Démon z ohně

19. ledna 2016 v 14:00 | Sasuke |  Poezie
Tak jsem projel počítač, že vám sem přidám něco, co se mi tam povaluje, protože né všechno si sem vzpomenu vždycky dát.


Poslední krok tvůj utichl a měsíc září,
jsi jako dítě ztracené uprostřed noci.
Musel ses přesvědčit, že oheň pálí,
uhrane tě a chytí do vlastní moci.
Chtěl si slyšet déšť, toužil zakrýt všechny stopy.
Né každá rána se vždycky hned zhojí…
Čekáš v dešti a stále nepřichází ničí kroky.
Né všichni umíme zapomenout, jak to bolí.


Kolikrát ti všichni říkali, nikdy do ohně nedávej ruce?!
Upřel si zrak jinam, není nic čeho by se děti jako ty bály.
Vtáhne tě a nepustí, jestli jo tak spadneš prudce!
Rozuměl si slovům a nechtěl chápat význam toho co na tebe hráli.
Dávno pozdě pro toho kdo se nechal uhranout.
Slepý a hluchý, toužil si cítit jak oheň pálí.
Napětí a žár, pochopil si, že už nemáš kam se hnout.
Tvůj smích se změnil v bolestný křik někde v dáli.


Nejhorší jsou lidi co nemají strach.
Nejvíc zabíjí to co máme rádi.
Nejsnazší je změnit touhy v prach.
Horší je probudit se v ohni pravdy.
Ty už nejsi dítě a ta vatra brzo přestane hřát,
měl by ses rozhodnout, co uděláš teď?
Chceš čekat na něčí kroky, v dešti zůstat naivně stát?
Jsi démon, tak si vezmi co je tvoje a hned!

Jsi sám a nikdo to nechápe, proč ti déšť vadí,
báli se aby ses nespálil, ty ses bál chladu.
Těžko pomoct tomu, koho plameny svádí,
ať nechaj si rady, jsi dítě, co propadlo ďáblu.
"To není pro tebe, to není správný!"
Tak tady to máš, bezohledně zavřel ses do klece.
Cítíš strach, bolest a touhu, výčitky žádný,
blíží se tvůj den, kdy splynete v jedno konečně.

Teď se sám sebe ptáš, kdo jsou všichni ti lidé, co ti radili držet se dál,
co vůbec o životě vědí, že kolem chodí a rozdávaj rady?
Nebál ses spálit a tak si do toho spadl, protože ty dáváš a on si bral,
kapky na kůži ti dopadaj, zatím co nechápeš, proč stojíš tady.
Necháš se sežehnout, protože to je tvůj osud,
dítě co oheň miluje, bálo se deště a zmizelo, teď je tu prázdno.
Uvnitř něj ticho, pohltil démon a utekl odtud.
Otevři oči v peřinách a zkus nést následky, až nastane ráno.

Nejhorší jsou lidi co nemají strach.
Nejvíc zabíjí to co máme rádi.
Nejsnazší je změnit touhy v prach.
Horší je probudit se v ohni pravdy.
Ty už nejsi dítě a ta vatra brzo přestane hřát,
měl by ses rozhodnout, co uděláš teď?
Chceš čekat na něčí kroky, v dešti zůstat naivně stát?
Jsi démon, tak si vezmi co je tvoje a hned!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 28. ledna 2016 v 17:10 | Reagovat

Wau bolo to mega úžasné síce trošku zarmútené , ale luxus. Viac slov ma k tejto poézií nenapadá.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama