Padající vězda V.

16. června 2016 v 15:50 | SasuKe |  Padající hvězda


Celý den ve škole ať si to chtěla přiznat nebo ne, její myšlenky neustále utíkaly domů.
"Kam mohl Hiroto jen jít?" Měla vážně starost.
"Možná měl pravdu, snaží se mi pomoct, měla bych být vděčnější," povzdechla si, když strkala poslední sešit do tašky a vyšla na chodbu.
Zamyšlením ani nekoukala před sebe, když do někoho narazila.
"Oh, prom-," zarazila se.
"Ty jsi ta dívka za včera," usmál se mírně kluk který stál před ní.
"K-Kaito…?" Vykoktala zmateně.
"Omlouvám se, snad jsem tě moc nepřekvapil, přestupuju sem, ale netušil jsem, že na tebe narazím tak brzy," usmál se tím nejhezčím úsměvem, jaký kdy viděla.
"Já… promiň, ani jsem ti nepoděkovala!" Vyhrkla dívka a napůl se předklonila na znamení vděčnosti.
K vlastnímu překvapení však ucítila ve vlasech ruku, která jí pohladila, jako by byla nějaké koťátko.
"To nic, už jste skončili? Nechtěla bys někam zajít?" Zeptal se přívětivě. Iku překvapeně zvedla hlavu. Opravdu ji někam pozval? Nemohla uvěřit, že by tohle někdo udělal v její škole.
Nakonec přikývla a opětovala mu úsměv.



"Dobře, jestli nevadí, vezmu tě kolem ramen, tvoje kamarádky koukají," řekl klidně, protože kus za zády Iku stála známá trojice, pak ji objal, jako by byla jeho dívka a šel s ní ven. Celou tu dobu koukala stydlivě do země, až byli dostatečně daleko od školy.
Pak se najednou zarazila.
"Co se děje?"
"Já jen… musíš být moc milý člověk," řekla a zasmála se, jako by se rozezněla hromada malých zvonků. Poněkud mu vyrazila dech tím kouzelným výrazem. Nikdy neslyšel od nikoho něco takového, ale způsob jakým to řekla, byl sám o sobě jedinečný.
"Ne, to ty jsi úžasná," odpověděl.
"Opravdu se omlouvám, ale mám trochu o někoho starost, nevadilo by ti, kdybychom to odložili? Třeba na zítřek?"
"Takže se mnou nemůžeš jít?" Zeptal se překvapeně.
"Né já dneska… promiň," zatvářila se tak, že bylo znát, že ji zkutečně něco trápí.
"V pořádku," znovu jí přejel rukou po hlavě v roztomilém gestu a pak se rozloučili.
Iku se rozběhla po zasněženém chodníku tak rychle jak jen mohla, chtěla být brzo doma, potřebovala vidět Hirota a vědět, že je v pořádku. Při běhu vůbec rozrušením nedávala pozor na cestu, dokud nezakopla.
"Au," zakňučela, když se dívala na odřené koleno celá od sněhu. Nesnášela tu cestu, věčně tudy běhala a neměla na to jedinou pěknou vzpomínku, ale na její vkus to bylo až moc daleko, než aby mohla v klidu dojít do školy a zpět. Byla už taková, roztržitá a zbrklá od malička.
Když konečně doběhla domů, rozrazila dveře prázdného pokoje.

Hiroto seděl na lavičce v parku, se zakloněnou hlavou sledoval oblohu na níž pomalu zapadlo slunce. Večerní mrazík začínal štípat do kůže, ale jeho to netrápilo, nevnímal.
Vzpomínal si na poslední zkoušku s Tomoko.
"Řekl jsem ti, abys to dala níž!"
"Dávám to níž, jak nízko chceš abych šla?!" Bránila se.
"Poslouchej jak začínám hrát a prostě se přidej podle toho!"
"He?! Chceš mi říct, že nedokážu udržet tón?!"
"Né, říkám, že si hraješ co chceš!" Odsekl Hiroto a poodešel k lahvi s vodou, kterou měl postavenou bokem.
"Fajn, můžeme znovu?" Podívala se na něj vyzývavě.
"Ne, dneska končím, teď to s tebou nemá cenu," mávl otráveně rukou.
"Takže už jste skončili?" Ozval se hlas ode dveří patřící Ryovi.
"Jasně," sykl Hiroto a bylo znát, že jeho nálada klesá pod bod mrazu. Vzal svou tašku, zatím co Tomoko si ještě uklízela noty.
"Máš v plánu jít na ples?" Zeptal se Ryo najednou.
"Jasně, ale vůbec nevím jaké si vezmu šaty," zamyslela se nahlas.
"Je to jedno, stejně s tebou nikdo nepůjde tancovat," rýpl do ní Hiroto, ale než mu stihla cokoliv odpovědět, Ryo je přerušil.
"Vlastně jsem se tě chtěl zeptat, jestli už s někým jdeš?"
"Ne, nikdo mě nepozval."
"Šla bys se mnou?"
Z ničeho nic se ozvala ohlušující rána, oba se překvapeně otočili, protože vedle Hirota se sesypaly na zem náhradní kotouče na bicí.
"Pche, měl by to tu někdo uklízet," řekl zvláštním tónem, posbíral věci a všichni tři vyrazili ven.
"Ale myslím, že to neznělo špatně," zasmála se dívka.
Měl před očima ten její úsměv, jaké rozdávala bezstarostně každý den.
"Jasně, tobě to tak nezní nikdy," odsekl Hiroto s úšklebkem.
Měl ten moment znovu před očima, občas si přál jí ho z tváře prostě smazat, ale nikdy to nakonec nedokázal, nemohl to udělat. Protože ten úsměv byl právě to, co na ní měl ze všeho nejradši.
Ten den jí viděl smát se tak naposledy, opravdu se těšil, až se bude moct vrátit domů.
"Vrátím se Tomoko, tak počkej," pomyslel si.
Najednou mu v mysli vstanul jiný obrázek. Vzpomínka dnešního odpoledne, vzpomínka na něco tak podobného. Iku vypadala tak šťastně tak moc, že měl na chvíli pocit, že to cítí s ní.
Zhluboka se nadechnul a povzdechl si. Iku, ta malá šílená…
"Hiroto!!!"
Tázavě pootočil hlavu směrem odkud hlas přicházel a nestačil se divit.
Utíkala jako šílená, mávala na něj a od úst jí vybíhaly obláčky, jak se všude kolem už ochladilo.
Rychle zastrčil igelitku do křoví a s rukama v kapsách vstal.
"Co tu děláš?" Nadzvedl obočí.
"Hledala jsem tě, proč jsi tak dlouho pryč? Čekala jsem na tebe doma!" Zeptala se, když doběhla přímo k němu a opřela se dlaněmi o kolena, aby se trochu vydýchala.
"Chyběl jsem ti?" Zašklebil se a pak si všiml její nohy.
"Upadla si? Copak jsi úplně hloupá? Neumíš ani chodit?"
"Ty máš co říkat! Jsi pryč od včera a teď tě najdu, jak tu sedíš jako toulavý kocour!" Musela se postavit na špičky, aby ho mohla káravě poplácat po hlavě.
Hiroto na ní chvíli pohoršeně koukal a pak, když viděl její výraz, najednou propukl v smích.
"Co je to s tebou?" Vysoukal se sebe mezi nádechy.
"Se mnou? Proč se mnou?!" Vůbec nechápala čemu se směje a pak se jednoduše přestala kabonit a rozesmála se taky. Ani jeden nejspíš nevěděli proč, ale nemohli si pomoct, jak tam tak hloupě stáli.
"Trénovala jsem na kytaru, abych ti ukázala, jaké dělám pokroky i bez tebe," řekla, když se oba uklidnili.
"Ale víš co bych chtěla? Chtěla bych abychom si někdy zahráli spolu," řekla nevinně jí zacukal koutek úst.
"Tak dobře," odpověděl Hiroto, jako by o nic nešlo.
"Můžeme hned teď," dodal nakonec.
"Teď? Ale já tu nemám kytaru. A kde chceš vzít klávesy?" Zamrkala překvapeně dívka.
"Uvidíš," chytil ji za ruku a vlekl někam pryč.

Než se stihla nadát, otevíral okno někde, kde to vypadalo jako sklad.
"Co to děláš?"
"Neboj," ušklíbl se a protáhl se dovnitř, za okamžik už otevíral dveře, kterými se dovnitř dostala i Iku. Prošli temnou chodbičkou, na jejímž druhém konci se svítilo a když se tam dostali, zjistilo děvče, že se jedná o obchod s nejrůznějšími hudebními nástroji.
"Co… co tu děláme?" Zeptala se zmateně.
Hiroto neodpověděl, jen jí vedl za ruku místností, ze zdi sundal jednu z kytar a dal ji Iku kolem krku.
Pak se otočil zády, došel ke jedněm z kláves a zahrál na ně několik tónů. Pak je zahrál znovu a znovu, aby si je drobné děvče zapamatovalo. Nejprve pomalu a pak rychleji.
"Chceš si se mnou zahrát?" Podíval se na ni poněkud nezvykle.
Na odpověď nečekal, podíval se zpět na klávesy, zatím co Iku udělala několik kroků a postavila a na malé vyvýšené podium, pod kterým Hiroto u nástroje stál.
Ten počkal až bude připravená, zkontroloval ji krátký zkušeným pohledem a pak začal znovu hrát, Iku se k němu okamžitě přidala.

I když zprvu koukala nejistě, jestli nehraje špatně, protože si nebyla jistá, jestli je schopná doplnit jeho tóny svou hrou na kytaru, za chvíli začala velice pěkně hrát. Iku do toho dávala všechno a po chvíli její začátečnická nejistota začala mizet. Měla pocit, že stojí někde na podiu, všichni jí sledují a ona může prožít každý moment, kdy se dotýkala strun.
Navzájem se dokázali úžasně sehrát, takže ani nebylo poznat, že to celá vymysleli právě teď. Hiroto jezdil prsty z bílé na černou a na chvíli zavíral oči, zakláněl hlavu a pohyboval celým tělem v rytmu rázných pohybů rukama.
Dnešek byl náhle výjimečným a uvolňujícím. Oba si to náramně užívali a Hirotovi najednou vyvstal v hlavě moment, kdy se na něj Iku usmála. Její oči zářily stejně jako právě teď, chtěl od ní tenhle pohled už vidět pořád. Do dneška ho nenapadlo, že umí být tak jedinečná a ona si to nejspíš připouštěla ještě míň. Stál tam, hrál a díval se do jejích očí. Konečně vypadala šťastně.
Tohle nebylo děvče které se na něj dívalo z toho zrcadla. Smála se a nakrucovala jak jí poroučela hudba. Vlasy jí padaly do obličeje, ale to štěstí v její tváři nezakryly.
Iku si uvědomovala, že tohle je to co jí dělá šťastnou, ale nebyla si ani na půl vědoma že to není proto, že tu stojí a může hrát, ale proto, že hraje s ním.
Vždycky když byla s Hirotem, aniž by si to uvědomovala, bavila se. Bavila se tak, jak nikdy dřív ne. Byl první člověk v jejím životě, se kterým si užila trochu legrace a podpořil ji v tom, co si přála. Uvědomila si, že nebýt jeho nejspíš by se hrát nikdy ani nenaučila.
Na okamžik ubrala, aby vynikly i slabší tóny které hrál, měla pocit, že si tu písničku bude pamatovat už na vždy. Vlastně se jí líbila, chtěla ji hrát znovu, určitě si jí musí někam zapsat.
Udělala několik kroků přímo k němu a seskočila dolů, v té chvíli na moment přestala hrát a Hiroto naopak přidal.
Změnil trochu nasazení a dohrál posledních pár tónů téměř sám, jakoby jí je chtěl ukázat, ty které ještě neznala. Tuhle skladbu napsal kdysi dávno, ale nikdy ho nenapadlo, že ji bude jednou vážně s někým hrát. Byla pro Tomoko, bylo v ní něco co ho dělalo šťastným, něco co jinak nedokázal projevit, ale původně jí tohle chtěl věnovat. Chtěl jí tím říct co neuměl, ale nakonec, se k tomu tahle hudba možná nehodí. Sem se hodila víc.
Posledních pár rázných pohybů rukama, poslední hlasité zavadění o struny.
Iku se zhluboka nadechla a za okamžik hlasitě rozesmála.
"Vážně jsme se vloupali do obchodu s hudebním nástroji?!" Nemohla říct, že by to za to nestálo, ale nikdy by si nepomyslela, že něco takového udělá. Smála se jako šílená, zatím co jí mladík sundaval z krku kytaru, aby ji vrátil na její místo.
"Je pozdě, měli bysme se vrátit."
"Můžu tuhle písničku zahrát v sobotu?"
"Můžeš, ovšem bez mého úžasného doprovodu to jistě nebude stát za nic."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 16. června 2016 v 17:19 | Reagovat

Iku je beztak nezkušená nymfička, diví se každému projevu přízně. :)

2 SasuKe SasuKe | Web | 16. června 2016 v 21:03 | Reagovat

[1]: Je to malá holka, která nikdy nic takového na vlastní kůži nezažila. :)

3 sakurako-neko sakurako-neko | Web | 17. června 2016 v 20:53 | Reagovat

Tohle se mi moc líbilo, jsem ráda, že se spolu dokážou takhle sehrát <3 a písničku znám a je moc hezká ;)
Těším se na pokračování, doufám, že Hiroto bude nakonec chtít zůstat s Iku, nebo Iku půjde s ním <3 xD

4 Marshmallow Marshmallow | 17. června 2016 v 22:42 | Reagovat

Další naprosto úžasnej barevnej a kouzelnej díl, všechno to s nimi doopravdy prožívám a samozřejmě je děsně shippuju, jsem hrozně zvědavá na pokračovaní!!! ^^^^ BELLISSIMO

[1]: lol? ...

5 SasuKe SasuKe | Web | 17. června 2016 v 22:53 | Reagovat

[3]: Děkuju za komentář, budu se snažit brzo přidat další díl, konec nebudu vyzrazovat. ^^

[4]: Děkuju, pokračování bude brzo. :3

6 Kyuu Kyuu | 17. června 2016 v 23:28 | Reagovat

Skvělý, River flows in you je moje srdcovka a k povídce se dokonale hodí! Iku je hrozně roztomilá v té svojí čistotě, moc se mi její charakter líbí a Hiroto je kapitola sama o sobě... ♥ Úžasnej díl, úžasná povídka, úžasná písnička, úžasný charaktery - je tu vůbec něco, co se tobě dá vytknout? :D Moc se těším na pokračování, začíná se to fakt hezky vyvíjet. :33

7 Aki Aki | E-mail | Web | 21. června 2016 v 21:22 | Reagovat

Wauuuuu mega luxusné a grandiózne. Som veľmi rada, že Iku našla napokon Hirota. Melódia bola úžasná a to ako spolu hrali bolo skvelé. Perfektný dokonalý dielik, som zvedavá ako to napokon celé skonči a neviem sa dočkať pokračovania tejto bombastickej poviedky.

8 SasuKe SasuKe | Web | 22. června 2016 v 20:08 | Reagovat

Pokračování bude brzo. :3 Děkuju za reakce, vždycky mě to hezky nakopne. ^^

9 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 14:53 | Reagovat

I couldn’t handle two jobs and family. I really bit off more than I could chew.
Complaining.

10 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 1:18 | Reagovat

I came in time to have a cup of coffee before class.

11 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 12:04 | Reagovat

The little boy disappeared. The police registered him as a missing person.

12 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 18:19 | Reagovat

I’m looking forward to your letter. Mary is looking forward to the party.

13 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Pondělí v 3:58 | Reagovat

He told her about his plan in advance.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama