Bitch III.

17. dubna 2016 v 14:36 | SasuKe |  Bitch
Blog mě pořád zlobí poslední dobou, asi má zase období, ale to nevadí. Mám tu pro vás nový díl povídky. Teď behem týdne asi nebudumoct přidávat články tak často, blíží se konec roku a mám svých starostí dost. Vaše komentáře a návštěvnost mě ale těší, zejména u starších povídek. Tahle čst se psala celkem sama, tak snad se vám bude líbit a není tam moc chyb, nemám to po sobě zkontrolované.


Že jsem vylezl z postele o třičtvrtě hodiny později, než mě Itachi volal, mu asi nevadilo, dávno seděl ve vedlejší místnosti a něco si četl, dokonce ani nevypadal, že mě bude peskovat za předchozí noc. No ještě aby! Vždyť se o mě nestaral do teď, co je mu najednou po tom, kde se courám.
To jsem se ovšem šeredně pletl. Podařilo nasoukat do sebe chleba se salámem, který bych si mimochodem teda dokázal obložit sám, to pardon a hned jak uslyšel, že vstávám od stolu, byl v kuchyni jako stíhačka a dával pozor, abych se náhodou nestihl zdejchnout ven.
"Ehm, ehm," odkašlal si ukázal mi na židli, abych si sedl zpět.
"Co chceš?" Povídal jsem se na něj nenávistně.
"Nebudeš sám odcházet v noci někam pryč, to jen abychom si to vyjasnili," oznámil mi nekompromisně, po té se otočil, aby s naprostým klidem zase odešel, jakmile mu došlo, že si sedat na přátelský pokec nehodlám.
Já zůstal stát a lapat vztekle po dechu.
"Jakým právem?!"

Šel jsem rovnou za ním, abych mu objasnil, že poslouchat teda nebudu. Bratříček se s klidem usazoval do křesla k nějaké nesmyslné knize, jako bych byl snad vzduch či co a víc už se o mě nemusel starat.
"Přestaň mi konečně mluvit do toho, co dělám nebo nedělám, to poslední totiž mám v plánu je poslouchat tebe," zasyčel jsem.
"V tom případě bych ti doporučil se rychle sbalit, podívat se, kam jsem ti dal batoh a odebrat se na vyučování, když neposloucháš, dnešek ti rozhodně neomluvím," reagoval, jako by to celé šlo úplně mimo něj a vůbec se nemusel zajímat, co se Sasukem bude.
"Nevím ani kde ta škola je!"
"No tak zkus použít hlavu a jít za někým, kdo je ve tvém věku, třeba to vyjde," poradil mi s nadsázkou můj povedený bratříček, který ač měl výraz sochy, vypadal, že se náramně baví už jen mou existencí.
"Přeskočilo ti?!" Zuřil jsem, do slova a do písmene zuřil. Odtáhl mě sem a ani se nesnaží předstírat nějakou hloupou péči! Najednou jsem se přistihl, jak uvažuju o tom, že jsem to od něj očekával, možná dokonce doufal, že to tak bude vypadat. Proč proboha?
Zaskočený sám sebou jsem pro jistotu vycouval z pokoje. I kdybych měl dojít někam na dětský hřiště, tady s ním rozhodně nezůstanu.
Popadl jsem batoh, který ležel v našem společném pokoji, opřený o mou postel a podle váhy byl už plný nakoupených školních potřeb, které jsem ani nebyl s to vyndavat a vypadl kamsi ven. Kam? No to se mě ptejte! Za pár minut jsem stál prostě venku před tou ubytovnou, sídlištěm, nebo co to vlastně do háje bylo za divný místo plný věžáků a rozhlížel se.
Až v té chvíli jsem si uvědomil, že vlastně dělám přesně to, co mi poradil.
"No to teda ani náhodou!" Nařídil jsme sám sobě v odhodlání, že i kdybych se měl do té školy dostat taxíkem- to vlastně vůbec nebyl tak špatný nápad! No… kdybych měl ovšem peníze…
Myšlenku jsem teda zase rychle zavrhl a šel kamsi k silnici, protože jsem typoval, že do školy se jde tudy.
Když jsem došel k jednomu z přechodů, všiml jsem si blonďatého kluka, který trochu vypadal jako vandrák, na sobě měl oranžové džíny, o kterých sem upřímně doufal, že nejsou zdejším módním výstřelkem, na uších měl sluchátka a připadal mi trochu vyšinutý, no nedalo se nic dělat, chci jen poradit, kde je tu škola.
"Čau, hele mohl bys mi říct-," zarazil jsem se, když se na mě otočil a já si ho prohlédl pořádně.
Tázavě na mě podíval, proč jsem se tak zasekl.
"Ty jsi ten z toho klubu?!" Vypadlo ze mě překvapeně, protože jsem si jej zapamatoval a překvapilo mě, že ho potkávám tady kus od domu.
"Sasuke?" Nepřestával mě šokovat, když jsem zjistil, že zná dokonce mé jméno.
"Znáš mě?" Zamrkal jsem zmateně.
"Ty si mě nepamatuješ?" Oplatil mi a zatvářil se při nejmenším otráveně, "Uzumaki Naruto," ukazoval na sebe.
"Uzumaki...Uzumaki...Na- Jo! Naruto!" Konečně mi svitlo a zůstal jsem na něj zírat. Teď jsem ho konečně poznával, blond vlasy, přiblblý úsměv, neměl jsem ho nikdy moc rád, takže jsem si ho nevšímal a teď se mi ani nevybavil, znali jsme se v dětství.
"Co tady děláš?" Vyptával se.
"Já tu…," zamyslel jsem se, vůbec mi nedocházelo, co mu mám odpovědět, můj bratříček mě sem jen tak odvlekl a já chci hlavně zpátky domů, pryč od něj, "bydlím."
"Děláš si srandu?! To je hustý! Chceš říct, že jste se přestěhovali?" Kulil oči.
"No… poněkud nedobrovolně, ale možná bych to tak nazval, spíš se jednou tak vrátil Itachi domů, vzal mě a odvlekl sem," přiznal jsem.
"Tvuj brácha?" Ujišťoval se blonďák, že si ho pamatuje správně.
"Bohužel," přitakal jsem, ti dva se v lásce nikdy moc neměli, "mimochodem, víš, jakým směrem je škola?"
"Jo, kam asi myslíš, že jdu," zakřenil se, takže jsem se k němu připojil.
Město vypadalo ve dne úplně jinak, nehrála tu z uliček hlasitá hudba, ani se tu nepotulovali divní lidé. Vlastně bych řekl, že je tu celkem hezky, kdyby mě sem neodvlekl právě on.

Škola vypadala fajn, byla to sice taková divná budova, co mi připomínala spíš nějaký úřad, na chodbách bylo nezvyklý ticho a třídy nebyly moc velký, ale přežít se to tu nejspíš dalo.
"Hej Sasuke, už jsi-"
"Pšt!"
"Jen jsem se tě chtěl zeptat, jestli bys-"
"Naruto..."
"Mohl bys-"
"Nemohl a už konečně sklapni," utišoval jsem ho, protože vedle toho vola se nedalo sedět, celou hodinu něco blekotal a já se vůbec nesoustředil.
Ve chvíli kdy konečně na chvíli zmlkl zazvonilo a já se vztekem zaklapl sešit. Opravdu jsem potřeboval vědět, jak se ta rovnice počítá, nejspíš by mi to ani nedalo moc práce pochopit, jenže jediné co se mi podařilo vstřebat, byly informace o tom, kde se tu dá co koupit, kam se chodí zašít po škole, kam místo školy a kam rozhodně chodit nemám, pokud nechci za kamarády narkomany.
"Mohl bys někdy během vyučování i mlčet, nebo tohle budeš dělat pořád?" Spražil jsem ho pohledem, když jsme šli po chodbě.
"Klídek, zejtra to prospím, večer jdu pařit," zasmál se.
"Potěšující," odfrkl jsem si, když jsme se blížili k davu shromážděnému kolem nějakých děvčat.
"Koukej Sasu," ukazoval na ně.
Před námi stála růzovovláska se smaragdově zelenýma očima, po jejím boku nervózně vyhlížející děvče, které neustále spínalo ukazováčky, nějaká rozeřvaná redhedka, co kritizovala všechny, kteří se na ně moc nelepili a poslední svůdně vypadající blondýna s modrými drahokami v očích.
Všechny měly na sobě upnuté kožené kalhoty a stejné džínové bundy, pod těmi měla každá růžové tričko.
"Co jsou zač?" Podíval jsem se na Naruta, protože jsem nic takového asi neviděl.
"Cats, mají taneční skupinu, ale takhle oblečené chodí běžně i do školy, jsou kamarádky od dětství, takže spolu tráví dost času, náhodou je znám, chceš představit?" Zazubil se blonďák.
Jen jsem přikývl, i když mě vůbec nezajímaly, ale on by to stejně udělal a já domů dvakrát nespěchal.
"Sakuro!" Zařval přes celou chodbu nadšeně a zamával na ně.
"Co to zase je?" Sledovala nás pohoršeně ta s nejdelšími lasy a vyzývavým úsměvem, jak jsme se k nim blížili.
"Ten tvůj pošahanej kámoš?" Přidala se hned dívka s drahými, moderními brýlemi.
"Naruto neječ tady," ozvala se hned jmenovaná, ale pak si všimla, že nejde sám.
"Kdo je to?" Zeptala se s pohledem na mě.
"To je Sasuke, muj kámoš z dětství, chtěl jsem vás seznámit," chytil mě kolem ramen a nevyhnul se tak mému vražednému pohledu.
"Ahoj," změnil se najednou naprosto její výraz v porovnání s tím, jak koukala na toho řvouna.
"Uchiha Sasuke," představil jsem se radši sám.
To bylo moje první setkání s holkama jako ony. Všechny tedy až na tu tmavovlásku na mě koukal, jako by mě chtěly sežrat, což jsem s nadhledem přešel. Chvíli jsme si jen povídali a ony s ptaly na hlouposti jako odkud jsem, nebo na jak dlouho jsem tady. Doufal jsem upřímně, že na příliš dlouho né. Po chvilce takového klábosení jsem jim řekl, že už musím jít, jednoduše mě to nebavilo, nebyl jsem hovorný typ člověka a vůbec mě unavovalo nechat se jíst pohledy, takže jsme se dali na odchod.
"Naruto!" Ozvalo se za námi to děvče, co jako jediné nesledovalo neustále mě, spíš vypadala, že může oči nechat na mém kamarádovi.
Ten se na ni tázavě otočil, až se jí nalilo trochu krve do tváří, ale jen zakroutila hlavou a vypískla, že vlastně nic.
"Ta poslední, jak se jmenuje?" Zeptal jsem se, když jsme byli venku,protože se jako jediná nehrnula mi vrýt do paměti své jméno a telefon.
"To je Hinata Hyuuga. Je trochu jiné než ostatní, celkem milá holka, ale její otec je dost bohatý a potrpí si na způsoby, většinu času ve škole když není s holkama je jako pod dohledem hlídacího psa, když je s ní Neji - její bratránek."
Jen jsem přikývl, pak se mi vybavilo ještě něco, na co jsem se chtěl Naruta zeptat.
"Hele ten zapadlej bar, kde jsem tě viděl v noci, co jsi tam dělal?"
Vytřeštil oči a podíval se po mě.
"No...já…," začal trochu koktat, "byl jsem tam za kamarádem," odpověděl nakonec.
"To byl jeden z tech tanečníků?" Nechtěl jsem je nazvat hůř.
"Jo, Sai," usmál se.
"Aha…" Jen jsem si oťukával půdu, abych ho tam nemusel běžně potkávat, protože jsem měl v plánu, podívat se tam zase, vypadalo to, že by se tam možná dal sehnat nějaký job, bez svejch věcí který jsem musel nechat doma se v týhle díře jen tak neobejdu a prosit se o prachy Itachiho taky vážně nebudu. Byl jsem zvyklý sehnat si všechno sám, jeho pomoc jsem rozhodně nepotřeboval a hodlal jsem to tomu pitomci ukázat co nejdřív.
"Kde vlastně bydlíš," optal jsem se blonďáka, když jsme se loučili před tím šáhlým domem, ve kterém jsem bydlel.
"Tady kousek, půjdeš pořád rovně a role u večerky zahneš, je to asi pátej barák…myslím. Takovej velikej, žlutej..."
"Fajn," přitakal jsem a dal se ke vchodovým dveřím.
"Můžu na tebe zítra zazvonit?" Volal za mnou.
"Ne, do školy už trefím," protočil jsme panenky, protože jsem rád chodil sám a zrovna o jeho doprovod jsem dvakrát nestál. Pusu nikdy nezavřel.

Vešel jsem a ke svému značnému překvapení zjistil, že můj vlezlý, nesnesitelný a zatrpklý bratříček není doma. Alespoň o starost míň, nebude se mě ptát, jak se mi dařilo ve škole. I když on by se možná neptal stejně, jak mi došlo při vzpomínce na ráno.
Pořád jsem trochu nesnášel sám sebe za to, že jsem od něj snad očekával nějakou péči, kterou se nenamáhal ani předstírat - né že bych ji potřeboval! Jenže mě ten jeho přístup opravdu vytáčel. Co mi však vadilo ze všeho nejvíc, byl ten klid, s jakým mě pokaždé dokázal dovést k nepříčetnosti. Vpadal, že ať udělám cokoliv, nikdy to s ním ani trochu nehne. Vlastně už v době kdy jsme byli děti byl schopen splnit všechno co po něm otec chtěl, ať mu to bylo sebevíc proti srsti a nikdy na sobě nedal znát,že by ho něco sebemíň rozhodilo.
Hodil jsem batoh na zem, sám sebou praštil na postel a přemýšlel. Dneska se mi nikam nechtělo, ale řekl jsem si, že možná bych měl přece jen zase zajít v noci do té čtvrti, už jednoduše proto, že mi to zakázal a já se nenechám omezovat někým, kdo na to nemá nejmenší právo.
Jednoduše mě odkopl, teď se vrátí, jako by sežral všechnu moudrost světa a co jako? Já mu mám snad být vděčný, že se laskavě rozmyslel po pár letech a hodlá se o mě starat? Bylo mi z něj v tomhle ohledu úplně špatně, z jeho existence samotné a z toho, že je v mé blízkosti.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kyuu Kyuu | 17. dubna 2016 v 16:02 | Reagovat

Úžasný, úžasný, úžasný. Je to sice něco trochu jiného, než další tvoje povídky, ale nemám absolutně co vytknout, hrozně se mi líbí, jak umíš vystihnout Sasukeho a to, jaký vztah má k Itachimu je naprosto epický! Vypadá to, že tahle povídka bude trochu komplikovaná, zamotaná a hlavně hodně napínavá, což je přesně můj šálek čaje. Hrozně moc se těším na další díl! :3

2 Marshmallow Marshmallow | 18. dubna 2016 v 19:30 | Reagovat

Tenhle příběh je naprosto skvělý, budu se opakovat ale napsat to musím, má perfektní a rychlý spád, děsně se mi líbí jak je psaný z první osoby a všechny ty Sasukeho komenty a celkově dialogy tomu dodávají ten správný šmrnc, souhlasím se vším co k tomu řekla Kyuu a taky bych si ráda přečetla další díl ^^

3 SasuKe SasuKe | Web | 18. dubna 2016 v 21:17 | Reagovat

Udělali jste mi radost, nový díl bude co nejdřív. :3

4 Crashova hime-chan Crashova hime-chan | 16. prosince 2016 v 22:57 | Reagovat

Sasuke.. prosím.. chci číst další q.q

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama