Proč Uchihové nenávidí Tobiramu

9. dubna 2016 v 0:24 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce
Tak se mi už trochu daří v tom opravování jednotlivých povídek do čitelnější formy. Trochu jsem se zděsil nad některýma hrubkama a bojím se, kolik se jich tu ještě poflakuje, každopádně rekonstrukce blogu zatím probíhá celkem hadce. NMLNMM je kompletně opravené, stejně tak Dva večery a dvanáct let pro Hokageho by už mělo působit trochu inteligentněji, malinko mě bolí, jak mi tam občas ujíždí ty charaktery, ale celé jsem to úplně předělat nemohl, ani vlastně nechci, jednou jsem to tak napsal, takže to tak má být. Stále ještě opravuju Akatsuki a opravdu zvažuju, že k tomu zase něco napíšu. Každopádně včera jsem si tak kontroloval jednu jednorázovku, o které jsem už dřív tušil, že na ní později navážu. Nebudu z toho dělat sérii, ač by byla nejspíš zajímavá, nemám dost nápadů, ale volného navázání jste se tedy dočkali v podobě téhle povídky. Kdo byse chtěl ještě podívat na tu předchozí jde o Proč Tobirama nenávidí Uchihy i tetokrát to bude TobiIzu pochopitelě a doufám, že se vám bude líbit. Je to mládeži naprosto přístupný, není tam nic 15+.



Bylo pěkné teplé dopoledne a Tobirama stál klasicky nastoupený ještě před obědem u domu hlavy klanu Uchiha. Každý den kdy sem chodil prskal a rozčiloval se, jenže neměl na výběr, 'v zájmu míru' to jednoduše dělat musel. Pomalu začínal mít pocit, že tady vlastně pravidelně vykupuje svůj klan a musí skládat tu nejhorší oběť v porovnání se všemi, co pro ten mír nakonec jen umřeli.
Dveře se otevřely a on se raději podíval jinam, protože už teď se mu v očích leskl vztek a odpor, že se musel vůbec přiblížit k tomuhle místu. Nemohl si pomoct, ale jeho žaludek dělal kotrmelce, jakmile si jen vybavil černé vlasy a ty odporné oči, ve kterých se odrážela nejen krev prolitá na bojištích, ale především ta nekonečná arogance.
Několik jistých, lehkých kroků a bouchnutí dveřmi, odrazil se, aby vzápětí přistál těsně vedle něj.
"Takže, můžeme jít?" Řekl na místo pozdravu s klidným, mírným úsměvem.
"Hm," zavrčel světlovlasý, ani se na něj na moment nepodíval, jen vyrazil co nejrychleji k lesní cestě vedoucí do hor, kde každé odpoledne trénovali.
"Špatně ses vyspal?" Prohodil přátelsky mladý Uchiha.
"Spím špatně od doby, co se sem celý váš klan nakvintloval," přiznal bez obalu, to že hlavním důvodem je právě jeho společník si však raději nechával pro sebe.
Už od dětství, kdy v boji ztratil své bratry, z duše nenáviděl celý Uchiha klan. To poslední co by ho kdy napadlo bylo, že stane osobní hračkou jednoho z nich. Nahlas by to pochopitelně nikdy nepřiznal, ale vzhledem k tomu, v jaké byl pozici, si tak připadal den ode dne víc.
"Kdybych mohl, jednoduše ho tu uškrtím, vezmu něčím po hlavě a zakopu někam, kde by ho nikdy nenašli. Kdybych mohl..." Jenže nemohl.
Dobře si uvědomoval, že udržet křehký mír vedený momentálně mezi jejich staršími bratry vyžadovalo tvářit se, že spolu výborně vycházejí.
"Tobi, pohni!" Ozval se Izuna, který byl dobrých deset kroků před ním.
"Mohl bys si tahle oslovení nechat, než budeme někde, kde to nemůžou slyšet lidé?!" Zavrčel protivně světlovlasý.
Druhý v legraci protočil oči v sloup a už byl tiše, aby ho nedráždil.


Cesta nahoru jim trvala tradičně dvě hodiny, takže když dorazili, Izuna si rovnou vyndal svačinu, kterou tvořilo něco na způsob sendviče a zeleniny, protože bylo už po poledni. Usadil se s ní pohodlně na zem a dal se do jídla.
"Co to děláš? Jdem trénovat!" Ozval se okamžitě druhý.
"Ale mě se dneska vůbec nechce a mám hlad," protáhl drzý Uchiha znuděně a zakousl se s klidem do svého chleba.
"Tak proč sem sakra vůbec chodíme! Děláš ti to radost?!" Vztekal se Tobirama, ale s tím klukem to zjevně nic nedělalo.
"A dost, tohle mě fakt nebaví, jdu domů," pronesl naštvaně, protože už měl těch jeho hloupých výmyslů tak akorát.
"Fajn, tak jestli chceš," pokrčil druhý rameny a mezi tím vytáhl kunai, se kterým si párkrát zatočil v ruce, než si ho přiskl k obličeji, "ale abych náhodou neřekl bráškovi, že jsem se zranil," dodal nevinným tónem, zatím co na něj koukal štěněcíma očima.
"Co blbneš, sakra!" Vyškubl mu jej mladík a naštvaně si ho prohlížel. Zase měl ten vyděračský, Uchihovský pohled. Pohled člověka, který dostane pokaždé co chce, přesto tak odlišný od jeho staršího bratra i od ostatních z klanu.
Radši se od něj otočil, aby se na ty dva černé korálky nemusel dívat, sám se posadil do trávy a nasál vzduch. Jestli sem z nějakého důvodu chodil rád, tak kvůli tomu co se tu ve vzduchu vznášelo. Za moment ucítil, jak se mu kolem krku ovinuly paže.
"Táhni k čertu," zavrčel nepřátelsky.
"Tobi, proč jsi pořád tak protivný," dorážel na něj černovlásek a nechtěl se nechat odbít.
"Já nejsem protivný, to ty jsi nemožný, jako všichni Uchihové. Nevíš co chceš, jen se hloupě bavíš, hraješ si s lidmi," v jeho tónu bylo znát jasné opovržení nad někým takovým.
Druhý z mladíků se zamračil a stáhl z něj ruce, neustoupil však ani o milimetr.
"A jak jinak tě mám asi přinutit, abys se mnou trávil čas, než si vymýšlet tohle? Půjdeš se se mnou projít jen mezi lidi?"
Po takové otázce sebou Tobirama prudce trhnul a jeho pohled jasně značil, ať na něco takového ani nemyslí.
"Tak vidíš," povzdychl si druhý a usadil se vedle něj.
"Co třeba že bysme spolu ten čas trávit přestali," navrhl naprosto zoufale mladík z klanu Senju, přes to, že věděl, že tohle mu rozhodně nevyjde. To znuděné Uchihovské děcko se ho jen tak nevzdá.
"A co kdybysme teda zase šli pro jednou do vašeho domu?" Navrhl Izuna, protože věděl, že k sobě ho rozhodně nedostane.
"Ne."
"Proč ne?"
"Prostě ne! Nechci tě tam, říkal jsem ti to už mockrát," zavrčel.
"Pak kdo tu neví co chce. Tady se ti nelíbí, jít domů se ti nelíbí," odhrnul si vlasy z čela, protože ho ta debata začínala trochu nudit.
Tobirama měl těch jeho řečí taky dost, věděl, že tu takhle budou dřepět zase do večera, pak přijde celý unavený a vlastně nic z toho. Domů bral Izunu jen málo kdy, ale když už tam večer zůstával, vracel se domů po tmě a to Madara pokaždé vyváděl kde byli. Když šlo o jeho mladšího bratra, vlastně vyváděl pořád.
"Už takhle jsme na dost tenkém ledě, nemáš ten pocit?" Zeptal se mírně podrážděně a poprvé o nich mluvil jako by byli na jedné lodi.
"Brácha ti nic neřekne, můžu se vracet kdy chci, když přijdu celý," pokrčil druhý bezstarostně rameny.
"Neřekne, ale myslet by si něco mohl," napadlo hned Tobiramu, z nějakého důvodu měl strach, co by Madara dělal, kdyby zjistil, jak blízký vztah k někomu z klanu Senju jeho bratr má. O tom, že by se mu to nelíbilo, nemohlo být pochyb. Co kdyby zjistil, že vlastně netrénují, ale že jeho povedený mladší bratříček se chce spíš pátelit, nedej bože, že se zve k nim domů, kdo by to odnesl? Pochopitelně celý Senju klan.
"Fajn," přikývl a vstal, "když dřív půjdem, dřív se tě zbavím," raději už zbytek svých myšlenek nevyslovil nahlas.

Jakmile dorazili k jeho domu, oba mlčky vešli dovnitř a jaké bylo jejich překvapení, když tam našli Hashiramu, o kterém jeho mladší sourozenec myslel, že vůbec od božího rána není doma.
"H-hashi?" Vyklouzlo z vyššího z nich.
"Ahoj, oh-," zarazila se hlava klanu Senju, když uviděla Uchihu, "Izuno?"
"Omlouvám se, že jsem sem tak vtrhnul, jen jsme si s Tobiramou chtěli někde v klidu odpočinout," vysvětlil zdvořile.
"S tebou se dá odpočívat?" Pomyslel si podrážděně druhý a pak stočil pohled zpět na bratra: "Myslel jsem že si pryč," zabručel.
"Ne, jen jsem se šel po ránu projít, ale vlastně nemám dneska nic důležitého," zasmál se rozpačitě starší.
"Aha… Hele neříkej to Madarovi," ukázal si na 'to' přes rameno.
"Proč ne? Přece se nebudu tvářit, jako že netuším, kde Izuna je, jestli ho potkám," zakroutil hlavou s absolutním nepochopením.
"Nemusí vědět všechno, jako bys ho neznal. Jestli mu to řekneš, bude zuřit a máš po příměří!"
"Co by zuřil? Jsme teď přece přátelé, navíc myslíš, že příměří vydrží, pokud mu budu lhát?" Bránil se rozumně Hashirama.
"Prosím," přerušil jejich rozepři hlas černovláska,o kterém byla celou dobu řeč, "nedělejte si starost, já to bratrovi vysvětlím," ujistil je.
"Tse," ofrkl si mladší z bratrů a zamířil ke svému pokoji, "tak si dělej co chceš."
Hashirama vykulil oči, jak to s ním mluví, nejprve ho chtěl napomenout, kde je nějaká úcta a pak pochopil, že za dobu, co spolu chodí trénovat se ti dva nejspíš sblížili na tolik, že to mladému Uchihovi nevadí.
"Tak já vás nechám a půjdu, buď tu jako doma," usmál se vřele, když opouštěl práh domu a Izuna s přikývnutím mířil za jeho mladším bratrem.
Tobirama stál se založenýma rukama hned za dveřmi, čekal až ten příživník vejde.
"Netvař se tak," pronesl hned naprosto klidným tónem.
"Nevím, jestli jsi fakt tak moc pitomý, že ti to nedochází, ale Madara bude zuřit. Jsi jeho bratr, tak bys ze všech nejlíp měl vědět, že je to zákeřný, podl-"
"Nemluv tak o něm!" Vykřikl naštvaně Uchiha.
Jeho společník jej jen přejel očima, na kterých bylo znát, že si myslí svoje. Otočil se a šel se posadit na postel, ať si tedy dělá co chce, že už raději neřekne vůbec nic, protože někdo tu zjevně nechtěl vidět, že jeho bratr je tyran a parazit.
Netrvalo dlouho a ucítil, jak se přímo za ním postel prohýbá, jak se k němu mladík s uhlovýma očima po čtyřech jako kočka plížil.
"Ty se zlobíš?" Opřel si bradu o jeho rameno.
"Ne," zavrčel pohoršeně druhý v naději, že ho snad nechá co nejdřív napokoji.
"Tobi, nemrač se," zaúpěl, chytil ho rukama kolem ramen a dal mu pusu na tvář.
V tu chvíli Tobirama vyletěl jako kulový blesk a odstrčil ho od sebe.
"Mohl bys toho nechat?!" Vyprskl podrážděně.
"Ani ne," podrbal se na hlavě, jako by o nic nešlo a ustoupit nehodlal.
"Co je tohle sakra za typ vztahu?!" Křičel v duchu, protože to zdaleka nebylo poprvé, co se Izuna nacpal k němu domů, za jediným účelem.
"Tobi, prosím, nech toho," naklonil se nad něj a začal ho líbat.
"Kolikrát ti budu opakovat, abys mi tak neříkal," zavrčel druhý, "co to vůbec děláš sakra! Tváříme se, že jsme kamarádi, přitom já tě nesnáším a ty se chováš takhle, co je to k čertu?!" Rozčiloval se celý rozhořčený.
"To ty se tváříš, že jsme kamarádi, já se tak tvářím jen, když nejsme sami, což teď právě nemusím," usmál se, chytil se ho kolem krku a znovu ho vášnivě políbil.

Večer se ozvalo zabušení na dveře a světlovlasý sotva otevřel oči, když dovnitř vešel jeho bratr, který strnul jako solný sloup.
"Tobiramo?!" Ozval se šokovaně, zatím co jmenovaný si teprve protíral oči.
"Co je?" Zavrčel, aniž by si uvědomil, že má na sobě nalepeného nahého Uchihu.
Jeho bratr postával stále ve dveřích s otevřenou pusou a nemohl jednoduše uvěřit výjevu, který vidí.
"To... nemyslíš… vážně..."
Už se chystal odpovědět, že nechápe, co má za problém, když se vedle něj cosi zavrtělo a začalo rozespale mumlat.
"Sakra!" Vyletěl Tobirama do sedu a vytřeštil oči, když si uvědomil, že oba dva nakonec usnuli a prospali celé odpoledne.
Jakmile se probral i Izuna, začal se poníženě soukat do svého oblečení.
"Já… to…" Vysoukal ze sebe, ale zaboha nemohl vymyslet, jak by to vysvětlení mělo pokračovat.
Hashirama se otočil na patě a beze slova odešel, zatím co se ti dva snažili obléct a dát dohromady.
"P-promiň," vypadlo z Uchihy.
"Vem si to triko," hodil ho po něm a nezněl ani tak podrážděně, jako spíš ustaraně.
Oba si uvědomovali, že tohle se nemělo stát. Rozhodně na to neměl nikdo přijít a už vůbec ne Tobiramův starší sourozenec, mladík sice čekal, že až se jeho bratr vzpamatuje z prvotního šoku a přestane ho vyslýchat, nejspíš mu to vadit nebude, hlavně se modlil, aby o tom nechtěl poreferovat Madarovi.
Vyprovodil Izunu ven a kývl mu na rozloučenou. Ten na chvíli odlepil oči od špiček svých bot a podíval se na něj.
"Bude to v pohodě?" Zeptal se provinile.
"Ale jo..." Povzdechl si, rukou se podrbal na zátylku a vypadal, že si zase tak moc starostí nedělá.
"Tak...půjdu?"
"Jasně, zas zejtra."
"Ahoj Tobi..."

"No ty ses snad zbláznil!" Dočkal se šíleného výkřiku hned, jak zalezl zpět do domu.
"Jo, já jednou udělám chybu a hned se bortí vesnic,e za to tvoje šílené nápady o smíru s Uchihy byly vždycky v pořádku bráško, to mi teda řekni, co se ti nelíbí na tom, že jsem s jedním z nich v míru taky," usmál se na něj ironicky, protože takovou reakci rozhodně nečekal. Ne tak hysterickou a negativní, spíš to viděl na hromadu vysvětlování.
"Tohle teda vypadalo trochu jinak, než jak jsem si váš vztah doposud předstaavoval," mračil se na něj Hashirama.
"Nestarej se o to, nic nejde," zavrčel druhý.
"Nic? O nic nejde jo? Tohle nebylo nic! To je katastrofa!"
"Zbytečně moc dramatizuješ..."
"Poslechni Tobiramo, buď ke mě upřímný. Jaký je mezi tebou a tím klukem vztah?" Upřel na něj vážný pohled.
"Já nevím, fakt nevím," zakroutil hlavou, protože o tom nechtěl uvažovat a odešel do svého pokoje.
"Hej, Tobiramo!"

Izuna se vracel domů po tmě, dobře věděl, že to jeho bratr nemá rád, ale teď mu dělalo starost něco úplně jiného.
"Kde jsi byl tak dlouho," ozvalo se hned ve dveřích, protože Madara už tam stál jako hlídací pes.
"Trochu jsme to přetáhli," usmál se rozpačitě, ale nedokázal zakrýt, že něco není v pořádku.
"Stalo se něco?" Zeptal se úplně jiným tónem, než obvykle mluvil.
"Ne, půjdu si dát sprchu," řekl klidně a zmizel uvnitř.
Madarovi to nedávalo, byl si skoro jistý, že se něco dělo, takže šel potichu za ním a nahlédl pootevřenými dveřmi do koupelny. Nechoval se nijak neobvykle, až když si stáhl triko, několik rudých flíčků po jeho těla staršího Uchihu praštilo do očí. Uvědomoval si, že už jednou se jeho bratr vrátil se podivnými škrábanci na zádech.
Nemohl uvěřit, že by měl nějakou dívku, vůbec se mu nezdál jako ten typ, ale tak jako tak hodlal zjistit, kdo to je a jestli je dost dobrá pro Izunu.
Šel se posadit do křesla a udělat si trochu čaje, než si bude moct bratra prohlédnout lépe a z blízka, jeho oči sloužily v poslední době stále hůř, z nadměrného užívání sharinganu.
Trvalo to asi patnáct minut, než vylezl mladší z bratrů ven, pečlivě oblečený, aby na něm nebylo nic poznat pochopitelně.
"Izuno, kde jsi byl celý den?" Zeptal se jeho bratr a podezřívavost z něj jen sršela.
"Trénovat," zamžoural tázaný s perfektním hereckým výkonem.
"Byl jsi celý den s Tobiramou?" Ujišťoval se.
Jako odpověď se mu dostalo jen krátké přikývnutí.
"A nic zvláštního se nestalo?"
"Nii-san, proč se tak vyptáváš?"Svraštil obočí.
"Jen tak, měl na tebe dávat pozor, ne?" Přimhouřil na oplátku oči druhý.
"Však dával, nehnul se ode mě na krok. Jsem unavený, můžu jít spát?" Zeptal se ho, jako by byl jeho otrokář a on potřeboval povolení.
Starší Uchiha jen přikývl, pochopitelně zapnul sharingan, jakmile se od něj bratr odvrátil a nemohl si v té blízkosti nevšimnout bílých vlasů na jeho tričku. Své Kekkei Genkai zase vypnul a odložil hrnek s čajem na stůl a díval se za bratrem, jak odchází..
"Tobirama..." Zašeptal do vzduchu, ve kterém se vznášela zloba a předzvěst všeho zlého.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kouzelnakrajina kouzelnakrajina | Web | 9. dubna 2016 v 6:32 | Reagovat

nádherná povídka :-)

2 Marshmallow Marshmallow | 9. dubna 2016 v 8:29 | Reagovat

Sice vůbec neznám ty postavy, ale i tak jsem si o nich už z těchto dvou povídek udělala celkem obrázek a teda Tobi mi přijde děsně super... :D jinak to máš krásně napsaný, moc se mi to líbí ^^ (a zabíjí mě ty názvy :D) Kdyby tě k tomu napadlo ještě něco, určitě bych si to ráda přečetla ^^

3 SasuKe SasuKe | Web | 9. dubna 2016 v 9:32 | Reagovat

Oběma moc děkuju, mám radost, že se vám povídka líbí. ^^

4 Kyuu Kyuu | 9. dubna 2016 v 10:16 | Reagovat

Super! Moc se mi líbí, jak jsi Madaru označil jako parazita. :D Izuna je trochu hajzlík a Tobirama si o něm zjevně myslí svoje, krásně je tam vidět ten vztah mezi nima. :D Jen tak dál, těším se na potenciální další díl. :33

5 Aki Aki | E-mail | Web | 30. dubna 2016 v 22:02 | Reagovat

wau perfektná poviedka ,ktorá si zaslúži pokračovanie. Som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať medzi Tobiramou a Izunou a čo urobí Madara a či Hashirama nejako zasiahne. Dúfam, že plánuješ pokračko.

6 SasuKe SasuKe | Web | 20. října 2016 v 20:38 | Reagovat

[5]: Plánuju, až dostanu chuť dopíšu i třetí, finální část... :D

7 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:43 | Reagovat

Do you need my help? — By all means.
Don't worry about it.

8 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 3:45 | Reagovat

They hit upon gold. I hit upon a plan.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 5:08 | Reagovat

They fell out of love and divorced soon.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama