Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) 14 - Tlukot srdce END

11. dubna 2016 v 16:29 | SasuKe |  Nesahej na květy rukama od krve


14 - Tlukot srdce


"Poslyš, já opravdu nemyslím, že je to dobrý ná-"
Dívka nevypadala, že by jí jeho názor nějak moc zajímal a vtáhla ho dovnitř, do malého salonku, kde hrála hudba, Tenten i Temari zajiskřilo v očích, když viděli Uchihu, Kiba a Hinatou seděli na stole a o něčem se bavili, spokojení, že mají taky pro jednou pokoj od Nejiho, Lee zkoušel podivné taneční kreace, Naruto se cpal nějakými chlebíky, které snad přivezli, jinak bůh ví kde je sebrali a jakmile se růžovovláska objevila ve dveřích, všichni na ni upřeli zaujaté pohledy. Pravděpodobně proto, že s sebou vedla i nezvaného hosta, na kterého mužská část osazenstva nebyla moc zvědavá. Uzumaki dokonce zůstal zírat s chlebíčkem narvaným v ústech jako by zamrzl.
"Tak co je? Jdem se bavit, né?" Podívala se na ně Sakura, jako by ani netušila, proč se chovají tak divně.
"On tu bude s náma?" Zeptal se Kiba nabručeně, když si se Sasuke vyměňoval nenávistné pohledy.
"Jo, Sasuke mi to slíbil, jako omluvu za jeho chování, trochu se tu s náma pobaví."

"Hej-" Mladý Uchiha chtěl hned něco namítat, ale děvče mu nenápadně stouplo na nohu, aby raději mlčel a uvědomil si, že mu dává šanci.
"Sasí, pojď k nám," smály se ty dvě, které už snad dokonce k chlapcově překvapení stihly pít.
Mezi tím se k Sakuře přifařil blonďák a důvěrně se k ní naklonil: "Copak ses zbláznila?"
"Naruto, nedělej si starosti," položila mu ruku na rameno, aby se zase rychle uklidnil.
"Pořád jsou s ním jen samé potíže, neříkal, že už tě nechá napokoji?"
"Nechal, právě proto jsem ho sem vzala, je s ním teď trochu jiná řeč," mrkla jako že to má vše pod kontrolou.
A tak tancovali, dělali si jeden z druhého legraci, zatím co Uchiha si připadal, že by radši vyskočil nejbližším oknem, protože z jedné strany do něj neustále hustila Tenten, jak jí zajímá kde všude byl a odkud se přestěhoval, kde se vlastně narodil a vůbec vypadala, že by chtěla znát celou historii jeho života, ideálně kdyby jí to sepsal jako autobiografii. Naproti tomu je zase přerušovala Temari, protože se v jednom kuse vyptávala, jak to má vlastně s Ino a s Karin protože tuhle a támhle slyšela, jak s jednou nebo druhou chodí, přitom za jiným rohem se zase povídalo, že se ho ty dvě jen snaží sežrat zaživa.
Naruto se nehodlal hnout od své potenciální, budoucí přítelkyně, hlavně aby se k ní ten mamrd ani na chvíli nedostal. Sasuke naštěstí pro něj v tomhle ohledu vypadal úplně bez šance.
"Hin, pojď tancovat," vyzval ji Kiba a rovnou přes všechny protesty, že to vlastně vůbec neumí táhl na parket.
V salonku bylo opravdu rušno, nikdo si zřejmě nevšiml, že pár puberťáků není na pokojích a místo toho tu popíjí a jančí. Inuzuka opravdu neměl zábrany a navíc se k němu přidal Lee, kterému alkohol nedělal vůbec dobře, vytáhl pro změnu Temari a i proti její vůli kolem ní začal poskakovat trochu jako cvičená opice.
Sakura hodila po černovláskovi letmý soucitný úsměv, protože se tvářil jako umučení boží. Jenže Sasuke se tak netvářil proto, že by se nebavil, spíš mu začínalo být opravdu špatně a dobře věděl proč. Stejně tak mu ovšem bylo jasné, že tu teď Sakuru nemůže nechat a odejít, když v tom sebou najednou Temari na parketu škubla, protože nestačila Leeho tempu, uklouzla a přistála přímo na stole.
Ozvalo se tříštění skla a najednou byla ona i ubrusu a všechno od krve. Dívka sice nebyla nijak vážně zraněná, za to Sasuke viděl všude jen samou krev. Lidské krve se už nenapil tak dlouho, že dostával pocit, jako by si ani nepamatoval jak chutná, za to její pach pro něj byla tak lákavá a pěkná vůně.
Sakura vytřeštila oči, když viděla Sasukeho výraz. Všichni se seběhli kolem Temari a kontrolovali, jak jí je, někdo navrhl, ať dojdou hned pro Itachiho. Z ničeho nic se Sasuke sebral a vyletěl ven, většina myslela, že nejspíš právě pro něj, ale růžovovláska se bála, jak vlastně tyhle situace zvládá jeho bratr, proto se radši dala za ním.
Jak byla ovšem dívka překvapená, když ho viděla bez bundy jednoduše v teniskách vyběhnout někam ven. Netušila vůbec, co by měla v takovou chvíli dělat.
"Copak je chorý?" Zakroutila nevěřícně hlavou, co to do něj vjelo a raději se nakonec sama uchýlila k tomu, dojít pro jeho staršího bratra.

"Rychle! Potřebuju pomoct," klepala nedočkavě na dveře pokoje, než jí mladík přišel otevřít.
"Co se děje?" Mžoural, nejspíš už se chystal do postele.
"Dole se stala nehoda, Temari je zraněná a Sasuke někam utekl!" Vysvětlovala zmateně.
Uchiha byl rázem probuzený a čilý jako rybička.
"Jaká nehoda? Co jí udělal?! Viděl to někdo?" Vyptával se, jen co popadl lékárničku a následoval děvče po schodech dolů.
"Né, on s tím neměl co dělat, zranila se sama, Sasuke jen..." Vůbec vlastně netušila jak větu dokončit, protože neměla ani ponětí, co se mu honilo v hlavě, když odtud tak vystřelil.

Sasuke se zatím hnal směrem někam k lesu. Hlavně potřeboval být daleko od lidí. Jeho ovládání nebylo vůbec dobré, nic pro něj nebyla taková slast, jako teplá lidská krev a žít bez ní se učil teprve krátce.
Upadl na kolena a ani nevnímal chlad, který ho obklopoval. Před sebou měl kromě vidiny touhy po krvi jedinou myšlenku. Byla to nějaká duchapřítomná část jeho mozku, která mu promítala připomínku toho, že Sakura ho znovu začne nenávidět, jestli ještě někomu ublíží.
Nejen že mu bylo špatně, motala se mu hlava, bolelo ho celé tělo, ale už ani neměl sílu jít někam dál, v duchu byl z části rád, nejspíš takhle nikomu neublíží. Jenže i kdyby se v širokém dalekém okolí objevilo něco čtyřnohého, co může zabít, nakonec toho stejně nebude schopen.
S tím vědomím zůstal ležet ve sněhu a dostával pocit, že snad konečně usíná.

Itachi úspěšně ovázal Temari poraněnou ruku a vynadal jim, aby se koukali klidit na pokoje, že si o tom promluví s Kakashim a řešit se to bude až druhý den.
"A teď mi prosím řekni, kde že je Sasuke?" Zeptal se konečně duchapřítomně jeho kamarádky.
"Já vážně nevím, on prostě jakmile se to stalo, vystřelil ven," vysvětlila, když všichni odešli.
"Poslechni, z toho co mi říkal, ty to víš, že ano?" Zeptal se nepřímo a ona jen přikývla, protože opravdu přesně věděla, o čem je řeč.
"On se asi potřebuje najíst, není zvyklý být bez krve a na konzervovanou přešel z ničeho nic," vysvětlil jí důvěrně, protože rozhodně nevypadala, že o tom chce někomu povídat, když už to o Sasukem ví delší dobu.
"Konzervovanou?" Zopakovala zmateně.
"To je něco úplně jiného, než když jí čerst- on ti to neřekl?"
Pouze zmateně zakroutila hlavou, něco jí říkal, ale rozhodně si to nepřebrala tak, že už vůbec nepije lidskou krev, natož že by ho to mohlo nějak ohrozit.
"No to je blbeček, on se takhle děsně 'obětuje', ale neřekne jí to," pomyslel si, ale humorem zrovna dvakrát nepřekypoval.
"Tohle je situace, musím ho najít," konstatoval a běžel rychle pro bundu.
"Půjdu taky," chtěla se hned přidat dívka, jenže upír jí zastavil.
"Na to zapomeň, on je teď nebezpečný, hladový, může tě i zabít. Navíc není dobrý lovec, pochybuju, že by si poradil, pokud lidská zásobárna s krví nedojde až k němu," řekl upřímně, aby jí odradil někam chodit. Sám dobře věděl, jak to dopadlo, když on nechtěl pít teplou lidskou krev a na náhražky nebyl zvyklý, odnesli to právě jeho nejdražší. Rozhodně nechtěl dovolit, aby se jeho bratr dostal do stejné situace protože ať si říkal co chtěl, na téhle holce mu záleželo a to byla u mladšího Uchihy vzácná změna.
Sakura už jen sledovala, jak vyběhl ze dveří někam do tmy a sněhu, vůbec netušila, kde může Sasuke být, jenže z nějakého důvodu se nebála, že byť sebe nepříčetnější, neublížil by jí. Možná si to myslela proto, že nikdy neviděla opravdu hladového upíra, či byla příliš sebevědomá a nebo v neposlední řadě, možná si uvědomovala to, co poznal i on, že je pro něj jiná než ostatní.

Vysílený černovlásek ležel na chladné zemi a vůbec nic kolem nevnímal, hlavou se mu honily ty nejrůznější myšlenky, vzpomínky na rodiče, na bratra v době kdy ještě žili, na svou ubohou existenci. Začal si uvědomovat, že tu takhle může ležet i dva tři dny, protože tělo upíra vydrží hrozně dlouho, stejně tam si ovšem byl vědom, co by následovalo po tom.
Někde uvnitř doufal, že až si odpočine, bude schopný zase vstát a vrátit se. Už mu bylo tak špatně, že slyšel hlasy, slyšel jak na něj mluví starostlivě jeho máma a utěšuje ho, že to nakonec bude v pořádku. Stejně tak slyšel i Itachiho, jak mu vyčítá tohle jeho neopatrnost a nezodpovědnost, nakonec měl dojem, že slyší i jí - Sakuru, jako by ho hledala a volala. Najednou si uvědomil, že se s ní ani nemohl rozloučit.
"Sakuro..." Zašeptal.
"Sasuke!"
"Musíme se ještě rozloučit," po tváři mu přeběhl úsměv, jaký se tam nikdy neobjevoval.
"Jakýpak rozloučit?!" Vyhrkla dívka, která se nad ní skláněla a snažila se mu podepřít hlavu.
"Sakra, vzbuď se, otevři oči, jsem tady!" Křičela, protože cítila, že je celý promrzlý, ne chladný jako obvykle, jeho tělo připomínalo kus ledu.
"Podívej, vstávej, musíš se hned...najíst," vyslovila to, i když se jí zdálo přinejmenším divné to tak nazývat.
"Nemůžu, nezvládnu vstát, promiň," konečně otevřel oči. Upřel na ni ty dva černé korálky.
"Musíš!"
"Jsem rád, že si tady, že si mě našla, nechtěl jsem umřít bez rozloučení," vysoukal ze sebe, i když mu dělalo problém mluvit.
"Sasuke!" Do očí jí vyhrkly slzy.
Začala přemýšlet, jak ho dostat nazpět, jenže jen najít ho jí trvalo víc jak hodinu, sama netušila, jestli se jí může povést dotáhnout ho živého zpět. I kdyby u sebe nakrásně měla mobil, nejspíš by ani nefungoval. Na chvíli jí napadlo, že Itachi povídal něco o lovení. Jenže tady nebylo široko daleko nic, co by mohla nějakým zázrakem chytit a přinést tomuhle klukovi. Polkla a pak se na něj úplně vážně podívala.
"Mohl bys..." Začala a zarazila se.
V jeho očích byla vepsaná otázka, ani náhodou ho nenapadlo, co naznačuje.
"Mohl bys pít mojí krev," pronesla pak a v jejím hlase bylo znát, že se bojí.
"Nemohl," zasmál se tiše a trochu pošetile, "slíbil jsem, že už nikomu neublížím, nebudu pít lidskou krev," tahle svá slova a jejich dodržení do poslední chvíle bral alespoň jako malé napravení svých křivd.
Chvíli na něj užasle koukala, pak se naklonila a krátce ho políbila na rty, byl to jemný, hebký polibek, který říkal, že je připravená na všechno. Držela ho v sedě a klečíč před ním k sobě vinula, objala ho tak, aby její krk byl přímo před Sasukeho obličejem. Mohl cítit teplo její kůže a slyšet krev poháněnou jejím srdcem.
"Nechci abys umřel," zašeptala mu do ucha a znělo to jako prosba.
V té chvíli už to ale nebyl Sasuke, byl to upír, který cítil jedinou věc - hlad.
Ostré tesáky projely její kůží a ani jediný pramínek nestékal po krku dolů, vysával z ní každou kapičku.
Netrvalo to ani minutu, přitom to celé vnímala jako celou věčnost. Když se od ní konečně odtáhl,cítila se slabé, byla bledá a dělalo se jí trochu mdlo. Sníh na zemi zbarvilo několik kapek krve, než mladík tok zastavil.
"Budeš v pořádku?" Ujišťovala se když se jí konečně její milovaný zdál trochu víc při smyslech.
"Já? Co ty?" Zasmál se trochu bolestně, protože i přes to, že se zdálo, že mu nic nevyčítá, neuvěřitelně toho litoval. Opravdu byla tou poslední, kterou chtěl zranit. "Už nikdy tohle neudělám," zašeptal. Změnila ho, doslova změnila jeho srdce, protože už zase cítil ten podivný pocit na hrudi.
"Cítíš to?" Přitiskl ji k sobě, aby pochopila o čem mluví.
"Sasuke?" Odtáhla se rychle a šokovaně se na něj podívala, "co je to?"
"Zázrak."
Jakmile se Sakura pokusila vstát, zatočila se jí hlava, zjevně to na ní už bylo příliš. Za to Uchiha byl jako vyměněný, bledý a studený sice pořád stejně, třpytit se taky bohužel nezačal, ale už mu nedělalo větší problém vrátit se zpět a to ani s děvčetem v náručí.
Jakmile ji zvedl, chytila se ho kolem krku a nasadila velmi vážný tón: "Za jak dlouho," začala, ale slova jako by z ní nechtěla ven, "se to stane?"
Nerozuměl, vůbec netušil, o čem to právě mluví.
"Ptám se, za jak dlouho, ze mě bude taky upír?" Hlas se jí na konci roztřásl a klesl tak, že byl skoro neslyšitelný.
"Ale… z tebe nebude upír," vykulil na ni oči.
"Přece si mě kousl, ne? Pil si ze mě," natočila zmateně hlavu, protože teď pro změnu nerozuměla ona.
K dívčinu překvapení se upír rozesmál: "Napít se a nakazit někoho není totéž," vyprskl.
Chvíli ho jen tak ztuhle sledovala a pak jí viditelně spadl kámen ze srdce.
Za to on si něco uvědomil, udělala to, i když myslela, že to znamená, že bude pak taky nemrtvá. Nemohl uvěřit, že toho byla schopná. Z nebe se začaly snášet vločky a bylo jich tolik, že kdyby to někdo sledoval z dálky, myslel by, že se někomu nahoře roztrhla peřina. On se i s tou neobyčejnou dívkou v náručí vracel zpět k penzionu, pevně jí svíral a věděl, že už ji nechce nikdy pustit.
"Chtěla jsem se tě zeptat, jaké je to přestat pít krev z lidí a vyměnit ji za konzervovanou?"
"Hnusný, asi jako už nikdy nejíst teplý jídla a cpát se houskama," konstatoval znechuceně při pomyšlení, co ho čeká, až dorazí.
Uchiha Sasuke, sobecký rozmazlený upír, který si nikdy nevážil ničeho než sebe, protože vždycky dostal všechno co chce, až do chvíle kdy potkal Haruno Sakuru, lidskou dívku, která si života vážila natolik, že přinutila tlouct mrtvé srdce.


Jak jste asi pochopili, tohle byl poslední díl. Když jsem povídku vymyslel, nebyl jsem si jistý, jak přesně ji chci ukončit, závěrečná scéna nikde. Opravdu dlouho jsme nevěděl, v polovině povídky jsem si říkal, že to přijde časem, až se mi to víc vyjasní. Když jsem dnes dopoledne začal psát tenhle díl, tučil jsem, že by měl být poslední a ještě před hodinou jsem sám stále nevěděl, jak to chci ukončit, co budou poslední slova... Teď už to vím. Líbila se vám tahle série? Měl jsem jí rozepsanou hodně dlouho, první díly podle toho nejspíš vypadají, takže jí budu upravovat, až na to přijde řada, alei tak jsme se snažil ji co nejlépe dotáhnout do konce.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marshmallow Marshmallow | 11. dubna 2016 v 22:26 | Reagovat

Ok ok ok tak tohle je naprosto epický!!! No za mě rozhodně nejlepší díl, konec si vygradoval na naprostý maximum a ta poslední věta!! *totální záchvat shippování* Těším se, až to začnu číst znovu a budu to mít pěkně vcelku, bez přestávek ^^ Každopádně mě mrzí, že už to skončilo Q___Q ale jinak by to snad ani bejt nemohlo, vážně, jdu tuhle povídku rozeslat všem známejm, aby mohli jásat se mnou :D !

2 Kyuu Kyuu | 12. dubna 2016 v 15:47 | Reagovat

*záchvat fangirlingu* babsjignalpbg!!!! Naprosto dokonalý konec, hrozně se mi líbí, že ho Sakura nechala i když hrozilo, že z ní pak bude upír. :33 Nebudu lhát, je mi líto, že to byl poslední díl, ale dal jsi do toho maximum a zakončil to opravdu úžasně!!! ♥

3 SasuKe SasuKe | Web | 12. dubna 2016 v 15:56 | Reagovat

[1]: Určitě budou mít všichni radost, že jim to posíláš.. :D #propagace ...ne mam radost.

[2]: No protahovat to dál, podle mě by to ztratilo dynamiku a napětí. Jsem rád, že se vám to nakonec líbilo a snad to nezklamalo oproti očekáváním, protože jsem opravdu dlouho nevěděl, jak přesně chci ten konec napsat. ^^

4 avetti avetti | Web | 12. dubna 2016 v 21:16 | Reagovat

Úžasná povídka! Začala jsem ji číst včera a četla až do půlnoci :D (Ale komentuji až dnes). Vážně povedený :)

5 SasuKe SasuKe | Web | 12. dubna 2016 v 22:13 | Reagovat

[4]: Děkuju, udělala si mi radost. ^^

6 Aki Aki | E-mail | Web | 1. května 2016 v 21:50 | Reagovat

Opäť perfektná práca. Posledný dielik už ani krajšie nemohol skončiť. Mega úžasná poviedka ,je škoda že už je koniec, ale všetko čo ma začiatok musí mať aj koniec a preto sa teším na tvoju ďalšiu skvelú tvorbu.

7 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 15:53 | Reagovat

He always finds faults with everybody.
Amazing issues here. I’m very glad to see your article. Thank you so much and I am looking ahead to contact you. Will you kindly drop me a e-mail?

8 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Pondělí v 6:23 | Reagovat

This picture caught my eye.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama