Nasahej na květy rukama od krve (SasuSaku) 12 - Nauč se prohrávat

29. ledna 2016 v 13:09 | Sasuke |  Nesahej na květy rukama od krve

Tak jo, je to tady. Další díl konečně. Rozhodl jsem se, že ty předchozí pak nějak upravím a zedituju, aby to nějak vypadalo, protože si nejsem jistý, jeslti jsou všechny podle mých představ, ale děj se nezmění. Máme tu odjezd na hory, tak si to užijte. ^^


12 - Nauč se prohrávat



Černovlasý mladík se přivlekl otráveně po cestě až k domu a hlasitě praštil dveřmi. Ty jen pochybně zapraskaly, jako by se chtěly rozpadnout, ale pak daly pokoj.
Jakmile si toho všiml jeho starší bratr, doslova vyletěl z pokoje a vrhl se dolů k Sasukemu.
"Jsme v pěkným průšvihu, takže dělej bráško, začni opravdu balit, už je čas se přestěhovat, nemáme jinou možnost," přikazoval hned.
Mladší Uchiha zůstal stát jako opařený, z počátku to považoval jen za nějaký vtip, protože mu Itachi vůbec nic nevysvětlil a přece tu chtěl zůstat, našel si známost, nemůže teď chtít jen tak odjet zase někam pryč, dovolil mu, že tady zůstanou, když se změní.
"Sasuke, proboha takhle už to dál nejde, nemůžeme už čekat ani den!" Naléhal na něj nervózní Itachi, zatím co vytahoval nějaké dokumenty ze stolku na chodbě.
Zatím stál černovlasý mladík naproti němu a tupě zíral do chodby před sebou, jako by ho ani pořádně nevnímal.
"Kolikrát ti budu opakovat, že tyhle pokusy ti nevyjdou, já musím chodit do školy," odmítal poslouchat jako posledně, co horšího se tak ještě mohlo stát...
"Do školy?" Přeměřil si ho jeho starší bratr jako naprosté šílence.
Sasuke byl tiše, koukal na něj poněkud odměřeně, protože přesně věděl, co mu tak může chtít říct. A taky že řekl: "Od kdy tebe zajímá škola? Sasuke, přestaň tady blbnout a padej si zabalit!" Jeho trpělivost mizela jako rtuť z teploměru na Sibiři, jak sledoval mladšího Uchihu tvrdnout u dveří, skoro jako by se tu rozhodl zakořenit.
"Já nejedu," pokrčil Sasuke rameny a nekompromisně odešel nahoru, kde sebou praštil na postel a jeho myšlenky se sbíhali dokola k jediné věci, Haruno Sakuře.

O sotva půl hodiny později už se ozývaly známé kroky po schodech, tentokrát však v podstatně rychlejším tempu.
"Mohl bys mi pomoct sbalit dol-," zarazil se, jakmile spatřil svého bratra bezstarostně ležet na posteli.
"Tak ale Sasuke přestaň už! Teď není vůbec dobrá chvíle, abys trucoval! Chápu, začalo se ti tu líbit, ale teď je situace vážná, s tou ženskou jsou problémy!" Nevypadal naštvaně, spíš jako by ho něco neuvěřitelně děsilo.
"Netrucuju, ale myslel jsem to vážně, opravdu nikam nejedu," podotkl druhý.
"Proboha proč?!" Vykřikl div nepraštil hlavou o zeď. Pak se ale uklidnil, přisedl si k němu na kraj postele a chvíli koukal do země, aby neříkal nesmysly. Po té se shovívavě podíval na svého, milovaného, mladšího bratra. "Poslechni Sasuke," začal zcela klidným tónem, "ta ženská se v nemocnici - jak jsem ti před pár dny říkal, dnes k ní jeli chlapy od nás, protože si možná na něco vzpomíná, oba víme, co to znamená, jestli začne mluvit, budou z toho potíže, proto bychom měli odjet."
Sasuke ho sice vyslechl, ale bylo to jako by poslouchal bzučení včel, vůbec ho to nezajímalo, zjevně nepřesvědčilo a ani trochu nevyděsilo.
"No tak začne no," řekl ledabyle, jako by vůbec o nic nešlo.
"A oni tě chytí a zavřou do ústavu! Pochopitelně - v tom lepším případě," vrhl na něj Itachi vyčítavý pohled, kterým naznačoval, že se chová jako pitomec. Byl zvyklý na všechny ty jeho výstřelky, sám si ho rozmazlil a podle toho se teď tenhle chlapeček taky choval, ale tohle už byla vážná situace a on vypadal, že to ani v nejmenším tak nebere.
"Fajn, tak jí teda zabiju," pokrčil rameny a koukal někam do zdi před sebou, místo na svého staršího sourozence.
"Sasuke! Tak tohle už přestává všechno! Neříkal si, že se chceš změnit, asi jsem se přeslechl, co? Byl bys tak laskav a bral mě chvíli vážně?! Alespoň si uvědom, v jaké jsme situaci a nemysli pořád jen na sebe."
"Nemyslím," odpověděl a vrhl na něj pohled, jaký u něj jaktěživ Itachi neviděl. Nebyl to pohled lovce, ani hazardéra, nepatřil ani tomu rozmazlenému děcku. Byl chladný jako obvykle, ale nic neprozrazovalo důvod té agrese a vzpoury v jeho očích.
"Myslím to vážně," posadil se na posteli, "zabiju ji dnes v noci, jestli chceě odjet za každou cenu, nebo mi dej šanci a já už nic neudělám. Prostě nikam neodjedeme, chtěl si se usadit tady, tak to tak bude. Měl by ses odnaučit kvůli mně pořád ustupovat bráško."
Znělo to, jako by se mu snad vysmíval. Jako by to byla další z jeho milovaných her a on je potřeboval dělat čím dál nebezpečnějšími.
"Ty si se pomátl?" Zakroutil nevěřícně hlavou dlouhovlasý a těkal očima po jeho obličeji, aby porozuměl.
"Ne, něco horšího," odpověděl a uhnul pohledem.
"Co?" Itachi nechápal, "co je sakra tak důležité, že se pro to necháš zabít?!"
"Já se nechci nechat zabít, já mám pocit, že žiju," skousl si ret a váhavě uhnul pohledem.
"Můžeš mi říct, co tu plácáš za nesmysly?"
Jeho mladší bratr mu vzal mlčky ruku, zasunul si ji pod triko přímo na levou stranu hrudníku, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Itachi nerozuměl. Zatím co Sasuke se snažil myslet na Sakuru, na její úsměv, na všechny její vytříbené způsoby jak se ho zbavit. Z ničeho nic, jako by uvnitř něco poskočilo. Itachi se lekl, cuknul sebou a vykulil oči. Zmateně přejížděl Sasukeho.
"Co to bylo?"
"Nejspíš moje srdce?" Pokrčil rameny mladší.
"Oba víme, že je to nesmysl, po technické stránce, jsi mrtvý," zakroutil nesouhlasně hlavou, ale stejně tomu vůbec nerozuměl.
"Co já vím co to je, občas se to stane!" Mladší Uchiha zněl podrážděně, nechtěl hypotetizovat co to je. "Teď poslouchej ty mě, ty ses tehdy neptal, prostě si zabil naše rodiče a pak mě odsoudil k tomuhle, sám si tvrdil, že toho lituješ, že bys to chtěl vrátit," významně se na něj podíval, "udělal si to, abych s tebou zůstal napořád, ale oba víme, že já jsem tohle nikdy nechtěl. Kdybych si měl vybrat, chtěl bych zůstat s mámou a tátou, protože zrůdy jako my se do nebe nedostanou," mluvil bolestivě, ale upřímně, Itachiho tížilo každé jeho slovo, "co když je způsob jak to spravit? Co když pro mě existuje šance. Není tohle šance i pro tebe? To napravit?" Zeptal se úplně vážně.
Odpovědi se mu nedostávalo, jeho starší bratr seděl jako zařezaný.
"Poslechni, já tě přece neopustím, neopustím tě, tak dlouho, jak to bude možný, ale dej mi šanci. Za dva dny odjíždíme na lyžák, jestli se nic nezmění za tu dobu, tak s tebou odjedu."
"Jak myslíš, ale jedu s tebou," vstal a odešel. Bolelo ho co Sasuke říká, ale nechtěl mu ublížit, věděl, že má pravdu, navíc poprvé v posledních dnech mluvil jako skoro dospělý, né jako rozmazlený fracek.

Uběhl konec týdne a víkend, v pondělí ráno stál Sasuke u autobusu, za sebou měl dva obří bágly a Itachiho. Postával tam s rukou v kapse, občas se otočil přes rameno a něco říkal, nebo se jen mírně nahnul dozadu, aby ho dobře slyšel.
"Hele budeš od tý dobroty, zašiješ se někam s třídním nebo s ředitelkou a nebudeš mi tma pořád chodit za zadkem, že?" Ujišťoval se ještě naposledy mladší z bratrů, protože si nechtěl připadat odříznutý.
"Klid bráško, hlavně žádný blbosti," připomněl mu na oplátku Itachi.
Druhý protočil panenky a rozhlížel se, čekal kdy se objeví Sakura a nikde ji zatím neviděl, jen o kus dál slintala Karin a vypadala, že jen čeká na moment, kdy zůstane mladší černovlásek sám. I Ino byla na místě a on začínal být nervózní.
Když Sakura nakonec dorazila, začala se bavit s dalšími děvčaty ze třídy, protože zaspala.
Bez jediného slova si Sasuke sebral svoje věci a šel za ní. Stála k němu zády, takže se otočila, až když si odkašlala a spolu s ní i Temari a Tenten.
"Ahoj, sedíš vedle mě," pokusil se nahodit jeden ze svých neodolatelných úsměvů. Ze kterých holky obvykle padaly na zadek.
"Ne," odpověděla, věnovala mu krátký pohled, který naznačoval, že si vůbec dovoluje ji otravovat a otočila se zpět, jako by ho prostě hodlala ignorovat.
"To nebyla otázka," reagoval nepříjemně chladným tónem, pohnul se ještě o pár centimetrů dopředu, aby stál přímo těsně u ní, takže mohla cítit jeho dech.
"Pak nepotřebuješ odpověď, vypadni," sykla dívka nekompromisním tónem.
Uchiha se otočil a zamířil dovnitř autobusu se posadil, zatím co děvčata stála ještě venku a vybavovala se.
Sakura byla z duše ráda, že se toho neurvalce zbavila, začínala se bát, strávit celý týden s ním v jednom penzionu.
Mezitím se mladík posadil až dozadu na předposlední sedačku a otevřel okénko, venku pod ním, postával Itachi a čekal, až se všichni seskupí, aby přečetl jména a zkontroloval kdo chybí.
"Hele Itachi? Něco potřebuju..." Ozvalo se shora a on na chvíli doufal, že na něj mluví nějaká vyšší mocnost a ne jeho bratr. Tázavě natočil hlavu a čekal, jaké ctěné přání mu má tentokrát splnit.
"Až jim budeš nandavat kufry dovnitř, volej je podle seznamu a Sakura 'omylem' vynech, aby musela jít poslední," požádal ho.
"Co zase plánuješ," zakroutil Itachi hlavou, ale nic víc nenamítal, takže nejspíš měl v plánu to udělat. Pro Sasukeho všechno.
Mladší Uchiha zastrčil hlavu zpět a čekal, za chvíli začali nastupovat spolužáci a autobus se postupně plnil, on měl vedle sebe hozený batoh, aby k němu nikdo nelezl a na všechny se tvářil, ať to ani nezkouší. Skutečně se růžovovláska objevila, až když jiné místo nezbývalo. Došla dozadu a dost nepříjemně se na něj podívala, vypadala, že ho chce spálit pohledem.
"Tady sedět nebudu," oznámila prostě.
"Přestaň blbnout, o co ti jde? Bojíš se mě?" Zašklebil se Sasuke.
"Ne, jen se mi dělá nevolno ve tvý přítomnosti," přimhouřila nepříjemně oči, její pohled jasně napovídal, že moc dobře ví, o čem je řeč.
"Bojíš se, co udělám?" Nadzvedl pobaveně obočí, ale vlastně to bylo jen jedno velké divadlo pro ostatní, potřeboval ji dostat vele sebe, aby s ní mohl mluvit.
Dívka moment mlčela a koukala na něj, takže očekával, kdy si konečně sedne a rezignuje. Namísto toho se však Sakura otočila a rozhlédla po sedačkách před sebou, její pohled se zarazil na Karin odporně se kroutící vedle Naruta a hned za nimi seděli Juugo a Suigetsu, protože lepší místo nejspíš nezískala.
"Hej Karin, prohoď se se mnou prosím!" Křikla přes polovinu autobusu.
Karin sebou okamžitě cukla a dívala se na ni, jako že ji chce zabít, pak si ale všimla, že jí ukazuje místo vedle nejpopulárnějšího kluka v okolí, takže vypálila jako by ji vystřelili a vzápětí už tam byla.
"Díky," usmála se na ni Sakura tím nejmilejším způsobem, zatím co druhá dívka se uvelebovala vedle něj. Usmívala se tak schválně, aby ho naštvala. Přála si vidět ten rozzuřený výraz v jeho obličeji, pokaždé když mu to nevyjde a ještě víc toužila vidět jak se bude tvářit, až mu dojde, že tohle vůbec nemá cenu.
"Ahoj Sasuke!" Zamrkala na něj svýma nalepovacíma řasama a nadšeně se zavrtěla na sedačce. Působila jako prvotřídní kráva a on měl dneska už dost.
"Nazdar Rachejtle," zavrčel a otočil se směrem k okýnku, rozhodl se tvářit celý den že spí, než aby si povídal zrovna s ní.
Jeho starší bratr který to celé sledoval zepředu, se musel zasmát, když viděl očividné nadšení ve tváři černovlásky. Další pokus který mu nevyšel.
"Ta Haruno Sakura," pomyslel si Itachi a nevěřícně zakroutil hlavou. Nemohl uvěřit, že jeho drahý Sasuke nerazil na někoho podobného, ta dívka ho od začátku zaujala, ale co víc, zřejmě zaujala i Sasukeho a to už bylo co říct.
Ten zatím vzadu šílel, jak ubíhaly hodiny, pomalu ho přestávalo bavit, když se na něj ta protivná, vlezlá holka pokusila promluvit, vytáhl si sluchátka a zazdil jí.

K penzionu dojeli až večer, Sakura vystoupila a povídala něco Narutovi, který se smál jako pitomec a přikyvoval. Sasuke si šel otráveně vytáhnout zavazadlo, hodlal se co nejdřív ubytovat.
"Budeš mít pokoj se mnou, nevadí?" Poklepal mu Itachi na rameno.
"Mě jeto fuk," zněl značně otráveně a naštvaně, jeho plán ani v nemenším nevycházel, ta dívka ho prostě ze všech sil ignorovala.
Vzal si věci, prošel kolem nich a šel první daleko před ostatními.
"Sasuke počkej na zbytek!" Křikl po něm Itachi, přesně v tuhle chvíli byl rád, že má ty zdravotnické kurzy a mohl jet, pod záminkou toho, že bude dělat zdravotníka, aby na něj mohl dávat pozor. Znal ho než sebe samotného.
Sakura se ohlédla a netušila o co mu mu jde, zřejmě byl naštvaný, to kluci jako on dělali. Byl přesně typ, který nesnášela a štval ji od prvního dne. Rád hrál s lidmi hry a nikdy neprohrál, rozhodla se, že bude tím, kdo mu dá pořádnou lekci.
Zatím co ostatní ještě brali věci, po Uchihovi už zůstala jen vyšlapaná cestička, jak se brodil sněhem.

O dvě hodiny později u seděl na posteli v svém pokoji, zatím co Itachi si ještě vybaloval svoje věci. Za to Sasuke vypadal téměř bez života, tvářil se, že se tu plánuje zavřít na celý týden a tvářit se, že má chřipku při nejmenším.
"Tak vstávej, jdeme k večeři," pobídl ho bratr.
Mladší Uchiha na něj hodil ublížený pohled a pak se konečně obtěžoval zvednout, sice se plail jako tělo bez duše, ale pro Itachiho bylo směrodatné, že vůbec jde.
Dovlekl se do jídelny, kde byla hromada stolů, Sakura seděla u jednoho z nich vedle Naruta, který měl z nepochopitelného důvodu ruku kolem jejích ramen a oba se smáli něčemu, co Kiba vykládal.
"Fajn," pomyslel si a následoval bratra k jinému stolu. Tác s jídlem flákl na desku tak, až se někteří otáčeli a né o moc příjemněji si přisedl.
"Nechceš si jít sednou ke svým přátelům? Nevadí ti sedět tu se mnou?" Překvapeně na něj koukal starší.
"Ne."
"Poslechni Sasuke je ti dobře?" Ptal se protože z duše doufal, že zase neprovede nějaký průšvih.
"Bezvadně!" Odsekl a šlehl očima po Sakuře, pak je hned zase stočil do talíře s jídlem.
Druhý raději nic neříkal a dal se do jídla. Jenže jeho mladšímu bratříčkovi vůbec nechutnalo, čím dál víc se užíral, pohled na ni v něm budil vztek a ten v upírovi probouzí hlad.
"Vzal jsi konzervy nebo pytlíky?" Zeptal se zatím co vidličkou dloubal do řízku, který pro něj byl až příliš mrtvý.
Dlouho vlásek překvapeně beze slova vzhlédl.
"Vzal, ale… ty to chceš...jíst?" Zamrkal překvapeně, jestli s ním nemá hned odejít na pokoj a omluvit ho, že je mu zle.
"Ne, vlastně asi ne," zakroutil Sasuke hlavou a napíchl nějakou další bramboru, "jen že mě napadlo, že budu mít brzo asi hlad," dodal pak.
"Musíš za mnou přijít Sasuke," odpověděl mu velmi naléhavým tónem.
"Jo jasně, já-" najednou se zarazil, všiml si, že Nauto je dávno někde pryč a Sakura taky odchází.
"Sakra!" Vyštěkl, nechal jídlo na stole a zmizel pryč.
Itachi jen zakroutil hlavou, mávl rukou a řekl si, že o po něm uklidí.

Sasuke vyběhl na chodbu a zahnul za nejbližší roh, kudy předpokládal, že mohla jít směrem k pokojům. Musel pořádně přidat, když jí zahlédl: "Sakuro!"
Dívka se zarazila a překvapeně otočila, avšak už nebyla sama, blonďáček na ni čekal u pokojů, kde ji Sasuke dostihl.
"No super!" Pomyslel si.
"Poslouchej Sakuro, potřeboval jsem s tebou mluvit," začal a podíval se na ni jasně pohledem, který jasně naznačoval, aby s ním šla někam, kde budou mít soukromí.
Jenže než stihlo děvče zareagovat, prostě ji k sobě Naruto přitáhl a stoupl si dopředu.
"Mohl bys jí už konečně dát pokoj a starat se o sebe?! Kolikrát to chceš slyšet, nesnáší tě, tak vypadni!" Vykřikl, protože moc dobře věděl, jak je poslední dobou zdeptaná a vyděšená, i když o tom nemluvila, věděl komu přikládat vinu.
"Můžu tě požádat, aby ses do toho nepletl?" Zavrčel Sasuke, ale neznělo to vůbec tak nebezpečně jako obvykle, byl s tímhle bojem na pokraji sil. Začínal se ho zmocňovat pocit, že neexistuje moment, kdy by byla sama, aby s ní mohl mluvit.
"Ne, řekl jsem ti vypadni!" Vykřikl Naruto.
"Fajn, chtěl jsem jí jen říct, že s tou hrou končím!" Vyštěkl Sasuke, otočil se na patě a co nejvyšší rychlostí mířil pryč. Nejradši by běžel, ale nechtěl vypadat, jako že utíká, jenže ztratil nervy a opravdu jí už nemohl říct vůbec nic, už s ní ani nechtěl mluvit, protože nabyl dojmu, že beztak nemá nic, co by jí pověděl, aby změnila názor.
"Co? S tou hrou co si prosadil ve škole? Co mu hrabe, nechce to hrát s tebou?" Otočil se Naruto tázavě na Sakuru, protože vůbec nerozuměl.
Dívka tam zůstala stát jako opařená a koukala před sebe, do prázdné chodby. Přemýšlela...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Marshmallow Marshmallow | 29. ledna 2016 v 15:42 | Reagovat

!!! Jak to může být utnutý tady!! Ale no tak Q_Q !!! Úplně super díl, sice mi bylo Sasukeho fakt líto, ale zároveň jsem se i celkem pobavila :'DDD musíš to psát dál prostě Q__Q !!! *jde si projít všechny předchozí kapitoly, asi to začne číst odznova*

2 SasuKe SasuKe | Web | 29. ledna 2016 v 17:05 | Reagovat

[1]: Králíčku, protože to je umění upoutat, kdybych to utnul v nějaký nudný části, na další díl se nikdo netěší. ^^ Klidně si to přečti, ale hezčí to bude, až to trochu poupravím... :D Myslím, že místy to postrádalo estetiku. :D

3 Aki Aki | E-mail | Web | 5. února 2016 v 22:00 | Reagovat

Jejha to ty fakt ukončil v tom najlepšom. Už sa neviem dočkať pokračka. S jednej stránky fakt ľutujem Sasukeho aj keď si to zaslúži. Opäť úžasná práca.

4 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:31 | Reagovat

She got lost in the old part of town.

We’ve been working for 10 straight hours. Let’s call it a day.

5 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 3:36 | Reagovat

Don’t put it off till tomorrow.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama