Until I will trample down your shadow! 01

26. prosince 2016 v 2:42 | SasuKe |  Until I will trample down your shadow!


"Nemůžeš to chápat, protože si to nepamatuješ. Bylo ti tehdy asi dvanáct, když jsem přišel na zkoušku. Stál jsi úplně vzadu a nepřestal cvičit, ani když ostatní dávno stáli kolem mě a já na vás mluvil. Celou lekci jsi tam stál a ignoroval mě, když jsem za tebou pak přišel, v očích jsi měl jiskřičky a řekl jsi mi něco, co nešlo zapomenout..."



Hudba pomalu utichla, fialovomodrá světla na podiu zmizela a místo toho se rozsvítilo klasické osvětlení sálu. Skupinka mladých asiatek se po úklonu odporoučela z arény uprostřed níž stálo obří podium a nahoru se vrátil moderátor.
"Po krátké přestávce nás čeká vyhlášení strhujících výsledků finále," dával hlas majestátně najevo, že se blíží hlavní událost večera.
Tentokrát si světla vybrala za svůj cíl lavici, kde sedělo sedm nejlepších reprezentantů země, všichni se ve svých barevných kostýmech nadšeně usmívali a mávali do kamer. Zabralo jen několik krátkých chvil oznámit jména dvou bezvýznamných umístěných, než se muž s mikrofonem dostal k tomu, na co tu všichni čekali. Atmosféra houstla a publikum tichlo.
"A vítězem který se umístil na první příčce se stává muž, jehož šarm zakrývá jeho skutečný věk. Náš devítinásobný šampion, Kurosawa Akira."
Zatím co na obrazovkách všude na stadionu naskákaly vítězné záběry ze šampionátu spolu s informací, že reprezentuje Tokiyo a je mu třicet dva let. Muž s úhledně sčesanými rudými vlasy, které ovšem při vystoupení hořely jako oheň vstal s klidem a usmál se pro kamery. Pak ještě před odchodem na podium se ohlédl do zadních řad, kde seděli účastníci semi-finále. Nemohl si všimnout z krajní židle vstávajícího vzteklého černovláska, který snad čekal jen, aby si potvrdil, že tam opravdu naskočí jeho jméno.
"Takashi, kam jdeš?" Sykl po něm podobně starý chlapec sedící hned vedle.
"Odcházím."
Klidný pohled rozvážného lva se ani na moment nezměnil, jako každý rok si král svým sebejistým krokem došel pro cenu, kterou všem připomněl jejich pokoru.
"Řekněte nám, podle čeho jste naplánoval letošní..." Pokládali mu známé otázky a na všech televizích včetně haly vysílali jeho tvář, jako by nikdo nesměl přehlédnout takový úspěch.
"Máme za rok očekávat jubilejní desáté vítěství?"
Černovlasý chlapec procházející kolem obrazovky u vchodu v kožené bundě a vláčející za sebou kufr na kolečkách se na moment zastavil, jako by jej tahle jediná informace zajímala.
Chvíle ticha a klid ve tváři vítěze, který nenaznačoval o čem právě přemýšlí.
"To záleží na okolnostech, ovšem můžete to očekávat," usmál se sympaticky a sklo se roztříštilo na milion kousků.
"Murano!" Ozval se rozhořčený hlas prezidenta klubu Heartbreaker.
Rozhořčený pohled šedých očí se střetl s očima onoho muže. Ten se už ani nepozastavoval nad ničením veřejného majetku, jako spíš nad absolutním postrádáním nějakého vychování.
"Snad odjíždíme společně!" Připomněl mu, že pravidla se dodržují.
"Nebudu s ním sedět v jednom autě."
"Ať chceš nebo ne, jako bývalý člen už spoustu let Akira sponzoruje a reprezentuje náš klub, to auto je jeho, takže nemáš moc na vybranou!"
"Vezmu si taxi," odpověděl klidně a vyšel ven do chladného večera.

Od Národního šampionátu uběhl přesně měsíc. Mužská tělocvična byla právě plná, všichni se rozehřívali a jeden z nejmladších stál vzadu u kruhů. Základní protahování měl dávno za sebou a uvolňovat se byla pro něj ztráta času, proto se zhoupl a vyšvihl do poloviční stojky, po které se místo plného otočení vrátil zpět na špičky. Nedalo se říct, že by měl dnes v plánu trénovat, spíš se tak porůznu rozehříval a hledal něco na čem se může vybít. Trvalo to tak už pár týdnů, ale dnešek byl horší. Předchozího večera oznámili vítěze Světového šampionátu, kterým se poprvé stal urosawa Akira.
Černovlásek si nemohl přestat kousat krvavý ret. Opovrhoval tím mužem, jeho kroky byly složitým matematickým propočtem možnosti získaných bodů, jeho pohyby přesně naučenou choreografií, kterou by snad zatančil zcela stejně, i kdyby mu pustili špatnou hudbu. V pohledech které kolem házel se odrážel jen chtíč a skutečný umělec nemohl uvěřit takové šarádě. Takashi se za umělce považoval a proto hluboce opovrhoval někým, kdo dle jeho slov tančil tělem, ne srdcem.
"Prosím vás všechny o pozornost," předseda klubu vcházel do sálu, následován jistým krokem, stříbrně poseté sako a ladící kalhoty poutaly pozornost, rudá hříva jako by hořela. Lev se vrátil do džungle.
Takashi zbledl a krve by se v něm nedořezal.
"Přijel rovnou ze šampionátu?! Vypadá jako by se od včera ani nepřevlékl! Tse..."
Jeho myšlenky přehlušil jásot a křik Akirova jména.
"Náš nejlepší tanečník je tady!"
"Přijel jsem rovnou jak to šlo," usmíval se sladce, rukou si prohraboval vlasy a rozpačitě se smál.
"Dnes by se nemělo trénovat, ale slavit!" Poplácal ho předseda za hlasitého jásotu všech ostatních mužů i chlapců. "Ovšem jelikož za týden se odevzdávají přihlášky pro novou sezónu, potřebuji dnes vybrat, kdo nastoupí do reprezentace," oddech si a ukazováčkem protřel nos, i když to byla spíš formalita. "Pochopitelně budeme všichni souhlasit s naším každoročním favoritem," podíval se s úsměvem na Akiru, "no a po několikanásobném vítězství v dorostu a letošní úspěšné kvalifikaci do semi-finále bych znovu navrhl jako druhého Takashiho, pokud nikdo nic nemá? Na náhradník se pak přihl-"
"Nemám zájem," ozvalo se pohrdavě přes celou tělocvičnu.
Všichni se za hlasitého šumu otočili a směřovali pohledy na drzého, sebestředého černovláska, který si pozornost náležitě užil a saltem seskočil z kruhů.
"Nebudu se účastnit reprezentace," odsekl lhostejně, sebral z lavičky pití a tyrkysový ručník, který si přehodil přes rameno, zatím co procházel podél tělocvičny dopředu za předsedou. "V soutěžích končím," oznámil mu s klidem a prošel kolem, aniž by jediným pohledem zavadil o rudovláska,, který mu pil krev.
Ten za ním jen překvapeně koukal.
"Murano, vrať se! To nemyslíš… Hned se vrať, promluvíme si!" Volal za ním středně vysoký, zavalitější muž, ale nedočkal se jediného pohledu. Když v tom mu na rameni přistála čísi ruka.
"Počítejte se mnou a promluvím i s ním," uklidňujícím tónem pronesl miláček Japonska a vlídným úsměvem ho přesvědčoval, že vše vyřeší, "počítejte se mnou a dejte mi čas přesvědčit i jeho."
"Musím příští týden odevzdat přihlášku, je mi líto, budeme muset zvolit někoho, kdo-"
"Žádám vás o dva dny," odpověděl nekompromisně a předseda věděl, že on je muž, kterému se žádost neodmítá.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 26. prosince 2016 v 10:16 | Reagovat

Paráda! Máš opravdu talent...

2 SasuKe SasuKe | Web | 26. prosince 2016 v 15:56 | Reagovat

[1]: Moc ti děkuju.

3 Aki Aki | E-mail | Web | 15. března 2017 v 20:43 | Reagovat

No po dlhej dobe sem kuknem a nestačím sa diviť, koľko si toho pridal. A k tomu ešte novú poviedku. Začiatok je veľmi skvelý a námet je tiež úžasný. Som zvedavá čo bude nasledovať.

4 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 28. května 2017 v 22:56 | Reagovat

He got carried away with opening a store and lost most of his money.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 13:11 | Reagovat

I bent over backwards to help her.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 11:28 | Reagovat

He meant well, but it turned out that he spoiled a couple of things for me.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 3:26 | Reagovat

He doesn’t know French at all. I don’t like it at all.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama