Padající hvězda II.

26. dubna 2016 v 15:12 | SasuKe |  Padající hvězda
Inspirovali jste mě komentáři, takže přidávám nový díl, jetli mi zase uděláte radost, další bude brzo.


"Takže co tu dělám?" Začal cestou křížový výslech.
"Já nevím!" Bránila se opakovaně drobná dívenka.
Nejen, že nestačila jeho tempu, protože Hiroto byl o dva roky starší a podstatně vyšší, ale unavovalo ji, že si stále žádal vysvětlení, které neměla.
"Ale probudil jsem se na podlaze tvého pokoje, znáš mě, takže nepochybně máš co dělat s tím, že jsem tady!"
Mladík si založil ruce na prsou, stále očekával nějaké vysvětlení, aniž by si uvědomil, že právě od ní ho opravdu nedostane.
"Znám tě ze seriálu stejně jako Tomoko nebo Rya," hájila se a čekala, jak na tohle zareaguje.
"Fajn, ale to nevysvětluje, jak sem se dostal ze svého světa, pro mě doposud jediného existujícího, do tvého pokoje, nepoužívala si nějakou černou magii nebo něco podobného?"



"Magii? Za co mě máš?! Neumím nic takovýho, nepraštil ses do hlavy? Říkám, že za to nemůžu!" Ohradila se naposledy.
"A jak se dostanu zpátky určitě taky nevíš, to sem mohl čekat..."
Hiroto si prohrábl vlasy, jak to dělával a zamyslel se.
"Co teď..." Ani si nestihl položit otázku, co udělá, když si všiml, že modrovláska se prudce otočila a její kroky mířily pryč.
Měla už všeho dost, vždyť jí ani trochu neposlouchá. Náhle ucítila, jak ji něco prudce zachytilo za mikinu na rameni a byla nucena se pootočit na zpět.
"Poslouchej, já chci zpátky, takže dokud mi nepomůžeš, rozhodně se od tebe nehnu, jasný?" Oznámil nekompromisním tónem mladík.
Iku vytřeštila oči, přece mu už několikrát řekla, že neví, jak se tohle celé stalo. Přesto cítila jistou zodpovědnost mu pomoct, přece jen se objevil v jejím pokoji, nějaký důvod to mít muselo.
"Dobře, půjdeme zpátky ke mně, ty oknem," zdůraznila, "pokusím se najít nějaké informace o tom, co se mohlo stát," vydechla.
Hiroto si uvědomoval, že nemá příliš na výběr, proto jen hrátzlehka přikývl a následoval děvče zpět k jeho domu.
"Jen pro pořádek, co si dělala včera večer, než jsi šla spát?" Optal se, protože stále nevěřil, že to celé nemá na svědomí.
"Nic zvláštního, byly ohňostroje víš," podotkla.
"Prostě jsme oslavovali a pak jsem se šla dívat na balkón, byl to pěkný večer, na rozdíl od jiných..."
"Neřekla si třeba během večera něco zvláštního? Nestalo se něco divného?" Hypotetizoval Hiroto.
Na jeho otázky konečně rezignovala, když pochopila, že toho nenechá, pro jistotu si promyslela, co všechno se dělo, těsně několik kroků před domem se prudce zastavila přímo jemu pod nohama.
"Co je zapomněla si klíče?" Odfrkl si mladík, jako by naznačoval, že je úplně marná.
"Já," vypáčila za sebe dívka a dál nepokračovala, otočila se na Hirota, v jehož tváři se zrcadlilo očekávání a nepochopení jejího jednání, "já jsem si něco přála."
Rty se jí pomalu semkly do úzké přímky a oči nepřítomně zahleděly někam skrze chlapce, jak vzpomínala na předchozí večer, avšak nebylo pochyb, že tohle je to vodítko, které hledají.
"Co? Co sis přála?!" Zatřepal s ní netrpělivě blonďák, aby ji vrátil do reality.
Zatím začalo sněžit, jednotlivé vločky jí dopadaly do obličeje a Iku znovu tiše promluvila.
"Viděla jsem padat hvězdu. Přála jsem si někoho s kým budu moct trávit čas, kamarády, stát se úžasnou kytaristkou… Ty jsi v kapele, ne?" Pronesla zaujatě.
Ani ta nejmenší buňka v její hlavě nerozuměla, proč právě on. Nevěřila do dneška, že se přání plní a už vůbec ne, že tak magicky a s neuvěřitelně hloupým výsledkem. Jak by někdo jako on mohl být její přítel? Je stejný jako její spolužačky, namyšlený a sobecký.
Čekala, že na ni teď začne křičet, ale on tam stál v záplavě bílých vloček a mlčky se na ni díval, jako by snad nerozuměl jejímu jazyku.
"A víš, jak to zrušit?" Řekl po chvíli klidným tónem, který však nenaznačoval, že čeká kladnou odpověď.
"Ne," přiznalo děvče, "ale přijdeme na to!" Vyhrkla pak odhodlaně, možná proto, že jí nic jiného v tu chvíli nenapadlo, nebo taky že se za to cítila zodpovědná. Chápala, že tu nemůže zůstat, na rozdíl od ní Hiroto měl hromadu přátel i obdivovatelů a určitě je nechtěl ztratit.
"Půjdeme nahoru a něco vymyslíme!" Prohlásila energicky, pak se rozběhla ke dveřím. Proč najednou uvnitř pociťovala takovou nejistotu, při pohledu na něj stojícího tak zamyšleně na ulici, jako by se čas kolem zastavil.
Hiroto se konečně donutil k pohybu, ale děvče se na něj zprudka otočilo, "po stromě a na balkon!" Ukázala nekompromisně za dům. Dlouhán pro tentokrát ani nic nenamítal, jednoduše se mu zdálo rychlejší, než se s ní plížit, vzít to zadem.
O několik minut později už Iku seděla u počítače a vyhledávala podobné události, ale nedařilo se jí vůbec nic najít. Mladík zatím netrpělivě přecházel po místnosti.
"Nechceš... něco jíst?" Zeptala se Iku opatrně, protože si uvědomila, že sama má celkem hlad.
"Možná," zavrčel trochu odměřeně.
Zatím co modrovláska odešla do kuchyně, Hiroto se drze posadil na její postel k otevřenému notebooku s hudbou a očima si přeměřil tapetu s motivem not, pak sebou pomalu praštil na záda a začal koukat na bílý strop, rukou si pomalu odhrnul vlasy z obličeje, cítil se trochu unavený.
Na okamžik zavřel oči, protože se mu trochu točila hlava a před očima měl obraz, kdy se loučil s Ryem a Tomoko.
Obloha byla lehce oranžová, pod vlivem zapadajícího slunce a oni stáli právě po večerní zkoušce před školou. Tomoko se přehrabovala v tašce, zatím co Hiroto se opíral o plot s rukama v kapsách a sledoval ptáka v protější zahradě.
"Ale myslím, že to neznělo špatně," zasmála se dívka.
"Jasně, tobě to tak nezní nikdy," odsekl Hiroto s úšklebkem.
"Nebuď zatrpklej," vyplázla provokativně jazyk.
"Doprovodím tě domů," usmál se na ni přátelsky Ryo, protože už bylo celkem pozdě.
Blonďák vedle nich zaskřípal zuby, když jí Ryo bral tašku a letmo se tak dotkl její ruky.
"Zatim," otočil se Hiroto a odcházel po chodníku na opačnou stranu, bez čekání na odpověď.
"Hiroto!" Ozval se za ním její veselý hlas.
"Přijď v sobotu k jezeru! Mohli bysme si všichni udělat piknik, je krásně," zasmála se.
"Nebuď hloupá," otočil se sotva přes rameno a nezastavil.
"Vážně už mě tohle nebaví!" Pomyslel si naštvaně.
Hned co přišel domů, lehl si na gauč a zavřel oči, po chvilce upadl do zvláštního snu. Pamatoval si jen mlhu a světlo někde za ní, modrý lesk za kterým šel, ale nemohl nikam dojít.
Nic dalšího si nevybavoval.
"Co se ten večer stalo? Proč já?" Promnul si rukou čelo, když ho z myšlenek vytrhlo prudké otevření dveří, do kterých vpadla Iku, zápolící se dvěma kelímky plnými horkých nudlí a zapíchnutými hůlkami.
"Co to pro bůh děláš?!" Vyskočil hned na nohy a jeden po druhém ji sebral, aby se mohla otočit a dovřít dveře, které ledabyle postrčila zatím jen nohou.
"Jsi opravdu nemotorná," konstatoval.
"Nestěžuj si a ochutnej to," zachmuřila se poněkud nad jeho věčným urážením.
Hiroto se ani neposadil, rovnou si strčil několik nudlí do pusy a bez nějakého projevu chuti prostě jedl.
Děvče se zatím se svou porcí posadilo na postel a pokusilo se taky utišit kručící žaludek.
"Takže co máš v úmyslu dělat?" Nebyla si jistá, jestli v tom může mít aspoň ten kluk trochu jasno, když ne ona, ale co by dělala, kdyby byla někde, kde to vůbec nezná a netušila, jak se vrátit zpět?
"Co bych dělala, kdybych byla někde sama a nevěděla, jak se vrátit domů?" Ptala se dokola v duchu.
Až teď si to uvědomila, jak Hirota pozorovala, zdá se jí trochu jinačí, než jak ho zatím znala z obrazovky svého notebooku, mohlo to být tím, že ona sama by na jeho místě byla zoufalá a vyděšená? Jeho pohled značil nejistotu, oproti běžné aroganci jeho světle hnědých očí.
"Čekat až uvidíš další hvězdu, abys to mohla odvolat fakt ne, čarodějko," odsekl, protože slušnost to v něm zatím naneštěstí neprobouzelo.
"Zítra si ve škole půjčím nějaké knížky, mohlo by to pomoct, nemůžu tě tu nechat kempit," odsekla trochu nafouknutě, oslovení čarodějko se jí rozhodně nelíbilo, kolikrát už mu říkala- moment, vždyť je to ale tak trochu její vina. Jistě nevěděla, co způsobí, neudělala to úmyslně, ale přece jen nesla část zodpovědnosti.
"Kde budu teda zatím spát, když jsme u toho?" Zeptal se a bez čekání na odpověď zamířil rovnou k její posteli.
Iku zaskočilo, rozkašlala se a hned jak se jí podařilo znovu chytit dech, vyskočila panicky z postele.
"Na zemi samo sebou!" Ukázala nekompromisně a rozčíleně na koberec.

"Tuhle a tuhle..." Natahovala se na poličky, do kterých sotva dosáhla, zatím co knihovník si ji měřil nepříjemným pohledem, aby se jen opovážila mu tam něco scházet.
Když už jich měla na sobě šest a do ruky brala poslední, tak že za hromadou bichlí nebyla téměř vidět, donesla je k pultu a stěží postavila před sebe, aby mohla vytáhnout průkaz.
Zatím co knihovník zapisoval názvy a čísla vypůjčeného materiálu, dívce spočinul zrak na plakátu přilepeném na dveřích nevkusně černou páskou.
"Hledá se bubeník a kytarista pro vystoupení na školním koncertu, informace před ředitelnou."
Iku se zamyslela, možná by tohle mohla být její příležitost.
"Tak tady to máš slečinko," vytrhl ji z myšlenek postarší vousatý muž.
Drobné děvče nadalo knihy jednu po druhé do batohu a vydalo se směrem k ředitelně.
"Možná je to dobrý nápad," pomyslela si když procházela chodbou, až došla k nástěnce u dveří, kde visela tužka a připnutý papír na zápis do konkurzu, ten se měl uskutečnit za měsíc a informace, že noty které se mají naučit, si můžou vyzvednout v ředitelně.
Právě, když už se chystala sáhnout po tužce, dveře vedle ní se otevřely, ven vyšla Yuriko, doprovázející svou kamarádku Rin, která svírala v ruce stoh papírů. Jakmile si obě všimly Iku, hned na ni zaměřily svou pozornost.
"Copak tady děláš prcku?" Popíchla ji blondýna, avšak když viděla, jak blízko nástěnky stojí, nebylo těžké uhodnout. Toho si všimla i druhá z dívek.
"Nechceš se snad přihlásit do konkurzu, že ne?" Zasmála se, protože věděla, že Iku kdysi zkoušela hrát na kytaru, ale nebyla v tom příliš dobrá.
"Ne," vyhrklo děvče. Sama si neuvědomovala, proč to vlastně řekla, možná proto, že čekala oprávněný výsměch za svoje schopnosti a nějaké "naučím se to" tady nemělo smysl.
"Víš, co? Mohla bys to zkusit!" Zasmála se Rin a přišla přímo k ní.
"Jestli se nebojíš, tak přijď," vtiskla jí do ruky svoje noty s výsměšným úšklebkem, "a tohle si můžeš nechat, já to nebudu potřebovat, ty skladby umím."
"To já taky!" Vyhrkla opět Iku první nesmysl, co jí napadl, aby se ubránila jejich zesměšňování a dokázala, že není o nic horší.
Pak obě dvě dívky odkráčely triumfálně pryč, zatím co její fialkové oči se zabodly do papíru, který měla před sebou. Chtěla zjistit, jak je ta píseň těžká, ale uvědomila si, že o skutečném hraní na kytaru vlastně neví vůbec nic.
Roztěkaně se vydala domů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Yuuki Yuuki | 6. května 2016 v 10:36 | Reagovat

Moc pěkné :-) bude i pokračování?

2 SasuKe SasuKe | Web | 6. května 2016 v 14:31 | Reagovat

[1]: Za chvíli přidám pokračování. Byl jsem na festivalu, takže byl blog chvíli neaktivní.

3 Aki Aki | E-mail | Web | 21. června 2016 v 12:24 | Reagovat

Bomba dielik, Iku sa teda vážne nezdá , jej povaha sa mi neskutočne páči, je taká spontánna, až neskôr si uvedomí svoje činy. :D

4 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 12:08 | Reagovat

You promised, now keep your word.

He is always on the go.

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:47 | Reagovat

Who spilled the beans about our plan?
It's great! It's wonderful!

6 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 5:12 | Reagovat

I was about to leave when you called.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama