Until I will trample down your shadow! 03

26. prosince 2016 v 22:50 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!



Po tělocvičně se jako každý pátek odpoledne proháněli chlapci a muži, protahovali se, trénovali, zkoušeli nejrůznější kroky pro vystoupení v této sezóně a domlouvali se na společné sestavě. Jen jeden mladík stál vyloženě naprosto stranou. Co stál, on cvičil, nevydržel na místě ani chvíli. Poprvé od neúspěšného šampionátu, jako by mu někdo vlil do krve chuť žít.

On byl ze společné sestavy vynechán, protože zhruba před půl hodinou podepsal přihlášku do kvalifikace na letošní Národní šampionát. On si nemohl dovolit trénovat něco jiného, než sestavy pro soutěž. Stál na žíněnce a s neuvěřitelnou energií skákal nepřímá salta, chvílemi jen tak péroval na špičkách, dělal ty nejrůznější kroky jaké znal, doplněné pohyby, které se teprve v jeho hlavě líhly v těch okamžicích. Na uších měl typicky sluchátka, aby jeho hudba nerušila ostatní a už půl hodiny se po základním rozcvičení snažil dostat do ráže. Potřeboval najít sovu formu, chytit v té energii jediný nápad, něco co ho potáhne a vybrat si, jaké bude jeho letošní téma v první polovině kvalifikace. Musel zvolit dvě písničky, odtancovat povinnou sestavu s určitou dobou a počtem prvků a pak si mohl vybrat libovolné vystoupení, kterým ukáže vše. Zatím nebyl rozhodnutý, jakou skladbu zvolí, ale čím dál víc cítil, že se v něm za chvíli probudí ona představa dokonalého příběhu, podaného jeho vlastním tělem.
Dveře se rozlétly a o chvíli později rázně bouchly, pohledy všech v sále se stočily k oné nečekané návštěvě, mezi mladší generací přítomných to významně zašumělo.
Dva skoky, otočka a tři kroky dozadu, než se s dokořán otevřenýma očima podíval před sebe, kde všichni jako by ztuhli. Pomalu si vytáhl sluchátka z uší, aby slyšel, co se vlastně děje.
"Bude sem teď chodit každý trénink?"
"Nestalo se něco?"
Někomu ti vepředu zjevně ustupovali z cesty, když se konečně ozval i hlas majitele tohoto respektu.
"Jen jsem se přišel mrknout, jak to mému miláčkovi jde a trochu ho povzbudit," zářivý úsměv odhalující bílé perličky a sladký medový hlas, ujišťující všechny, aby se vrátili na svá místa, že vše je v nejlepším pořádku.
Takashim projela vlna mrazivého, odpudivého hnusu, jako by sáhl do zásuvky, jen to uslyšel. To už se rozestupovali i ti poslední a jemu se naskytl pohled na sebevědomého muže, podávajícího všem ruce, aby si s ním plácli a nadšeně kráčejícího rovnou do zadní části tělocvičny.
"Co tady chceš?! Myslel jsem, že už jsme si vyjasnili, že tahle tělocvična je MOJE!" Zdůraznil mu hlasitě, takže to ani nešlo přeslechnout, aby se rovnou otočil a zase si to hezky štrádoval pryč.
"Pochopitelně, však se jdu taky kouknout, jak ti jde trénink," pozitivně se na něj smál a vypadal, že vyhazov nevzal ani trochu vážně.
"Právě mi to nějak jít přestalo, asi jsem si zlomil kotník, jdu domů," otočil se nabroušeně a zamířil k lavičce.
"Počkej," doběhl ho Akira, "přinesl jsme ti dáreček," pokýval hlavou a podal mu CD přehrávač, ve kterém se točil disk, zatímco v ruce držel tři další.
"Co je to?!" Kabonil se drobnější z nich, když si to od něj bral.
"Předpokládám, že sis ještě nevybral skladbu, ne?" Ujišťoval se, že nejde s křížkem po funuse.
"Ne."
"Tak máš nejvyšší, čas, na těch CDčkách jsou všechny skladby, na které jsem tančil, za celou svou kariéru, je to prvotřídní hudba a můžu ti tak líp pomoct vymyslet náplň," mrkl na něj.
"Náplň?" Zopakoval, jako by nemohl uvěřit, že jeho mistrovské vystoupení nazývá, jako by si vybíral krém do dortu. "Buď od tý dobroty a jdi do háje," vrazil mu to všechno zpět do rukou.
"Co se děje Taki?"
Znovu ta podivná, elektrizující vlna znechucení.
"Já si vyberu sám, ty se seber a jdi domů, koukat na televizi, nebo do fitka připravovat se. Prostě jdi daleko odtud, protože dokud tu budeš, absolutně nic se nenaučím!" Spražil ho tím nejnepříjemnějším pohledem, jaký ze škály svých pohledů dokázal vybrat, než kývl hlavou za jeho záda, kde stála absolutně celá tělocvična a sledovala je, "vypadni!"
"Uklidni se," ohlížel se zmateně a všichni se začínali tvářit, jako že tma rozhodně nesledují divadlo.
"Nemůžeš si sem jen tak nekráčet, pak nebudu mít nikdy klid," rozhodil už mírně zoufale rukama mladší.
"Chápu," usmál se silně empaticky rudovlasý král, "ale pust si ty písničky, věřím, že se ti nějaká pro povinnou část zalíbí," ujistil ho, když mu vkládal zpět do náruče walkman s cédéčky, "pokud ti mám pomoct, vyber si povinnou část z nich, sejdeme se tu tedy zítra odpoledne? Sami?" Mrkl na něj, než ho konečně opustil.
Ještě v polovině tělocvičny se otočil a přátelsky na něj zamával, vlastně jeho chování někdy působilo až dětinsky.
"Tse!" Vyprskl mladík a odložil všechny krámy na lavici.

Akira spokojeně nasedl do auta, sáhl na palubní desku, kde krom slunečních brýlí ležely i staré noviny, přehnuté na straně, kde byla fotka tmavovlasého chlapce v sytě fialovém úboru, posetém maličkými, zlatými hvězdami a titulek o šokujícím probojování nejmladšího chlapce v historii do semi-finále Národního tanečního šampionátu v sólo kategorii.
Nakonec zpod nich vytáhl telefon a vytočil neznámé číslo: "Tů, tů, chrmpf, haló?"
"Mohla bys mi trochu pomoct? Budu letos potřebovat zřejmě víc než jen navržení dvou až tří dresů, zvládneš to? Klidně si sežeň pomoc jak drahou třeba, na látkách ani práci se letos nesmí šetřit," někde pod jeho tónem zaznívalo podivné nadšení.
"Pokud potřebuješ, budu připravená, kdy se uvidíme?"
...

Celou cestu domů trpělivě přepínal jednu skladbu za druhou, ale po výměně všech CD zdrceně zjistil, že jsou všechny stejně strašné. Nic z toho rozhodně nebyl jeho styl, šlo o přeslazenou, jemnou hudbu nejrůznějšího repertoáru, ale rozhodně nic jeho gusta.
Nakonec to vzdal, zastrčil tu zatracenou věc do tašky a prostě se odhodlal najít si něco sám. Nebude se s tím pitomcem hádat o to, na co smí nebo nesmí tančit, je to přece jeho věc!
Popravdě doufal, že se příští pátek už neukáže, jinak ho pošle rovnou k čertu, pokaždé když se ten idiot objevil v hale, vzalo mu to veškerou iniciativu na tom místě ještě setrvat. Lidi po něm koukali, div neslintali když prošel kolem, vlastně nechápal, jak se může klidně projít po městě, aniž by za sebou neměl dav ječících fanoušků. Taková odpornost.

Sám sebe nazýval bez okolků cvokem, když se druhého dne vydal do tělocvičny, přesně jak ten pošuk rozhodl.
"A co přesně si od toho slibuju?" Strčil klíče do kapsy a na hlavu si hodil černou kapucu od bundy. V tašce nesl vrátit všechny ty příšernosti, co mu předchozího večera napůjčoval a pochopitelně úbor. Počítal, že bez něj se neobejde.
Jakmile dorazil k oné budově, ztěžka si povzdechl. Na moment jednoduše nemohl uvěřit, že ho donutili to znovu podepsat, že ve svých devatenácti letech je ochoten se stále snížit na tolik, aby vůbec promluvil s tím namyšleným imbecilem a nechal si od něj dikovat, co bude dělat. Nebo alespoň tak bezpochyby musela Akirova představa o jejich spolupráci vypadat.
Vstoupil do chodby, kde byly šatny.
"Jsem tu!"
Všude bylo zhasnuto, ač dveře našel otevřené. Potichu rozsvítil a převlékl se do úboru, ve kterém mohl pohodlně trénovat, na podrážky si plácl trochu pudru a s finálním pohledem do jednoho z obřích zrcadel se odebral po parketách k místu, kde se chodba rozvírala do obří tělocvičny. Odtud ho už vítal zvuk doprovodné hudby, při které se zjevně šampion rozehříval. Co ovšem spatřil praštilo mladíka prudce do očí a nejen tam, zasáhlo to zpříma i jeho srdce.
Hudba s názvem Diamond, který přejížděl na displayi přehrávače přehlušovala i kroky, takže si Akira v první chvíli nevšiml jeho přítomnosti. Momentálně stál otočený zády, několikrát prudce přešlápl - ne doslova hodil nohama absolutně mimo jakoukoli počtovou skladbu, přímo tak jak se rozlil zvuk hudby a s hlubokým úklonem se natáhl, vyskočil do vzduchu, po bezchybné dvojité otočce se prudce zaklonil a pochyb doplnil rukama, které se dokonale zavlnily, jako by zpívaly s ním. To bylo něco co nikdo na žádném šampionátu od něj za poslední roky nespatřil, něco v čem ten chlapec našel s úžasem slepou dokonalost. Nic víc. Jen viděl něco, na co už sám nevěřil, jako když postavíte před patnáctileté dítě skutečného anděla a řeknete: "Oni existují."
Jakmile hudba dozněla, Akira se otočil k přehrávači a teprve teď si všiml chlapce, po jehož tváři ztékala kapka potu a ústa zůstala v němém úžasu pootevřené.
"Ahoj, promiň, nevšiml jsem si tě," rozpačitě prohrábl ohnivou lví hřívu za doprovodu lehkého smíchu.
Rty druhého z nich se semkly do tvrdé přímky.
"To nic, trénoval jsi letošní sestavu?" Zeptal se a všechny pochybnosti, že je tu něco co nepřekoná vyhnal během vteřiny z hlavy.
"Ne, jen zkoušel několik kroků a rozehříval se," mávl rukou a obrátil do sebe sklenku vody, kterou dávno nebyl zvyklý pít ze sportovní lahve.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyuu Kyuu | 26. prosince 2016 v 23:23 | Reagovat

Já... Nemám slov. Vážně, jakože mě baví číst všechno, co napíšeš... Tohle je dokonalost. Tahle tvoje povídka mě chytla od prvního řádku, co jsem přečetla, jejich příběh je skvělej, naprosto mě to pohltilo. Koncem tohohle dílu jsi rozbil to, jak na mě Akira ze začátku působil, zase jsi dokázal, že nic není tak, jak to vypadá. ^^ Taki je úchvatnej, moc se mi líbí, jak Akiru pořád odpálkovává a jak to vypadá, že ten s ním such flirtuje, vypadá to na dost zajímavou povídku, kde se bude úžasně vyvíjet vztah mezi protagonisty a já se nemůžu dočkat pokračování! <3

2 Aki Aki | E-mail | Web | 15. března 2017 v 21:29 | Reagovat

Luxusný dielik, čí ďalej tým si viac túto poviedku zamilovávam. Je fakt špica, o tom niet pochýb.Prečo mám taký pocit, že Akira prechováva isté city k Takashimu a nejde iba o to, že nemá rád ak niekto mrhá svojim talentom? Ale v ďalších dielov to podľa mňa vyjde, tak či onak najavo. xD

3 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 1:00 | Reagovat

Her father put his foot down when she said she wanted to marry Alan.

4 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 11:12 | Reagovat

He is into computers. She is into sports.

5 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 17:37 | Reagovat

Thank you. — Never mind.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama