Déšť

11. května 2015 v 17:38 | SasuKe |  Povídky

Není to slohovej útvar, je to spíš jen taková hromada slov z mojí tvorby, přesto se mi to líbí, myslím, že se to povedlo. Kdysi sem psal víc takových povídek bezejmen a míst, kde si každý vybavil co chce, tahle mi to hezky připomněla.


Pusťte si k tomu pro dokreslení atmosféry tuhle hudbu pokud chcete - https://www.youtube.com/watch?v=ep7w3rTcApo

Kroky, jeden vedle druhého zanechávající stopy v písku.
Cesta plná prachu a ticha co nemůžeš slyšet.
Ticho co slyším jenom já.


Věci které vidíš jen ty, protože já se nedívám.
Zatím co ty vždycky koukáš všude kolem.
Vidíš všechno kromě mě. Tak proč pořád jdeme spolu? Proč se zastavíš pokaždé, když zastavím já, jestli nevíš, že tu jsem.
Pokaždé když začne pršet se ptám, proč neseš deštník tak, že se pod něj vejdu.
Mluvím a nikdy neodpovíš.
Pokládám otázky a ty je neslyšíš.
Křičím a ty se usmíváš. Tak proč tu jsem?
Proč jsem jediný člověk který zná a sleduje každý krok co uděláš, když se můžu jen koukat?
Proč nemůžu odejít?
Je mi zima, pořád prší a fouká ledový vítr. Chci domů.
A nemůžu jít.
Kdo jsi? Kam jdeš? Kam se dostaneš?
Proč to chci vědět?
Nebaví mě to.
Vezmu kámen, hodím a ty ho chytíš. Víš kdo házel?
Víš o mě? Mám házet dál, aby ti to došlo? Chytíš je všechny? A co pak uděláš?
Chci to zkusit, ale ty se otočíš, koukáš po lidech kolem. Pochopitelně.
Uvědomuješ si, že tu jsem, ale nikdy to nebudeš chtít přiznat. Je to pohodlnější? Překážím, tak to je?
Je tu zima a déšť neustává. Proto se tak klepu, proto tak trhaně dýchám, tak si vysvětluješ to, že se mi třese hlas a všechny ty kapky dopadající mi k nohám. Protože já nikdy nepláču, nikdy nemám strach, nic mi nikdy nevadí, neexistuju.
Tak radši zůstaň stát zády a dál se rozhlížej, protože přestalo pršet a možná prostě běž, protože mě nebaví sledovat tvá záda.
Vážně sem to já, kdo se se vším snadno vyrovnává a přehlíží chování lidí kolem, nebo se prostě bojíš si přiznat, že si to všechno uvědomuju?
Nikdy mi nikdo nevysvětlil, proč tudy jdu nebo co tu děláš ty.
Nikdy tu zřejmě opravdu nebudu.
Takže proč stojíš a čekáš pokaždé, když už nemůžu jít?
Proč se pak otáčíš zády, kdykoli se ti pokusím něco říct.
Proč děláš, že neslyšíš a nerozumíš.
Přitom když padám, jako by náhodou mě chytíš a pak neodpovídáš na moje otázky, protože tu přece nejsem.
Proč vidíš jen to co chceš.
Nesnáším tě!
Můžeš přestat dělat, že tu nejsem?!
Proč to nejde někdy jednoduše?!
Proč existuju, když si to uvědomuju jen já?!
Nezasloužím si být vidět?
Rozumíš tomu co říkám, proto jdeš pryč?
Zase slyšíš jen to co chceš.
Posloucháš slova a nechceš rozumět pointě.
Tak jaký má smysl snažit dál mluvit?
Rozběhnu se po cestě plné kaluží s nevinným úsměvem. Přece víš, že máme jen jeden deštník a je to ještě hodně daleko, už chápeš, proč tě nechávám ho nést?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marshmallow Marshmallow | 11. května 2015 v 18:24 | Reagovat

Je to krásný.

2 Sayuri Sayuri | Web | 11. května 2015 v 20:07 | Reagovat

Krásné :)

3 SasuKe SasuKe | 11. května 2015 v 21:58 | Reagovat

Děkuju za komenty. ^^

4 Aki Aki | Web | 11. května 2015 v 22:00 | Reagovat

Wau opäť úžasne napisane,ale ço ine by som od teba očakavala,než skvelu tvorbu.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 0:25 | Reagovat

I’m on my way.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:42 | Reagovat

Tom fell in love with Sue at first sight.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 9:19 | Reagovat

He’s reasonable and tries to meet his coworkers halfway, when possible.

8 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 17. července 2017 v 2:04 | Reagovat

I have to say I am quite obsessed with making lists. Lists help me stay organized sooo much! And having a calendar I can write on also helps out. Great tips! Especially for bloggers.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama