Tóny Osudu VII.

12. září 2015 v 23:39 | SasuKe |  Tóny osudu





"Já bych fakt neřekl, že tě berou zvířata," remcal mladík, zatím co mu druhý podával ledovou tříšť.
"O dost víc než tvoje kecy o práci a povinnostech."
Modrovlásek se jen ušklíbnul a nechal to být, seděl na lavičce před výběhem tygrů a zamyšleně se díval před sebe.
"Měl bych se taky trochu učit do školy, brzo budou přípravy na závody, to už na učení nebudu mít moc času," odhalil najednou kam jeho myšlenky směřují.
Naoki se tiše zasmál, načež se dočkal od menšího vyčítavých pohledů.
"Co zase?"
"Nic, jen že tohle sem nikdy neřešil, prostě sem se učil ve škole," pokrčil lhostejně rameny.
"Ty možná, já chci dobrý známky, protože jinak nebudu mít v životě moc na výběr, až si rozmyslím, co vlastně chci dělat a budu do smrti posluhovat lidem, jako jsi ty," zavrčel.
"Kdo tu mluví o známkách? Než jsem odešel ze školy, měl jsem obvykle za jedna," típnul cigaretu a nedopalek zahodil do koše.

Chlapec na něj chvíli zaraženě zíral, než se vůbec zmohl na větu.
"Proč si teda odešel ze školy, když si měl tak dobrý výsledky?"
"Škola tě neuživí, když se chceš držet daleko od domova, abych zpíval na to žádnou vysokou nepotřebuju," ta slova zněla jako od někoho, kdo ví o životě hodně. Těžko uvěřit, že někdo tak nezodpovědný jako on, se o sebe sám až do teď postaral.
Daisuke si sám dobře uvědomoval, že osamostatnit se od rodiny není hračka.
"Proč o svojí rodině nikdy nemluvíš? Přece… ..všichni ve studiu to vědí, ne? Vidím to na nich, jak se tomu tématu vyhýbají."
Blonďák zbystřil. Proč ho to tak najednou zajímá?
"Po mých rodinných vztazích ti nic není," odsekl a vstal.
"Já jen myslel, že když jsem viděl tvou sestru, není trochu škoda, že s nimi nevycházíš? Musíš jí chybět," konstatoval tiše co vypozoroval.
"Začni se konečně starat o sebe," odbyl ho typicky.

O několik dní později zatím co Naoki zkoušel ve studiu, Daisuke trénoval na školním hřišti na nadcházející závody. Sportoval od dětství a běhání nechtěl nechat ani kdyby měl sebevíc práce, přes to, že cítil, že poslední dobou se hodně přepíná.
Musel k Naokimu brzo ráno, aby mu připravil snídani ještě než šel do školy a po škole za ním musel zase spěchat do studia, kde zkoušel, nebo na schůzky. Do pozdních večerních hodin vyřizoval telefony, protože tu se něco semlelo a zase tamhle se to nehodilo té či oné společnosti. Do toho všeho byla už příprava na závody vyčerpávajícím peklem.
Právě když mířil do šaten, aby se převlékl, narazil na partu kluků z místního fotbalového družstva. Zjevně neměli právě nic lepšího na práci, než otravovat život ostatním a tak hned jak viděli Daisukeho přijít, jeden mu pohotově sebral věci na převlečení a další dva mu chytili ruce za zády.
"Já teď na tohle nemám čas, přestaňte blbnout!" Vztekal se chlapec, zatím co mu jeden ze starších spolužáků zavěšoval tašku s oblečením na nějakou trubku vedoucí podél stropu.
"Jak se těšíš a závody Dai-chan?" Ptal se ho jeden, zatím co mu drsně cuchal vlasy.
"Idioti! Já spěchám, sundejte to!"
"To tak," pobaveně opouštěli šatnu a otáčeli se, aby se mohli smát Daisukeho pokusům vyšplhat tam po skřínce.

Když se mu konečně podařilo získat svoje oblečení a rychle se vysprchovat, rozběhl se směrem k autobusové zastávce, aby to ještě stihl do studia. Cestou domů musí říct Naokimu aby nakoupili, jinak to zase skončí u dovozu pizzy.
"Daisuke!" Ozvalo se naléhavě, když probíhal kolem skupinky dívek na chodníku.
Chlapec zabrzdil a otočil se, aby spatřil křehce vypadající děvče.
"H-Har..." Zůstal zaraženě koukat a popadal dech, zatím co ona k němu mířila jistým krokem. Z jejího výrazu šlo vyčíst, že sena něj zlobí.
"Kam to běžíš?! Proč si mi nezavolal? Proč sis vypul telefon, když jsem ti volala?!"
"Já..." Daisuke se nezmohl na jediné vysvětlení. Už je to několik dní a on se jí úplně zapomněl ozvat.
"Já zapomněl," řekl pak a nemohl přeslechnout šokované zamručení jejích kamarádek.
Dívka se o to víc zamračila.
"Zapomněl. ZAPOMNĚL SI?!" Vykřikla rozhořčeně.
"Chci s tebou hned mluvit, tohle už přestává všechno!" Rozhodila pobouřeně rukama.
"Já… promiň… já musím jít. Měl jsem už být za pět minut ve studiu. Trénuju na závody a… Já ti zavolám, ano? Večer ti zavolám, hned jak přijedeme. Udělám si na tebe čas, slibuju!"
Hned jak to dokončil mávl na ni a běžel dál na autobus, který už pomalu dojížděl k zastávce, zatím co dívka tam zůstala stát jako opařená, za doprovodných komentářů spolužaček, které toho byly svědky.
"Slyšely jste to? To je příšerné. Chudinka Haruka, to si nezaslouží!"
"Tak a dost, tohle nemá obdoby." Řekla si sama pro sebe.

Daisuke vyběhl schody a neobratně vrazil do místnosti, kde se obvykle zkoušelo. Oddělená místnost za sklem byla prázdná, všichni seděli na gauči a sledovali nějakou nahrávku, takže si ani nevšimli chlapcova příchodu.
"Já myslím, že by vůbec nevadilo, kdybychom udělali podobný efekt, jen ty spodní světla bych nahradil kouřem," roztahoval se Ishida se svými požadavky, zatím co pan Aizawa si vše poznamenával.
Mladík stojící ve dveřích je příliš nevnímal, sledoval úžasné dění na obrazovce, kde právě viděl Naokiho a Juna při jednom z jejich koncertů.
"Jsou dokonale sehraní," prolétlo mu hlavou. Ještě víc ho však zaujal výraz v Naokiho tváři, vypadal při koncertu, že si to naprosto užívá, tvářil se tak jinak.
"Ahoj, už si přišel vyzvednout Naokiho," usmál se mile Aizawa, když si ho všiml, jeho tón zněl, jako když si maminka vyzvedává dítě ze školky.
Naopak blonďák se tvářil, že by ho raději neviděl, líně vstal z gauče a sáhl po klíčích odložených na stole.
"Jdeš pozdě slečinko," prohodil, zatím co v ústech už držel cigaretu a šmátral po zapalovači, aniž by ho trápilo vlastní zdraví.
"Omlouvám se, strhni mi to z platu - moment! Já zapomněl, ty mi nic neplatíš," zdůraznil slovo ty a otočil se na patě ve dveřích s lehkým mávnutím na rozloučenou ostatním přítomným v místnosti.

S rukama v kapsách se vyčerpaně vlekl k autu.
"Vypadáš nějak sežvejkaně," konstatoval Naoki, když se usazoval za volant a hledal pásy.
"Rýpání si píšeš do životopisu mezi koníčky?"
"Chm," šlápl na pedál a rozjel se ulicí směrem k části města kde bydlel.
"Zastav někde, kde se dá koupit něco k jídlu," připomněl mu cestou Daisuke, i když měl pocit, že už neudělá ani krok. Byla mu příšerná zima, zřejmě tou změnou počasí a oči se mu pomalu zavíraly. Brzdění auta ho přinutilo znovu se postavit na nohy.
"Hned tu budu," pokynul dovnitř a rozběhl se do obchodu.
Naoki zatím seděl v autě a sledoval kapky deště, jak začaly pomalu dopadat na okna.
Přemýšlel o setkání s Junem na letišti, zanechalo to v něm značnou flustraci, ale po napsání toho textu jako by najednou byla celá pryč.
No celá nejspíš úplně ne, ale minimálně měl pocit, že už se nějak dokáže vyrovnat s pocitem, že bez něj bude muset žít.
Venku se zatím spustil pořádný déšť, takže Daisuke měl co dělat, aby rychle přeběhl do auta. Jeho spolujezdec byl tentokrát překvapivě zticha. Stále ještě zamyšlený, koukal na stěrače tančící po předním skle.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | E-mail | Web | 17. září 2015 v 21:16 | Reagovat

Fúha krásny dielik . Chudáčik Daisuke ten má toho fakt veľa, ale ešte aby nám na potvoru neochorel na chrípku ,alebo niečo podobného, lebo vyťažený človek ma najväčšiu tendenciu ochorieť.

2 Michalette Michalette | 22. září 2015 v 14:22 | Reagovat

Pekný diel. Daisuke je vyťažený ani sa mu nečudujem chudáčik mali.

3 SasuKe SasuKe | Web | 23. září 2015 v 15:52 | Reagovat

[1]: Odhad na to co se stane máš dobrý. :D

Jinak děkuju za komentáře. :3 Mám hroznou radost, že sem pořád někdo chodí (když už né já xDD)  a čte. :3

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:54 | Reagovat

He always finds faults with everybody.
You did a great job!

5 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 9:16 | Reagovat

Don’t put it off till tomorrow.

6 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 2:26 | Reagovat

In fact, he works as a manager here.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama