Tóny Osudu X.

22. března 2016 v 22:03 | SasuKe



Zatím co se Daisuke snažil zorientovat ve spleti chodeb a rozhlížel se, kde může hledaný asi být z ničeho nic se přímo před ním objevila dobře známá slečna.
"Daisuke!" Vyhrkla radostně slečna Suzuko, popadla ho za ruku a vlekla zpět odkud přišel.
"Mám najít pana Aizawu, aby mě pak zavedl za novináři," vysvětloval chlapec zmateně.
"Já vím on už je nejspíš s nimi, rozhodli se ten rozhovor místo v zasedačce udělat celý rovnou tam, takže s nimi už nejspíš mluví a ty musíš vkusně a včas dorazit, jako jeho osobní asistent!" Usmívala se, byla pozitivně laděná jako obvykle.
"Osobní asistent, tak se to podává veřejnosti," pomyslel si při vzpomínce, jak ho tahal z baru, nebo mu lil na hlavu vodu, když ho potřeboval dostat z postele, aby toho budižkničemu dokopal konečně k napsání nějakého textu.
"Sluší ti to," pronesla přátelsky.
V té chvíli Daisuke pocítil nesmírnou úlevu, ona i pan Aizawa ho jistě podpoř, přece jen tu není sám, nemá se čeho bát, ví perfektně co jim má říct, už si to opakoval stokrát a připravili ho na všechny možné i nemožné situace.

Trochu nervózně vešel zpět do sálu a veden Suzuko zamířil k novinářům, Naokiho manažer právě o něčem mluvil, když si chlapce všiml.
"A tady přichází právě jeho osobní asistent," vzal jej za rameno a postavil přímo před kamery.
Mladík se zdvořile uklonil a představil.
"Můžete se natočit takhle, aby byl Hiroe-san v pozadí?" Zeptal se jeden z kameramanů.
Oba se ohlédli, aby spatřili blonďáka v obležení fanynek, které štěbetaly a on jim s vlídným okouzlujícím úsměvem odpovídal.
Daisuke nemohl uvěřit, že právě tohle je ten chlápek, o kterém má mluvit, znal naprosto jiného Hiroe Naokiho, zhýčkaného hajzlíka, který pohrdá i vlastní rodinou a klidně ji vykopne,když ho navštíví, zatím co na cizí se tu prostě usmívá za peníze. Mírně zatřepal hlavou, aby ty myšlenky vyhnal a věnoval se rozhovoru.
"Ptejte se na co potřebujete," usmál se mile až k sežrání.
"Ať tě nesežerou," pošeptal mu ještě pan Aizawa, než ho nechal samotného s hromadu reportérů.
"Mám tu důležitý dotaz. O jeho soukromí se toho příliš neví, má Hiroe-san nějakou známost?" Vyhrkl okamžitě jeden z nich.
Chlapci se pochopitelně jako první vybavila podivná platonická láska k Junovi, musel se pozastavit nad myšlenkou, že kdyby tu tohle řekl, asi by to lecos vysvětlovalo, ale on tu bl přesně proto, aby všechny podobné domněnky zahladil.
"Abych pravdu řekl," napínavě se na moment odmlčel, "on opravdu není ten typ člověka. Momentálně se snaží starat především o hudbu, takže žádný vztah opravdu nemá, je pro něj ještě příliš brzo se vázat," usmál se mile. "Za tohle by mi ten namachrovanej blbeček měl děkovat," pomyslel si, protože bylo pravdu přesvědčivý, jeho nevinná tvář dokázala nejspíš přesvědčit spoustu lidí.
"Jaký je Hiroe-san v soukromí?" Ozval se další dotaz.
Modrovlasý mladík se musel zhluboka nadechnout, protože to vypadalo, že právě vzal práci profesionálního lháře.
"Je velmi zaneprázdněný svou prací, v současné době nahrával nové album a byl plně ponořený do své práce. Já se snažím mu ji usnadňovat a vyřizovat vše ostatní," řekl po té, co si živě vybavil, jak na něj musí lít vodu, aby ho vůbec dokopal z postele k tužce a papíru, nebo ho tahat položralého a protivného z putik, když zrovna nemá náladu.
"Je pravda, že Hiroe-san se vůbec nevídá se svou rodinou, protože s ní nevychází? Prý měl po rozchodu se svým kolegou velké potíže s pitím, proto byly zrušeny všechny koncerty, je to pravda?" Zeptala se jedna nepříjemně vlezlá reportérka. Po té otázce si musel Daisuke dát rychle dohromady všechny informace, které měl a mohl nějak využít.
"Musím říct, že se svou rodinou se příliš nevidí, protože všechan svůj čas věnuje především oddanosti fanouškům. Odchod Juna zkomplikoval plno věcí, například program koncertů, jelikož měl Hiroe-san pocit, že by změna programu a příprava náhradního nouzového vystoupení mohla mít vliv na kvalitu, rozhodl se raději koncerty zrušit a ten čas využít k návštěvě své rodiny, jelikož jeho sestra byla nedávno vážně nemocná," využil jsem dokonce i informaci o tom, že má sestru, snad se na mě ta holčina nebude zlobit, snažil jsme se, dát tomu na věrohodnosti. "Čas jsme využili, abychom mu trochu pozměnili image, co se vytupování týče. Mimochodem, kdyby měl opravdu problémy s alkoholem, myslíte, že bychom tu všude podávali šampaňské," zasmál se nakonec mladík velmi přesvědčivě, zatím co se ohlížel přes rameno, kde stála známá hvězda, se skleničkou v ruce. Dle Daisukeho úsudku nejméně pátou skleničkou, až se sám divil, že ten pitomec ještě ví, co říká, nechtělo se mu věřit, že by se uměl krotit.
"Příští týden jsou vaše narozeniny, neplánujete nějakou párty?" Sápala se po něm jedna ze slečen, která nejspíš neměla žádnou soudnost, nebo ji nechala ve své sklence.
Chlapec se div neosypal, když to viděl, úplně se mu udělalo špatně, když viděl všechny ty jeho falešné úsměvy a hromadu ženských, které se z nich rozpouštěly.
"Je pravda, že uvažoval o ukončení kariéry, po Junově odchodu?" Ozvala se další otázka, které musel chlapec naštěstí věnovat pozornost a vyvracet jí sladkými řečmi o tom, jak by to zpěvák nedokázal, protože miluje své fanoušky.
Popravdě byl šťastný, když bylo po všem a on mohl za Suzuko, která postávala kousek dál u jednohubek.
"Byl jsi úžasný Daisuke-kun!" Vyhrkla, když za ní přišel.
"Děkuju," usmál se, ale na jeho tváři bylo znát, že opravdovou radost nemá.
Poskytnout rozhovor novinářům pro něj nebylo nic hrozného, vlastně čekal, že to bude daleko horší, ale nejlepší náladu právě teď neměl. Moc dobře si uvědomoval, že odejít jen tak nejspíš nemůže, i když kdo by si taky všiml? Stejně s Naokim nebyl a bez něj tu vůbec nebyl potřebný.
"Co se děje? To tě tak rozrušil ten rozhovor? Vypadáš jako přejetá myš," dolehly k němu slova Aizawovy asistentky.
"Ne, to prostě jen..." Chvíli mlčel a sám přemýšlel, co mu tak moc vadí. "Všechny ty holky se tam na něj lepí, dokonce ví i kdy má narozeniny. On se na ně prostě usmíval, podepisoval se jim. Ke mě se pokaždé chová, jako bych byl kus hadru, neznám jediný z těch jeho výrazů, které tu celý večer háže po fanynkách. Nebyly by z něj tak hotové, kdyby věděly, jaký bezcitný kretén a opilec to je," vysvětlil jí nakonec svůj pohled na situaci.
"Hah, chápu," svraštila soucitně obočí, moc dobře mu rozuměla.
"Jenže ani jeden z nás s tímhle moc neudělá, to je byznys, víš? Taky jsem si kdysi myslela, že je vlastně úplně jiný. Když začal zpívat spolu s Junem, bylo jim tak šestnáct, kdo by to řekl, že má příští týden dvacet. Tehdy jsem u pana Aizawy začínala a můžu říct, oba uměli uchvátit hned co vešli do dveří," zasmála se. "Jun vždycky věděl přesně co dělat nebo říct, byl to člověk, který si šel za snem. Naopak Naokimu do chování dost chybělo, i když jeho hlas byl nenahraditelný, řekla bych o něm, že byl takový chlapec - co na srdci to na jazyku a že nikdy nebyl zrovna nejmilejší. Právě kvůli svojí paličatosti utekl z domu, po boku Juna z něj byl obvykle beránek, ale nikdo jiný ho zkrotit neuměl," mluvila potichu, aby ji nikdo nemohl slyšet, kromě chlapce. "Až pak si přišel ty a udělal zázrak, je z něj teď zřejmě nesnesitelnější člověk, než kdy dřív, ale jsi jediný, koho poslechne," zkroutila hlavou, jako by sama nerozuměl,a jak to dokázal.
"Neřekl bych, že mě poslouchá, neustále mě jen vyhazuje," povzdechl si.
"Ale nezavrhl tě," zasmála se žena.
On se zatím zadíval zpět ke zpěvákovi. Přemýšlel nad tím, co o něm řekla, takže kdysi taky utekl z domu? Netušil, jaké mohl mít někdo jako on problémy, že tohle udělal, ale měl pocit, že ho čím dál méně dokáže nesnášet, i přes to, jak hrozný člověk to byl.
Právě se kolem něj motala nějaká vysoká mladá žena s dlouhými, vlnitými vlasy podobně modré barvy, jaké měl Daisuke. Zakroutil hlavou nad tou neuvěřitelnou naivitou, když najednou si všiml, jakmile jí uviděl do obličeje, že ji zná. Šlo o jeho sestru. Celý rozklepaný zůstal mlčky stát a zírat na ní s dokořán otevřenou pusou.
"M-mayu?" Vykoktal ze sebe úplně zmateně. Nemohl uvěřit tomu, že zatím co on živoří někde v parku, jeho sestra má dost peněz, aby se dostala na takovou akci.
Aby toho nebylo málo, Naoki zamířil přímo k nim, buď chtěl ze stolu sebrat další alkohol, nebo jim šel možná oznámit, že ho to tu už nebaví.
Jelikož modrovláska vypadala, že se ho hodlá držet, Daisuke neměl moc možností, určitě poslední věc, kterou si přál, aby o něm věděla byla, že pracuje pro toho náfuku. Měla by z něj pak nanejvýš legraci, sám sobě se často vysmíval, jak hluboko klesl, aby mohl žít někde sám.
Jednoduše se sklonil a bez jediného vysvětlení zaplul pod stůl, když se blonďák nekoukal.
Suzuko zůstala překvapeně koukat, ale nekomentovala to, došlo jí, že by teď nejspíš na Daisukeho neměla upozorňovat.
"Kam zmizel?" Zeptal se dost zmateně hudebník, když ho na pár vteřin spustil z očí.
"Netuším?" Rozesmála se rozpačitě Suzuko, zatím co si prohlížela neodbytnou fanynku, která se od Hiroeho nechtěla odlepit.
"Chtěl jsem tady slečně ukázat největšího zoufalce ze společnosti, chtěla se ucházet o místo, myslel jsem, že by jí poradil, když vzali jeho, určitě by vzali i takovou pěknou slečinku," prohodil dle hlasu už mírně podnapilý zpěvák.
"Když vzali i mě?!" Vrčel v duchu Daisuke, než mu docvaklo, o čem jeve skutečnosti řeč. Rozhodně nepřipadalo v úvahu, aby začala pracovat pro společnost, natož když bylo nad slunce jasné, že se chce jen dostat blíž k Naokim.
"Nechutný, vždyť jí už dvacet bylo," pohoršeně smýšlel o tom, jak jeho sestra jede po tom rozmazlenci.
Blonďák se mračil a rozhlížel, kam ten kluk zase zmizel, zatím co chlapec se krčil pod ubrusem stolu a sledoval rudé jehlové podpatky bot své sestry, které se po chvíli konečně nesly pryč. Úlevně si oddech, že konečně může jít a říct tomu blbečkovi, co si o něm opravdu myslí. Pak si uvědomil, že vylézt stejně nemůže, protože by ponížil sám sebe už jen tím, že se musel schovat pod stolem. Zůstal proto naštvaně sedět na místě a tiše soptit.
"Jak se vůbec opovažuje vykládat lidem takový kecy!"
"Ale fakt by mě zajímalo, kam to pako zmizelo, potřeboval jsem, aby mě zbavil těch otravných holek a taky by mi pomohlo, kdyby mi skočil pro cigarety, ať je aspoň pro jednou trochu užitečnej," pronesl druhý naštvaně a tentokrát už si chlapec pod stolem nemohl pomoct, po těch slovech sebou prudce škubl, až se celá tabule i s jídlem a alkoholem otřásla.
Naoki se zaujatě podíval nejdřív na obživlou desku stolu, kde se málem převrhlo několik skleniček, pak na rozpačitý výraz Suzuko a po té se sklonil, aby nahlédl pod stůl, kde se celý rudý krčil Daisuke.
"Ty si přede mnou schováváš slečinko?" Pronesl k němu posměšně.
"Před tebou ne!" Vyprskl chlapec.
Druhý jej ignoroval a omluvil se asistentce svého manažera, že si odskočí.
Až nyní modrovlásek vystřelil z pod stolu, měl chuť na něj ječet, ať se zastaví, ale věděl, že před hosty nesmí dělat scény. Takže za ním běžel až do zákulisní chodby.
"Zastav ty idiote," vykřikl, když měl konečně tu možnost.
Hiroe se jak na povel zarazil, otočil se na něj s výsměchem v očích, jako by se vyptával, co ještě mže taková nula od něj chtít. Vypil už za večer nejspíš dost na to, aby se sotva udržel před ostatními, natož před Daisukem.
"Jakým právem vykládáš ty kecy, že když jsem někde sehnal zaměstnání já, sežene ho každý! Že jsem dobrý, abych ti chodil pro cigarety! Jsem tvůj asistent, pleteš si to s otrokem mám pocit,"opravdu zuřil, všechno se to v něm vařilo, když viděl přístup tohohle nevděčného parchanta, který si neuvědomoval, nebo ho možná jen nezajímalo, že sám by nenapsal ani notu.
"No a máš pocit, že si něco speciálního?" Měřil si ho opovržlivě.
"Dovol mi ti připomenout, že beze mě by ses živil pizzou a konzervama, protože pan Velkáhvězda si nedokáže sám ani připravit jídlo! To by snad měl zvládnout každý dospělý Japonec..."
"Kdo tě pořebuje, táhni k čertu," mávl nad ním rukou blonďák.
"Kdo ti co udělal, že se takhle chováš k lidem?!" Vyhrkl rozhořčeně mladší.
"Chovám se tak, jak si to člověk mého postavení může dovolit, ty by sis taky měl uvědomit své místo," probodl ho pohledem oříškových očí a čekal, jak na tohle bude reagovat. Viděl v Daisukem tak trochu ratlíka, který se neustále rozčiluje, poskakuje kolem, vrčí a cení zuby, ale ve skutečnosti stačí do něj cvrnknout a hned se ho zbavíte.
Chlapec došel až k němu a ani na moment neuhnul očima, díval se na něj zpříma, jako by mu říkal, že se nebojí: "Já jsem tu za dnešní večer nejspíš odvedl víc práce než ty a pokud je mi známo, moje místo je vedle tebe, abych ti dělal podpěrný sloup," řekl zcela vážně, ale k alkoholem otupenému mozku mladíka před ním, se zřejmě nedostala hlavní pointa toho, co řekl. Propukl v smích a poplácal ho po hlavě.
"Tak to vidíš, k čemu jinému jsi dobrý? Jsi tu proto, abys mě podporoval, jinak řečeno, skákej jak pískám a nepleť se mi pod nohy, když to není třeba. Sám nikdy nic nedokážeš, jediné co ti jde, je poslouchat co ti řeknu, tak se toho drž," po těch slovech se klidně odvrátil a odešel.
"Ta slova si budu pamatovat a ty si pamatuj ta moje!" Vykřikl za ním chlapec, aniž by věděl, jestli ho ještě poslouchá.
"Protože když podkopneš podpěrnej sloup, zbytek spadne," zašeptal s opravdu notnou dávkou naštvání ohledně toho, co si o sobě ten idiot myslí a někde v pozadí jeho hlasu bylo znát, že by mu to rád do budoucna předvedl v praxi.
Měl dost toho, jak si Naoki myslí, že s jeho penězi může naprosto cokoli, pak si ovšem uvědomil jeden směrodatný fakt. Stále je to tak, že on žije někde v parku a pracuje pro něj tak tvrdě proto, že vlastně vůbec nemá na výběr. Konec konců, nikdy by tak příšernou práci nevzal, kdyby mohl jinak, i když jeho fanynky by se zřejmě o podobnou možnost praly.
Až teď mu došlo, že vlastně o takové místo musel být obrovský zájem a on tam šel v podstatě z donucení, bylo by možné, aby ho vybrali právě proto, že není žádná pošahaná fanynka? Tahle myšlenka se mu zdála celkem reálná, přece jen potřebovali člověka, který ho donutí se sebrat a nebude zneužívat přístup do jeho soukromí. Sám pro sebe se usmál, jeho sestra by v tomhle ohledu určitě neuspěla.
Stále to bohužel neměnilo nic na faktu, že ten namyšlený zmetek měl v rukou jistou moc, kdyby chtěl, může nějakýho kluka klidně vykopnout. Vydržel stát opřený o zeď a zírat na špičky svých - vlastně Naokiho bot tak dlouho, dokud se ten pitomec nevrátil.
"Co tu pořád děláš?" Podíval se na něj překvapeně, táhl z něj kouř, takže mu cigarety zřejmě ještě úplně nedošly.
"Stojím," zavrčel mladík, protože sám nechápal, proč tu tak hloupě zůstal a zase mu dal do rukou trumf, aby mohl rýpat. Ani si nevšiml úšklebku na tváři druhého z nich, který mu z ničeho nic zvedl bradu.
"Tak se přestaň takhle tvářit, ty mě bavíš Daisuke. Koukej se sebrat a skoč mi za Aizawou, že už chci jet domu, ty ho přesvědčíš," mrkl na něj a než chlapec stihl nějak protestovat, uplatil ho letmým polibkem, který mu způsobil dostatečné trauma, aby mohl zpěvák bez námitek odejít zpět do sálu.
Cestou si pohrával s myšlenkou, vyfotit si někdy ten šokovaný výraz. Ten kluk mu opravdu byl pro smích. Uměl ječet a vzpouzet se, nikdy si nenechal nic líbit, něco by z něj mohlo být, kdyby neustále nenechal každým zatlačovat své ego na patřičné místo. Bohužel se stal hračkou v rukou nevyzpytatelného člověka a on si to hodlal patřičně užít. Naučil se v tom, že mu tenhle kluk narušuje jeho dušení klid najít pro sebe i výhody, jako ostatně pokaždé ve všem.
Modrovlásek zůstal roztřeseně stát opřený o zeď, s pootevřenými a vytřeštěnýma očima se snažil dostat do plic vzduch. Mozek nespolupracoval, tělo se třáslo, srdce poskakovalo. Nerozuměl. Co myslel tím, že ho baví? Chtěl snad říct, že ho má rád?
"Neměl bych teď být naštvaný, že po mě chce, abych šel přemluvit jeho manažera k odjezdu? Asi ano, měl bych mu vynadat, přece si nemůže neustále tak vymýšlet," sledoval ho odcházet a neřekl vůbec nic.
Hlas chtěl křičet, protože hlava byla rozzlobená, plíce neměly vzduch a tak se jen tělo třáslo. Duše byla rozpolcená, pociťovala zmatek a mozek stále opakoval: "Něco se stalo, právě teď." Tělo strnulo a chtělo porozumět, místo toho srdce rozhodlo: "Pojďme to zařídit, vždyť o nic nejde, udělá mu to radost."
Ve chvíli, kdy se konečně vzpamatoval, byl už ten ničema dávno pryč a on jen stále trochu roztřeseným krokem zamířil najít pana Aizawu.
"Co je to s ním," myslel si v duchu, protože ho tyhle vtipy a to, jak ten chlap neměl vůbec žádné zábrany opravdu dopalovalo.

Jakmile limuzína která je vyzvedla, zastavila před Naokiho domem, rozloučili se s panem Aizawou i jeho asistentkou a vystoupili. Mírně podnapilý zpěvák se protáhl na chladném večerním vzduch, vytáhl poslední zbylou cigaretu z toho večera a zapálil si.
"No, tak já se dojdu převlíct a už půjdu, je pozdě," konstatoval Daisuke.
"Kam jako půjdeš?" Podíval se na něj zcela vážně druhý.
"No už jsem zdravý, tak ti tu nebudu oxidovat, převlíknu se a jdu domů," podrbal se chlapec rozpačitě ve vlasech.
"Jo jasně, na to zapomeň," odpověděl úplně stejným oznamovacím tónem.
Mladší se na něj tázavě podíval.
"Já moc dobře vím, co znamená to tvoje domů, koukej tady zůstat, dokud si nebude moct dovolit žít aspoň v bytě. Co seš za pomatený děcko, abys bydlel v domečku na stromě? Nemáš rodinu nebo co?" Potáhl z cigarety a lhostejně si ho prohlédl.
Na moment se zastavil a podíval na cestu sypanou kamínky pod svýma nohama.
"Ne, jen jim asi chci dokázat, že se o sebe zvládnu postarat sám," odpověděl polohlasně, protože to bylo víc než citlivé téma a dal se do kroku směrem k domu.
Naoki zůstal ještě notnou chvíli stát a vydechovat kouř, ale chlapcova odpověď ho překvapila, dokonce téměř zasáhla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyuu Kyuu | 22. března 2016 v 23:24 | Reagovat

Okay, když pominu fakt, že jsi mi při čtení kazil atmosféru tím, že jsi pořád něco kecal... Oh my gerard, úžasný, úžasný, úžasný! :3 Je hrozně super sledovat, jak se vztah mezi nima postupně vyvíjí, aniž by si to uvědomovali a Daisuke je se svýma reakcema prostě slaďouš. ♥ Hrozně se těším na pokračování!!!

2 Michalette Michalette | 23. března 2016 v 19:25 | Reagovat

Úžasné už sa teším na pokračovanie :)

3 SasuKe SasuKe | Web | 26. března 2016 v 10:24 | Reagovat

Děkuju. :3 Na pokračování se už pracuje. ˇ^ˇ

4 Aki Aki | E-mail | Web | 31. března 2016 v 14:33 | Reagovat

No ty kokos úžasný dielik. Dosť ma pobavilo ako rýchlo Daisuke sa šupol pod stôl mne to pripadalo veľmi zábavne a keď ho začal Naoki ohovárať a on blčal od zlosti , už som netrpezlivo čakala kedy modrovlások spod neho vyletí ako čertík z krabičky, čoho som sa nakoniec aj dočkala. :D Naoki je hnusný , ale preto aký je existuje určite nejaký závažný dôvod a nebude to podľa mňa iba preto ,že je slávny , ale zaručenie je v tom niečo oveľa viac ,než sa na prvý pohľad zdá. Tá pusa, ktorá tam padla ma milo prekvapila a som zvedavá či bude mať aj neskoršie nejaké následky. Či si pán darca uvedomí s akého dôvodu ju daroval či chlapca chcel iba nazlostiť , alebo v tom bol napokon aj iný hlbší podnet. Už sa neviem dočkať pokračovania poviedky.

5 SasuKe SasuKe | Web | 6. dubna 2016 v 23:30 | Reagovat

[4]: Pochopitelně, že to, jaký je Naoki má důvod, bez toho bych to tak ani nemohl nechat. Jen budeš muset ještě dost počkat, než se toho o něm  zase rozkryje o něco víc.

6 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:20 | Reagovat

Don’t put it off till tomorrow.
It's not the end of the world!

7 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:13 | Reagovat

His doesn’t get much money. I wonder how he manages to make ends meet.

8 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 21:05 | Reagovat

Do you need my help? — By all means.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 7:37 | Reagovat

She has her heart set on going to New York. He has his heart set on Betty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama