Tóny Osudu IX.

17. března 2016 v 15:03 | SasuKe
Tak jo, je tu další díl tónů osudu, další mám rozepsaný, tak se máte na co těšit. :P


Když se probudil, slyšel zvonek, protřel si oči a všiml si že na gauči usnul, zmateně se rozhlédl po místnosti, aby zjistil kolik je hodin, když si všiml osob vcházejících do místnosti. Byl to zástupce společnosti Ishida a Aizawa, Naokiho manažer.
"Slyšel jsem, že si měl horečku, je ti lépe Daisuke-kun?" Zajímal se Aizawa starostlivě, ale zpěvák nenechal chlapce ani odpovědět.
"Daisuke, budeme mít jednání, jdi si lehnout do pokoje," nařídil mu Naoki nekompromisně.
"Ten rozhovor je celkem důležitý, měl by u toho být taky," zamračil se druhý z právě příchozích mužů.
"Řekl jsem-" Naoki prudce zvýšil hlas, vypadal, že vůbec není v náladě, kdy by chtěl o něčem diskutovat, ale mladší ho přerušil.
"To je v pořádku, už je mi mnohem líp, takže to zvládnu," odpověděl bezstarostně a pak se musel střetnout s vyčítavým pohledem hnědých očí, jako by byl neposlušné štěně.
"Po koncertu plánujeme udělat rozhovor s novináři na after party, pro některé fanoušky, vyděláme tím celkem dost, takže si chci projít plán," začal Ishida.
"U toho rozhovoru musíš být i ty Daisuke-kun," pokračoval pak druhý, "budou se tě nejspíš ptát na něco zajímavého z Hiroeho osobního života, co často dělá a kým vlastně mimo pódium je, vždycky se vyptávají na tyhle věci."
"Můžu říct pravdu?"
"V žádném případě!"
"Ani náhodou!"
Ozvali se oba současně a blondýn se tvářil čím dál naštvaněji, pokuřoval čerstvě zapálenou cigaretu a doufal, že celá ta maškaráda mu nezabere moc času.

"Jak jsem si myslel," prolétlo chlapci hlavou, když viděl jejich reakce. Zbytek odpoledne se nesl v duchu příprav věrohodných lží o tom, jak Hiroe-san často čte, což samozřejmě dělal, ovšem pouze, pokud byl dostatečně střízlivý, aby nedržel knihu obráceně, tráví plno času náročnými zkouškami ve studiu a schůzkami, což byla také čistá pravda, pochopitelně ale jen pokud je nezavrhl, když se mu nechce vstát z postele. Tohle a plno dalších věrohodných výmyslů musel chudák Aizawa připravovat pro dobro jejich hvězdy hodiny, měl hromadu poznámek o tom, co je a není vhodné říkat, aby se je Daisuke naučil. Pro Naokiho neměl nic, protože věděl, že tak jako tak se na to ani nepodívá a stejně si navymýšlí to, co zrovna uzná za vhodné, o to víc se musel snažit, aby Daisukeho informace byly univerzální. Chlapce asi nejvíce zaujala část, kde bylo zmíněno, že se Naoki se svou rodinou vídá jen zřídka, protože jeho rodina žije daleko a pochopitelně má moc práce. Dobře věděl, že na tom nebude moc pravdy, ale to vlastně na ničem, co tu četl, tak proč se zajímá právě o tohle?
Tiše si povzdechl, když dočetl všechny instrukce a podíval se po ostatních.
"Vážně je nutné, abych tam před nimi mluvil já?" Zeptal se, jelikož nikdy nic podobného nedělal a cítil silnou nejistotu, že to zvládne.
"Jistě, patří to k tvojí práci, v podstatě za něj mluvíš a prezentuješ ho," odpověděl nekompromisně Ishida s pohledem, který se jasně ptal, jestli snad má nějaký problém nebo pochybnosti o tom, že to zvládne, aby mu případně mohl uvést na pravou míru, že jinou možnost nemá.
"Taky nechápu, co tam bude dělat, jen způsobí problémy," zapojil se do debaty nečekaně Naoki v né moc dobré náladě.
"Vyloučeno, musí tam být, přece je teď v podstatě součástí společnosti, kdyby nepřišel, bylo by to nevhodné," zakončil to zástupce Ishida a vstal, jelikož se již chystal na další schůzku.
"Takže sobotní večer, uvidíme se až v hale, bohužel začátek koncertu nestihnu, zatím se připravujte," dodal pak než se spolu s manažerem rozloučili a odešli.
Jakmile se dveře ke kterým je zpěvák osobně doprovodil zabouchly, ozvaly se rychlé rázné kroky mířící zpět do pokoje, kde ještě stále seděl na gauči chlapec prohlížející si zásobu papírů, kterou mu tu nechali.
"Teď už si snad můžeš jít lehnout," odsekl blonďák nepříjemně.
"Co máš zase za problém?" Vykoukl chlapec jako by nic z poza lejster.
"Tohle! Tohle je můj problém!" Rozhodil rukama a ukázal na všechno to co leželo na stole, jako by ho to dovádělo k šílenství, "podívej se kolik toho tu máš! Podívej se v jakým si stavu! Budeš mi vážně hodně platnej, jestli zase někde zkolabuješ, nevidím jedinej rozumnej důvod, proč bys tam měl lézt a říkat něco novinářům, když jsi v tomhle stavu!"
Mladší na něj překvapeně koukal, takhle ho ještě neviděl, tak vyvedeného z míry něčím naprosto banálním. Proč tolik vyvádí, má strach, že ho tam až tak ztrapní?
"Já taky ne, ale Ishida ten důvod zřejmě vidí a bude se po mě vozit, jestli to nezvládnu," reagoval s klidem a vzal si ze stolu jednu ze sušenek, které zbyly po návštěvě těch dvou.
"Po tobě se možná vozit může, po mě ne," zavrčel vztekle.
"Hm, ani nevím co si vezmu na sebe," uvažoval.
"Jdi ke mně a vyber si tam nějakej oblek, nebo ti ho vyberu já," povzdechl si blonďák. S naštvaným výrazem si prohrábl vlasy, aby mu nepřekážely v čele. Opravdu ho naštvalo, že s sebou musí tahat toho kluka, vždyť ho tam roztrhají na cucky. Netušil, co tím Ishida sleduje, ale rozhodně ho už měl plné zuby.

Nastal čas koncertu, všechno bylo připravené, davy šílely a pod podiem stála nacpaná hromada těch nejhouževnatějších fanynek, které toužili se dotknout alespoň zpěvákových bot. Daisuke si znechuceně prohlížel všechny ty maniaky, kteří sem přišli, aby ho viděli a slyšeli. Nejspíš stejně jako chlapcova starší sestra trpěli pocitem, že ten muž je bůh, zatím co on konečně pochopil, že skutečný ďábel je ďáblem uvnitř, skrývá své temné jádro a láká k sobě nevinná duše.
Modrovlasý mladík se naštvaně posadil na židli a zpoza skla v ozvučené místnosti vysoko v horním patře budovy sledoval celou tu šílenou show v hlase pod sebou.
"Už je to tady," usmíval se natěšeně manažer, posunul si své brýle a založil ruce na prsou.
"Hm," odvětil mu stručně chlapec a vytáhl lejstra s poznámkami pro dnešní večer.
"Co to děláš Daisuke-kun?" Vyvalil muž překvapeně oči.
"To jsou ty poznámky pro novináře, chci si to ještě projít, než-"
Nenechal ho ani domluvit, papíry mu sebral a nesouhlasně zakroutil hlavou v gestu, které mělo naznačovat, že následující hodinu a půl si tady rozhodně nebude číst nějaké hloupé poznámky.
"To přece nepotřebuješ, co tě to popadlo? Víš, co je tohle za večer?" Zamrkal na něj překvapeně, jestli si to vůbec uvědomuje.
"Dnes jeden náfuka pořádá koncert pro lidi, kteří ho neznají, jinak by raději ani nepřišli," podotkl s mírně znechuceným výrazem chlapec.
Muž naproti němu se rozpačitě zasmál, ta slova měla něco do sebe, ale on si přál, aby se na to tenhle kluk podíval taky trochu jinak.
"Jistě, jistě, máš pravdu. Jenže Naoki-san je obrovská hvězda showbyznysu a dneska je úplně narváno, protože i po tom, co jsme museli zrušit několik koncertů, po odchodu Juna. Jenže nedávno zase vydal novou desku, trochu jsme mu změnili image a oznámil,že bude zpívat sám a dneska tohle tady je jako jeho nový debut, znovuzrození legendy a to všechno díky tobě a tvé snaze!" Prohlásil nadšeně.
Chlapec na něj užasle koukal, protože to možná opravdu trochu změnilo jeho pohled, v tom se ozval zdola obrovský jásot a on upřel oči na pódium. Závěsy se zavlnily, jistý sebevědomý krok, dokonalý styl a aura která sama o sobě vypovídala o jejím nositeli přesně to, co fanoušci milovali. Díky osvětlení doslova zářil, házel kolem sebe nebezpečným pohledem šelmy a došel za hlasitého povzbuzování až k mikrofonu. Vypadal jako by nebyl ani v nejmenším nervózní, nebo otrávený. Zdálo se, že tohle je něco pro co žije, čišelo z něj nadšení a energie se kterou ho Daisuke za tu dobu, co pro něj pracoval nikdy neviděl. Neznal tenhle jeho úsměv ani pohled, skoro jako by říkal: "Jsem tady, tak se pořádně dívejte!"
Ten který ho shora pozoroval byl teď uchvácen, nemohl to říct nahlas, ale v duchu to přiznal sám sobě, ten namyšlený sobecký mizera ho právě teď několika nacvičenými pohledy a pohyby zaujal na tolik, že z něj nemohl spustit oči. Jakmile začal zpívat, Daisukemu mírně poklesla čelist.
Nejednou stát na podiu uprostřed přeplněného sálu a zpívat pro lidi, kteří vás milují už jen za to, že existuje vypadalo jako ta nejúžasnější věc na světě.
"To je neuvěřitelný," zašeptal.
"Říkáš něco?"
Pouze krátké zakroucení hlavou, víc mu tělo momentálně nedovolilo, všechnu svou pozornost věnoval právě jemu. Tomu co dokázal. Moc dobře si uvědomoval, že získat pozornost je něco, co člověk musí umět, je to přesně ten důvod, proč si Naoki umí tak perfektně hrát s lidmi. Přesto ho ze to v tenhle moment nedokázal nesnášet, někde hluboko uvnitř ho obdivoval a toužil být stejně úžasným, jako on.
V podobném duchu se to neslo ještě víc jak hodinu, než konečně dozněla poslední píseň a zpěvák se rozloučil s publikem. Daisuke spolu s panem Aizawou hezky zamířili do zákulisí, kde se měli sejít s Naokim a společně vyrazit na after party.
Modrovlásek seběhl schodiště a uviděl tam stát hvězdu v celé své kráse, jedna ze stylistek mu právě trochu upravovala make-up a vlasy, aby mu to ještě vydrželo. Mohl na něj oči nechat, sršela z něj atmosféra koncertu, stále vypadal naprosto dokonale.
"To bylo úžasný!" Nadšeně vyhrkl, protože se neudržel.
V tom se na něj Naoki otočil a jakmile se do něj jeho oči zabodly, atmosféra pohádkového prince byla ta tam, před ním stál znovu arogantní, zlý, protivný, znechucený, namyšlený, rozmazlený zmetek, který neměl na nikoho a nic náladu.
"Co tu tak vyřváváš!" Obořil se na něj okamžitě a chlapcova nálada byla ta tam.

Daisuke seděl na přední sedačce nablýskané limuzíny, vzadu s neuvěřitelně otráveným výrazem dřepěla i hlavní hvězda večera a dávala na sobě znát, s jakým nadšením na to interview jde. Auto konečně stavělo před zadním vchodem neznámého klubu, který pronajala agentura zastupující Naokiho. Zpěvák otráveně vystoupil z auta a vešel po schodišti kamsi dovnitř.
"Bude to první taková akce, které se zúčastníš, že Daisuke-kun?" Usmíval se pan Aizawa, ale mladíkovi to na jistotě vůbec nedodávalo.
"Pokud nebude koktat a plácat nesmysly," uchechtl se tradičně Naoki, který nemohl pro jednou nerýt.
Dovnitř je pustila místní ochranka a chlapec se tak poprvé ocitl v zákulisí takové scény. Po zdech visely mahagonové závěsy a obrazy, osvětlení bylo laděné do sytě oranžové, zatím co procházeli chodbou, slyšeli hudbu, vycházející z hlavního sálu.
"Konečně tady," přišel je uvítat Ishida se svým tradičním výrazem, za kterým se skrývala hromada faleši, vlastně podle Daisukeho se za ten jeho úsměv ani nevešla a přetékala všude kolem.
"Vypadáš úžasně, půjčil sis jeden z Naokiho obleků?" Zašklebil se, "nejsi zrovna nejvyšší, překvapuje mě, že se ti do toho podařilo nasoukat," zasmál se pak a v jeho hlase byl znát až výsměch, jako by mu toužil od první chvíle dát jasně najevo, že sem nepatří.
Mladík se zhluboka nadechl, někde uvnitř se třásl zlostí a měl chuť na něj vyprsknout, co tohle všechno znamená, pozval ho sem - ne! Doslova si vynutil jeho přítomnost, aby ho tu takhle mohl ponižovat? Nakonec neřekl nic, věděl, že se nesmí nechat tak snadno unést, díky Naokimu se naučil železné trpělivosti.
"Zkrátil jsem kalhoty, zbytek byl v pořádku," usmál se příjemně.
"Zkrátil?" Ishida dostal pomalu tik, takové drahé oblečení a on ho prostě jednoduše znehodnotí, hodil zděšený pohled na Hiroeho, kterému bylo tohle všechno zjevně naprosto jedno a ani trochu se netrápil nějakými obleky za pár tisíc. Všechnu hořkost z toho, jak si ten kluk vždycky se vším poradí nakonec spolkl a rozhodl se útok nevzdat.
"No ale Naoki, ty teda vypadáš naprosto dokonale! Přece jen ty jsi hvězda dnešního večera, všichni ostatní jsou tu vedle tebe nepodstatní..."
"Nepodstatní..." Opakoval si Daisuke v duchu a všechna jeho trpělivost se pomalu začínala ztrácet.
"Včetně tebe, takže bychom už mohli jít, ne?" Odpověděl ledově blonďák a donutil Ishidu mu uhnout z cesty, nejspíš aby jeho ego mělo kudy projít.
Mladšího to zjevně pobavilo a neudržel tiché uchechtnutí, Naoki to občas uměl vše pěkně nandat. Tohle na něm obdivoval, dokázal si poradit s každým a nikdo mu nemohl nic říct.
Nemohl si pomoct, čím víc o tom uvažoval, uvědomoval si, že tenhle o pár let starší kluk, je vlastně taky jen člověk, nehledě na to jaká je hvězda a bylo celkem obdivuhodné, jak zvládá všechny kolem sebe dostat přesně tam kam chce.
Blížili se sálu, kde probíhala hlavní část večera. V sále byla hromada stolů s jídlem a šampaňským, parket kde mohli lidé tančit a co se hudby týkalo, i nejčerstvější člen téhle skupinky poznával hity, které jeho sestra velmi milovala. Všude se to hemžilo sponzory a lidmi z branže, mimo to tu taky byl výběr těch nejbohatších a nejdůležitějších fanoušků, kteří dali majlant za vstup na tuhle akci.
Zatím co pan Aizawa se někam ztratil, Naoki hned jak vstoupil nasadil neodolatelný výraz lva salónů a nenechal se vůbec ničím rozházet, velmi zdvořile se pozdravil s několika důležitými lidmi a dal do řeči s nějakou ženou.
Jeho mladý společník ho chtěl následovat, ale nepříjemný zástupce společnosti jej chytil za rukáv.
"A ty jdeš jako kam?" Zasmál se.
"Myslel jsem, že ho mám doprovázet," pokrčil překvapeně rameny a přejížděl ho pohledem. Nesnášel toho chlapa i to, jak s ním neustále jednal.
"Máš na něj dávat pozor, pokud možno z uctivé vzdálenosti, tohle je večírek pro vybrané hosty, nepotřebuje osobní hlídací štěně," zasmál se ten chlap, "jdi radši najít Aizawu a buď mu k ruce, pošle tě pak za novináři," dodal s tím falešným úsměvem, vzal si od číšníka sklenku šampaňského a s vědomím, že tne chlapec bude dělat přesně co mu řekne se odebral také mezi společnost.
Daisuke poslechl a šel se podívat po panu Aizawovi, ať si ostatně dělá Naoki co chce.
"Až se jim tu ožere, to se budou divit, co?" Pomyslel si nabroušeně. Ne že by si podobné akce nějak užíval, ale nikdy na žádné nebyl a nešlo ani tak o to, že by se na ni těšil, spíš o způsob, jakým mu bylo neustále naznačováno, že sem nepatří.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 30. března 2016 v 21:51 | Reagovat

Fúha, tak sa mi zdá, že Naoki ma veľmi rád Daisukeho, keď má strach o jeho zdravie. Ešte aby mu pred novinármi neskolaboval a jemu rovno do náručia :D
Mne sa ten Ishida veľmi hnusí je to taký červ,ktorého mám sto chuti zašliapnuť do zeme. Chudák Daisuke musí do neho rýpať , že nepochádza s takých istých pomerov ako on? Alekeby mal Ishida nejakú maličkú nehodu ,kde by mu tu jeho hubu celú vykrivilo aby z nej už kokotiny na chudáčika chlapca nevypúštal. Dielik bol famózny veľmi sa mi páčil bol skvelý.

2 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:41 | Reagovat

He knows the ins and outs of this business.

His mother is always after him to study.

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 21:09 | Reagovat

п»їI knew it! After all, I was right!
That's my boy!

4 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 5:19 | Reagovat

I don’t feel up to cleaning the house.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama