Květina bez vody

29. března 2015 v 1:46 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce


Květina bez vody




Narovinu nevím co mě to napadlo dávat všemu tak divný názvy a vypisovat najednou nějaký momenty z historie Naruta, ale nemůžu si pomoct, každej večer mám chuť něco podobnýho napsat.



Stála uprostřed cesty, částečně skrytá v zákoutí stromu a srdce jí bušilo jako splašené. Nechtěla věřit, že tady na něj opravdu čeká, bylo dost pozdě a rodič musí mít jistě strach, že se toulá venku. Jenže poprvé v životě cítila ten svíravý pocit, který jí nedovoloval nic než jednat.
Uvědomovala si to, že je jediná kdo tomu může zabránit. Sasukeho sledovala od doby kdy byli ještě malé děti, tehdy se na něj jen zpovzdálí dívala a usmívala se, kdykoli jí pohled opětoval, raději utekla, protože sama netušila co dělat. Zase tolik se nezměnilo, pořád nevěděla co říct, ve chvíli, kdy padne pohledem do jeho temných očí, ale i kdyby měla jen mlčet a zadržet ho, udělá vše co bude moct. Vždyť se stal jejím důvodem proč žít.
Mohlo to znít bláhově, ale dívčí srdce si vybírá dlouho, pečlivě a když si vybere, nechce svou volbu měnit. Sauske se pro ní stal daleko víc, než jen týmovým parťákem, byl někým koho nechtěla ztratit, byl tím co jiní nazývali světlem v tunelu.
Jakmile uslyšela kroky, téměř zapomněla dýchat, až nezvykle klidně a pomalu vyšla zpoza stromu, ale se mu postavila do cesty. V jeho temných studánkách se odráželo světlo měsíce. Ticho. Nikdo nic neříkal. Stála tam a dívala se na něj.
Věděl proč přišla, někde v hloubi cosi podobného čekal, i když spíše od Naruta než od ní, dívky která se cítila zraněná každý jeho křivým slovem, zřejmě ji v tomhle směru podcenil. Nadechl se, aby vyslechl co mu chce říct, přesto že jí úpěnlivá prosba jasně vyzařovala z tváře i beze slov a on odpověď znal, ještě než ji mohla vyslovit.
Několik připomínek toho co pro ni znamená a nejen pro ni, ale i pro ostatní lidi ve vesnici. Třesoucí se hlas prosící o jediné a slibující zázraky. Co by na tohle měl říct? Každým dalším slovem ji jen zraní. Několika pomalými kroky ji obešel směrem k braně Konohy.
"Sasuke-kun!" Hlas jí přeskočil a tón se změnil. Další prosby, aby neodcházel. Musela mu to říct, musela mu znovu říct, jak moc ho miluje, protože í tohle trhalo srdce.
Otočil se, aby jí vrazil poslední ránu do hrudi dalšími ledovými slovy, kterých měl pro ni vždycky dost.
"Jsi pořád tak otravná," bylo to tady když jí to řekl poprvé. Bylo to před dvěma roky, kdy byli společně postaveni jeden vedle druhého jako tým. V den kdy získala své první naděje na společnou budoucnost s ním. S tím koho milovala tak, že by se vzdala všeho. A přesně tady a teď se jí rozhodl ty naděje vzít.
Na zem dopadlo několik kapek jejích slz.
Její pohled se změnil, tohle bolelo a všechna ta bolest se zrcadlila v jejích očích, ale ona byla silná, byla kunoichi. Všechny dívky spolu se srdcem schopným se zamilovat a bezbranně se tak někomu odevzdat dostanou i jeden výjimečný dar. Unést jakoukoli bolest.
Její ramena se třísla a hlavu sklopila k zemi. Její naděje že ho zastaví se rozplývaly jako ranní mlha. Proto se rozhodla požádat ho o jediné.
"Vezmi ne s sebou! Udělám cokoli, pomohu ti s tvou pomstou, ale Sasuke-kun prosím neopouštěj mě!"
Vážně by toho byla schopna, opustit všechno a všechny kvůli němu.
"Jednou si mi řekl, že lidé když jsou sami, cítí bolest. Už tomu rozumím, mám přátele, rodinu, ale pokud odejdeš, bude to totéž jako bych zůstala sama!" Její srdce promlouvalo.
Bylo jedno kolikrát jí zopakuje, že zůstat nemůže, protože zpřetrhat všechna pouta s přáteli, bylo o tolik jednodušší, než přetrhnout to jediné. Jeho podstata byla stát se mstitelem. Musel naplnit svůj osud a pomstít svou rodinu, neexistoval nikdo a nic, kdo by ho v tom okamžiku mohl ještě přesvědčit, ať to nedělá, jeho vlastní bratr mu nasadil do hlavy čirou posedlost.
"Jestli teď odejdeš, budu křičet!"
Ztratila všechno, právě teď a tady a v zoufalé touze bojovat boj, který nemohla vyhrát byla schopna naprosto všeho.
Náhle stál přímo za ní, rychlím pohybem se dostal několik centimetrů za její záda.
"Děkuju ti."
Dívka vytřeštila oči. Nikdy jí neřekl nic podobného. Nikdo by neuvěřil, že právě tenhle mladík jí něco takového řekl.
Byla to poslední slova která slyšela, než se jí začaly zavírat oči. Ztrácela to co dávalo smysl, to co ji nutilo žít, přesto se ho stále nedokázala vzdát.
Uvedl ji do bezvědomí a nechal ležet na lavičce, nemohl riskovat, že někdo zhatí jeho plány. To co jí řekl byl jeho veškerý projev emocí, jediný jaký si mohl dovolit. Nevydržel. Nemohl se k ní chovat do poslední chvíle jako k někomu, na kom mu za mák nezáleží, přes všechno co pro něj udělala.
Bylo v tom poděkování, omluva, soucit, rozloučení...
Víc nepotřebovala, Naruto na ni dá pozor, postará se o ní, konec konců ji miluje a může jí nabídnout daleko víc než on. Tahle jistota mu stačila, aby zpřetrhal všechna svá pouta s ní.
Byla výjimečná, byla to úžasná dívka a ještě lepší se teprve stane za pár let, byla upřimná, starostlivá, obětavá, dalo by se říct téměř dokonalá, ale ne pro něj.
Nebyla pro něj, v tom byl ten problém. Jeho cesty byla odlišná od té její, nemohl zůstat ve vesnici a žít klidný život s ní, protože jednoho dne by litoval. Věděl to, že by mohl být šťastný, ale nikdy ne úplně, nikdy by nedokázal vymazat stín minulosti, to co mu provedl, nadešel čas zúčtování.
Věděl že bude v pořádku a že tu teď není nic co by jí mohl dát, ani nic co by od ní mohl chtít, kdyby byly věci jinak, neublížil by jí, vždycky by jí chránil, protože i když to nikdy nevysloví, uvědomoval si, že je jedinečná, ale vybral si cestu nenávisti a pomsty, protože tam bylo jeho místo a ona patří sem. S tím vědomím opustil bránu Konohy a vydal se směrem k několika postavám zahaleným v temnotě noci a skryl v ní i všechen zbytek emocí, který v něm ještě zůstal, už je nebude potřebovat.
Sakura se k ránu probudila v hrozném šoku. Odešel. Opustil ji. Svým chladným krutým způsobem. Přesto cítila, že ho nemůže přestat milovat, nemůže bez něj žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Naoi Naoi | 29. března 2015 v 1:55 | Reagovat

Je to krásný. Strašně... Procítěný. A smutný. Ale krásný. Good job.

2 Aki Aki | Web | 29. března 2015 v 20:31 | Reagovat

Úplne trefní názov si dal tejto poviedke,lebo to , ako sa Sakura cítila pri strate Sasukeho je , ako keď kvet nemá vodu preto schvaľujem jeho názov iný by sa k nemu nehodil až tak.Za druhé každý vie, čo znamená jej meno však?. opäť si ma milo prekvapil , poviedka je úžasná, skvelá ,grandiózna,luxus. Normálne som sa stotožnila s pocitmi či už Sasukeho ,alebo Sakury. Mala som pocit, že stojím niekde blízko nich a ich city a pocity sa mi hlboko zarývajú pod kožu.Takže máš veľké u mňa plus,lebo to sa málokomu podarí aby som sa vžila do kože postáv. Síce je to smutné atď, ale život nie je stále iba svetlý a plný radosti má aj opačnú stranu, bolesť , ktorá s bolesťou kráča ruka v ruke.Hups opäť som sa trošku rozpísala,ak vadí tak gomen.

3 Sophia Sophia | Web | 8. dubna 2015 v 14:15 | Reagovat

Buuuuuuu  :(((( to je smutný :( ale líbí se mi to, mám ráda smutný povídky :) když tak na mým blogu taky píšu, tak se třeba koukni :);)

4 SasuKe SasuKe | Web | 10. dubna 2015 v 23:09 | Reagovat

Děkuju za komentáře, zase jste mi udělali radost. Určitě někdy zase projdu blogy a taky se vám ozvu. Dlouho sem nepsal tyhle depresivní věci, dlouho sem taky neměl tak silně negativní pocity aby to stálo za to, pak to chrlím jedno za druhým no. :D Aspoň něčím dycky oživím blog. :3

5 Koko~chan Koko~chan | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 16:19 | Reagovat

Krásný ale zároveň smutný :(

6 naruto109 naruto109 | Web | 9. května 2015 v 21:09 | Reagovat

je to takový smutný ale krásný,málem mi ukápla szla

7 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 17:35 | Reagovat

It slipped my mind what she asked me.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama