Nesahej na květy rukama od krve (SasuSaku) 13 - Hříchy prokletých

13. března 2016 v 16:33 | Sasuke |  Nesahej na květy rukama od krve


13 - Hříchy prokletých

Už po šesté se ozývalo klepání na dveře zamčeného pokoje, ale stále ani hlas, kroky, nebo klapnutí dveří. Uvnitř ležel nezdravě vypadající, bledý mladík, s uhlově černýma očima a vlasy stejné barvy, kterému spadaly do obličeje. Jen ležel, koukal a vydechoval. Nevnímal okolí, nechtěl s nikým mluvit.
"Sasuke, tak prosím otevři! Nebo něco řekni! Jak si to myslel?" Opírala se zády o dveře, obě ruce zatnuté v pěst a očima přejížděla po podlaze. Uvědomovala si, že když jí za uplynulých patnáct minut neotevřel, ani neodpověděl, nejspíš šance, že to udělá teď, není moc vysoká. Začínala být nervozní a její přístup postupně měkl. Začínala mít strach. Prudce se narovnala a vyrazila zpět směrem k jídelně.
Itachi právě stál s Kakashim skoro na chodbě a vybavovali se.
"Já…potřebuju klíče od Sasukeho pokoje, hned!" Hodila na Itachiho vyděšený pohled.
Její třídní si ji přeměřil nepříjemným pohledem, protože tak neurvalou Sakuru neznal, ale Itachimu hned docvaklo, že jde o něco vážného, viděl jí to na očích a dát si jedna a jedna dohromady byla hračka při soužití s jeho mladším bratrem.
"Úplně jsem zapomněl, Sasuke má u mě ty papíry a vy jste chtěli zkoušet, co?" Usmál se, aby to zahrál před Kakashim.
"J-jo," přikývla Sakura a vypadala trochu zmateně, že se jí ani na nic neptá.
"Zvládneš je najít sama?" Zeptal se klidně a s důvtipem, jestli jí stačí jen klíče, nebo se stalo něco vážnějšího a má jít s ní.
"Určitě, Sasuke to snad najde," kladla podivný důraz na jeho jméno a přikývla. Pak se rozběhla chodbou pryč.
"Omlouvám se, kde jsme to přestali?" Zeptal se mile Itachi.


V zámku zašramotily klíče a dovnitř vtrhla růžovovlasá dívka se smaragdovýma očima.
"Sasuke?!"
Na posteli naproti ní ležel zády otočný tmavovalasý mladík a mlčel. Čekal bratra, né ji.
"Proč mi sakra neotevřeš?!" Vyprskla naštvaně.
Znovu žádná reakce, jen tam tak ležel.
"Sakra, přestaň trucovat, kolik ti je do háje?!" Došla s těmi slovy až k němu, chytila ho za rameno, ale on sebou prudce cukl a vyskočil do sedu stále zády k ní.
"Vypadni!" Odsekl a křečovitě svíral prostěradlo, čehož si nemohla nevšimnout.
"Co se stalo?" Zeptala se zmateně.
"Ty. Ty ses stala," odsekl, zatím co dívka jen mlčky pozorovala jeho záda, "mám hlad vypadni," dodal pak šeptem.
"Ty…chceš někoho…?" Nevěděla jak se na tohle zeptat, roztřásla se jí kolena a mírně poodstoupila, přece jen pociťovala v jeho přítomnosti strach.
"Lovec pozná, když se kořist bojí," pronesl tiše a stejně tak se i pološíleně zasmál.
"Sasuke co je to s tebou?" V jeho hlase jasně poznávala, že něco není v pořádku, z ničeho nic několika rychlými pohyby obešla postel, chtěla mu vidět do obličeje, děsilo ji, že kdykoliv s ním mluvila takhle, stál za ní, nebo byl otočený zády a mluvil jako šílenec.
"Sakra podívej se na mě, když s tebou mluvím!" Chytila ho za bradu a zvedla mu hlavu, aby se na ni podíval. Zůstala němě stát s otevřenou pusou a nevěděla co říct, dokud jí ruku neodrazil a hlavu znovu nesklopil.
"Ty jsi brečel?"
"Ne," odsekl a zněl při tom jako malé dítě.
"Proč?"
"Řekl jsem, že ne! Nech mě na pokoji!" Křičel naštvaně.
"Fajn, jen jsem se chtěla zeptat, o čem si to chtěl se mnou mluvit," opáčila Sakura ledabyle, protože na tyhle jeho výstupy neměla náladu, ale jak se zdálo, zrovna teď se nepředváděl.
Opravdu dlouho mlčel, dokud se neposadila vedle něj na postel a neopřela se o něj bokem, byla naprosto klidná, jako vánek v letních dnech, prostě se ho jen jemně dotkla, aby ji cítil.
"Já se tě nebojím, tak povídej," povzdechla si.
"To vidím," zavrčel, ale nakonec si dal říct. "Já sem jen chtěl začít znova. Jinak. Jenže to nezáleží na mě, ale na tobě, jestli mě necháš," řekl tónem napraveného provinilce, který prosí o odpuštění, přesto trochu odměřeně.
"Proč by ses chtěl měnit?" Zeptala se a znělo to jako čistě hypotetický dotaz, protože nemohla pochopit a uvěřit, že by to co říká myslel vážně.
"Záleží na tom?"
"Asi ano? Znám tě dost dlouho Sasuke Uchiho, abych mohla říct, že nejsi člověk, co by se vzdal svých her, jen tak pro nic za nic," pronesla vážným tónem.
"Možná je tu jednoduše něco kromě tebe, co mi za to stojí," odvětil, oči mu spočinuly na protější poličce.
"Kromě mě?" Zmateně si ho prohlížela, "nenávidíš mě, ne?" Zmocňovaly se jí zvláštní smíšené pocity, nerozuměla jeho jednání ani slovům, přesto jí zmítala vlna emocí, soucit a lítost, protože mluvil, jako by ho něco bolelo. Takového ho neznala. Ne tak moc zničeného.
"Proč bych tě měl nenávidět? Nenáviděl jsem toho, kdo mi tohle udělal," zasmál se znovu tím pološíleným tónem. "Ty jsi moje druhá šance," konečně se jí znovu podíval do tváře, "ale není divu, že člověk jako já už na ní nemá právo, že? To bys mi teď chtěla říct?" Nadzvedl obočí v očekávání.
"To jsem… říct nechtěla," odpověděla jednoznačně.
"Dej mi chvíli," řekl a vstal, prošel dveřmi do přilehlé koupelny, ozvalo se cvaknutí zámku a za chvíli šlo slyšet jasně spuštěný proud vody. Sasuke ze sebe stáhl triko, opřel se o chladné kachličky ve sprše a zaklonil hlavu, na sebe pustil ledovou vodu, cítil se naprosto příšerně, cítil v sobě vztek, zklamání a zoufalost, který doplňoval podivný klid a… teplo. Položil si ruku na hrudník, protože cítil jak se mu motá hlava a odpovědí pro jeho dlaň byly dva krátké údery následující hned po sobě a za okamžik znovu.
"Co se to k sakru děje?" Pomyslel si, protože takhle se cítil od chvíle, kdy si sedla vedle něj na postel. Teď už bylo jasné, že to s ní má co dělat.
Sakura zatím přecházela po pokoji naprosto bezradná, protože netušila, co má dělat, ani co s ním je. Najednou ji napadlo jít k té poličce na kterou se předtím díval. Ležel tam svetr, něčí peněženka, těžko říct kterého z bratrů a fotografie. Zarámovaná fotka z doby, kdy byl Sasuke ještě dítě, na fotografii byl i Itachi, soudě dle dlouhých vlasů a obličeje. Za nimi stáli jejich rodiče, vypadali všichni šťastně a spokojeně, především mladší černovlásek.
Zaujatě si ji prohlížela, když se dveře koupelny otevřely a z nich vyšel Uchiha, v mokrých kalhotech a bez trička.
"Um já, jsem se tě chtěla zeptat na tu fotku," řekla, jakmile přestala být zaražená z toho jak vypadá. Připadal jí trochu jako exhibicionista.
"To jsou naši," odpověděl stroze.
"Co se stalo tvým rodičům?" Nemohla se nezeptat, prostě o něm toužila vědět čím dál víc, čím víc hrozných věcí zjišťovala o to víc ji tenhle příšerný kluk fascinoval.
"Bratr je zabil," odvětil a jejich pohled se protnuly. V tom Sasukeho bylo očekávání, jak zareaguje.
Sakura odložila fotografii opatrně zpět a uhnula očima. Nečekala, že jí ten mladík odpoví něco takového, vážně by Itachi tohle udělal? Působil na ní při nejmenším jako milý člověk.
"Zabil?" Zopakovala zmateně a hlas se jí třásl, v takové chvíli nedokázala skrýt strach.
"Byla to… nehoda. Stejně jako já," dodat černovlásek, aby ji uklidnil, přitom se zhoupnutím opřel o zeď.
Děvče stále upíralo svůj pohled někam k zemi, bála se zeptat, což bylo na první pohled očividné, proto jí to velice ulehčil, když se sám od sebe nadechl.
"Pracoval čerstvě jako policista, při jednom případu se ale stala nehoda. Protože vrah kterého hledali byl upír a on mého bratra pokousal. Itachi o tom pochopitelně nikomu neřekl. Myslel si jednoduše, že to zvládne nějak sám, nechtěl děsit mě nebo rodiče. Pak jednou v noci se něco stalo, zřejmě ho přepadl hlad, který v sobě potlačoval. Upír nemůže potlačit hlad, dřív nebo později se v něm pak probudí příšerná touha po krvi, která mu nedovolí přestat, dokud ji neukojí," v téhle části příběhu se Sasukeho hlas mírně zlomil, moc dobře věděl, že tohle se ho týká stejně tak jako Itachiho. "Zabil rodiče, jednoho po druhém, ze zkušeností, která jsem za ta léta získal soudím, že nejspíš nejedl vůbec a proto se tohle stalo, bránil se tomu tak dlouho jak jen mohl, jelikož vysát dva dospělé lidi, to vyžaduje týdny hladu. Vzbudil mě hluk, dlouho jsme se bál jít dolů a neměl jsme to dělat. Kdybych nešel, dneska bych byl nejspíš prostě sirotek, byl bych… normální," povzdechl si, jako by s tím byl smířený, při tom to byla věc, kterou bratrovi vyčítal při každé příležitosti. "Našel jsem ho tam od krve se sklánět nad těly rodičů, nikdy nezapomenu na pocit, kdy mi jeho tesáky projely kůží. Byl jsem dítě, myslel jsem, že je to naprostý konec a prosil, ať mě nezabíjí. Možná to byla moje největší chyba, možná by nepřestal, kdybych nebrečel a neprosil, ale on v sobě našel něco, co upíři obvykle nemají, schopnost přestat," Sasuke si po poslední větě prohrábl vlasy a podíval se na Sakuru pohledem, který značil, že lituje každé vteřiny, kterou od toho dne prožil. "Probral jsme se za dva dny, v autě daleko od domova, měl jsem horečku a hlad, konec příběhu," pokrčil rameny, aby naznačil, že není nic víc, čím by jí mohl překvapit. "Možná to udělal, protože mě prostě nedokázal zabít, moje verze je, že je sobec jednoduše nechtěl zůstat sám," dodal nakonec.
Dívka notnou chvíli stála jako zařezaná, mlčky přejížděla očima parkety i koberec, hlavně aby se nemusela podívat na něj. Měla pocit, že teď už ho nedokáže nesnášet tak snadno jako dřív. Trochu jí zamrzelo, že se ho nesnažila poznat doopravdy už dřív.
"Mrzí mě to," zašeptala.
"To říkají lidé, když neví co říct, chápu, není to příjemný téma," pohodil hlavou, aby dostal vlasy z obličeje, "lítost ničemu nepomůže, ale díky."
Teď si připadala ještě hloupěji, opravdu o něm nevěděla téměř nic, znala jen toho Sasukeho, který se rád baví na úkor ostatních.
"Neměla jsem se ptát..." Zašeptala omluvně.
"V pořádku, tys o tomhle moc nevěděla, že? Žiješ v mýtech, kde stačí na upíra hodit česnek a ono se to všechno nějak spraví," na okamžik se odmlčel, "tu fotku mám, abych nezapomněl na rodiče, protože už je nikdy neuvidím," dodal potom.
Sasuke přešel blíž k ní a jeho tvář se znovu jako mávnutím hůlkou proměnila v kus ledu.
"Tak jestli s už slyšela všechno co si chtěla, nejspíš můžeš jít," upozornil ji.
"Jasně," přikývla dívka a rozhlédla se po pokoji, "ale ty půjdeš se mnou, ne? Chci, jít ještě dolů pokecat s pár lidma," nahodila šibalský úsměv a mladík zbystřil. Nenápadně se k ní přiblížil ještě o něco víc, zatím co ona vypadá, že něco hledá.
"Nechtěla bys radši jít někam jen se mnou?" Nadzvedl jedno obočí a olízl si spodní ret.
"Uhodl, nechtěla a obleč se," vyplázla na něj jazyk a na hlavě mu vzápětí přistálo tričko.
Uchiha se do něj začal otráveně soukat a málem to ani nestihl, když ho popadla za ruku a vlekla s sebou na chodbu.
"Ne vážně, dělej Sasuke, nebo o všechnu srandu přijdem," pobízela ho.
Chlapec její slova ale příliš nevnímal, všechna jeho pozornost byla věnována jen tomu momentu, kdy se ho dotkla svou měkkou teplou kůží. Přál si jí tahle držet napořád a sám netušil, kde se to v něm bere. Zatím co sbíhali schody a míjeli Temari s TenTen, ani se nezajímal kam ho to vlastně vede. Jakmile byli dole a proběhli jídelnou, slyšeli linout se tichou hudbu a jak Sakura zbrzdila, zdálo se, že jsou u cíle.
"If you're lost you can look, and you will find me. Time after time… If you fall I will catch you I'll be waiting. Time after time..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kyuu Kyuu | 13. března 2016 v 20:26 | Reagovat

Úžasný, jako vždycky, moc se mi líbí, jak se umíš vžít do pocitů obou dvou. Líbí se mi, že Sakura už začíná pookřávat, vypadá to nadějně! ^^ Těším se na další díl. :33

2 Marshmallow Marshmallow | 13. března 2016 v 20:26 | Reagovat

Komentuju! Tenhle díl se mi líbí ještě víc než ten předchozí ^^ Protože prostě omg to jak jí objasnil tu svojí minulost...Q_Q Jak jsem řekla, moc se těším až si udělám čas a přečtu si všechny díly od znova (jenže se u toho zase zaseknu na celej večer, nebudu moct přestat  číst !! -_- :D )Jsem zvědavá s čím překvapíš v dalším díle, šíleně to hltám a s napětím čekám na čtrnáctou kapitolu, geronimo! ^^^ (btw fakt shippuju sasusaku)

3 Aki Aki | E-mail | Web | 30. března 2016 v 21:19 | Reagovat

wau to bolo fakt teda niečo. Perfektné, luxusné dokonalé. Som rada, že sa Sasuke zdôveril Sakure a s tým ako sa stal z neho upír. Aspoň teraz lepšie pochopí jeho správanie a oni si nájdu lepšie cestu k sebe.

4 Ďábelská Victoria Renkse Ďábelská Victoria Renkse | Web | 6. dubna 2016 v 8:15 | Reagovat

Pěkně napsáno já právě včrera napsala yaoi příběh GaaNaru mám ho na blogu..tak jestli máš ráda yaoi?

5 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 7:37 | Reagovat

I came in time to have a cup of coffee before class.

6 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 28. května 2017 v 19:57 | Reagovat

I got mixed up, went the wrong way and got lost.

7 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 11:56 | Reagovat

Why don’t you let bygones be bygones and forget about what he said?

8 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Pondělí v 0:30 | Reagovat

I found out that Maria left town.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama