Když zavřeš oči (ItaSasu) 10

26. června 2015 v 20:24 | SasuKe |  Když zavřeš oči
Tak sme vám připravil další díl, snad naskočí, časování článků dlouho nezlobylo. :D


10 - Opravdové pocity

Černovlásek se procházel venku skoro hodinu, nebyl si jistý, jestli se chce jen tak vrátit, vůbec nevěděl co má dělat, co si myslet. Pokaždé když si vybavil nějaký jednotlivý moment, kdy si to celé užíval a dával to hlasitě najevo, musel se ošívat.
Když se konečně vrátil dovnitř, už tam byli i zbylí členové zdejšího blázince. Konkrétně ve dveřích okamžitě skoro naboural do Deidary.
"Co tu blbneš ty naše emo sluníčko, sedni si někam," balancoval s rukama plnýma vajec.
"Mohl by sis už odpustit-" Sasuke mu chtěl jako obvykle vyčíst jak přiblble ho oslovuje, když se zarazil při pohledu na svého bratra a Sasoriho, seděli na gauči a celkem dobře se bavili.
"Pojď sem Sasu," zavolal na něj Itachi a rukou mu naznačil, aby se posadil vedle něj.
Měl sice sto chutí po něm něco hodit, otočit se a odejít, ale k nepochopení svému a zřejmě o všech ostatních, si udržel chladný výraz ve tváři a šel se k nim posadit.


"Byl ses projít?" Zeptal se ho bratr, jelikož byl dlouho dobu pryč.
"Ne, hledal jsem bankomat, proto mi to tak trvalo."
"Nebuď pořád tak nerudný!" Rozcuchal mu vlasy a pak se otočil zpět na Sasoriho.
"Takže říkáš, že babička napeče tolik co vždycky?" Vrátil se k jejich původní konverzaci.
"No řekla abys přišel i s Deidarou, tak určitě řádně připraví něco dobrýho," zakřenil se Sasori.
"Kam přišel?" Zamračil se Sasuke.
Bratr se mu to chystal vysvětlit, ale Sasori byl rychlejší.
"Při poslední bouřce nám spadl strom na stodolu s kozou, soused už nám to pomohl odklidit, ale potřebujeme to opravit, tak mi s tím zítra tvuj bratříček trochu pomůže," usmál se sladce, "že jo?" Zamrkal na Itachiho jako neviňátko, až z toho Sasukemu trnuly zuby, opravdu měl hrozné nutkání Itachiho prostě obejmout a dát najevo, že se dělit nebude, ale hrdost mu to nedovolovala.
"Měl bych jít ven zkontrolovat Tobiho, on se v tom kurníku snad zasekl," postěžoval si Itachi.
"Jestli chceš, můžeš jít zítra s náma a hlídat jí, aby se tam nepletla," navrhl pak Sasukemu.
"Jeho babičku?" Nadzvedl Sasuke jedno obočí a oba mladíci propukli v smích.
"Tu kozu Sasuke," odpověděl Itachi, když se trochu uklidnil, ale stále chytal dech.
"Ne dík, já pudu pomoct Tobimu," řekl a vstal, načež všichni nechali svojí činnosti a zůstali na něj koukat.
Uchiha strnul, začal rychle přemýšlet, co to vlastně řekl, nebyl si jistý, ale měl strach, že poznali, jak ho to celé štve, poznali to na něm? Zmateně se rozhlížel po těch třech.
"C-co sem řekl?" Vysoukal ze sebe opatrně.
"Ty jdeš pomáhat? Sám od sebe? Nemáš teplotu?" Vyskočil Itachi a hned mu přiložil ruku na čelo, načež se ty dva začali jako na povel smát.
Sasukeho okamžitě pustila paranoia a prudce ho od sebe odstrčil, už jen proto, že ho vyvádělo z míry, kdykoli ho měl u sebe tak blízko, neuvěřitelně jej to znervózňovalo.
"A nemáš ty něco lepšího na práci, než si ze mě pořád dělat srandu?" Zamračil se a chladně odešel, co nejdřív si hodlal zalézt do postele a vyspat se z celého toho dne.

Druhý den se probudil až kolem jedenácté k velkému překvapení, že ho vůbec tak dlouho nechali spát. Líně se převalil na posteli a povzdech si.
Oblékl se a rozespale se coural do koupeny, když za sebou uslyšel známý vlezlý tón.
"Kolik pak stály ty džíny?" Itachi stál ležérně opřený o futro se sklenicí limonády a sledoval Sasukeho, jak se pomalu sune od schodiště.
"Hodně," odpověděl jeho mladší bratr, aniž by se na něj podíval.
"A až je zničíš, předpokládám, že nový budou stát ještě víc."
"Pochopitelně, mam v nich pěknej zadek, nic horšího nechci," odpověděl Sasuke, zatím co sahal po kartáčku.
"Nepochybně," přejel Itachi jeho očima jeho pozadí v černých kalhotách.
Zatím co Sasuke dokončoval ústní hygienu a byl vysoce zaneprázdněný úpravou svých vlasů, jeho bratr nenápadně dovřel dveře a stoupl si k Sasukemu zezadu, v tak malé místnosti stál nalepený skoro na něm, ale ten ho prozatím stále ignoroval, dokud neucítil, jak si ho přitahuje kolem pasu a vzápětí líbá na krku.
"Copak ses pomátl?" Ošil se hned v panice.
"Pravděpodobně," odpověděl jeho bratr klidným, vyrovnaným tónem jako obvykle.
"Poslechni tohle se nesmí nikdy dozvědět! A my bysme měli taky- nah!"
Drobnější černovlásek prudce zvrátil hlavu, zatím co jeho bratr se teď mohl k jeho krku dostat ještě lépe. Jednou rukou mu vyhrnul triko a tiskl ho k sobě a druhou mu opatrně zajel za lem kalhoty.
"Dozaj*lu!" Sasukemu se zrychloval tep, nemohl se udržet, nejradši bych ho odstrčil a poslal do příslušných míst, ale nešlo to.
Z ničeho nic se rozletěly dveře, mladší Uchiha sebou prudce škubl, ale víc se ani nehnul, zůstal tam úplně zkameněle stát, ani ho nenapadlo dostat Itachiho ruku ze svých kalhot.
"Hele Itachi pohni, řeklo se že pudeme před obědem, nechci to dělat do zejtra!" Promluvil blonďák, jako by si ani ničeho nevšiml.
"Vypadám snad, že jsem už obědval?" Nadzvedl Uchiha jedno obočí.
"Dělej!"
Hladový byl blonďák extrémně nevrlý, zvlášť když věděl, že na něj čekají koláče Sasoriho babičky, za to nevypadal vůbec zaskočeně z toho co viděl. Jakmile se otočil a dveře za sebou znovu zavřel, Sasuke se konečně trochu oklepal a vymanil z Itachiho objetí. Ten mu ani nebránil, protože jeho nálada byla ta tam.
"Co to… Proč nic neřekl? Proč si mu ty nic neřekl?! Proč… Musím mu něco říct!" Sasuke se během pár vteřin upravil, úplně viděl jak to budou všichni řešit a dobírat si ho po zbytek života, pokud jen to.
"Klídek, on to nikomu neřekne, promluvím s ním, tak se nečerti," povzdech si Itachi a přejel mu rukou po tváři.
"Sakra nech toho! Zatracenej úchyle, pořád můžu tátovi prásknout, že spíš s klukama!" Zavrčel naštvaně mladší a odstrčil ho.
"Ale nepráskneš, nebo se mu mám pak svěřit, jak se ti to se mnou líbilo?" Zašklebil se, vždycky věděl, jak ho uzemnit.
"Sklapni! To je tvoje verze!" Sasuke zrudl a naštvaně otevřel dveře.
"Sasuke?"
"Co ještě?"
"Miluju tě."
"Řekl to zase!!! Jak může tohle říkat!" Pomyslel si a vystřelil ven jako namydlený blesk, Deidara s Tobim se plácali venku, Deirada právě vytáhl ze studny dva kýble s vodou a vyrovnával je na zem, zatím co Tobi se prostě válel na sluníčku.
"Tak kde je ten Itachi?" Zeptal se blonďák, když uviděl jeho drzejší kopii nasupeně se vyřítit ze dveří.
"Nevím, já toho blbe*ka nehlídám."
"Copak se stalo?" Koukal na něj úplně nechápavě modrýma očima.
Sasuke se nadechl, ale pak už uviděl přicházet Sasoriho, který je očividně přišel vyzvednout, to byl poslední člověk, před kterým chtěl něco řešit. Navíc Deidara vypadal, že mu možná právě s tímhle dá pokoj, třeba je v něm kouska slušnosti.
"Vůbec nic, jen sem tady a s váma," založil si ruce a posadil se na lavičku.
Za okamžik už vyšel ven i Itachi.
"Ita-chan!" Sasori mu nadšeně zamával, čímž snížil Sasukeho náladu do hlubin pekelných.
"Sasuke, ty teda nejdeš s náma?"
Mladší se na bratra vztekle podíval: "Ne, já jdu s Tobim hrabat seno!"
Popadl hrábě, vytáhl Tobiho na nohy a chtěl jít, když je Deidara zastavil.
"Počkej Sasu, vem si tyhle," usmál se a šel k němu, aby mu podal jiné hrábě.
Uchiha to nechápal a ani nečekal žádnou levárnu, dokud je neměl v ruce a Deidaru dostatečně blízko u sebe, ten se k němu naklonil a zašeptal: "Ale stejně, když si přijel, tak bych nečekal, že i ty..."
Podle se na něj usmál a vychutnával si šok v Sasukeho obličeji, který to nečekal a následný přechod v zuřivý výraz, kdy se z něj začalo téměř kouřit.
"Já ne! Jasný?! Já ne!" Přitáhl si ho za triko a napůl zakřičel.
Deidara se upřimně rozesmál, rozcuchal mu vlasy a spokojeně odcházel směrem k Itachimu a Sasorimu, kteří netušili, co že mu zase provedl.

Jakmile seděli v chalupě, kde je celkem čiperná starší paní obskakovala s občerstvením, Sasori šel pro nářadí a všechno co budou potřebovat.
Když se na okamžik vzdálila, Itachi se diskrétně naklonil ke kamarádovi: "Hele k tomu před tím, byl bych rád, kdybys to před Sasukem nezmiňoval, on si některý věci víc bere a zrovna tohle..."
Větu nechal záměrně nedokončenou, bylo mu jasné, že Deidara pochopil.
"Spolehni se," zašklebil se blonďák.
Mezitím Sasuke zkoušel vychladnout z celého dnešního dění, Itachiho drzost ho vytáčela, neopatrnost snad ještě víc a Deidara ho naprosto dorazil. Navíc teď je jeho bratr někde s tím perverzákem co by ho nejradši od rána do večera určitě osahával. Určitě tam před tím pitomcem v tom horku chodí jednoduše bez trika jako dycky, protože nemá žádnou soudnost a… Na moment se zastavil nad představou Itachiho těla lesknoucího se na sluníčku, jak spravuje střechu a tak trochu se viděl někde pod slunečníkem s limonádou a popcornem.
"Hrabeš, nebo okopáváš brambory?"
Sasukeho myšlenky se hned vrátily do reality, když ho Tobi vyrušil.
"Hádám že možnost za C dělat něco příjemnýho by nebyla?" Zašklebil se.
Jak se má soustředit na cokoliv, když ví, že Itachi tma bude s ním celý odpoledne, nebejt tam ta blonďatá vlezdoprdelka, asi by se tu už zbláznil.
"Proč sem vůbec nešel s nima? Měl bych to pod kontrolou!"
"Dneska nějakej nervózní," zakřenil se znovu Tobi.
"Hm, aby ne," odsekl Sasuke a hleděl si chvíli svého, než se mu v hlavě začala rodit podivná myšlenka.
"Jak dobře se vlastně brácha zná s tim bl- Sasorim? Znáte se všichni od dětství?" Zeptal se a snažil se znít celkem nezaujatě, aby náhodou Tobi nepojmul podezření.
"To se musíš zeptat bráchy, já sem se sem přistěhoval před čtyřma rokama z města, ale pokud vím, ti tři se znaj snad odjakživa," pokrčil rameny.
"Přistěhoval? Kolik ti bylo?"
"Patnáct, naši měli nehodu a musela si mě sem vzít teta," vysvětlil.
Sasukeho to zaujalo, takže ten kluk bydlel ve městě? Nikdy by to do něj neřekl, vypadal, že je na život tady zvyklý.
"Ehm a jak… ..si to zvládal?" Zeptal se opatrně.
Tobi se na něj podíval a zasmál se, pak odložil hrábě a sedl si na trávu.
"Dycky mě spíš užilo na pitomosti než na práci, ale to vysvobození od školy, to byla spása," protáhl se spokojeně a pak sebou praštil na záda, "co myslíš, že mi tu tak chybí? Ve městě byly jen vzpomínky na rodiče. Mám tu partu kamarádů, s nima se tu člověk nikdy nenudí, viděl si, ne? Je tu klid, lidi jsou tu přátelský, nikdo nikam pořád nespěchá, o tom co budem dělat si rozhodneme každej den sami. Pro někoho peklo pro někoho ráj, osobně mi nepřijde že by se to tu nějak drasticky lišilo až na tyhle drobnosti. Přece jen je asi jedno kde si, záleží s kým si a já tam byl sám."
Uchiha se zamyslel, v jho podání to vážně znělo jako ráj. Jenže on měl ve městě všechno na co si ukázal, byl oblíbený a uznávaný ve škole a… Někde v jeho svědomí se objevila malá jiskřička pochybností. Uvědomoval si, že většinu kamarádů si prostě koupil, to čemu říkal volnost byl spíš nedostatek času ze strany jeho mámy vynahrazovaný hromadou nesmyslů. Kdo mu tam vlastně rozuměl?
"Musíme to dodělat," podotkl trochu rozhozeným tónem a vrátil se k práci.

Kolem půl sedmé šel Sasuke do kuchyně, aby vzal pro oba něco studeného na pití, to že první co uviděl , bylo jak na stole sedí Deidara a zrovna si vylil na hlavu skleničku s vodou mu málem způsobil smrt.
"Co tu děláš? Už jste zpátky? Vyděsil si mě," zavrčel a obešel ho.
"Snad si tu podlahu a stůl aspoň utře!"
"Ne jen já, ale už to skoro maj všechno hotový," pokrčil rameny, Sasuke se zasekl, jako by ho zalili do betonu.
"Jen ty?! Kde je Itachi?!" Vyhrkl.
"U Sasoriho?" Zakroutil nechápavě hlavou druhý.
"To si je tam prostě nechal?! Spolu?!"
"A co si chtěl abych udělal, Sasu?" Svraštil obočí.
Ať mu tu teď řekne cokoliv, stejně to bude k ničemu.
"Nic..." Sykl tiše a vzal dvě skleničky, když ho najednou Deidara chytil za paži.
"Nenapadlo tě mu trochu věřit?"
Sasuke se na něj zmateně a šokovaně podíval.
"Věřit? VĚŘIT MU? Dyť to tady spolu dělali, netvař se, že to nevíš!" Vykřikl nepříčetně.
"Vím toho o Itachim daleko víc, než si myslíš, stejně jako jsem to věděl o tobě už dřív," zašklebil se záhadně.
"O-o mě? Jak si asi mohl něco vědět o mě, dřív sme spolu nic neměli!" Vyprskl dotčeně Sasuke.
"Mluvím o tvojí roztomilé lásce k Itachimu, ne o tomhle," protočil panenky.
Sasuke zrudl, vyškubl se mu a udělal dva kroky vzad.
"To není pravda!" To bylo jediné na co se za dané situace zmohl.
"Poprosil mě ať tě tím netrápím a ty se očividně zvládneš dostatečně týrat sám, tak se teda budeme tvářit, že k tomuhle rozhovoru nedošlo," zasmál se, vyšel ven a nechal ho tma zkoprnělého.
Uchiha zůstal koukat na skleničky ve svých rukou a sesunul se pomalu na zem.

O dvě hodiny později seděli všichni u večeře. Zatím co Sasori a Tobi se hádali o nějaké křížovce, Sasuke přepočítával, kolikrát si to čistě hypoteticky mohl jeho bratr se Sasorim rozdat od doby co Deidara odešel, než se vrátili, Itachi pořád vstával, aby něco uklidil na svoje místo, protože v tom binci se zkrátka nemohl v klidu najíst.
"Chci s tebou mluvit," oznámil mu jakmile s znovu sedl potichu, hodil na něj vážný pohled a odešel ven.
Itachi netušil o co mu jde, domýšlel si že nejspíš o jejich společnou noc, nebo dnešní ráno, chvíli počkal, až si ho nebudou všímat a pak se tiše vytratil ven také.
Zprvu Sasukeho nemohl vypátrat, když se rozhlédl. Ten stál opřený u cesty o ohradu a čekal na něj.
"Co si potřeboval?" Zeptal se když k němu došel.
"Proč jste tam zůstali tak dlouho sami?" Ani se na něj nepodíval, koukal kamsi na špičky svých bot a jeho hlas zněl značně rozhozeně.
"O nic nešlo, prostě sme to jen uklidili a-"
"Proč bych ti to měl věřit?!"
"Já bych ti tohle přece neudělal," rukou mu přejel po rameni, ale Sasuke prudce cuknul a teď se mu zadíval do očí. V tom pohledu byl jakýsi záchvěv zoufalství, strachu a zároveň odhodlání.
"Taky tě miluju! Chci s tebou už zůstat pořád!"
Itachi zůstal němě stát a vstřebávat co mu Sasuke řekl. Rozhodně nečekal, že by to přišlo, určitě ne, že tak brzo. Navíc měl pocit, že pohled na věc jeho bratra je o dost jednodušší než byla realita. Uvědomuje si vůbec vážnost toho co řekl?
"Je pravda, že tě moc miluju Sasuke, já po tobě nechci abys mi byl napořád nějak oddanej neboj, jenom-"
"Já s tím problém nemám, já nespím s každým koho potkám! Vlastně… Už ani nikdy nikoho jinýho nechci, ale nemůžu - nemůžu jestli to takhle bude dál," semknul pevně rty.
"Itachi?! Kde seš do háje?" Za dveří se vynořil Deidara a očividně se naléhavě sháněl po starším Uchihovi.

"Necháme to na později," řekl Itachi klidně a zamířil za hlasem.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Mrs.Pink♥ Mrs.Pink♥ | Web | 26. června 2015 v 20:37 | Reagovat

Moc dobré :-)

2 Yuuki Yuuki | 26. června 2015 v 23:02 | Reagovat

Moooc krásný.. chtelo by to zitra dalsi.. =D ne kecam..ale moc se ti to povedlo. =)

3 chikkuru chikkuru | Web | 28. června 2015 v 8:15 | Reagovat

Další diel prosímmmmmmm:)

4 Aki Aki | E-mail | Web | 28. června 2015 v 14:35 | Reagovat

Hmmm super, mega dielik SasuKe. Ako sa zdá si opäť vo svojej skvelej forme.

5 SasuKe SasuKe | 28. června 2015 v 15:03 | Reagovat

Všem moc děkuju za komentáře, mám radost, že se vám to líbí. Popravdě prostě mám čas, mám chuť, opadl ze mě takovej ten silnější stres ze školy a toho všeho, můžu se zabývat myšlenkama, takže  se mi teď líp píše. Chci toho využít a pár dílů napsat, než zase  spadnu do toho, že budu celý prázdniny někde jezdit. :D
Mám radost, že vás to stále baví číst, budu se snažit něco na co bude nálada zase napsat.

6 Michaela Michaela | 30. června 2015 v 20:20 | Reagovat

na tuto poviedku som sa moc tešila :D prosím daľší diel :)

7 chikkuru chikkuru | Web | 1. července 2015 v 20:30 | Reagovat

Daľšia časť nebude?

8 Yuuki Yuuki | 12. července 2015 v 0:48 | Reagovat

No taaak.. nenech nas cekat =) vis jak se to deprimujici? teda alespon pro me =D

9 Yuuki Yuuki | 22. července 2015 v 23:09 | Reagovat

Ty me chces znicit..? To neni od tebe pekne.. =D

10 Yuuki Yuuki | 4. října 2015 v 22:41 | Reagovat

Tak kdy se dočkám pokračování? Docela mě  nebaví koukat sem každej den několikrát a nic tu nevidět :'(

11 SasuKe SasuKe | Web | 21. října 2015 v 23:36 | Reagovat

[10]: Pokračování bude asi až v listopadu, dřív se k tomu teď nedostanu, mám rozepsané ještě nějaké jednorázovky a hodně práce.

12 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:04 | Reagovat

I’ll have to do without a car for a while.
Who (the hell) do you think you are?

13 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:39 | Reagovat

I got on the bus on Oak Street.

14 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 22:58 | Reagovat

Stop crying and complaining! You have to pull yourself together now.

15 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 10:37 | Reagovat

I lost my way. Can you help me?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama