Když zavřeš oči (ItaSasu) 9

14. června 2015 v 7:26 | SasuKe |  Když zavřeš oči
Tak jo, já vám dneska udělám radost. Jo vidíte dobře, tohle neni vtip nebo halucinace. :D Jen jsem přehodnotil svůj život a řekl si, že je na čase, začít zase dělat něco pořádnýho, sice sem se do toho tlačil asi dva měsíce a musel sem omezit volání na skypu a hraní minecraftu, ale konečně možná zase budu mít občas chvíli nco napsat. Poslední díl povídky sem sem házel v dubnu minulýho roku, což je vážně smutný. :D Ale je to tu, tak si to užijte. :D
Omg psal jsem to do půl osmí ráno a to mam zkouškový, jdu si na dv hoďkylahnout, teď už nejsem schopnej ani odpovědět vám na komentáře. xD
Varování: je to 18+


Nový začátek?
"Nechci abys odešel," vypáčil ze sebe Sasuke.
Starší mu prsty přejel po obličeji. Chvíli koukal do jeho kouzelných temných očí. Opřel své čelo o jeho a chvíli vnímal jak zatajuje dech, než mu jazykem jemně přejel spodní ret.
Sasuke instinktivně pootevřel ústa, ale stále na něj celý roztřesený koukal.
Dlouhovlásek ho několikrát políbil a jednou rukou mu jemně přejel přes rozkrok, po chvíli měl co dělat, aby se nezačal vítězně usmívat, když ucítil, jak jeho bratr hezky tvrdne.
Když z něj začal stahovat kalhoty, Sasuke ho jednou rukou mírně odstrčil, aby se mohl odlepit od jeho rtů.
"Nemůžeš mi tady tohle dělat!" Řekl mírně provinilým, naléhavým tónem.


"Teď se chováš, jako dvanáctiletá panna," zamračil se na oko Itachi.
"O to nejde!" Odsekl dotčeně mladší a chvíli koukal kamsi do trávy, "může sem někdo přijít..."
"Proč by sem chodili? Znají mě," mírně se zasmál.
Sasuke vytřeštil oči, snad mu tím nenaznačuje, že vědí, o co se tu bude snažit? Raději se neptal, bylo mu jasné, že pokud jde o Itachiho, často je lepší nevědět.
"Jenže já... ..né že bych byl úplně proti! Jenom... ..nejsem si jistej," Sasuke nevěděl co mu přesně chce říct a už vůbec jak to říct. Tohle na něj bylo trochu moc najednou, celé ho to děsilo, měl strach, že dělá chybu, ale ještě víc se bál, že když teď půjde pryč, už nikdy takovou šanci nedostane. Sám nejlíp věděl, že bojovat o něj se Sasorim normálně, nejspíš by prohrál. Teď měl konečně to co chtěl, Itachi mu dal přednost, sklopil pohled někam do trávy.
Po chvíli ticha mu starší prohrábl vlasy.
"Promiň Sasuke," řekl klidným vyrovnaným hlasem, posadil se kus od něj zády a zadíval se před sebe. Právě teď si uvědomoval, že možná zašel moc daleko, neměl Sasukemu nic říkat a do ničeho ho nutit, přece jen podobný vztah by nikdy nemohl fungovat.
Uvědomoval si, že Sasuke ho teď především potřebuje jako oporu a rodinu, už tak je ze všeho nejspíš pryč a tohle mu asi na jistotě moc nepřidá.
Itachi se zvedl a trochu si oprášil kalhoty. Druhý na něj ze země překvapeně koukal, vůbec nerozuměl. Jaké promiň? Dělal s z něj legraci? Už o něj nestojí?
Bleskově se taky vyškrábal na nohy.
"P-počkej!" Stále rudý a nervózní několika kroky zničil vzdálenost mezi nimi a pevně ho objal.
Itachi na něj trochu překvapeně koukal. Nemohl si pomoct, když sledoval jeho chvějící se tělo, které bylo tak blízko. Najednou se už nebyl schopný ovládat.
"Sasuke?" Zmateně ze sebe vypravil, přejížděl ho očima a netušil co říct, přesto že se mu to nestávalo často.
Jeho bratr na tom byl podobně, bál se, že ať řekne a udělá cokoliv, bude to špatně. Nikdy nebyl tak nejistý sám sebou. Vlastně se ani trochu nepoznával, kdy ho tohle místo na tolik zlomilo, že zahodil i svou vlastní hrdost a přiznal si poloviční závislost na Itachim? Vážně ho do teď trápilo jen to, že něj celou dobu vůbec nejevil zájem, jak ve městě, tak tady?
Jeho bratr ho vzal za ruku a vedl k cestě zpět, aniž by to stihl vnímat.
Sasuke byl zmatený, najednou si začal uvědomovat, že to co chtěl v jádru uvnitř sebe celou tu dobu byl pocit, že je pro někoho opravdu důležitý. Za všechnu tu nenávist a odměřenost, za všechen vztek na Itachiho schovával to, jak moc mu bylo ublíženo. Teď když byl tady s ním, měl by možná pocit, že může znovu opravdu žít, nebýt toho kluka, který se je neustále snažil rozdělit. Nebýt pocitu, že stále není na prvním místě. Ano to bylo to co chtěl víc, než cokoliv jiného, být pro něj tím nejdůležitejším. Nemohl mu odpustit, že by o svoje místo vedle bratra přišel.
Copak má ten kluk na něj snad větší právo? Pevně sevřel svou rukou Itachiho dlaň, patří přece hlavně jemu. Do tváří se mu nahrnulo trochu rudé, když si uvědomil co mu vlastně předtím na zemi jeho bratr řekl, to co k němu cítí, není jen ochranitelská sourozenecká láska. Mírně znervózněl a teprve nyní si uvědomil, že to bratr protáhl dovnitř a téměř až do svého pokoje.
Chtěl se na něco zeptat, když vstupovali, ale nakonec jen naprázdno otevřel pusu a zase ji zavřel. Starší ho zatlačil až k posteli, na kterou ho posadil a spokojeně se usmál. Sledoval tu nejistotu v jeho očích a strach z neznáma, které tu na něj čekalo.
"A teď mi řekni, proč ti tak vadilo to se Sasorim?" Narazil na nedávnou událost.
Mladší Uchiha se zamyslel, jestli má na takovou otázku odpovědět popravdě, byl si jistý, že nedokáže tohle zformulovat smysluplně a vlastně se mu ani nechtělo, pomalu se mu vracela veškerá zdrženlivost a mozek se probíral k funkci.
"Nemá právo se po tobě takhle plazit!" Odfrkl si krátce, jako by to byla samozřejmost.
"Dobře, asi bych ti měl něco vysvětlit," odvětil, lehl si na postel vedle bratra, zatím co Sasuke ho jen zmateně ze sedu sledoval.
"Sasori je fajn kluk, jen je na mě celkem závislý, nemůžu říct, že by mi s ním bylo zle, ale je mi jasné, že ty máš odlišný názor. Od začátku se vy dva nemusíte a řekl bych, že je to vzájemné. Řekni Sasuke, můj vztah s ním by měl být přece jiný než s tebou, ne? Tak co se ti nelíbí?" Nadzvedl se zájmem obočí.
"Nedělej pitomce, na všechno mu skočíš, pořád na něj bereš tolik ohledů a pak spolu ještě děláte tohle, táta by se pozvracel!" Zavrčel zhnuseně mladší.
"Já se neptal na tátu," jen se provokativně usmál.
"Si můj brácha, ne? Měl by ses starat hlavně o mě! Nelíbilo by se ti, kdyby tu..." Sasuke se zamyslel, jak tuhle situaci vhodně přirovnat, "..kdyby tu byla moje budoucí holka já se tu s ní muckal, tobě nadával i za to, jak se na ní díváš a naprosto tě ignoroval, když se vidíme po tolika letech!" Argumentoval, ale nervozita z něj sálala až na chodbu.
"Pochopitelně, nesnesl bych pohled na kohokoliv jiného, kdo by se k tobě jen přiblížil. Jenže to je, bráško, trochu jiná situace nemyslíš? Já bych pochopitelně žárlil, protože bych tě chtěl jen pro sebe, ale měl sem dojem, že ty nestojíš o to, abych si tě všímal." Nadzvedl obočí. Od chvíle kdy Sasuke přijel ho jen odháněl a odsekával na všechno, co po něm chtěl. Teď si celou tu situaci náležitě vychutnával.
"Taky že nestál, ale myslel sem, že to už jsme si vysvětlili!" Bránil se mladší.
"Vážně? A proč až taková obrovská změna? Nebo je to snad jen další z tvých rozmarů? Někdo ti bere hračku, tak se o ní chceš prát?" Teď už měl Itachi dojem, že jedná trochu nefér, dobře věděl že až takový Sasuke není, ale chtěl to od něj slyšet - ne potřeboval to, vědět že to co dělá není úplně proti vůli jeho mladšího bratra, ale bylo na čase, aby si to přiznal i Sasuke.
"Tohle už mě nebaví, jestli si mě sem vzal, abys mě urážel, nebo si mě dobíral," tón Sasukeho hlasu se změnil. Odvrátil obličej a pomalu se vyhoupl z postele na nohy, cítil se opravdu zoufale, sám nerozuměl tomu, co se to s ním děje a tohle mu vůbec nepomáhalo.
Druhý ho však zadržel a za zápěstí stáhl zpět na postel, až si lehl vedle něj. Přejel mu ukazováčkem po hřbetě ruky a zadíval se mu do očí.
"Možná jen potřebuješ čas," usmál se jako by věděl přesně na co zrovna myslel, "nebo jiný impulz," dodal pak, vyhoupl se přímo nad Sasukeho a zaútočil na jeho rty.
Mladší byl mírně překvapený, nicméně pocit že tohle je přesně to, co si už tak dlouho přál, mu nedovolil se bránit. Jeho mozek naposledy zaprotestoval něco ve smyslu, že tohle by přece neměl dovolit, z každého rozumného hlediska se mu to co tady dělali nelíbilo, ale Sasukeho tělo dávno neposlouchalo, nevnímal nic víc než postel na které ležel a Itachiho doteky na rtech, kterým nevědomky vycházel vstříc.
Druhý z bratrů mu zatím přejížděl rukama po hrudi postupně níž, až se nebezpečně přiblížil rozkroku.
Sasuke znervózněl a trochu se zachvěl,když ucítil, jak mu rozepíná knoflík u kalhot.
"Hele já tohle… Co to děláš?" Vysoukal ze sebe Sasuke, když měl možnost.
"Ty nechceš?" Usmál se, čímž ho naprosto zaskočil.
Mladší černovlásek naprázdno otevřel pusu a zase ji zavřel. Pořád měl v hlavě tu vidinu svého staršího sourozence a Sasoriho, které se toužil zbavit, ale tímhle si vážně nebyl jistý, přece se tu jen tak nemůže vyspat s vlastním bratrem.
"Itachi já… na tohle úplně nejsem," prohlásil s mírnou známkou nejistoty hlase.
"Copak jsi to někdy zkoušel, že jsi tě víš, že nejsi?" Ušklíbl se druhý. Hodlal ho přesvědčit, že vlastně ani neví, o čem mluví.
Aniž by nechal Sasukemu další prostor k argumentům, natáhl se pro hedvábnou látku rudé barvy, kterou mu převázal oči.
"Co to děláš?!" Zaprotestoval hned mladší a mírně sebou trhl.
"Na chvíli se teď uklidni, ano? A dej ruce za hlavu."
Mladší velmi neochotně a s chvilkovým váháním poslechl, za chvíli už toho krutě litoval, když ucítil na zápěstí cosi studeného a následné cvaknutí mu napovědělo, že půjde o pouta. Aby se ujistil s leknutím rychle dvakrát škubl rukama.
"Co blbneš?!" Hodil sebou trochu zbytečně v pokusu se nějak zvednout.
"Pššš!" Položil mu prst na rty a na tváři vykouzlil úšklebek, který jeho mladší bratr nemohl vidět.
Pomalu z něj stáhl kalhoty i spodní prádlo a několikrát mu jemně přejel rukou po vnitřní straně stehna.
Sasuke se chvěl a zadržoval dech, mísily se v něm pocity. Z části se cítil naprosto hloupě a poníženě, že tu takhle leží před vlastní bratrem, ale taky cítil napětí a vzrušení. V duchu stále bojoval sám se sebou a s nutností si přiznat, že se mu to líbí.
Ucítil lehké polibky na krku, takže ztuhl ještě víc, prudce se nadechl a následně stejně rychle vydechl, když ho bratr silně kousnul do klíční kosti.
"Nejsi trochu sadista?" Sykl.
"Uhodl."
Sasukemu se ani trochu nelíbil ten klidný a vyrovnaný tón, jakým s ním Itachi mluvil, jako by měl všechno perfektně pod kontrolou, což vlastně měl a to mladíka ještě víc znervózňovalo.
"Hele, někdo sem může přijít," prohodil a snažil se maskovat nervozitu v hlase.
"Předtím to nebyla prosba Sasuke, buď tiše," upozornil ho, pak na okamžik z postele vstal a někam poodešel, Sasuke jen po sluchu vnímal, že šel dolů. To ho tu hodlá tak nechat?! Začínal panikařit, co když je to přece jen nějaký jeho blbý vtip. Jak se vůbec mohl nechat do takové situace dostat?! Všechny jeho myšlenky ustaly, když slyšel kroky jak se vrací zpět. Šel nejspíš jen pro něco dolů.
Za okamžik už dveře cvakly a postel vedle Sasukeho se prohnula.
"Kde si byl?"
"Sasuke, Sasuke… Nedáš si chvilku pokoj? Musíš se trochu uvolnit a..." řekl podezřelým tónem a pak mu přejel po hrudi kostkou ledu a nechal ji na něm ležet, aby mu dal odpověď, "..přestaň se už ptát."
Jemně ho políbil na rty a pak pokračoval po hrudníku dolů, na chvíli si pomyslel, že Sasukeho bude muset naučit, kdy není potřeba, aby přemýšlel a kdy by naopak mozek zapojovat měl, ale tuhle jeho roztomilou nejistotu, kterou sám nechtěl přiznat, měl na něm nejradši.
Když došel polibky až k podbřišku, trochu se odtáhl, začal mu jednou rukou zpracovávat penis a zaměřil se na kostku ledu pomalu vytvářející cestičky z vody na Sasukeho těle. Donutil ho pokrčit nohy, aby měl k němu lepší přístup a pak začal kostičkou ledu opatrně kroužit kolem jeho otvoru.
Sasuke se nejdřív lekl a měl občas nutkání uhnout, mírně se mu třásla kolena a dech zrychloval. Absolutně nevěděl co má dělat, ne že by toho nějak moc dělat mohl, naštěstí mu to starší Uchiha hodlal včas poradit.
"A teď se vážně uvolni."
Za několik vteřin ucítil Sasuke nepříjemnou mírnou bolet, jak do něj Itachi zasunul dva prsty. Trhl sebou a trochu vykřikl. Vzápětí ucítil na rtech další polibek a pak se Itachiho rty přesunuly pomalu k jeho uchu.
"Nebuď tak hlasitý, nebo tě někdo uslyší," řekl škodolibě.
"To...bolí! Mohl…si aspoň něco...řict," Sasuke kouskoval větu a snažil se vzpamatovat.
"A kdybych něco řekl, tak bys vyváděl míň? Nebo se rád hádáš, za všech okolností?" Nepřestával ho provokovat a jeho mladší bratříček nebyl v pozici, kdy by s tím mohl něco dělat.
Když ho nečekaně trochu surově kousl do krku, mladší se ošil a
tentokrát už se pečlivě držel, aby z jeho úst nevyšlo ani syknutí.
"A neházej sebou, nechci tě ještě přivazovat," dodal nakonec Itachi, jako by mluvil o něčem běžném.
Drobnější černovlásek sice nemohl uvěřit vlastním uším a radši si nechtěl domýšlet, jak moc vážně to myslí, ale ani si při tom všem nevšiml, že v ně začal jeho bratr prsty pohybovat a připravovat ho, to u došlo až po chvíli, kdy je vyndal.
Postel se mírně zhoupla, když si Itachi rozepínal kalhoty a Sasukemu tentokrát včas došlo o co půjde.
"Ale, je ti jasný, že sem nikdy tohle nedělal?" Zpanikařil a snažil se ho nějak zabrzdit, protože si ani málem nestihl uvědomit, jak k tomu všemu došlo, vždyť ještě před hodinou ho proklínal.
"Jasně," odpověděl starší, jako by vůbec o nic nešlo.
"Asi ani není rozumný zacházet tak daleko, ne?"
"Dobře, nechci mít pocit, že tě do toho tak moc nutím, takže jestli vážně nechceš," Itachi se na chvilku odmlčel a Sasuke ucítil, jak se nad něj naklání, přičemž se mu svým mužstvím záměrně otřel o bříško. Pak mu stáhl látku z očí.
"Nemusíme, necháme toho," dokončil svou myšlenku, odhrnul mu vlasy z tváře a aniž by se mu na vteřinu přestal dívat do očí ho znovu políbil na měkké rty.
Mladší zrudl jak jen to ještě šlo a pohledem začal rychle uhýbat, přesto si nemohl nevšimnout v Itachiho očích něčeho, co nedokázal přesně popsat, ale byla to… touha?
Nečekaně se nadzvedl, co jen mu to pouta za hlavou dovolovala a probojoval se jazykem do bratrových úst, nohy mu jemně obemkl kolem pasu a vypadal, že hojen tak nepustí.
Itachimu chvíli trvalo, než se mohl nadechnout.
"Takže to mám brát jako souhlas?" Naklonil mírně hlavu v rádoby nechápavém gestu a chytil bratříčka opatrně za boky. Pak do něj naráz až do poloviny pronikl.
Sasuke prudce trhl hlavou a prokousl si ret, aby nekřičel.
"T-to… to nejde!" Vydechl zoufalým tónem.
"Neboj," starší se v něm trochu pohnul a mírně ho pohladil po vlasech. Když viděl, že Sasukemu z koutka oka tečou slzy, řekl si, že na něj půjde trochu jemněji a dál už do něj pronikal pomalými, šetrnými pohyby. Jeho bratr jen zarytě mlčel a snažil se to vydržet, jak nejlépe to šlo, dokud se Itachimu nepodařilo najít ten správný úhel, pak hlasitě vydechl a konečně se i značně uvolnil, celým jeho tělem projela znovu ta zvláštní vlna potěšení.
Bratr ho donutil pootočit hlavu, aby u viděl do očí.
"Miluju tě Sasuke," řekl tiše a okamžitě ho znovu políbil, zatím co jednou rukou se vrátil k jeho mužství a začal jej zpracovávat v rytmu přírazů.
Mladší Uchiha byl z toho všeho úplně mimo, jak mu tohle může jen tak mimochodem říct? Teď o tom nechtěl ani nemohl přemýšlet, jeho tělo se poddávalo tomu úžasnému pocitu, mírně se prohýbal v zádech a snažil se vycházet Itachimu vstříc, pozoroval ho zastřeným pohledem a měl pocit, že ho nikdy nebude mít dost, že chce tenhle moment napořád.
"Už se nebojíš?" Zeptal se provokativně dlouhovlasý.
"Já se nebál!" Sykl Sasuke.
"Ne? Vždyť si vypadal, že si strachy zkameněl, ani ses nehnul," usmál se nevinně.
"Tak mi sundej ty blbý pouta!" Škubl Sasuke demonstrativně zápěstími, protože tohle už jeho ego opravdu neuneslo, celou dobu si tu s ním dělá co chce.
Itachi zauvažoval, jestli to chce udělat, ale pak zhodnotil situaci jako zajímavou a na moment přestal, aby sáhl na stůl pro klíček.
Jakmile měl Sasuke ruce uvolněné, sedl si mu stále s dávkou opatrnosti na klín, nohy mu omotal kolem pasu a jemně ho kousl do rtu v dravém polibku, rukama zatím přejížděl po každičkém svalu na jeho zdech. Po chvíli ho povalil na záda na postel a sám začal udávat tempo přírazů, přičemž se naprosto zapomněl kontrolovat a hlasitě sténal, dokud nevyvrcholil. Itachi se v něm musel ještě několikrát pohnout, ale taky netrvalo dlouho, než Sasuke ucítil, jak ho naplňuje bílá tekutina.
Opatrně slezl a lehnul si vedle Itachiho, přičemž pomalu vstřebával zážitky předchozích pár minut.
"Seš sladkej."
"Mohl bys to přestat komentovat?" Zavrčel Sasuke, pokusil se zvednout a až teď si uvědomil, že tohle bude asi ještě chvíli bolet. Začal se opatrně soukal do kalhot a rozhlížet po pokoji,, kde má boty.
"Kam jdeš?" Usmál se na něj druhý v klidu relaxující stále na posteli.
"Kam bys řekl, skočit si do studny, potřebuju se umýt" odsekl mladší svým typickým tonem, ani nevěděl, co ho tak podráždilo, možná to, že z celé té situace byl hrozně zmatený a Itachi to bral úplně v klidu. Jakmile zmizel za dveřmi, Itachi se znepokojeně rozhlédl po pokoji a rozhodl se ho dát do pořádku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki Aki | Web | 14. června 2015 v 22:00 | Reagovat

Ako sa hovorí , kto si počká ten sa dočká. :D  V tomto prípade sa vyplatilo počkať na dielik tejto mega, úžasnej poviedky.Som veľmi rada , že si ju konečne pridal , aj keď človek sa musí cítiť na napísanie určitej poviedky, občas nie je chuť ani nálada.Som veľmi zvedavá s akou poviedkou ma nabudúce znova milo prekvapíš, už sa neviem dočkať.

2 Yukki Yukki | 15. června 2015 v 9:08 | Reagovat

Super sice po delsi dobe ale vyplatilo se =) Doufam ze nebudem muset cakat zase tak dlouho =D Takze sup sup.. dalsi =)

3 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:13 | Reagovat

He always finds faults with everybody.

He’s back on his feet after a long period of debt and unemployment.

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:39 | Reagovat

He said a stupid thing and tried to save face by saying he misunderstood me.
Don't worry. You'll be all right.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama