Zelená 1/3

3. července 2016 v 16:44 | SasuKe |  Povídky
Další povídka z mojí vlastní tvorby. Je opravdu krátká a možná trochu zvlášní, půjde o trilogii a určitě budu mít radost z komentářů.


Kráčela po zářivě zeleném koberci přímo k okraj skal. Hrudník jí bubnoval jako o závod. Každý další hluboký nádech snažící se zbrzdit údery zvonu života byl zbytečný.
Oděna v šatech barvy noční oblohy, kterým nechyběly ani korálky nahrazující třpyt hvězd se přibližovala krokem laně zahnané do úzkých. Modré korálky těkající kolem, jako by něco hledaly odrážely strach, však slunce zaslepovalo její zraky, jak se loučilo na obzoru. Naivní pohledy přesně vypovídaly o jejím nitru, jasně značily, že stále není připravena podívat se do tváře osudu. Pořád doufala.

Poslední kroky byly pomalejší a měkčí než ostatní, dovolovaly vnímat doteky stébel na kotnících. Zastavila se až na samotném okraji onoho vršku, pod kterým se prudce rozbíjely vlny o nezdolnou skalní stěnu. Ten pohled vháněl strach do každého zákoutí jejího křehkého těla.
Stále se vyděšeně ohlížela, jako by na něco čekala. Ano, někdo ji sem dohnal, zvali-li bysme ji osobou, pak bychom mohli říct, že ona osoba nebyla vidět, ba ani samo děvče ji nemohlo spatřit. Přesto se její naivní oči nepřestávaly ohlížet, nebo možná hledala ještě něco jiného? Cítila ji. Byla blízko.
Další hrůzný pohled na kapky poskakující vysoko nad vodní hladinu a vracejících se splynout znovu v jedno, jako by jí chtěly být na moment blíže a nemohly se už dočkat.
Chladný vítr se otřel o její šíji a dech mu na odpověď vydal drobné syknutí, jak jej strach donutil.
Pocítila, jak se celá její bělostná pokožka chvěje.
"Ještě ne."
Oči strnuly hrůzou pokaždé, kdy se nemilosrdně o kus přiblížila její chvíle. Rodit se s vědomím, že zemřou. Krutý lidský život, jak si všichni myslí. Umírat s vědomím, že se znovu zrodí, jen aby mohla zase zemřít, možno ještě zvát krutostí, nebo již prokletím?
Kapička vody stekla po její tváři v momentě, kdy přijala svůj osud. Za okamžik už ji budou obklopovat podobných tisíce.
Náhle, co pro jednoho by jen zvukem praskající větévky bylo, pro ni jako by zvon smrti se ozval a Nevinná své nejčernější myšlenky živě následovala. Vystrašena hlasitým křupnutím, že krve by v ní nejspíš nedohledal prudce se otočila v momentě, kdy okraj skály pod jejími údy se začal rozpadat.
Pohled hanebných očí ve stínu stromu, vkrádající se jí až do hloubi srdce, byl posledním co jí dovoleno spatřit.
Pokoušejíc zachytit se v zoufalství i těch tenkých lučních výhonků - pokud sou rostliny jak se říká živé - vzala několik z nich s sebou.

Její vlas na moment splynul s životodárnými paprsky, věděla, že příští její nádech bude jen dalším, který již nestihne dokončit.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 3. července 2016 v 22:33 | Reagovat

wau úplne úžasná plná emócia , ktorá z nej doslova pretekajú. Už sa neviem dočkať pokračovania.

2 SasuKe SasuKe | Web | 4. července 2016 v 8:49 | Reagovat

[1]: Děkuju. ^^ Jak to půjde přidám další část.

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:07 | Reagovat

He racked his brain to solve the puzzle.

When she knew him more, he grew on her.

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:33 | Reagovat

Look out! The bus is coming!
Lay off!

5 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Neděle v 10:39 | Reagovat

He often tries to pick a fight with me.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama