Tóny Osudu V.

13. června 2014 v 23:21 | SasuKe |  Tóny osudu
Pokračování...chudák Dai-chan.... xD




Naoki se sesunul do jednoho z křesel nahoře v pracovně a oči tupě upřel na knihovnu plnou nezajímavých titulů. Pokusil se dát si dohromady to všechno co se dneska stalo. Vlastně až teď mu došlo, jak moc s klidem vzal nakonec ten kluk to co se dozvěděl. Jiný by se v tom začal hned rýpat.

"No taky nemusíš vědět všechno," zašeptal si sám pro sebe, když si vzpomněl na ty jeho vlezlé otázky, proč se tváří jako by se nic nestalo. Nejspíš si představoval, že se tam sesype na hromádku.

"Tse, copak sem na jeho úrovni? Je mi to fuk, Jun je idiot, ať si s tou krá*ou třeba odjede do Disneylandu, koho to zajímá?" Zavrčel z představy, že ta odporná slečinka se stala jeho vyvolenou. Dozajista nepochopil vůbec nic z toho, jak se k němu celé roky choval. Měl vztek, chuť mu jednu vrazit.

Naoki se snažil vzít to trochu pozitivně, stejně není typ pro vztah, maximálně vztah s holkou na jednu noc to jo, navíc kdyby se o tom pak dozvěděl bulvár, to by měl s manažerem a celou společností teprve peklo, to jak ho otravují teď je proti tomu nic.

Promnul si rukou oči, protože v šeru které narušovala pouze lampička se mu dělaly mžitky a zrovna ho napadlo něco, co chtěl napsat.

Ani si neuvědomil po jaké době drží pero a že vlastně ta slova co kouzlí na papír před sebou tvoří celkem slušný text, právě nejlépe použitelný pro nějakou píseň, přesně takovou, jakou by zpíval on. Nebylo to nic romantického nebo procítěného, byla to jeho pravda, realita kterou zrovna žil.

"Realita," dal tomu název a pokusil se napsat řádky tak, aby se v nich tu a tam něco rýmovalo.





Ve škole druhý den Daisuke vypadal jako po bitvě s nepřítelem, byl unavený, usínal při vyučování na své rozvrzané lavici a občas mizerně pootevřel jedno oko, jako že učitelku poslouchá. Ta ho raději nechala být, když viděla, v jak žalostném je stavu.

"Co je to s tebou Daisuke?" Přisedl si k němu Kenta a posunul si brýle.

"Hm," zamručel otráveně, aby dal najevo známku života a dál si v klidu hověl.

"Ty víš, že tvé politické názory sdílím, zase tak moc si to vysvětlovat nemusel," řekl mírně sarkasticky a rozesmál se.

"Přišel jsem v jednu ráno!" Vysvětlil modrovlásek značně naštvaným tónem, chtěl se otočit na druhou stranu, aby měl pokoj, ale tam mu do obličeje nepříjemně zasvítilo sluníčko.

"Kde ste byli?" Divil se překvapeně Kenta, který měl večerku v devět hodin a ani slovo, že by ji nedodržel protože jeho rodiče nebyli úplně med.

"V baru pít," odsekl se vzpomínkou na natvrdlého zpěváka, jak do sebe lije jednoho panáka za druhým a ignoruje vše kolem.

"Pil si?!" Vypískl překvapeně jeho druh a skoro vyskočil ze židle.

"Já ne, já se díval," řekl ještě naštvaněji, protože už měl těch otázek dost, jak má komentovat něco takového? Kdyby mu řekl co všechno se včera stalo, kecne si z toho na zadek při nejmenším.

Jejich diskuzi a další případné vyptávání naštěstí přerušil hlasitě řinčící zvonek, aby oznámil hodinu chemie.




Bylo kolem čtvrté odpoledne a blonďák zaslechl šourání chodbou, jeho kaštanové oči a přesunuly pohledem ke dveřím. Čekal energický vpád toho uječeného děcka, které mu delší dobu dělalo společnost.

Tentokrát ale dveřmi spíše proklopýtal, jeho výraz značil únavu a následné překvapení, když našel Naokiho vzhůru a dokonce ne u televize či přehrávače.

"Ach, ty dnes děláš něco užitečného, že si tak brzo vzhůru, nebo si nemocný?" Musel si rýpnout, jinak to snad ani nešlo, i kdyby umíral, jeho se nedalo nepopichovat.

"Já nespal," oznámil mu triumfálně starší a ležérně se opřel s rukama za hlavou.

Naštvaně si sedl hned na pohovku naproti němu a ruce založil na prsou. Chtěl mu vynadat, ale nenapadala ho jediná rozumná věc co by řekl, takže na něj alespoň nenávistně zíral.

"Něco pro tebe," postrčil před něj blonďák bez vysvětlení kus papíru a dal mu chvíli si ho prohlédnout.

Daisuke se raději neptal ani co to je, začal číst, protože nejdřív myslel, že je to nějaký vzkaz nebo dopis, po chvíli, kdy zjistil, že řádky se skládají do pravidelných rýmů pochopil, co to vlastně drží.

"To je text?!" Vyhrkl bezhlavě a měl chuť začít skákat do vzduchu dřív, než zase přijde nějaké ale.

"Jo, vem si to a zavolej manažerovi, bude z toho určitě odvařenej," mávl rukou jeho společník.




Když se zpěvák kolem osmé uráčil přijít do obýváku, jelikož mu jeho milovaná služka ještě nedonesla nic k jídlu a žaludek to považoval hned za velezradu, měl dojem že přišel někam na telekomunikační centrálu. Co chvíli se ozýval telefon a když už teda nezvonil, tak někam volal Daisuke podle čísla poznamenaného pečlivě na papírku.

"Tak to mi nechybělo," řekl si sám pro sebe a odešel do kuchyně najít něco k jídlu.

Když to po půl deváté stále nekončilo, jen už všichni pomalu uzavírali pracovní hodiny, takže se telefony trochu zmírnily, sedl si vedle Daisukeho na sedačku a nedůvěřivě si ho prohlédl.

"Nechcete to třeba nechat na zítřek?" Nadzvedl jedno obočí.

"Ehm, jo ještě čekám potvrzení jedný schůzky a pro dnešek padla," zakřenil se modrovlásek.

"Nějak rychle ses do toho dostal," povzdechl si s představou nadcházejících povinností, na které bude dohlížet tahle malá bestie.

"Bylo to fakt těžký, když mi to pan Aizawa vysvětloval, chvíli sem myslel, že se z celýho toho systému zbláznim, ale pak nějak to šlo automaticky," usmál se.

"Nedělej z toho horor, seš obyčejná sekretářka," vyprskl tiše Naoki.

"Hele, byl bys od tý dobroty a přestal znehodnocovat všechno co dělám?!" Odsekl a naštvaně Daisuke, pak jejich potyčku přerušilo další řinčení telefonu.

"Fakt mi to nechybělo," řekl blonďák smířeně a hodil si nohy na stůl.

"Ano, jistě, děkuji," potvrdil zdvořile mladík cosi osobě na druhém konci drátu a vrátil se spokojeně na své místo. Zatvářil se na umření a na okamžik zavřel oči, přičemž svému tělu sliboval, že je to jen na chvilku.

"Vypadáš jako štěně," ozal se jízlivý tón kousek od jeho hlavy, který mu nedovolil odpočinek.

"Hm, dík," odsekl pěkně zmoženým tónem.

"Utahanej? Seš tu každej den, nemaj o tebe vaši strach?" Nadzvedl tázavě blonďák obočí. To mladíka celkem rychle probudilo z nenápadně se přikrádajícího spánku.

Téma na které nechtěl mluvit a raději ho hodlal pohřbít jednou pro vždy.

"Ani ne, sem docela spolehlivej hodnej kluk, víš?" Narážel tím na jeho přívětivé chování k vlastní sestře.

"Měl bys jít než mi tady usneš," ušlíbl se druhý, ale na Daisukem bylo jasně vidět, že už neudělá ani krok. Zůstal sedět na gauči a myšlenkami byl možná už v polospánku, jak napovídalo to, že nereagoval.

Starší vstal a tiše poodešel na chvíli na chodbu, pak se vrátil s jednou ze svých dek, kterou přes chlapce přehodil, ten se spokojeně sesunul do lehu a oddechoval o něco hlasitěji než normálně.

"Dobrou noc prcku," řekl s o něco nižším pohrdáním v hlase než bylo obvyklé.




Po celém domě bylo celkem ticho, jediné co budilo malého spáče byla vůně pizzy. Vůně čerstvé pizzy? Teplé?

Daisuke líně otevřel jedno oko a pak druhé, protože taková rána neznal. Postupně si uvědomil, že místo kde leží není spacák na dřevěné podlaze. No jasně, vždyť tu včera usnul!

To ale stále nevysvětlovalo to jídlo. Vstal a následoval příjemnou vůni, po které se mu už sbíhala chuť na jídlo.

Rozespalost z něj následně opadla, když vstoupil do chodby, kde uviděl na poličce ležet krabici se zmiňovaným lákavým obsahem a metr od ní Naokiho s nějakým klukem taky kolem osmnácti let.

Když mu došlo, že ho tam osahává a obšťastňuje polibky vytřeštil oči.

"Naoki!" Vydralo se mu za chvíli pohoršeně z úst.

"Kdo to je?" Vyštěkl, hned jak se na něj jmenovaný uráčil podívat a odlepit se na chvilku od toho druhého.

"Ehm, jak se jmenuješ?" Vrátil po chvíli zrak zpět na ústa toho bruneta u dveří.

"To se mi snad zdá!" Praštil se chlapec rukou do čela, při tom mu padl zrak na hodinky co nosil na zápěstí.

"Ježkovy voči! Naoki! Máme bejt za hodinu ve společnosti s tím tvým novým žvástem a ty se tady ocucáváš s...roznašečem pizzy?!" Konečně mu došlo, kdo je ten mladík, zatím co ho blonďák vystrkoval ven.

"Aha, chápu, že žárlíš," pokrčil starší rameny, přešel bos po chladné podlaze až k němu a lehce za to procítěně ho políbil.

"Lepší slečinko?" Završil to svým typickým šklebem a prošel kolem něj zpět do obýváku.

"Co to...? Co to sakra udělal...?! A proč?! Teď bych měl začít řvát," Dával Daisuke pomalu do pořádku své myšlenkové pochody, na patě se otočil zpět a hezky vešel za ním.

"Vynadat mu... Jo to bych teda sakra měl! Proč jsem ještě nezačal?" Jako solný sloup trčel mezi futry a zíral na zpěváka.

"Co tam tak stojíš?" Všiml si ho konečně Naoki a přejel ho pohledem, jestli je v pořádku, jednak nezvykle zmlkl a pak taky protože nejdřív podivně zbělal a teď ještě o něco zvláštněji zrůžověl, ještě chytit bledě fialovou barvu a volal by sanitku.

"Sbal se slečinko, říkal si, že spěcháme, ne?" Vytrhl ho hned z jeho světa.

"Jmenuju se Daisuke! Přestaň mi dávat ty pitomý přezdívky!" Konečně se odhodlal mu něco říct aby ho konečně přestal zesměšňovat.

"Že se ti moje přezdívky líbí? Fajn, budu pokračovat," pokrčil rameny jako by nic.

"Idiote!" Ulevil si chlapec a stále se nepohnul z místa, protože sebou nic balit vážně nepotřeboval, nejede na týden do Austrálie.

"Snad se nám Daisuke neurazil," vysmíval se mu klidně dál.

"Urazil a naštval!" Vyprskl modrovlásek, aby viděl, že už ho má fakt nplné zuby, ani nepočkal a raději šel napřed ven.




Mladík se rozhodl, že s tím ignorantem celou cestu do studie nepromluví, bohužel Naoki hned jak nastoupil pustil z repráků hudbu na plné obrátky, takže se nezdálo, že by mu rozhovory chyběly. O to víc se Daisuke cítil dotčeně. Šel mu na nervy a to po všech stránkách a on cítil, že s ním na plné čáře prohrává od samého začátku, málo kdy se mu podařilo ho k něčemu donutit a o se mu pak ještě vysmál.

Netrvalo dlouho a oba vešli velkými prosklenými dveřmi do jedné z Tokijských dvacetipatrových budov plných zmatku a chaosu.

U vchodu stály dvě typické gorily, jak se Daisuke vídal v televizi. Oba muži se tvářili, že každého nezvaného hosta rychle vyprovodí. Modorvlásek si nebyl jist co dělat, ale Naoki měl už s tímhle očividně zkušenost. Mlčky prošel až k recepčnímu pupltu a opřel se o něj jako největší borec Tokia. Daisuke to zhodnotil jako trapní a nechutné.

"Ahoj Nancy," pozdravila hvězda zrzavou slečnu, která měla právě směnu.

"Nejmenuju se-" chtěla něco namítnout, ale blonďák si položil prst na rty, aby mu neodpovídala, trochu si stáhl brýle v laciném gestu a zadíval se jí do očí.

"Mám dohodnutou schůzku, neobtěžuj se to ani hledat, Hiroe Naoki, skočím na chvilku nahoru za Aizawou," mrknul na ní, vrátil neprůhledná skla do původní polohy a s kývnutím na svého asistenta zamířil k výtahu.

Chlapec to raději nekomentoval, ty jeho svůdné pohledy co házel po všech kolem z něj nejspíš udělali tuhle hvězdu, ale i tak to pořád bylo odporné. Styl jakým tam přišel, vždyť mají domluvenou běžnou schůzku a on dělá, jako by šel vykrádat banku, ty tři minuty než si to slečna ověří by ho nezabily.

Jakmile došli nahoru, čekal na ně už známý muž s kancelářskými brýlemi uprostřed chodby, aby je odvedl do zasedačky, tam k mírnému rozčarování Daisukeho čekala i slečna Suzuko a pan Ishida.

Mrazivý pohled toho chlapa nesnášel, připomněl mu jejich poslední rozhovor, "zjisti co Naoki chce," jasně protože má hrál roli kouzelné víly, ne? Ten chlap mu od prvního dne neseděl a jeho požadavky mu zněly až moc mafiánsky.

Právě v momentě, kdy si Ishida s manažerem prohlížel text údajného budoucího hitu, Naokimu začal zvonit telefon. Několik okamžiků zamračeně zíral na display a pak to típnul a než stihl telefon uložit zpět do kapsy, ozvalo se řinčení znovu.

"To děcko má jedinečný talent donutit ho ze sebe něco vydat, zařídím koncert," ušklíbl se nakonec Ishida. Mladík je zrovna neposlouchal, věnoval veškerou pozornost Naokiho tichému vrení do telefonu.

"Nezajímá mě to, přestaň mi volat a považovat se za mou rodinu," vztekle znovu zavěsil a vyndal z mobilu baterii.

"Hiroe-san?" Usmála se vždy dobře oblečená slečna a přišla k němu.

"Myslím, že asi za tři týdny bysme vám mohli přichystat koncert, Pojmenujeme ho po vašem novém hity a zopakujeme ty nejúspěšnější z předchozích období," navrhla, blonďák vypadal, že je mu to naprosto jedno, takže to jen s tichým kývnutím odsouhlasil.

"Ráno sem přijďte zkusíme jak to bude znít a seženeme ti nějakej doprovod," nařídil ještě Aizawa se spokojeným výrazem ve tváři.




Když konečně znovu seděli v autě, došlo Naokimu, že je to děcko na sedačce vedle něj nejspíš ještě stále naštvané.

"To se tě tak dotkla ta slečinka?" Sjel ho pohledem, který naznačoval, že jeho urážka měla větší úspěch než sám čekal.

"Ne, to že si děláš co chceš, připadáš si jako největší boss a nikoho kolem se na názor neptáš, ale co čekat od náfuky jako ty..." Odfrkl si a otočil se k okýnku.

"Aha, jasně chápu," odpověděl starší a Daisukem projela vlna nepříjemného mrazu, jak si to zase mohl vyložit?

"Tak tě zejtra někam vezmu a zkusím být trochu milejší, abys neřek, když se pořád tak dřeš chudinko," naklonil se a chytil ho kolem ramen, aby ho k sobě přitáhl.

"Co to děláš?! Řiď sakra!" Odstrčil ho vyděšeně modrovlásek, přičemž se dočkal salvy smíchu na svůj účet.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 IZUMI (泉) Kurono Hakamada IZUMI (泉) Kurono Hakamada | E-mail | Web | 17. června 2014 v 21:28 | Reagovat

No tak tohle je povedený. Chápu chování a počínání toho blond namyšlence. Od prvního dílu mě tato povídka velice zaujala a rozhodně to bude ještě zajímavější jak tak na to koukám.

2 SasuKe SasuKe | Web | 18. června 2014 v 17:34 | Reagovat

Díky, mám radost, že se ti líbí.

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 20. června 2014 v 20:28 | Reagovat

super dielik... na FB moc nechodím ,ale budem tam tak často ,ako sa bude dať.

4 naruto109 naruto109 | Web | 22. června 2014 v 10:35 | Reagovat

jak sem si tento díl přečetla tak si to rozhodně přečtu od začátku :D...taky se chci omluvit za svou neaktivitu ehh no jaksi se učím na repec aby mě pustili k maturitě :D

5 SasuKe SasuKe | Web | 23. června 2014 v 22:48 | Reagovat

[4]: V pohodě... xD No aspoň že se ti to líbí. :3

6 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 13:34 | Reagovat

A new car is high on my list of priorities. A new TV is not high on my list.
I hate it!

7 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 28. května 2017 v 21:37 | Reagovat

He ran fast, cutting corners where he could. I have to cut corners this week.

8 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:38 | Reagovat

My dream came true when I met Pat.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 16:22 | Reagovat

Don’t criticize him so hard, make (an) allowance for his inexperience.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama