nemohla nevšimnout, že mezi nimi není něco v pořádku, když Weasley odešel. Zdálo se, že na hodinách vedle Hermiony bude ještě nějakou dobu volné místo.

"Co máš v plánu teď, Draco?" Vyzvídal Crabbe.

"Myslel jsem nejdřív, že jí těch dopisů pošlu víc, ale došel jsem k závěru, že zatím to stačí, nechci být přehnaně nápadný, když se na to chytila jako vosa na med. Myslím, že počkám na příležitost strávit s ní trochu času a ukázat jí, jak okouzlující jsem." Mluvil potichu, aby ho neslyšel nikdo další, poťouchle se usmíval a zdálo se, že si situaci náramně užívá, zatím co ona zamyšleně koukala na desku stolu.

"Má Ron něco společného s tím dopisem? Ale to nedává smysl, aby se pak choval takhle… Proč nechce mluvit s Harrym? Nebo je to on kdo mě sleduje na chodbách? Jenže to taky nedává žádnou souvislost… A co do háje myslel Malfoy tím, co mi řekl! Dělá si ze mě legraci, nebo já nevím!"

"Nechápu ho, prostě to nechápu!" Rozhodila Hermiona rukama a pak za doprovodu Harryho překvapeného pohledu taky opustila sál. Chtěla si promluvit s Ginny, ta jediná by jí snad mohla pomoct, navíc když už jí dělal starosti i Ron, možná se svěřil jí, když ne Harrymu, je přece jen jeho sestra.



Ani Ginny netušila, co přesně se stalo. Všimla si Ronova nevrlého chování, rozhodně nevěřila, že je za tím jen zápas, i ona se pokoušela dostat něco z Harryho, ale nic se nedozvěděla. Nepřikládala tomu stejnou váhu, jako ostatní, protože věděla, jak dětinský umí její bratr být, když mu něco přeletí přes nos, ovšem chápala, že má o něj jeho dlouholetá kamarádka a spolužačka starost.

"To není jediné, co tě trápí, viď?" Pochopitelně, znala ji lépe, než by si Hermiona přála, takže bylo jasné, že si všimne.

"Ne, vlastně jsem přišla kvůli něčemu jinému," sáhla do kapsy, ze které vytáhla poskládaný papír a podala jí ho. Jakmile si ho Ginny prohlédla, začala číst a její ústa se pomalu otevřela do kořán. Chvíli těkala očima z papíru na kamarádku a zpět, než se zastavila na ní a skočila jí kolem krku.

"To je úžasný! Ty máš ctitele!"

"No.. to… to si nejsem moc jisté, jestli je to úžasné, když ani nevím, kdo to je," vykoktala ze sebe překvapeně, protože zjevně nesdílela stejné nadšení. "Mimo jiné mě sleduje na chodbách, jsem si jistá, že je to ten člověk, co napsal dopis, kdo jiný by to byl. Nahání mi to husí kůži," zavrtěla hlavou, rukama se pevně objala a třela si paže.

"To chápu, ale…," natáhla zpět ruku s dopisem, aby jí ho vrátila, zatím co se chystala nalít z konve trochu čaje, "jestli chceš zjistit, kdo to je, musíš před ním přestat utíkat. Nenapsal ti něco, jako že by tě rád viděl, nebo jak ho poznáš?"

"Ne, dostala jsem jen tenhle dopis a o něm ani zmínka..."

Zrzka nadzvedla mírně obočí, když jí podávala šálek čaje.

"No, to je přinejmenším… zvláštní. Ale možná stačí počkat, určitě tě nějak kontaktuje, teda pokud není natolik nesmělý, aby si to nechal pro sebe zbytek života."

"Vlastně by mě už asi nic nepřekvapilo, díky Ginny," napila se a dala si neposlušný pramínek vlasů za ucho.

"Jediná dobrá zpráva tedy nejspíš je, že Harry se ke mně teď chová nezvykle hezky. Byla bych slepá, abych si nevšimla, jak se na mě dívá, ale krom toho, že mě pozval ven vlastně nic neřekl, takže si nejsem jistá, jestli už to nejsou jen moje představy," pokrčila rameny, její výraz se náhle zdál o něco smutnější.

"Nejsou," ušklíbla se Hermiona, protože se svým kamarádem o podobných věcech mluvila a tušila, že je jen otázka času, než to přijde.

"Ne? Myslíš?"

Nechtěla jí nic prozradit, proto se jen usmála a povzbudivě jí rukou přejela po rameni.

"Mimochodem..." Trochu se zarazila, nechtělo se jí teď měnit téma, jenže klukům se teď moc svěřovat nemohla a jestli jí něco vážně vrtalo v hlavě, vždycky jí pomohlo to s někým probrat.

"Ano?"

"Malfoy se zbláznil..." Povzdechla si.

"Jak to myslíš zbláznil?"

"No tak jak to říkám, seděl se mnou na hodině, normálně se se mnou bavil a pak odešel se slovy, že z nějakých hádek už jsme snad vyrostli. Copak z tohohle jde vyrůst? Urážel mě a mou rodinu několik let, mám se teď snad tvářit, že se nic nestalo?" Byla rozbouřená, potřebovala si někomu konečně postěžovat, nikdy o tom, jak moc ji štve nemluvila, pravdou ovšem bylo, že se jí to pořád zamlouvalo víc, než tvářit se, že se vlastně nic neděje, když byli odvěcí nepřátelé.

Její kamarádka na ni chvíli překvapeně koukala, zdálo se, že vstřebává informace.

"Myslíš, že něco plánuje?" Zeptala se nakonec.

"Ach, já nevím, opravdu nevím Ginny, ale jestli se kolem mě nepřestanou dít všechny ty podivné věci, asi se brzo zblázním," sesunula se na křesle o něco níž.

"Myslím,že s tímhle si nemusíš dělat hlavu. Jestli si tě konečně přestane všímat, tím líp. Pochybuju, že by si k tobě dobrovolně ještě sedl. Takže nejspíš už na sebe jen nebudete tolik narážet a to je přece pozitivní. Ne?" Měla pravdu, ovšem že měla pravdu, jenže ani tak to Hermionu z nějakého důvodu vůbec neuklidnilo.

"Jasně, asi to trochu přeháním..."

To si alespoň myslela, jenže klidu jí nebylo dopřáno dlouho.



Připravovali lektvary, měla to být celkem klidná hodina, jenže sednout si mezi Rona a Harryho se ukázalo jako osudová chyba.

"Mohla bys vzkázat Harrymu, aby mi laskavě podal tu zelenou kádinku?"

Mlčky a dost zoufale sáhla pro to, co po ní Ron chtěl a jednoduše mu ji šoupla pod nos.

"Rone, co je v té učebnici dál?" Posunul si jeho kamarád brýle na nose, když dával do kotlíku jednu z posledních přísad.

"Rone!!!" Naprosto ho ignoroval, dokonce už i před Hermionou, protože ignorace v soukromí zřejmě nezabírala.

"Ptal se tě, co je v té učebnici Ronalde," obořila se na něj dívka.

"Kdo se ptal?"

"Můžeš toho nechat?!" Vydechla nevěřícně.

"Když nám chceš tvrdit, že se nic nestalo, tak se taky chovej, jako by se nic nestalo!"

"Vůbec nechápu, proč jsi na mě protivná, já jsem mu řekl, co se stalo," obhajoval se Weasley.

"A co se teda stalo?"

"To se zeptej Harryho," zvedl uraženě bradu nahoru, jako by bylo pod jeho úroveň o tom ještě mluvit.

"Harry?" S nevěřícným, zoufalým pohledem, plným očekávání vysvětlení se otočila na svého druhého přítele.

"Jsem lhář," pokrčil rameny.

"Proč jsi lhář?"

"To mi zatím neřekl," pohled jeho očí se střetl s tím Hermioniným, dávajíc jasně najevo, že se vůbec nikam nepohnuli.

"Dobře, Rone, proč je Harry lhář?" Vyžadovalo velkou dávku sebezapření se na to zeptat, protože pravděpodobnost, že normálně odpoví byla velmi malá a její nervy značně pocuchané.

"Tak to by snad měl věděl on, raději se zeptej jeho, protože mě nic neřekl, zjevně nám to říct nechce," nabroušeně si založil ruce na prsou.

"Nevím, co jsem mu neřekl, nechce mi to říct!" Dost zoufale rozhodil Harry rukama, když se otočila zpět k němu a to už měla všeho akorát.

"Víte co? Tak dokud spolu zase nezačnete mluvit, nechoďte za mnou!" Popadla svou tašku, jenže v pokusu opustit třídu ještě před zvoněním do někoho vrazila a upadla na zem.

"Omlouvám se, já-," Když zvedla hlavu, znovu ji nepříjemně zamrazilo. Malfoy.

"To nic," podal jí ruku, aby jí pomohl vstát, jenže spolužačka na něj zůstala zírat jako na zjevení boží a zdálo se, že se nemíní hnout z místa.

"Grangerová?" Nadzvedl obočí a trochu cukl rukou, aby si všimla, že čeká až vstane.

"Já-já-no-jasně. Teda, díky…?" Dost zmateně koktala, než s jeho pomocí vyskočila a raději rychle zmizela ze třídy, kde se ozval podivný šum.

Draco si nemohl nevšimnout jak na něj všichni zírají.

"No co tak čumíte?" Dost nepříjemně proletěl třídu pohledem, kterému raději všichni uhnuli, načež se začali znovu věnovat své práci.

Po lektvarech měli hodinovou přestávku a Malfoyův plán byl jasný, najít jí. Netrvalo mu to dlouho, protože to, že vysedává ráda v knihovně bylo pro jejího úhlavního nepřítele známou věcí. Nenašel ji ovšem tentokrát s knihou, nýbrž sedět na okně a koukat ven.

"Grangerová?" Oslovil ji už po druhé za den ten samý hlas.

"Uh… ehm… co tu děláš?" Vypadala dost zaskočeně, takže mu ani nezačala nadávat.

"Jdu si půjčit něco o historii, ale když jsem tě viděl… Ve třídě jsi vypadala, že se něco stalo, zajímalo mě, jestli jsi v pořádku," naprosto klidný kamenný výraz, jako by se ptal na předpověď počasí.

"Zajímalo mě, jestli jsi v pořádku?! Proč by ho to jako sakra asi zajímalo?!"

Notnou chvíli na něj zase jen koukala než promluvila: "Jasně, že jsem a od kdy ty se zajímáš o někoho dalšího než o sebe?" Zachovala si odměřený tón.

"Mám pocit, že zrovna o tebe se zajímám už od prvního ročníku víc, než si zasloužíš," ušklíbl se.

"A to jako myslel jak?!"

"Ovšem, na všechny ty sviňárny co jsi nám provedl jsi jistě patřičně hrdý," mluvila tak potichu, že si ani nebyla jistá, jestli jí dobře rozuměl, povídala si to spíš pro sebe.

"Co jsme si to jsme si, co takhle uzavřít příměří?" Přistoupil k ní a natáhl ruku.

"Příměří?!"

Vypadala jako štěně, co zkoumá cizí dlaň, jestli se ho náhodou nechystá zákeřně praštit. Pud sebezáchovy jí velel utéct, ale její vychování jí nakonec donutilo nabídku přijmout.

"Dobře teda, ale nemysli, že zapomenu na to všechno, co jsi mi kdy udělal," dost jasně vymezila hranici, stále čekala, když se jí vysměje, nazve jí nějakým nepěkným jménem a triumfálně odejde, jenže nic z toho se nedělo. Vlastně…

"Máš pravdu, myslel jsem, jestli bys třeba jako omluvu nepřijala pozvání do Prasinek," asi nikdy nikdo ho neslyšel takhle mluvit. Stále v jeho tónu byla ta arogance a důstojnost, ovšem choval se tak nějak dospěle, tak jak vlastně ani Hermiona netušila, že to umí.

"Já myslím, že radši ne, pochybuju, že my dva bychom měli o čem mluvit," znovu se odvrátila k oknu a přála si, aby už konečně odešel.

"To nech na mě, takže zítra ve tři se sejdeme u brány," měl to dobře promyšlené, aby je spolu nikdo zbytečně neviděl, s těmi slovy opustil knihovnu, ani nepředstíral, že si s sebou bere onu knihu, pro kterou přišel, byl si jistý, že ji dostatečně vyvedl z míry, aby si toho nevšimla.

"Cože? Řekla jsem mu, že přece nikam nepůjdu!" Mračila se, opravdu jí štvalo, jak samozřejmě ten náfuka jedná.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 naruto109 naruto109 | Web | 5. listopadu 2017 v 12:13 | Reagovat

už se těším na pokráčko :)

2 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 7. listopadu 2017 v 16:35 | Reagovat

Jak je z něj totálně na větvi :D kdy se můžeme těšit na další díl? Tenhle pár totálně žeru!!!
A taky, co je to hernajs s Ronem??? :P

3 SasuKe SasuKe | 6. května 2018 v 15:33 | Reagovat

[2]: Bohužel nemůžu přesně určit, ale děkuji všem za komentáře, co nejdříve se budu snažit pokročit.

4 denaoj16 denaoj16 | E-mail | Web | 24. září 2018 v 18:03 | Reagovat

Further about bellhop for project:
http://sex.bdsm.ebayreview.top

5 Jacobzes Jacobzes | E-mail | Web | 27. září 2018 v 9:38 | Reagovat

Cele mai noi stiri din lumea tehnologiei<a href=https://infoteh-news.blogspot.com/2018/09/preturi-la-noile-iphone.html>.</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama