Until I will trample down your shadow! 06

3. ledna 2017 v 18:52 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


"Vůbec tu nohu nepropínáš a taky j nedáváš rovně podél těla, celé tvé držení je úplně křivé, musíš vypadat ladně!"
"Nejsem panenka Barbie, abys mi tu nohu urval a nasadil jak potřebuješ, mám šlachy a vazivo, promiň!"
Akira prudce zatáhl jeho lýtko o kus dozadu, protože měl pocit, že se chlapec co chvíli zhroutí na hromádku. Bradu mu taky nadzvedl kousek výš.
"Laskavě takhle stuj alespoň tak dlouho, dokud si tu pozici nezapamatuješ," rovnal mu neustále ramena a prohlížel si ho ze všech úhlů.
"Jak mám sakra vydržet takhle-"

Balancoval na jedné noze, což byl asi ten nejmenší problém, daleko horším se pro něj stala nutnost držet propnuté celé tělo v nepříjemné pozici, ve které by při tanci musel vydržet sotva pět vteřin. Nemohl ani domluvil, protože hlava mu okamžitě byla otočena původním směrem, aby se soustředil na trénink, ne na prskání po starším kolegovi.
"Tohle je ta nejabsurdnější pitomost," vrčel nepřátelsky.
"Fakt?" Rudovlásek do něj zkusil šťouchnout jemně prstem, aby ho vyvedl z rovnováhy a jasně viděl, jak ho tím rozzuřil, protože rozrušený Takashi to sotva ustál. "Tak se zkus na to co děláš soustředit, to by mohlo pomoct," mávl na něj rukou ať se tu přestane ošívat jako krajta královská a nechá toho, "raději mi ukaž ten záklon."
V bílých teniskách a modrožlutých teplácích poodešel kus od něj. Udělal povinně předchozí kroky, obě ruce postupně zvedl do vzduchu a zavlnil jimi, pak snaživě zavrtěl i trupem, ale k Akirovým představám se to ani neblížilo. Jeho záklon a následné škubnutí byl trhaný, neuvolněný.
"Jsi moc našponovaný."
"Propni se pořádně, vypadáš jako protahující se husa! Jsi moc našponovaný, uvolni se! Nechceš se jít už bodnout?!"
"Tvoje záklony jsou umělé, násilné. Musíš se do toho vcítit," vysvětloval neuvěřitelně trpělivě jako vždy devítinásobný mistr, přesto že předem věděl, že vděku se rozhodně nedočká.
"Jak se sakra mám vcítit do něčeho, co bych tam vůbec nikdy nedal!" Snažil se jen bránit. Měl pocit, že mu ten chlap absolutně nerozumí.
Byli jednoduše jako dva magnety, neustále se odpuzovali, nemohli najít jedinou společnou řeč, přesto jen stačilo, aby se postavili k celé věci správnou stranou.
Došel až za chlapce, dlaně mu položil na boky a s jemností i kouzlem jemu vlastním se snažil ukázat mu pohyby správně. Netrvalo to dlouho, i když byl z počátku Takashi spíše jako prkno. Absolutně se netrefoval pohyby a nebyl schopen se nějakou dobu uvolnit, ale Akira mu trělivě tak dlouho přejížděl po bocích a tlačil na ně, než to chlapec sám ucítil.
Po chvíli znovu pustil hudbu a čekal, jak se trefí do momentu, kdy má daný krok udělat, působilo to nezvykle, uspěchaně, roztržitě a až přespříliš snaživě, přesto se dalo říct, že Takashi konečně pochopil, co má dělat.
"Tohle je hrůza," odfrkl si po třetím samostatném pokusu.
"Máš pro dnešek dost?" Usmál se na něj starší s jakousi vlídnosti, kterou se snažil do svých slov vložit.
"Tohle nejsem já," zaprotestoval mladík.
"Ale jsi."
Došel ke žlutým rozsouvacím stěnám na předku tělocvičny, pracně s nimi pohnul a odkryl obří zrcadla, pak zase pustil hudbu a vrátil se na pozici a Takashiho zády. Rukama začal opět korigovat držení jeho těla a nechal jej, aby sledoval vlastní odraz v zrcadle.
Nemohl to popřít. Byl to on. Díval se na sebe tak, jak se vůbec neznal. Dokonce nemohl říct, že by se mu to hnusilo, najednou objevoval sám v sobě něco nového, jakousi ladnost, schopnost šokovat. Překvapil nejen sebe samého, ale věděl, že překvapí i všechny kolem.
Pak Akira přestal pomáhat jemu a sám se začal pohybovat kolem, jen tak pro parádu se točil kolem Takashiho, bavil se každým jednotlivým krokem a skutečně, nefalšovaně prožíval hudbu, co víc, dokázal u toho udělat dojem složitou choreografií.
Mladík přestal, stál tam a sledoval šokovaně protivníka, jehož rudá hříva vlála s každým pohybem. Natáhl k němu ruku. Téměř se ho dotkl někde uvnitř. To byl dotek o kterém předtím mluvil. Vtáhl ho náhle do svého světa a donutil začít se pohybovat s ním. Pohled mu neustále upíral přímo do očí, přibližoval se k němu a oddaloval a někde uvnitř v něm hrála neskutečná radost, když viděl, že Takashi začal tančit s ním.
Tak to trvalo než hudba utichla a zatím co starší z nich zůstal v dokonalém úklonu, druhý jen zaraženě stál, vydechoval, přemýšlel.
"Tohle je to co předtím, to je on když opravdu tančí..."
"Jestli jsi unavený a znechucený, můžeme toho pro dnešek nechat, jestli máš ještě čas, rád bych tě někam vzal," navrhl mu vstřícně.
"J-jo. Jsem znechucený tebou," uhnul pohledem, sám nechápal, že tak zadrhl, ale jeho myšlenky ho držely úplně jinde.
"Proč se mu najednou tak bojím říct, že když tančí přirozeně, myslím si, že je opravdu dobrý. Není tohle to, co jsem vlastně vždycky doufal, že budu moct říct? Proč najednou tolik pochybuju o svých schopnostech ho pokořit?"
"Tak pojedeme, počkám v autě," hodil mu ručník, když sbíral z lavičky, kde mívali věci svou mikinu a mířil k východu.
Takashi si ho pomalu dal na čelo a nakonec oběma rukama zoufale rozplácl na celý obličej. Srdce mu bušilo nervozitou, strachem, nadšením.
"Co je s ním sakra špatně?!" Křičel na sebe v duchu, protože s najednou vlastně nebyl ani trochu jistý co chce. Cítil se daleko líp, dokud mu ten chlapy nedával nic jiného, než důvody ho nenávidět.

Za víc jak půl hodiny auto stavělo v centru před krejčovstvím. Oba vystoupili, Akira s nasazenými černým brýlemi.
"Mary už nás čeká," pronesl tiše s úsměvem a vešel dovnitř.
Mary byla původem evropanka, táhlo jí na třicet a byla to velmi sympatická mladá dáma s blond kudrlinkami a modrýma očima, olemovanýma řadami dlouhých překrásných řas. Její plné rty jí neubíraly na atraktivitě a nosil opravdu výstřední oblečení, které si sama navrhl. Nebyla jen obyčenou krejčovou, nýbrž Akirovou osobní návrhářkou dresů už několik let.
Tenhle muž hledal extravaganci, způsob jak vyniknout a ona byla jeho strážným andělem, který na to dohlížel.
"Ahoj, tak sebou vedu i toho chlapce," pronesl, zatím co mu veselá žena dávala přátelský polibek na tvář.
"Takže to je Taki?" Přitočila se nadšeně k chlapci a prohlížela si jeho dokonalou atletickou postavu.
"Jmenuju se Takashi," hodil zabijácký pohled na svého staršího kolegu.
"Pojď se podívat, uvidíš, co jsem pro tebe vymyslela," otočila na dveřích cedulku 'nerušit' a nadšeně ho vedla za ruku do zadní místnosti.
Akira je klidně následoval a zatím vysvětloval situaci: "Mary je moje osobní návrhářka a krejčová, dělala všechny moje vítězné dresy za posledních šest let. Poprosil jsem ji aby pro tebe taky připravila pro letošek něco výjimečného."
"Přesně tak," zašvitořila žena, prohrabala se papíry a vytáhla nákresy, "tohle je pro tebe Aki a tohle pro našeho nového šampiona," podala chlapci do ruky neznámí papír.
Dres který se na něm skvěl byl celý zlato-bílý se zlatým rudě lemovaným fénixem na zádech. Hruď byla lemovaná stuhou a glitry, takže i na nákresu působil kostým že se přenádherně třpytí.
"Já nevím," podíval se Takashi velmi nejistě na Akiru.
"Věř jí, zná tvojí hudbu i téma, nechala se tím inspirovat, podle mě je to perfektní," usmál se na něj povzbudivě na oplátku.
"Nikdy jsem na sobě neměl nic takového," oponoval chlapec.
"A nikdy jsi nic takového netančil."
Nastala chvíle ticha, přemýšlení a rozhodování, než konečně vrátil obrázek zpět návrhářce.
"Dobře teda."
"Ohohoho! Výborně! Ještě mi řekni, která z těch tří látek se ti líbí nejvíc?" Vyptávala se a strkala mu pod nos vzorník.
"Asi ta třetí," pokrčil nejistě rameny. Látky pro něj byly španělská vesnice.
"Ta druhá se ti líbí," opravil ho s mrknutím Akira a vzorník zase zavřel, "tak to bychom měli."
"Kolik tě vůbec stojí takové látky?" Podíval se po něm nezkušený tanečník trochu vyčítavě, protože se ho rozhodně o podobnou pomoc neprosil.
"Ne tolik, jako mě bude stát tvoje případné vítězství," zasmál se pobaveně nad jeho myšlenkami rudovlásek.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 3. ledna 2017 v 19:38 | Reagovat

nádherná povídka, máš můj obdiv :-)

2 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 3. ledna 2017 v 22:17 | Reagovat

úžasné je to nádherně napsáno

3 SasuKe SasuKe | Web | 5. ledna 2017 v 20:49 | Reagovat

Moc děkuju za ohlasy. Určitě brzo přidám další část.

4 MarcoF MarcoF | E-mail | Web | 18. ledna 2017 v 12:15 | Reagovat

Máte spoustu zajímavých článků

5 stories-by-hin stories-by-hin | Web | 27. února 2017 v 21:16 | Reagovat

Veľmi pekné:)

6 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 15:34 | Reagovat

Thank you. — Never mind.

Get to the point!

7 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 19:44 | Reagovat

I’ll have to do without a car for a while.

8 Arleneglync Arleneglync | E-mail | Sobota v 2:47 | Reagovat

Revolutional update of SEO/SMM software "XRumer 16.0 + XEvil 3.0":
captcha regignizing of Google, Facebook, Bing, Hotmail, SolveMedia, Yandex,
and more than 8400 another types of captcha,
with highest precision (80..100%) and highest speed (100 img per second).
You can connect XEvil 3.0 to all most popular SEO/SMM programms: XRumer, GSA SER, ZennoPoster, Srapebox, Senuke, and more than 100 of other programms.

Interested? There are a lot of demo videos about XEvil in YouTube.
See you later ;)

XRumer20170721

9 RogerWet RogerWet | E-mail | Web | Včera v 14:18 | Reagovat

Dissertation Writing Service - EssayErudite.com

Our https://essayerudite.com/dissertation-writing-service/ provides a full-scale writing assistance accessible online 24/7.
Apart from many other writing companies, we are rather picky when forming a professional staff of experts.
Moreover, we try to make our every customer feel safe and pleased with the service.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama