Memories

22. října 2015 v 0:53 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce



Stojí uprostřed ničeho, malá bílá místnost, uzavřená, přesto nekonečná. Místo kde je všechno a nic, místo se statisícem myšlenek a žádným závěrem. Uzavřen uvnitř vlastního nitra tu jednoduše existuje a sám se diví, že ještě vůbec může stát, dýchat, dívat se.
Využívá toho a dívá se kolem sebe, do obřího bílého prázdna, kde nic nenajde. Nic…? Tentokrát tu ale něco je. Vlastně to tu bylo vždycky, ale skryté, hluboko uvnitř a on před tím neustále zavíral oči, upadal do temnoty a zoufalství, nesnažil se už dívat před sebe a zapomněl, že tu jje něco malého a krásného.
Pociťuje chlad, únavu a bolest. Ví, že nemá moc času, ví že je to zřejmě naposled, co je tady, proč? Přišel sem něco najít.


"Sasuke?"
Ten známý vlezlý hlas, ten jenž ho pronásleduje celý život, ten jediný který se dostane až do jeho nitra. Mlčky se otočí na chlapce, kterého zná už od samého dětství, se kterým se setkával od jejich narození a jejichž cesty byly navždy spojeny, až do dnes. Tohle měla být chvíle, která jej osvobodí, rozdělí je, ale ne, zdá se, že jsou tu zase spolu, bok po boku, jeden vedle druhého.
"Říkal jsem ti, nenechám tě jít samotného," podívá se na něj smutnýma očima, přesto na jeho tváři se rýsuje typický úsměv, zakrývající zoufalství.
Sleduje ho tmavýma očima, nenávistným pohledem, zatíná zuby a má chuť na něj křičet přesně tak jako vždycky, ale on už jeho jedinou odpověď zná. "Protože jsi můj přítel."
Proto jsou tu teď oba, společně na místě, kde vidí jeden do druhého.
Neřekne nic, jen se na něj stále dívá. Díval se na něj tolik let a i když jeho a všechny opustil, ten kluk co tu před ním sedí v tureckém sedu a usmívá se, nezůstal ani na minutu pozadu. Vždycky se ho držel ze všech sil, bojoval, to všechno pro tenhle den? To všechno jen proto, aby tu společně zemřeli, aby nevyhrál ani jeden? O tom to přece vždycky bylo, byl to nekonečný souboj, který měl jeden z nich vyhrát.
Bledého chlapce s uhrančivým pohledem se zmocňuje vztek. Nemohl se prostě vzdát a nechat ho, aby se pomstil? Nemohl být alespoň dost silný, aby ho zabil, když už se mu chtěl stavět? Mohl. I tuhle odpověď zná. Mohl udělat obojí, ale on si přesto vybral tu třetí možnost.
"Nenávidím tě."
"Do toho Sasuke."
Chlad se pomalu stupňuje a přibývá k němu ještě něco horšího, je to to co vždycky potlačoval vztekem. Jeto jeho strach.
"Řekl jsem ti přece, jestli máš někoho nenávidět tak mě, jestli chceš někomu ublížit, tak mě. Já to unesu. Rozumím ti."
"Sklapni!"
Rukou sjede po šedém triku do míst, kde cítí štiplavou bolest od zranění.
"A přestaň už se tvářit, jako bys mohl rozumět..."
Jiný tón, naprosto odlišný, vystřídá ten předchozí. Starší z chlapců teď vypadá odlišně.
"Prohráli jsem, oba," konstatuje smířený s tím, že tohle je konec.
"Možná, zřejmě jsem všechny zklamal, měl jsem tolik řečí, že se stanu Hokagem," podrbe se na hlavě a zasměje se, "ale věděli jsme to přece, že jestli budeme bojovat, oba umřeme."
"Já nevěřím na nic jako osud," odsekne druhý.
"Nejvíc mě ale mrzí, že jsem zklamal Sakuru-chan, jí jsem slíbil, že tě přivedu domů," pokračuje a nyní už nezakrývá bolest ve tváři.
Černovlasý se na něj mlčky podívá a ještě než si ujasní, co by měl na tohle vlastně říct, on pokračuje.
"Řekni Sasuke… nebylo nám spolu fajn? Nám třem…?"
Neodpovídá, dál mlčí a ví, že to ani není třeba, protože zkutečnou odpověď od něj ani nikdo nečeká.
Chlapec v oranžovočerném vstane, projde kolem něj a pak s tichostí pronese: "Podívej."
Jakmile se ohlédne přes rameno, vidí to, mají to přímo před sebou, její tvář, úsměv, je to vzpomínka, vzpomínka na dobu, kdy byli děti, seděli v Ichiraku a jedli rámen s jejich senseiem.
Úsměvy, bezstarostné a nadějné. Lesk očí, pohledy dětí, které neznají budoucnost. Hromada bezvýznamných slov, která nepotřebovali, aby si porozuměli. Dva chlapci, kteří spolu věčně soupeří a dívka, která o ně má vždycky strach. Je to kouzelná vzpomínka na jednoduchý šťastný moment. Není sama, je jich tu víc, najednou jsou jich desítky a jsou všude kolem, cítí je, pamatuje si. Zná je a přesto, jako by na ně dávno zapomněl, kde byly do teď? Tady uvnitř. Uprostřed schovaného, prázdného ničeho.
Vzpomíná si, na jejich první misi, když přišel k vědomí, skláněla se nad ním a jediné co cítil byla bolest a kapky dopadající na jeho kůži. Pamatuje si moment, se probudil v lese, obklopený nepřáteli a napůl nebyl sám sebou, neovládal vlastní tělo a první co viděl, byla ona, klečela na zemi, plakala, zbitá, zubožená, zoufalá, se odmítala vzdát: "Nedovolím vám, přiblížit se k Sasukemu."
Moment kdy odcházel z Konohy, navždy a ona tam stála a v slzách křičela že ho miluje, myslela to vážně. Byla právě tím člověkem, který mu v životě chyběl, který ho miloval, ale on to přes nenávist nebyl schopen vidět.
"Dneska jí opouštíme oba, víš," řekne smutně jeho kamarád a pak pomalu odchází pryč.
"Kam jdeš?"
"My se ještě uvidíme Sasuke, tohle je tvoje chvíle."
Nechá ho jít protože rozumí. Člověk musí ztratit rodinu, aby si uvědomil, že jí potřebuje. Musí opustit přátele, aby pochopil, že je měl. Musí se pomstít, aby poznal, že to nepomáhá. Musí zemřít, aby mu došlo, že chce žít.
Lehne si na záda a nechá všechny ty vzpomínky, aby mu ukázali, že přece jen tu někde byly momenty, kdy byl šťastný a zůstane tak do chvíle, kdy už necítí nic víc, než ten chlad.

Dívka v černém kimonu jde za západu slunce trávou, její kroky směřují ke dvěma hrobům. Hrobům chlapců, které ztratila. Nese květinu. Chladný vítr jí cuchá vlasy a z očí jí kanou slzy. Cítí teď hromadu věcí. Ztrátu, která je nenahraditelná, bolest, která je zbytečná, strach jenž jí bude doprovázet ještě dlouho.
Klekne si k oběma hrobům vedle sebe a bílé květiny položí na jeden z nich.
"Když zemřel Hokage, vždycky jsme všichni nosili na hrob bílé květiny, byl by z tebe skvělý Hokage Naruto," proud slané vody nejde zastavit. Chybí jí, její nejlepší kamarád který jí stál vždycky po boku, který byl schopný zemřít pro to, čemu věřil.
Pak se otočí na druhý hrob, prsty přejede kamennou desku s nápisem "Uchiha Sasuke".
"Nenesu ti květiny, nenesu ti vlastně nic, protože všechno co si v životě kdy chtěl, je pomsta a to je zřejmě něco, co ti já nikdy dát nemůžu. Jediné co ti dávám navždy, je moje srdce, protože zemřelo s tebou."
Úsměv, pošetilý, přesto láskyplný, zoufalý a i tak stále úsměv, patřící tomu, kterého milovala, patřící jejich společným chvílím, na které nikdy nezapomene. Úsměv který se stal tím jediným, co zbylo z jejich vzpomínek, protože už s ním nikdy nepromluví, už nikdy nedostane šanci ho obejmout.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 26. října 2015 v 21:59 | Reagovat

Uf nádhera , mega famózne napísané , ale po toľkých smutných príbehom sa dúfam už čoskoro dočkám aj niečoho aspoň o niečo veselšieho , alebo žeby yaoi? Nemusíš sa báť to , že som tu nejakú dobu nebola ešte neznamená , že som na teba zabudla.

2 SasuKe SasuKe | Web | 27. října 2015 v 15:41 | Reagovat

[1]: Aki děkuju za komentáře. ^^ Neboj, vím, že bys nezapomněla, chápu, že né každý má pořád čas, jsem rád, že se ti to líbí, měl jsem teď náladu psát smutnější příběhy, ale brzo zase zkusím přidat nějaký díl k sériovkám, jak čas dovolí. ^^

3 Zoe Zoe | Web | 21. listopadu 2015 v 20:53 | Reagovat

Moc pěkná povídka! :) ale hrozně smutná :(  Bohužel, někdy si člověk uvedomí co máš až když to ztrací. takový je život. Dokut mame vše co chceme, nevenujeme tomu pozornost, ale jak nam to někdo bere, i hned se snažíme o to bojvat. Častokrát je ale už pozdě.
Hrozně se ti povedla :)

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 12:43 | Reagovat

Look out! The bus is coming!

For the time being, this house is all right for us.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:43 | Reagovat

If it’s all the same to you, let’s start at two.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 16:00 | Reagovat

If you don’t know this word, look it up in the dictionary.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 23:28 | Reagovat

He is a big shot around here.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama