Zrození legend

30. srpna 2016 v 11:44 | Sasuke |  Jednorázovky Fanfikce
Prodíral se džunglí, v krku měl úplně sucho a oči ho pálily z nedostatku spánku. Nemohl najít ani kapku vody a pociťoval, že je již na pokraji sil. V korunách stromů se ozvalo zašustění. Okamžitě zbystřil a jako by sebral všechny své síly, jako výboj blesku zmizel ve křoví, odkud mapoval okolní koruny stromů.
Několik nekonečných vteřin byl klid, napjaté ticho před bouří sužovalo snad celý prales, když náhle znovu to zapraskání, tentokrát následované těžkým dopadem do brnění oděné dívky.
Vypadala zvláštně na zdejší poměry, honosná zbroj skrývala její ne zrovna statnou postavu a naháněla strach i respekt. Temně černé vlasy lemovali bledou pleť, avšak ani jim se nepodařilo skrýt všechna její tajemství. Na první pohled bylo vidno, že je ještě nevyzrálá, avšak ona sama si to nejspíš nepřipouštěla.

"Kdo jsi?" Zeptala se, zatímco ho měřila pohledem.
Mladík se napřímil, sám byl oděn pouze v krvavě rudé vestě a sněhu bílých kalhotech. Jeho krk zdobil půlkruhový přívěsek s podivným ornamentem a textem: "Pořád jsem..."
Nebyla si jistá významem těch slov, ale v tu chvíli ji ani nezaujala. V ruce pevně sevřela kopí, jehož hrot se stříbrno-modře leskl.
"Ptala jsem se, kdo jsi?" Zopakovala znovu, jako by chtěla naznačit, že příště se bude ptát se zbraní přitisknutou k jeho hrudníku.
"Přišla jsi mě zabít?" Na tváři se mu objevil podezřelý úšklebek.
Černovláska mírně znervózněla, netušila, jak si má takovou odpověď vyložit.
"Neodpověděl jsi, takže to udělám," usmála se až děsivě mile, jenže jakmile se rozmáchla, najednou rychlostí blesku chlapec zmizel.
"Říkala jsi něco?" Pobavený smích jí projel tělem, jako by celá zamrzla, na tohle rozhodně nebyla připravená, nikdy se nejspíš nesetkala s člověkem tak rychlým a mrštným jako on.
"Co jsi ksakru zač?!" Zavrčela, připravená, že teď se jí pokusí vzít život.
"Jsem člověk co se nevzdává, dokud nedostane co chce," ujistil ji, "jestli opravdu nevíš kdo jsem, pak jsi mě nepřišla zabít?" naklonil hlavu na stranu, jak to dělal, když se v něčem ujišťoval.
"Jen se tu schovávám k čertu a dokud mi neřekneš co jsi zač a jak jsi tohle udělal, jsme my dva nepřátelé!" Vyštěkla, zatím co se na něj vztekle otočila.
"Demon. Jmenuju se Demon," prohrábl s prsty naprosto klidně vínové vlasy a zadíval se jí do očí, jako by tím říkal, že se nebojí.
"Co hledáš uprostřed pralesa?" Pokračovala jako u výslechu.
"Na to se můžu ptát taky, ale vodu momentálně," ironicky jí sjel dalším pohledem, "vypadáš, že jsi zdaleka, odkud jsi?"
V tom tónu, bylo něco děsivého, ukrytá otázka.
"Z Freljordu, ale chvíli se zdržím," odpověděla, protože nic netušila.
Mladík na moment přestal dýchat, prohlížel si ji jako nejhoršího nepřítele a po té se jednoduše usmál.
"Máš štěstí, že je na první pohled poznat, že neumíš ani trochu lhát, ale beztak nevypadáš, že bys přišla z Demacie," obeznámil ji, jako by jí už dlouho znal, čímž však dal najevo, že jej taková odpověď uspokojila.
Vůbec nerozuměla, kde se v něm bere taková drzost, ani co má společného s Demacií, ale konečně sklopila zbraň.
"Moje jméno je Laoch a pokud jsi říkal, že hledáš vodu, vezmu tě k jezeru," nadhodila tónem, jež jasně říkal, že mu dělá laskavost, přesto však nezněla nepřátelsky.

Jakmile oba seděli v trávě, usrkávali z obřích listů po doušcích vodu a poslouchali šum okolní džungle, nastalo mezi nimi hrobové ticho. To prolomila až tmavovláska svým dalším dotazem: "To co jsi udělal předtím... Jak se dokážeš tak rychle pohybovat?"
"Pomocí výbojů, moje tělo je plné čipů s elektřinou," osvětlil jí rychle situaci.
"El-elektřinou?" Zeptala se zmateně a nemohla si vysvětlit, jak to, že ho tedy nezabije voda, ve které vesele pohupoval chodidly.
"Dlouhé vysvětlování... " Opáčil mladík.
"A jak se ti to stalo?" Zeptala se zpříma, ani si neuvědomovala, že je to možná trochu nevhodná otázka.
"Bylo to moje rozhodnutí, dovolil jsem to, díky tomuhle jsem vstoupil do Ligy Legend."
Při těch slovech se jí naprosto zatajil dech. Nemohla uvěřit, že slyšela správně.
"Řekl jsi Liga Legend?" Ujistila se.
Odpovědí jí bylo krátké přikývnutí, doprovázené tázavým pohledem, zjevně vypadala trochu v šoku.
"Tak to jsme se pěkně sešli," nadzvedla překvapeně obočí, "proto jsi se předtím ptal na Demacii? Vaše země s ní válčí?"
Stále kladla spoustu otázek, samotné jí ani nedošlo, jak moc je zaujatá tímhle člověkem. Obvykle se o nikoho nezajímala, starala se především sama o sebe a o vlastní přežití, protože jinou možnost jí tahle doba nedávala.
"Jsem z Broken Valley, tedy tomu co tam zbylo po útoku Demacie se už nedá říkat země," povzdechl si.
"Co ty? Jak ses do ligy dostala?"
"Promiň, tohle je něco o čem nemluvím," zarazila ho okamžitě.
"Ale ráda se vyptáváš ostatních," zasmál se pobaveně, necítili k sobě žádnou zášť, vlastně měli spíš pocit, že je tu něco, co je pevně spojuje. Nebyla to minulost, ale jejich budoucnost.
Něco co mělo teprve přijít, jejich pozice, jako by zapadaly těsně vedle sebe a byli stvořeni pro pochopení toho druhého.
"Můžu ještě jednu otázku?"
"Jakou?" Milý úsměv, jaký se na té tváři neobjevil už věčnost doprovázel jeho slova.
"Ten přívěsek na krku, co je to?" Naklonila se blíž, aby si jej mohla prohlédnout.
"To je vzpomínka," zněl, jako by se nad tímhle příběhem stahovala mračna, v té chvíli ho ale Laoch nechtěně otočila a uviděla zezadu vyryté jméno.
"Kdo je Ace?" Zamžourala, teď se nezdála nebezpečná, takhle legendární Freljordskou válečnici jen tak někdo neznal.
"Člověk, kterému jsem slíbil někoho zachránit," odpověděl tiše, přitom upřel pohled někam do dálky za ní. Pak se krátce odmlčel, než pokračoval: "Chceš se zeptat koho?" Naučil se během tak krátké doby číst její otázky.
"Byli to dvojčata, Ace a Rutia, on a jeho sestra byli výkupné pro Demacii, odvezli je z Broken Valley, aby na nich mohli dělat pokusy. Jejich vlastní rodiče je prodali a zradili, stejně jim to nakonec k ničemu nebylo. Ace si z celého srdce přál ochránit svojí sestru, jenže nebyl dost silný, proto utekl, nechal ji tam samotnou. A obětoval vlastní život, aby mě požádal o pomoc, abych to byl já, kdo ji přivede zpět domů."
Pozorně poslouchala každé jeho slovo, vyděsilo ji to, uchvátilo, šokovalo.
"Proto jsi se přidal k Lize Legend? Abys ji zachránil?" Zeptala se, jako by jí někdo vyprávěl dobrodružný příběh.
"Přesně tak… A před čím utíkáš ty?"
"Sama před sebou, před svou minulostí," povzdechla si a odtáhla se zpět na své místo.
"Zatím co já ji honím," odfrkl si chlapec, "co zvláštního vlastně umíš?"
"Stala jsem se z dívky válečnicí, naučila se chránit sama sebe i ostatní před kýmkoli, kdo mi bude chtít zkřivit vlas," rukou přejela po kopí chladně a nemilosrdně se lesknoucím pod slunečními paprsky.
"Co takhle se tedy postavit osudu spolu? Pomůžeš mi zachránit Rutiu a já tě tvé minulosti zbavím," natáhl k ní ruku v černé bezprsté rukavici zdobené na okraji rudou výšivkou růže.
Chvíli váhala, než se bělostná kůže dotkla jeho dlaně a tak vzniklo neuvěřitelné spojenectví dvou lidí, kteří dozajista nadělají všem v Lize Legend spoustu potíží, jestli jim budou bránit ve jejich cílích a dokud se někomu nepodaří je rozdělit, budou si probíjet svou cestu k osudu nemilosrdnou silou.

V tu chvíli kdesi daleko odtud jedno děvče sledovalo zapadající slunce, zatím co ve dlani svíralo přívěsek s nápisem: "...vedle tebe."
"Hlavně buď opatrný, já klidně počkám. Pořád jsme spolu, ne, bráško?" Krátce si prohrábla sytě vínové vlasy.

Technik Riotu vstal od počítače, vypnul všechny programy, konečně si mohl vzít bundu a vyjít do chladné noci, aby se vrátil domů. Předtím však ještě došel ke kanceláři svého nadřízeného a ve dveřích mu nechal stručný vzkaz: "Specially released support and adc are ready for beta testing."

__________________________________________
Zauvažovali jsme s přítelkyní, jak by vypadaly naše vlastní postavy, jelikož ona hraje supp a já adc a tak vzlinkli Laoch s Demonem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 30. října 2016 v 21:49 | Reagovat

Ako je možné, že som si  túto poviedku nevšimla už skôr? :D Ináč skvelé spracovanie a pokračovanie by rozhodne nebolo na škodu. Ako ináč špicové spracovanie, nemalo to chybičku, až preveľmi sa mi to páčilo.

2 SasuKe SasuKe | Web | 3. listopadu 2016 v 11:44 | Reagovat

[1]: O pokračování se uvažuje. :D

3 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 3:12 | Reagovat

Stop arguing with me, we’re in the same boat and should help each other.

4 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:09 | Reagovat

I did my best to help him in his work.

5 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 20:46 | Reagovat

If he can pay cash, so much the better.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 7:17 | Reagovat

He’s in his element when he’s arguing.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama