Oni to nějak pochopí...

13. dubna 2016 v 16:04 | SasuKe
Naposledy jsem si "hlavu vzhůru" řekl... no o víkendu to bude už půl roku. Hádáte dobře, je řeč o vztahu. Rád bych řekl něco jako: "Tehdy to začalo jako normální vztah," jenže to rozhodně není pravda. Nejspíš začnu tím, že s ní už opravdu chodím půl roku, což je tak o tři měsíce déle, než si většina lidí vůbec myslí. Pro některé možná i o šest...


Původně jsem napsal celkem rozsáhlý a podrobný článek, nakonec jsem se ho rozhodl trochu zkrátit, nechce se mi tu zabíhat do detailů. Vlastně ani nevím kde začít leden 2016? Říjen 2015, srpen nebo květen? Ono se nedá přesně říct, kdy to začalo, nejspíš to v nás bylo vždycky, jen jsme to správně neviděli...
Takže zhruba někdy v tom říjnu, se z toho stal vztah. No a pak nastalo to obrovské ALE, kdy jsme se oba snažili nevěšet hlavu a neztrácet nervy. Proč vlastně? Když s někým začnete chodit, obvykle to všem nadšeně oznámíte, no můžu říct, že já byl pravý opak.
Dobře jsem věděl, že s mou povahou je ten vztah na dost tenkém ledě a to poslení, co jsem chtěl do začátku, bylo, aby se to řešilo na přiznání cosplayerů čtěte hejtění cosplayerů, natož aby mi na ask chodily cizí 'názory' ohledně mého vztahu.
Co mě ale hlodalo ještě víc, než nějaké pitomé sociální sítě bylo, jak to řekneme našim rodinám a přátelům. Proč? No protože její rodina mě zná jako "toho kluka, kvůli kterýmu pořád brečí", pochopitelně to vidí tak, že jí celou dobu jen mučím a nejspíš netuší, že se mi třikrát za den rozbrečí na skypu i z housky s máslem. Každopádně si stála za tím, že jim to jednomu po druhém nějak vhodně podá, aby nevyšilovali.
Druhou stránkou, byli moji kamarádi, jelikož nemám babičky, tetičky a rodiče, kterým bych se musel zpovídat z toho, že s někým chodím, tak jsem se zaobíral otázkou, jak se na to budou dívat moji kamarádi, zejména Naru, brácha, nebo Crash... Oni ji pro změnu znali jako: "Tu holku, co za ním už dva roky vytrvale běhá, s každým se kvůli němu rozejde a evidentně ho vůbec nezajímá, protože přece všichni víme, jaká ve skutečnosti je..." Asi tak nějak bych řekl, že to viděli. Podle všeobecného názoru většiny mých přátel si mě vůbec nezasloužila. No a pak v neposlední řadě, oni znali důvod, proč jsme s ní nikdy chodit nechtěl. Moc dobře věděli, že už než jsem jí poznal jsem se honil za něčím jiným a opakoval, že se toho nikdy nevzdám. No kladl jsem si otázku, jak budu po tech letech vypadat, když teď za nimi jednoduše přijdu a řeknu: "Já si to...rozmyslel."

Dalším faktorem bylo, že jsem nikdy s nikým vztah co by se dal brát zrovna vážně neměl, celkem živě si pamatuju, jak jsem kdysi pronesl u skypu něco jako: "Ale mohl bych začít s někým chodit." Načež se brácha asi pět minut smál, pak nasadil tak seriózní tón, že i bez webkamery jsem viděl, jak se drží a prohlásil: "Jo, já ti to přeju."
Takže jsem vážně netušil, jak jim to chci podat, vlastně jsem neměl nejmenší chuť o tom kohokoliv informovat, natož poslouchat jejich názory, když vím, že jí nemají zrovna moc rádi.
Takže jsme se prozatím dohodli, že to bude vztah na tajno, než nějak vymyslíme, jak to všem říct, moc jsem s tím nespěchal, protože nejsem úplně typ na vztahy a trochu jsem měl obavy, jestli to vůbec může vydržet. Věděla o tom jen jediná naše kamarádka - Marshmall, která to ochotně zabíjela před Sakury maminkou, když tak například nenápadně pojmenovala skupinu na skypu, aby si to mohla Sakury mamka přečíst, kdykoliv odloží mobil.

Pořád jsem si opakoval, že to nebude tak hrozné, no a jak že to zveřejnění našeho vztahu tedy vypadalo?
První jsem to já řekl naší týmové blondýně ještě před Akiconem, kam jsem jel i s ostatními kamarády na víkend, v době kdy byla moje Sakura v Austrálii, čekal jsem od něj jakožto nejlepšího kamaráda, kterému doma kluka 2x neschvalují alespoň trochu podpory a pochopení... Popravdě jsem asi čekal trochu moc, protože čím víc jsem mluvil a vysvětloval, proč jsem se vykašlal na to, o co mi vždycky šlo právě kvůli ní, měl jsem čím dál větší dojem, že na mě kouká jako bych spadl z višně. Slíbil mi sice, že to nikomu nepoví, ale tvářil se spíš, jako že mi vážně nerozumí, když jsem se o ní nikdy nezajímal a nakonec s ní stejně chodím.
O to víc jsem nechtěl vědět, co řeknou ostatní, v mojí hlavě se nabízely dvě možnosti, buď mi poví, že jsem cvok a nebudou to chtít řešit, popřípadě chytnou záchvat smíchu v domění, že i dělám legraci.
V listopadu dostala pro změnu ona skvělý nápad říct to mamce, dokud je v dobrém rozpoložení. Tohle jsem nechával na ní, takže zatím, co jsem byl v koupelně, ona si s mámou promluvila a když jsme vylezl, oznámila mi, že je to vyřešený. Prvotní reakce její mamky pochopitelně byla: "Ne." No druhý den, když jsme odjížděl mě objala, což jsem fakt nečekal, ale vypadalo to, že to nakonec přijala, hlavně postupem času.
Poslední fází, na kterou jsme se chystali teda bylo, říct to mojí partě. Hodlal jsem jim to oznámit, až pojedeme na Silvestra na chatu. "Hlavu vzhůru" jsem si opakoval celou cestu, ne že bych se bál, ale mě vyloženě obtěžovalo, jak se na ten náš vztah všichni koukají, jako že je to nějaká pitomost, vtip nebo že si to vymýšlí a nikdy bych s ní nechodil, prostě jsem na ty reakce nebyl zvědavý.
Jako prvnímu jsem to chtěl říct hlavně bráchovi, vysvětlit mu, že je to myšlený vážně a poprosit ho, aby si z toho nedělali frašku až do příštího léta. To mi trochu nevyšlo, protože jsme se tam hned první včer pohádali, Sakurka pak v důsledku řekla jednomu mému povedenému 'kamarádovi', že spolu chodíme, ten to okamžitě musel říct i bráchovi a jak to vypadalo ve výsledku?
Nejen, že ani jeden z nich to nejspíš nevzal vážně a nepochopil, v podstatě jsem ani neměl moc prostoru to vysvětlit, navíc jsem se ještě dočkal věcí, jako že jsem to před nimi tajil a v podstatě jsem fakt hroznej hajzl. Vlastně to celé dopadlo jako fiasko. Crashovi jsem to musel napsal, protože tam s námi nebyl, ale pochopil mě asi nejlíp ze všech.

Co chci ve výsledku tímhle článkem na téma říct? Jestli máte vztah, o kterém víte, že okolí ho z nějakého hloupého důvodu nepřijme a nepochopí, jednoduše se držte a nebojte, protože ve výsledku do toho tomu okolí stejně nic není. Já jsem teď ve fázi, kdy mám na podzim poznat zbytek její rodiny, na její mamku i babičku jsem údajně udělal dobrý dojem, prý umím zapůsobit, takže už mi to ani vrásky nedělá. Od ledna už se tím vztahem netajíme a všechny ty blbé kecy typu: "Cože ty s někým chodíš? Co se ti stalo?" "Počkej to jako není vtip?" ...nebo hlášky na asku.. "Co máš z toho, že s ní chodíš?" "Počkej, já myslela, že jsi gay to fakt ten vztah?" ...a další a další jednoduše přecházím. Opravdu jsou lidi, co předpokládají, že když v dnešní době nemáte zájem s nikým chodit, hned musíte být gay nebo zoofil či co já vím. Jsem asi typ člověka, kterému je to nějak jedno, vždyť co je všem po tom, s kým chodím? Jen mě asi trochu štve, že lidé kteří nás znají už roky, na nás koukají jako by čekali vysvětlení. Vysvětlení čeho?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kyuu Kyuu | 13. dubna 2016 v 17:59 | Reagovat

Nemám co dodat... Je pravda, že kamarádi to buď přijmou, nebo ne, ale i kdyby s tím měli problém, tak by to neměli dotyčnému cpát - a teď mluvím všeobecně, ne konkrétně o nás. Jedinej člověk, u kterýho mi to dělalo starost byla právě mamka, ale když to přijala ona (a postupně i zbytek rodiny, jak jsem nedávno zjistila), tak už mi moc nezáleží na tom, co mi řekne kdo další, protože jsem si jistá, že by to nebyl člověk, jehož názor by mohl ovlivnit ten můj. Každopádně, hezky jsi to v článku shrnul. ^^ (a fakt mě dostalo to, jak jsi zmínil, že Marshmallow musela okamžitě přejmenovat skupinu - zrovna nedávno jsem si na to - a na ty perné chvilky, kdy jsem to musela doma vysvětlovat - vzpomněla. :D )

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 19:55 | Reagovat

Přesně tak, ten závěr článku je super. Já mám sice názor na to, když někdo z mých blízkých chodí s někým, kdo se mi nezamlouvá, ale nikomu to necpu... Oni mi taky názor nevnucovali :)

3 Fredy Fredy | Web | 13. dubna 2016 v 20:53 | Reagovat

já jsem s přítelem...no v létě to bude rok.... a všechno nám perfektně klape... :-) ;-) držím palečky a aby jste spolu vydrželi co nejdéle ve zdraví... :-)

4 Victoria Renkse Victoria Renkse | Web | 14. dubna 2016 v 0:31 | Reagovat

Snad někdy někdo

5 SasuKe SasuKe | Web | 14. dubna 2016 v 15:58 | Reagovat

Názor by ostatním vnucovat neměl. Jsem rád, že vás článek zaujal a za komentáře. Moc často nepíšu nic o svém soukromí, je mi to trochu proti srsti, ale zase ty zkušenosti za to občas stojí, dlouho jsem zvažoval, jestli ho zveřejnit nebo smazat, tak jsem rád, že se líbil.

6 B. B. | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 9:27 | Reagovat

Pěkně napsáno, pěkné počtení. Nakonec vše dopadlo dobře ;) Na začátku mého nynějšího vztahu jsem to měla dosti podobně. Během pár dní jsme spolu sice už tři roky, ale začátky byly hodně zvláštní. Jak to taky má vypadat, když spolu začnou chodit dva z party kamarádů :D Skoro tři roky jsme byli kamarádi, poslední rok opravdu dobří a přehouplo se to v to, co je teď. Ale jak to sakra říct kamarádům? Prvních pár týdnů jsme to tajili, jenomže nám to moc nevycházelo. Nakonec se k tomu maličko dobrali i oni sami a takové to přiznání pak proběhlo v poklidné atmosféře čajovny a všichni z toho byli vyjevení... Jeden kamarád se s náma kvůli tomu přestal cca na rok stýkat, protože jsem díky tomu zjistila, že si na mě myslel už delší dobu a trochu to nezvládl. Ostatní to tak nějak začli akceptovat a teď je to úplně v pohodě :) I když jsem se od jedné kamarádky dozvěděla i to, že bychom se měli rozejít, od mamky jsem jako první slyšela "To ne, to je fakt on? Ha ha ha..." a podobně. Jedna kamarádka o nás dokonce roznesla, že to mezi sebou máme fakt špatný a že jsme se rozešli a pak proběhlo další vysvětlování, že je to lež a nic takového se nedělo.

Shrnuto - pro zdravý rozum a pohodový život je nejlepší si z toho nic nedělat :) A vám přeju, ať vám vztah nadále vychází ;)

7 SasuKe SasuKe | Web | 21. dubna 2016 v 22:39 | Reagovat

[6]: Přerušit na rok kontakt z takového důvodu se mi zdá hloupé, ale tak každý to bere jinak. Co se týče přátel, když jsou překvapení příjemně, ještě to jde, ale když je to taková tak reakce: "To snad nemyslíte vážně," tak to je docela hloupé. No co popisuješ zní, jako že máš eda pěkné kamarády... V tomhle jsou lidi celkem praštění, co na tom, že jste byli kamarádi, z toho bývají nejlepší vztahy!

8 B. B. | E-mail | Web | 21. dubna 2016 v 23:16 | Reagovat

[7]: Nejsem moc dobrý magnet na dobré lidi. Mám kolem sebe jen hrstku pro mě výjimečných lidí. Jak píšeš, každý to bere jinak, já jsem se s tím smířila s vidinou toho, že to všechno všechny přebolí a bude zase dobře. A je dobře :)A to je to nejdůležitější, nenechat se zvyklat. A lidi jsou praštění. Všichni. A ano, z velkého kamarádství je skvělý vztah :)

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 10:57 | Reagovat

You need to brush up on the tenses.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama