Kráska a Had (Dramione) 01 - Dopis a sázka

23. října 2017 v 16:52 | SasuKe |  Kráska a Had
Tak jo, píšu další fanfikci a to z prostého důvodu, mám pocit, že na wattpad nepíše nikdo, kdo by psát uměl a opravdu mě zabíjí, že si nikde nepřečtu to co chci. Všechny Dramione fanfikce jsou neoriginální, nudné, charaktery nikdo nedodržuje, po slohové stránce mě to zabíjí, nedá se to číst. Nedá. Fakt nedá. Povedlo se mi přečíst asi jednu co mě zaujala a díky bohu měla 40 dílů, čímž zachraňuje tu další stovku nepovedených desetidílovek. Taky mám podivnou chuť dopsat zase některé rozpracované povídky, tak snad mi to vyjde, teď už k příběhu. :3


01 - Dopis a sázka


Nakonec to byla náhoda, že se tohle všechno přihodilo. Nebýt jedné hloupé sázky, nebýt jeho věčně hloupých způsobů, jak tu dívku týrat, nikdy by si to neuvědomili…

Seděli na hodině kouzel, zatím co profesorka vykládala obsah, jež už dávno znal, s podloženou bradou zíral na spolužačku, která se jako vždy dychtivě hlásila, jako by snad někdo pochyboval o tom, že zná odpovědi. Zdálo se mu to otravné, vlezlé, nechutné. Nikdy si nedala pokoj, zřejmě svůj zoufalý život musela naplnit aspoň tímhle, když nic jiného jí nezbývalo.
"To snad není možný," vytrhl ho z myšlenek Crabbe, který si všiml jeho znechuceného výrazu a chtěl se okamžitě přidat. Grangerovou nesnášeli všichni, ať už pro její původ, nebo jednoduše proto, jak dobrou čarodějkou byla navzdory němu. Nikdy je neomrzelo vymýšlet způsoby, jak ji ponížit, ovšem tentokrát neměli žádný nápad.
"Je mi jí líto, ta chudinka nemá nic než pozornost učitelů," zasmál se blonďák a zatřásl hlavou, jako by nemohl uvěřit, že si vážně nedá pokoj.

"Sleduj," zašklebil se Crabbe, šťouchl do Goyla, aby mu podal kus papíru, ten následně zmuchlal a hodil jí ho nepozorovaně na hlavu. Za to se jim dostalo jen ostrého, vyčítavého pohledu.
Byla už tak nějak zvyklá, stříleli si z ní spoustu let, cítila se intelektuálně na příliš vysoké úrovni, než aby se tím zabývala.
"Je nemožná, podívej na ty její vlasy. Nemá ani žádný koníčky, jen pořád dřepí v knížkách, ta si nikdy nikoho nenajde." Chyba, osudová chyba, že si tohle Draco myslel. Nicméně tehdy si to nejspíš museli myslet všichni, protože jeho kamarádi s ním plně souhlasili a pak Crabbe dostal ten nejnechutnější, nejpodlejší nápad.
"Hele Draco..."
"Hm?" Jeho dost nezaujatý tón naznačoval, že očekává zase nějakou hloupost.
"Jak moc trapně myslíš, že by jí bylo, kdybys ji sbalil a pak odkopnul," zasmál se potichu.
Zmijozelský princ si ho znechuceně prohlížel, nemohl uvěřit, že vážně něco takového řekl na hlas, ale co se rodí v palicích těch dvou ho už delší dobu nepřekvapovalo.
"To je zvrácený, kdo se s ní zahazoval? Já teda ne..."
"Tak blbá snad není ani Grangerová, to by nesežrala," chlámal se Goyle, kterému nápad taky přišel zábavný, ale neproveditelný, ať už proto, že Draco měl nějakou hrdost - nebo se tak přinejmenším tvářil, nebo kvůli nepravděpodobností, že by na to naletěla. Ta slova ovšem donutila Malfoye přemýšlet, rozhodně si odmítal přiznat, že by byla chytrá, nebo se smířit s faktem, že by existovala dívka, která ho odmítne.
"Ovšem, že by mi to sežrala, ale o špínu jako ona bych si neopřel kolo," pohrdavě ohrnul ret.
"Tak schválně, jestli jí sbalíš, budu ti celej zbytek roku dělat úkoly!"
"Já taky!"
Přeměřoval si je jako boží dopuštění, dvakrát se mu do toho zjevně nechtělo, ale tady už nešlo o to, svěřit těm dvěma budižkničemům své úkoly, nebo ztrapnit Grangerovou, šlo především o jeho ego.
"Jak chcete, bude to hračka," nadzvedl vyzývavě obočí, založil si ruce na prsou a stočil pohled zpět k ní.


Následujících několik dní se ovšem nic nedělo a to z prostého důvodu. Trvalo mu celkem dlouho vymyslet způsob, jak se k ní ba už jen dostat. Byla neustále v obležení Vyvoleného Pottera a té veverky Wesleyho. Když už byla náhodou sama, nabízel se problém, jak začít, čím začít…
Konečně se mu to podařilo vymyslet, jenže jeho plán měl několik trhlin, tou nejzákladnější bylo, že nejspíš nebude tušit, jak na dopis který jí poslal zareaguje. Seděl u Zmijozelského stolu ve velkém sále, pohrával si s vidličkou v talíři, těkal očima a neustále se jimi zamyšleně vracel k Hermioně.
Ron se cpal jako zjednaný, Harry působil mírně znepokojeně jako obvykle, protože jeho život nebyl zrovna nejklidnějším a Ginny cosi vyprávěla, jenže její nejlepší kamarádka se nemohla soustředit, aby ji vydržela poslouchat. Musela se neustále otáčet, protože měla neodbytný pocit, že ji někdo sleduje, trvalo to už delší dobu, takže se začínala bát, že se dočista zbláznila.
"Já… já už půjdu do ložnice," vstala rychle od stolu, sbírajíc si věci.
"Je ti dobhe, Hermiono?" Ujišťoval se Ron s plnou pusou, rovněž jeho sestra vypadala chováním kamarádky zaskočená.
"Jsem unavená, nemůžu si pomoct, bolí mě dneska nějak hlava, chci si lehnout," polohlasně zamumlala, odhrnula si vlasy z čela a vyrazila z jídelny v naději, že ji nebude nikdo sledovat.
Šla rychle a neustále se ohlížela, měla špatný pocit, jako by něco snad viselo ve vzduchu. Nikde ovšem nikdo nebyl, jen tiché chodby. Jakmile vešla do své ložnice, těžce si oddechla, najednou jí začalo připadat mírně legrační, jak vystrašeně pobíhá po Bradavické škole, možná už je toho na ní vážně moc. Úsměv jí ovšem zamrzl na rtech, když uviděla na své posteli položenou obálku. Neměla ponětí kdo to sem dal a jak se dostal dovnitř, doufat že je to vzkaz od Ginny bylo ovšem zbytečné. Pomalu roztrhla papír nadepsaný svým jménem, otevřela obálku a začala číst úhledné písmo uvnitř.
"Ahoj, nejspíš budeš překvapená, co je tohle za dopis, pravdou ovšem je, že si nemůžu pomoct. Tvoje očí, tvůj úsměv i tvoje vůně mě přivádí k šílenství, kdykoli tě vidím na hodinách. Jsi dívka mých snů a já ti to nikdy nedokázal říct, proto ti chci touhle cestou dát vědět, že je tu někdo, kdo na tebe myslí dnem i nocí..."
Šokovaně koukala, jestli opravdu ten kus papíru drží a celá rudá se snažila neupadnout do mdlob.
"Že by, Ron? Ne… Nejspíš ne, přece by nedokázal napsat něco takhle..." Nebyl to jeho styl, ten kluk dokázal sotva říct něco chytrého, natož napsat jí tak milý vzkaz. Nenapadalo jí, kdo tohle mohl psát, pravdou ovšem bylo, že jí to vykouzlilo úsměv na tváři a zahřálo u srdce.

"Ne, to jsi nenapsal!" Goyle se válel smíchy po posteli, Crabbe si zacpával pusu a Draco jen vítězoslavně seděl se založenýma rukama.
"Je mi jí líto, když si pomyslím, že ta chudinka uvěří, že na ní někomu záleží, chm," dost povrchně se zasmál, pokrčil rameny, jako by tohle byla běžná zábava, kterou ona jen nemůže pochopit a napil se z poháru.
"Abych pravdu řekl, ani jsem nečekal, že to fakt uděláš," přiznal po chvíli Goyle.
"No jasně, taky z toho nejsem zrovna odvařenej, kdo by chtěl balit Grangerovou, na druhou stranu její výraz, až jí řeknu, že jsem si z ní vystřelil mi za to stojí."
"Co máš teď vlastně v plánu?"
"Ještě chvíli to potrvá, ten dopis je jen začátek," vysvětloval okamžitě svůj promyšlený plán, "nemůžu jí jít jen tak oznámit, že bych jí rád sbalil, po tom, co jsem jí několik let jen urážel. Musí si nejdřív všimnout změny. Takže budeme teď muset trochu ubrat a tvářit se jako neviňátka. Doufám, že ten moment, až jí to řeknu, za to bude aspoň stát, rád bych si to natočil."
Ještě nějakou dobu se bavili a rozebírali, jak se asi bude tvářit, nikdo z nich neměl svědomí s tím přestat. Dobře se bavili a to jediné je momentálně zajímalo.

Uběhlo několik dalších dní, kdy Draco vyčkával na příležitost, přehnaně si Hermiony na chodbě nevšímal, nepokřikoval na ní a ze všech sil se držel, aby podobně ignoroval i Pottera. Vešel do učebny, kde ho málem sejmula rozjařená Pansy. Bývala doba, kdy se chovala celkem klidně, ale poslední ročník se mu naprosto zprotivilo její dolézání. Všimla si, že už o ni nemá velký zájem a tak si ho začala vynucovat.
"Draco, neměl bys dneska čas-"
"Neměl," koukal po učebně, když si všiml Grangerové. Seděla sama stranou od jejích pošahaných přátel a listovala učebnicí. Na chvíli ho napadlo, že je to možná situace, kdy by místo podkopnutí židle mohl přijít a tvářit se, že proti ní nic nemá, ale potřeboval, aby to vypadalo nenápadně.
"...tak jsem si myslela, že bychom mohli jít." Tmavovláska na něj kulila smutné oči, jako by byla pes a čekala jeho reakci.
"Jasně, rozmyslím si to, udělala bys pro mě něco? Jdi si sednout na moje místo, Crabbe potřebuje s něčim poradit, je na všechny hodiny úplně levej a já na to nemam nervy, dohlídni na něj, ať mam chvíli pokoj," rukou jí jemně postrčil k lavici. Absolutně z ničeho ho nepodezřívala, chápavě přikyvovala a sladce se na něj usmála.
"Jasně, věnuj se studiu, ať tě neotravují," nadšeně souhlasila a cupitala si sednout kam ji poslal.
S hlubokým nádechem se zadíval k lavici, kam se chystal jít sám. Obyčejně by Grangerovou klidně vyhodil na chodbu, ale dneska se musel snažit. Pořád dokola si představoval její obličej, až se jí vysměje, že mu to divadlo sežrala. Měl pocit, že si může dělat úplně cokoli a bavit se tím. Pomalu došel až vedle ní, mlčky si sedl, učebnice rozložil na lavici, tvářil se, že se nic neděje.
"Co tady děláš Malfoyi?" Dost nepříjemně se na něj utrhla Hermiona, jelikož o jeho přítomnost vážně nestála. Otázku čekal, ovšem ten tón ho vytočil.
"Co je ti do toho? Já si můžu sednout kam chci, na rozdíl od-" Chtěl jí začít nadávat a ponižovat, jenže se zarazil. Chvíli na sebe oba dost překvapeně koukali, on proto, že nevěděl jak s ní má mluvit, aniž by ji poslal do háje třikrát v jedné větě a ona, protože byla zaskočená tím, že nepokračoval.
Otočil se, zahleděl před sebe, ruce si založil na prsou a ujistil se, že promluví klidnějším tónem.
"Pansy mi sedí na místě," ukázal si jednoduše palcem přes rameno.
"Aha, takže než bys ji vyhodil,, radši sis sedl ke mně a budeš mě celou hodinu otravovat?" Dost nepříjemně si ho přeměřila, její obočí bylo zlostně zkroucené, tohle neměla snad zapotřebí.
"Nepřijde ti neslušný, vyhodit dívku z jejího místa?" Zadíval se na ní, jako by byl svatost sama a absolutně nechápal její agresivní jednání.
Hermiona byla zmatená, silně zmatená. Ovšem, Pansy nebyla z mudlovské rodiny, takže s ní jednal Draco jinak, přesto jí ale na jeho chování cosi dost nehrálo. Jen hlasitě vydechla, vzala si do ruky sešit a radši si kontrolovala zápisky. Prvních několik minut od začátku hodiny očekávala, kdy blonďák řekne něco nevhodného na její adresu, pokaždé, když promluvila. Ani jednou se tak ovšem nestalo, což ji nutilo na něj každou chvíli podezřívavě koukat. Věděla, že něco chystá, nebo mu možná není dobře. Jinak si to vysvětlit prostě nedokázala.
"Podala bys mi to?" Malfoy koukal na kámen, který dostali všichni do dvojice, aby určili, co to je a ona si ho už notnou chvíli prohlížela. Trochu škubla hlavou, když se na něj podívala a kámen mu nejistě podala. Poprvé asi po půl hodině na ni promluvil a dokonce slušně.
"Děje se něco?" Zdál se překvapený, když viděl její reakci.
"N-ne. Ovšem že ne!" Zase ten nepříjemný tón, nemohla si pomoct, měla averzi na to, aby vedle ní seděl.
Víc to nekomentoval, vzal si kámen, důkladně si ho prohlédl a něco zapsal do sešitu. Bavil se, skutečně si to začal užívat, když viděl její nechápavé obličeje, skoro jako by se z té její věčně přechytralé hlavy kouřilo, když se snažila přijít na to, co je špatně.
"Víš, co to je?" Pokusil se navázat konverzaci, aby ji znovu odrovnal.
"Ovšem, že vím co to je, Malfoyi. Já jsem v učení poměrně dobrá, pokud sis nevšiml," už se to ani nesnažila pochopit, jen mu odsekla, hledíc si svého.
"Je to vranní-"
"Vranní oko, poznala bych ho už ve třetím ročníku," vykřikla kvůli své zoufalé potřebě přesvědčit ho, že to opravdu ví.
"Jo, správně," odpověděl úplně klidně, zatím co si kamenem pohazoval v ruce, než jej odložil na lavici.
Crabbe sledoval celé jeho počínání. Netušil co přesně Draco dělá, byl si ovšem jistý, že to musí mít dobře promyšlené. Seděl vedle Grangerové, mluvil s ní, ani jednou za hodinu je učitel nenapomenul, aby se neprali. To byla opravdu unikátní podívaná, kterou už nejspíš v životě neuvidí.
Hodina skončila, mladík si sbalil věci, zadržoval ďábelský úsměv na rtech.
Hermiona si nemohla pomoct, byla ráda, že to skončilo, ale cítila se silně znepokojená tím, že za celou dobu jí Malfoy nic neudělal. Přece tím vším musel něco sledovat, choval se tak nesmyslně. Nebo se jí to snad zdálo, protože v posledních dnech nebyla ve své kůži? Nakonec se neovládla, nemohla si pomoct a promluvila k němu.
"Malfoyi?"
Jako by jím projela vlna elektrického proudu. Kousl se do rtu, aby se neusmíval a mlčky otočil na ni.
"O co se snažíš?" Snažila se to zakrýt, ale její zmatení bylo nepřehlédnutelné.
"Co? Netušim o čem mluvíš," hrál to na ni, jak nejlépe dovedl a nutno podotknout, vycházelo mu to.
"Sedl sis ke mně a celou hodinu ses choval...no...normálně!" Teď si připadala trochu hloupě, věděla, že s tím nemá začínat, protože mu vlastně sama nedokázala říct, co jí vadí.
"Už jsem ti vysvětlil, že jsem si neměl kam jinam sednout. Co se ti nezdá na mém chování fakt nechápu," zareagoval s kamennou tváří. Nebyla hloupá, bylo jasné, že ho bude podezřívat, ale neměla vůbec nic, co by proti němu mohla říct.
"No to… Od kdy se mnou normálně mluvíš?! Přece jsem jen nicka, ne?" Přivřela oči a rýpavě si ho prohlížela. "Není normální, abys mi několik let urážel rodinu a pak se začal chovat takhle. Kdo ti dal co vypít?" Byla si jistá, že je v tom kouzlo, dobrovolně by s ní nikdy nekomunikoval slušně ani pár vteřin.
"Jo tohle… Myslel jsem, že z toho už jsme vyrostli. Nemyslela sis snad, že se s tebou budu pošťuchovat věčně, ne?" Zakroutil hlavou, sebral si věci a odešel. Nechal ji tam stát ještě víc zmatenou než předtím.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naomi (나오미) Naomi (나오미) | Web | 7. listopadu 2017 v 16:16 | Reagovat

musím uznat, že mě tenhle příběh fakt chytl :) normálně mě HP fikce moc neberou - všude je to samý Harry + někdo :D ale tihle dva se k sobě hodí ^^

2 Remy Remy | Web | 6. března 2018 v 20:52 | Reagovat

paráda!! Musim se hned vrhnout na druhý díl.

3 garneuOi garneuOi | E-mail | Web | 24. března 2018 v 16:01 | Reagovat

Я думаю, что Вы не правы. Предлагаю это обсудить. Пишите мне в PM, пообщаемся.

---
Большое спасибо за помощь в этом вопросе. Я не знал этого. скачать fifa 15 32 бит, moddingway fifa 15 season 16 17 скачать и <a href=http://15fifa.ru/>сайт фифа на русском</a> скачать fifa 15 new season на андроид

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama