My Dear Princess... 2.

20. října 2016 v 18:02 | Sasuke |  My Dear Princess
Rovnou je tu další díl. Konečně mám zase chvíli věnovat se blogu, musím toho tedy využít.



2.

Mladík ležel na posteli ve svém pokoji, očima přejížděl krémově barevné zdi a v ruce si přehazoval minci. Přemýšlel. Zatím co slunce hrající všemi možnými odstíny sytě oranžové či rudé mu osvětlovalo otevřeným oknem pokoj, on uvažoval o podivném muži, který mu zkřížil cestu.
Nevěřil mu, pochopitelně celá ta báchorka o princezně a muži, který ji má zabít zněla šíleně. Byl si jistý, že i kdyby to byla pravda, nemá s tím co společného. Vlastně jediný důvod proč na tuhle hloupou hru přistoupil bylo, že se vám dvakrát do týdne nestane, abyste narazili na podivně vystrojeného chlápka, který se vám nabízí za polovičního otroka. Asahina byl od přírody ctižádostivý, panovačný a toužil po někom, kdo ho bude poslouchat. Chlapec z bohaté rodiny, který téměř nezná vlastního otce a s matkou si nerozumí, jeho nejlepším přítelem byl jeho majetek. Rozmazlený kluk, který si myslí, že dokáže všechno, přesně to byl člověk, který přijal Masamuneho nabídku a důvody byly zřejmé. Viděl v tom zábavu. Popravdě ho nejednou napadlo, že si dost možná zahrává s něčím, s čím by neměl, ale jeho znuděnost a marnivost předčila vždycky všechny obavy.

Jediná věc ho neustále zevnitř hlodala a to byl pohled, jaký na něj ten člověk vrhal. To jak se díval, vypadalo, jako že si je absolutně jistý.
"Prásk!" Příšerná rána, jako by v okně přistál létající medvěd.
Mladík na posteli sebou cukl, aby zachytil očima co se stalo. Od okna nyní dopadal na podlahu temný stín, táhl se po zdi a přímo na jeho druhém konci byla povědomá postava.
"Co…?" Vykulil oči a v první chvíli mírně zadrhl pod návalem překvapení, "co tady děláš?!" Vyhrkl nakonec šokovaně, vyskočil na nohy a rozběhl se k oknu ignorujíc mladíka, který zatím vlezl dovnitř a hledal místo k sezení v jeho již tak dost malém pokoji.
"Jak…?!" Vysoukal ze sebe, když se vykláněl zmateně ven, aby se ujistil, že stále bydlí v prvním patře a od jeho okna nevede žádné schodiště.
Pak se bleskurychle zhoupl na patě a kontroloval toho chlapa, kde právě je.
Masamune se v klidu usadil na zem, ani trochu ho netrápilo, že na židli u psacího stolu je neházená hromada oblečení a křeslo vypadá, jako by na něj zaútočila armáda zbytků jídla.
"Jsem rád, že se zase shledáváme, hime-sama," usmál se trochu provokativně starší a pak zdvořile ukázal na zem naproti sobě, aby se Asahina také posadil.
"Nechceš mi říct, jak ses sem dostal ty cvoku?" Vyprskl na místo toho chlapec a rozhodil rukama. Všechno se v něm bouřilo, ten člověk ho svým přístupem neuvěřitelně rozčiloval.
"Ze střechy," odpověděl klidně.
Černovlásek zbledl, nechtěl se ptát, jak se mu cizí chlap dostal na střechu, už teprve ne, jak mohl dovnitř vniknout oknem, tohle byla pro něj trochu silná káva. Naštvaně se rozešel směrem k posteli, na kterou se následně posadil a paže si založil na hrudi.
"Takže si vyjasníme jednu věc," začal aniž by se zajímal, proč sem ten člověk takhle přišel, "říkal si, že jsi můj rytíř a já jsem… princezna, kterou máš chránit, ne?" Zeptal se, přesto že mu některá slova vůbec nešla přes ústa.
Druhý jen mlčky přikývl, zdálo se že nemá chuť zbytečně moc vysvětlovat, ať k tomu měl jakékoli důvody.
Pod pohledem jeho očí se Asahina cítil nervózní, vyvádělo ho to z míry, ten klid s jakým mluvil, jistota s jakou se díval, odhodlání se kterým prostě BYL.
"Takže bys mě měl poslouchat, ne?" Přimhouřil lehce oči a ověřoval si, že to vidí oba stejně.
"To zní trochu diktátorsky, ale dá se to tak říct," zaklonil Masamune hlavu, upřel oči nepřítomně na strop a poslouchal, co má ještě na srdci.
Už viděl princeznu v mnoha různých podobách a něco jí vždycky zůstávalo, tahle umanutost a panovačnost, ovšem dívat se na ní jako na náctiletého marnivého chlapce byla trochu novinka. Nikdy to nebylo lehké, nikdy nezačínal o moc lépe než takhle, ale svědomí ho nutilo pokaždé dostát svému úkolu. A nejen svědomí.

Co je jedna z nejsmutnějších věcí? Pohled do očí člověka, který sám neví kým je. Pohled na někoho, kdo ztratil všechno důležité a neuvědomuje si to. Ne jen jako - doslova. Nepamatuje si a nepoznává, tápe ve vlastním nitru a má pocit, že je všechno v pořádku. Neuvědomuje si. Je to jako by vám někdo zavázal oči a pravda pobíhala všude kolem vás.
Představte si pohled do očí člověka, který je pro vás tak důležitý, se kterým jste zažili ty nejsilnější momenty na které nikdy nemůžete zapomenout, zatím co on se na vás dívá poprvé v životě. Jak byste se cítili? Já si ten pocit neumím představit, ale Masamune ho zřejmě znal, znal ten pocit až příliš dobře.

"Tak si teda už zapamatuj, že mě přestaneš oslovovat hime-sama!" Zavrčel opravdu naštvaně mladší a z očí mu vyskočily pomyslné jiskřičky.
Tak tohle byla teprve novinka a pořádná. Mladík sedící na zemi orientoval svůj pohled na druhého z nich a poprvé se v jeho tváři objevil poněkud odlišný náznak emocí - překvapení. Nepamatoval si žádnou z předchozích situací, kdyby byl k tomuhle nucen. Oslovoval ji tak už staletí a byla to právě ta jedna z mála věcí, která zůstávala vždycky stejná.
Pak si uvědomil, že v tomhle případě to zřejmě dává smysl. Právě teď si dost možná opravdu ani neuvědomuje, kým je. Nebo už mu zkrátka docházely pokusu na nápravu jeho žalostných chyb a každý další měl být ještě větším peklem než předchozí.
"Jaké oslovení je tedy vhodnější?" Nadzvedl zkoumavě obočí.
"Asahina! Prostě mi tak říkej! Protože se tak jmenuju!"
"Dobře, bude pro mě trochu nezvyk, mluvit s tebou takhle, ale chápu to, neměla bys na sebe tlačil."
"Neměl!" Černovláskovi se z hlavy málem kouřilo. Kousal si náruživě ret a cítil se nesvůj, jak má tomu ignorantovi vysvětlit, že takhle to fungovat nebude.
"Tak poslouchej," začal s hlubokým nádechem, "já připouštím, že je tu nějaká šance, že mám co dělat s tou tvou princeznou, ale rozhodně nemám pocit, že sem to já, takže dokud mě něco nepraští do hlavy a já si zázračně nevzpomenu, že sem někdo úplně jinej, zůstaňme laskavě u toho, že já a ona jsme dvě odlišné osoby, jasný?" Zatvářil se, že nepřipouští žádnou námitku.
Nejspíš si vůbec neuvědomoval, co po muži před sebou žádá, nebylo to tak, že by je považoval za jednu osobu, on jí v něm prostě viděl, věděl, že je to ona, jen zmatená, ztratila sebe samu, znovu. Aniž by to bylo vidět, zaryl nehty na ruce zatnuté v pěst do vlastní kůže věděl, že by tu nemuseli být, kdyby byl rytířem, za jakého ho měla. Považoval to za svou osobní zkoušku, takovou kterou bude opakovat, dokud neprokáže, že už je lepším než býval.
"A teď-"
"A teď to proč jsem přišel!" Přerušil další chlapcovo lamentování.
Mladší na něj zmateně pohlédl, protože vlastně netušil, co tady dělá. Zhluboka se nadechl a očekával o co půjde.
"Máme čím dál míň času, Čaroděj už nás hledá a my nejsme dost silní, abychom se mu postavili. Musíš se na to začít připravovat," řekl odhodlaně a vstal.
"Já?" Vykulil oči druhý.
"Ano, jednoduše, chybí ti vzpomínky i schopnosti, budeme je muset znovu probudit, abys byla dostatečně sil- abys s ním mohl bojovat," mírně se oklepal, když se zarazil uprostřed věty. Tohle mu dělalo ve všem takový zmatek, ale tady už přece nezáleží na tom, jak se k tomu postaví, tak jako tak, člověk před ním je ten koho musí chránit.
"Já budu bojovat?!" Vyskočil na nohy i druhý z nich, takhle si to určitě nepředstavoval. "Můžeš mi objasnit jak? Od toho mám přece tebe, abys bojoval, ne? Možná začni tím, že mi řekneš něco víc o té princezně a čaroději," připadal si jako když tu mluví o nějaké pohádce, "a především o tom co se sakra stalo, že v moderním Tokyu tu běháš takhle pošahaně oblečený a mluvíš o..." Sám netušil, jak má větu dokončit.
"O reinkarnacích? Duších? Magii?" Zeptal se, jako by tu otázku čekal. To proto, že jí slyšel už tolikrát. Už přesně věděl co má odpovídat.
"Tak se ještě posaď, povím ti o tom..."

Jeho myšlenky se navrátily do doby kdysi dávno, kdy byl ještě hrdým pobočníkem vznešené mladé slečny. Měl sotva osmnáct a ona ani tolik. Dívka vedle které vyrostl a slíbil ji chránit.
"Jak už jsem řekl, byl jsem tvým služebníkem, ale to není nejdůležitější. Asi bych se měl vrátit k tomu, co se tehdy opravdu stalo. Byla jsi výjimečnou, od brzkého věku ses naučila ovládat magii a to v nemalých rozměrech. Dokázala jsi čarovat, sám jsem tě viděl tvořit motýly, kteří za sebou nechávali duhu, jakmile se rozlétli po obloze. Uměla jsi vycítit pocity lidí, ale pro svůj úžasný talent, požádala jsi mne o ochranu. Ne každému byla po chuti princezna s mocí větší, než měli samotní králové okolních zemí. Přísahal jsem ti věrnost, odevzdal svou duši, slíbil tě chránit za cenu vlastního života, nikdy tě neopustit. Stal jsem se tvým věčným služebníkem a přísaha měla zřejmě větší než formální váhu, protože byla stvrzena magií," uvědomil si, že opět mluví přímo na něj a mladíkovi to nejspíš není příjemné, "jednoho dne se však objevil neznámý muž, tvrdil, že je dobrého postavení a jeho země leží daleko, žádal o ruku princezny, kterou chtěl odvést s sebou a jako důkaz, že je toho hoden, ukázal, že není sama, kdo umí čarovat. Bohužel, byl odmítnut. Nebyl to však král, ani císař, on byl nejsilnějším čarodějem, kterého se všichni obávali. Když odešel s nepořízenou, rozhodl se tedy napadnout hrad, když nechtěla princezna svou sílu zaslíbit jemu, rozhodl se ji zničit, aby nehrozilo, že bude na světě silnějšího mága, než je on," na chvíli se odmlčel, přešel k oknu, o jehož rám se opřel, než pokračoval: "Zanedlouho byla země a celý hrad pod útokem, princezna poskytla magickou podporu všem vojákům, chránila vše do poslední chvíle, ale její síly se čaroději stále nerovnali a v zájmu ochrany princezny bylo rozhodnuto o jejím úniku. Měl jsem tě bezpečně dostat zadním východem pryč a uniknout do lesů, než se podaří útok odvrátit. Zatím co jsem však prozkoumával, jestli je vzduch čistý, princeznu Yoshi ukrytou pod schodištěm u východu hradu objevili nepřítelé, neměla už dostatek sil, aby dál bojovala pomocí magie a když jsem se vrátil, byla zajata. Pokusil jsem se ji zachránit, avšak neúspěšně. Než jsem stihl cokoliv udělat, čaroděj s děsivě rudýma očima se rozhodl přímo v korunním sále popravit tu jedinou, která mu mohla konkurovat. Viděl jsem už jen kaluže krve prosakující koberec, když padala k zemi a slyšel něco, co mě přesvědčilo, že zřejmě byla silnější, než kdokoli včetně čaroděje tušil. "Znovu se setkáme, v dalším světě." To řekla, když umírala. Čarodějové neumírají jen tak, proto spolu vy dva bojujete stále dál avšak tvá moc s každou další příležitostí, kdy na tebe zaútočí slábne. S každou další smrtí jsi zranitelnější, najít tě a znovu přivést ke vzpomínkám je těžší. Brzo může přijít čas, kdy už ti nebude zbývat žádná magie, která by tě držela na tomto světě a jediná šance, jak tohle věčné utrpení zastavit, je zapečetit jeho síly navždy a zabít čaroděje s rudýma očima," objasnil většinu příběhu.
Uvědomoval si, že tady nyní vyslovil víc, než ten chlapec mohl vstřebat, ale čas je tlačil, neúprosně ubíhal a bral všechno s sebou.
"Říkáš, že jsi tu proto, abys mě chránil a zabili jsme toho čaroděje?" Konstatoval řečnicky Asahina, "pak mi dovol další otázku, pokud to takhle funguje s čaroději, jak to, že taková reinkarnace zafungovala i na psa jako ty?" Nedůvěřivě si jej měřil.
"Pravděpodobně je to mé prokletí, v důsledku smlouvy kterou jsem k princezně vázán, nemohu ji opustit ani po smrti," reagoval absolutně klidným tónem, přesto i lehkomyslný mladík jako tenhle černovlásek poznal, že kdykoli na tohle téma přijde, neříká všechno. Viděl v očích toho muže, jak je nesvůj.
"Fajn teda, jestli máš být v mé přítomnosti, přestaň ale běhat po okolí v takových hadrech!" Nemohl mu prominout jeho vkus.
Masamune si přeměřil svoje oblečení, na kterém neshledával nic špatného.
"Omouvám svou drzost, ale jsem na tenhle oděv zvyklý už po staletí," objasnil výběr oblečení.
"A sehnal jsi ho vůbec kde? V nějakém obchodě s oblečením na maškarní? Takhle jsme desetkrát nápadnější, než kůň ve výloze! V zájmu mého bezpečí si sakra obleč něco normálního," podíval se po pokoji, kde se mimo jiné povalovaly i jeho svršky, sáhl po první mikině, o které usoudil, že ji ve svém šatníku nutně nepotřebuje a hodil ji mladíkovi.
"Zajisté," povzdechl si Masamune a pak se mu poněkud nemístně a chladně zadíval do očí. Toužil tam něco najít, nějakou známku, že jeho vyprávění přispělo, aby tím v princezně něco probudil. Bohužel se však čím dál víc topil v hlubokém pohledu ohraničeném bariérou, která nechtěla nikoho vpustit hloubš, než bude nutné. Zcela jistě ne k chlapcově srdci.
"Proč na mě tak zírá?!" Proletělo Asahinovi hlavou, za žádnou cenu nechtěl dát najevo slabost, či nervozitu, ale zrovna klidným ho to nečinilo.
Po chvíli, jakmile se vzpamatoval, prolomil ticho: "Poslyš, Masamune," začal opatrně a nezvykle mírným hlasem bez známek arogance, "takže teď po mě vážně půjde někdo, kdo mě chce zabít?"
Jeho otázkou byl druhý mírně zaskočen a jeho výraz to rozhodně neutajil.
"Postarám se o to, tentokrát vás budu chránit a zabráním tomu," ujistil jej, přitom vyčítal v duchu sám sobě, jak ještě může tak nestydatě tyhle slova vypustit. Kolikrát už zklamal a zradil její důvěru?
"Co mám udělat, aby mě nenašel?"
"Prozatím stačí se ukrývat, ale musíme se mít na pozoru, jakmile bude dostatečně blízko, přítomnost jiného mága vycítí," vysvětlil pobočník.
"A co budeme dělat my? Krom toho, že se schováváme?" Rozhodil tázavě rukama černovlásek.
"Potřebujeme probudit tvé schopnosti, tak ho můžeš vycítit taky a bez nich ho neporazíš."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 31. října 2016 v 15:05 | Reagovat

Vau opäť mega, úžasný dielik. Som veľmi zvedavá , ako budú trénovať mágiu ako ju Asahina vlastne aj vyvolá. Už sa neviem dočkať pokračovania, lebo táto poviedka je hotová bomba.:D

2 SasuKe SasuKe | Web | 3. listopadu 2016 v 11:40 | Reagovat

[1]: Musím přidat další díl, protože tahle povídka mě opravdu baví. :3 Delší dobu jsem přemýšlel napsat něco na téma minulých životů a tady se můžu trochu kreativně vybít. :D

3 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 7:39 | Reagovat

Tom takes after his father in character, and after his mother in appearance.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama