Tóny Osudu IV.

28. května 2014 v 17:00 | SasuKe |  Tóny osudu
Naoki ležel na matraci v prvním patře, v místnosti, kde ho našel už dřív, hudba hrála tak hlasitě, že téměř přeslechl Daisukeho klepání. Ten ale bez váhání vstoupil a došel na metr k místu, kde ležel.
"Um, hele..." Začal opatrně modrovlasý.
"Co chceš? Jestli máš problém s tím, že tu ležím, už jsem ti řekl, ať si stěžuješ jinde, nejdu nic dělat," zavrčel naštvaně druhý a otočil se k němu zády.
"To ne, jen sem s tebou chtěl o něčem mluvit," ošil se Daisuke.
"Tak mluv a hlavně rychle," odsekl mu i když se zajímal, co ten kluk asi tak chce.
"Ty a Jun, jste byli hodně dobří kamarádi, že?" Zeptal se, zatím co za zády nervózně muchlal obálku.
"Hm," ozvalo se jen krátké zamručení.
"Když odjede, bude ti chybět, na to pořád myslíš, co?" Zeptal se mladší o něco příjemnějším tónem, než spolu mluvili obvykle.
"Na tom už nezáleží," odfrkl si blonďák a trochu se na matraci zavrtěl.
"Četl jsem ten dopis. Ty... Opravdu ho miluješ, že?" Zeptal se Daisuke a cítil u toho tlukot vlastního srdce až v krku, jako by čekal, že ho teď za tu otázku zabije.
Naoki se zvedl do sedu a otočil k němu se zamračeným výrazem ve tváři. Teď už si mohl viditelně všimnout, jak Daisuke svírá obálku.
"Proč si mu ten dopis nedal?" Vypustil opatrně mladší z úst.


Blonďák po něm střelil jediným pohledem, který naznačoval, že už ho má plné zuby, pak si dal ruce za hlavu a znovu sebou praštil na záda.
"Protože nechci," konstatoval. Pak zavřel oči a znovu začal mladíka ignorovat, jako by o nic nešlo.
Druhý na něj zůstal chvíli zírat. Vůbec mu nerozuměl, ať se o to snažil sebevíc. Jak by taky mohl. Nikdy nepochopí tohohle samolibého pesimistu.
"Jak nechceš? Tak proč si to teda napsal?" Vykulil oči.
"To bylo čistě náhodou, pak mi došlo, že je to pitomost," zabručel Naoki.
"A proto sis to ráno četl? Neříkej, že je to blbost, určitě by měl právo to vědět, než odjede," Daisuke došel až k posteli a zabodl do něj pohled.
"To je trochu pozdě, za dvě hodiny odlétá, proto sem to ráno četl, abych se ujistil, že to nemá žádný význam," otevřel líně jedno oko a zase ho zavřel.
"Takže tobě je to jedno? Vůbec ti na tom nezáleží? Ani tě nezajímá, co by ti na to řekl?" Nechápal to, nerozuměl tomu, jak může někdo takhle totálně kašlat na svůj vlastní život a všechno ignorovat.
"Vím co by mi na to řekl, jednou jsme se o tom jen tak náhodou bavili a řekl, že by si něco takovýho nedokázal představit. Víš málo komu připadá vztah mezi dvouma klukama normální," řekl naštvaně a znovu se posadil.
"Jestli si skončil, tak jdi," naznačil mu, že už opravdu překáží.
"Jsi vážně úplný idiot! Pitomý blb! Mám tě dost! Fakt mi nejde na rozum, že existuje někdo jako ty, kdo se radši vyhýbá každýmu problému a za pomoci chlastu ho ignoruje, než by mu čelil!" Rozkřikl se na něj vztekle mladší, až nestačil na ten jeho elán koukat.
"Já se ničemu nevyhýbám! Říkám, že by to nikam nevedlo!" Ujasnil mu ostrým tónem situaci.
"Kdybys nebyl bačkora, sebereš se, jedeš za ním na to pitomý letiště a všechno mu řekneš! Blbečku!" Naštvaně vystřelil na chodbu a praštil za sebou dveřmi.
"Takovýho budižkničemu svět neviděl! Pořád se na všechny vytahuje a frajeří, ale sám si nic nevyřeší, na to se koukat nebudu!" Slyšel Naoki ještě křik z chodby.
"Nesnáším toho parchanta, pořád se hrbe kam nemá," řekl si pro sebe a otráveně vstal.
Za okamžik už si v přízemí oblékal bundu, do které uklidil klíče.
"Co to děláš?" Vykoukl Daisuke z kuchyně, kde před chvilkou ventiloval svůj vztek.
"Jedeme na to letiště, jak si má drahá pokojská přála," ušklíbl se na něj.
"C-co tam budeme dělat?" Koukal na něj dál jako na vyjevení boží.
"Můžeš hádat, sklapni radši a hni se," pobídl ho trpce Naoki a šel se obout.


"Jak ho tam chceš najít?" Vyptával se modrovlásek.
"Ale, nějak si to nedomyslel, že?" Podíval se na něj výsměšně a Daisuke se radši naštvaně otočil k oknu, než by se s ním dál bavil.
"Naštěstí vím přesně v kolik a odkud mu to letí," podotkl po chvíli Naoki jakoby mimochodem.
"Plánoval si, jet se s ním rozloučit?" Zkusil si mladší rýpnout, ale nevyšlo mu to.
"Ne, plánoval jsem najmout atentátníka a nechat to letadlo vyhodit do vzduchu," odpověděl naprosto klidným tónem, který často budil pochyby, jestli není myšlen vážně.
Zanedlouho už auto brzdilo na letišti. Zpěvák vystoupil a rázným krokem zamířil do letištní haly s černými brýlemi na nose, aby ho nikdo nepoznal. když se tu tak promanáduje.
"Co uděláš, až ho uvidíš?" Hrnul se za ním jeho ocásek.
"Nevím," odbil ho a rozhlížel se po cedulích informujících, kde čekají cestující na který let.
"A co mu teda řekneš?" Nedával si Daisuke pokoj.
"Aby tě někam zavřel a konečně ses šel vycpat! Já nevím, jasné?! Ale můžeš mu to říct za mě, jestli se tak těšíš," prohrábl si vlasy. Poprvé za celou dobu na něm modrovlásek poznal známky nervozity. Najednou ho chytil za rameno a otočil k sobě.
"Zvládneš to," usmál se na něj povzbudivě.
"Copak sem debil? Co si myslí, že dělá?" Pomyslel si nabroušeně Naoki."Jistě, nejsem ty," ušlíbl se, jinak by to snad ani nebyl on.


Blížili se místu, kde měl Jun čekat na odlet a Daisuke se rozhlýžel, jestli ho někde uvidí, alepoň podle fotek, které si prohlédl. Naoki se zastavil, stáhl si z nosu brýle a rozhlédl se, trvalo mu pár vteřin, než spatřil mladíka, s novým rudým přelivem, vlasy měl o něco zkrácené, v pravém obočí a rtu se mu lekl pircing, krk mu zdobil zlatý řetízek, na sobě měl rudé tričko s nápisem a kolem pasu mikinu. Překvapivě nebyl v doprovodu ochranky, úplně klidně si hověl na sedačce v džínách a u nohy mu ležela sportovní taška a kufr.
Blonďák nasadil rázný krok, kterým mířil přímo za ním. Daisuke ho mčky následoval a srdce měl zkutečně až v krku.
Několika posledními kroky se zastavil přímo před mladíkem. Ten zvedl hlavu a nejprve na něj několik vteřin mlčky v úžasu zíral, než vyskočil na nohy.
"Naoki!" Zalapal po dechu.
"Nemohl si mě poznat?" Ušklíbl se na něj jmenovaný.
"Jsem zvyklý vidět tě s cigaretou," oplatil mu, "co tady děláš?!" Zakroutil pak nechápavě hlavou.
"Někdo chtěl zdrhnout, aniž by se zmínil, tak loučit se asi nejdu," přejel ho vyčítavě pohledem a než mu dal možnost se z toho začít vymlouvat, pokračoval, "jen ti jdu něco říct."
Jun chtěl něco říct, ale pak s na něj s očekáváním zadíval. Daisuke celou dobu mlčel, jen je sledoval, protože nečekal, že mu to chce Naoki jen tak tady vyklopit. Spíš doufal, že ho poprosí, aby tu ještě zůstal a nějak mu naznačí, co se děje.
"June?" Ozvalo se za rudovláskem, musel se otočit, aby uviděl upravenou, vnadnou brunetu.
"Promiň, už jsi zpět?" Mladík chytil nově příchozí za ruku a pousmál se na Naokiho.
"Měl bych vás oficiálně představit, tohle je Nagisa, nedávno jsme se zasnoubili a tak jsem se s ní rozhodl odjet. Nagiso to je Hiroe Nyoki, můj dlouholetý přítel, už jste se možná potkali kdysi na tom večírku pro sponzory," řekl jako by nic, zatím co Naoki tiše tiše soptil.
"Tak dlouholetý přítel jo? A tu holku znás sotva pár měsíců z toho večírku a už ste zasnoubený!" Přál si, aby mohl vzteky prskat nahlas. Daisuke pouz stál jako opařený, když mu došla situace.
"Takže kvůli ní letíš pryč a nemohl si mi to říct?" Zeptal se s výrazem zcela nad věcí.
"Ehm, to je složitější. Nechtěl sem tě s tím zatěžovat," ošil se druhý.
"Aha, dobrej důvod se ani nerozloučit, s tím, že s ní chodíš si mě předpokládám taky nechtěl zatěžovat, nebo jste se rovnou zasnoubili?" Zvedl jedno obočí.
"Poslechni Naoki...," krátce se odmlčel, protože si nebyl jistý jak pokračovat, aby ho uklidnil.
"Ne ty poslouchej, přišel sem ti sem něco říct," probodl ho pohledem, v té chvíli by se u Daisukeho krve nedořezal.
"Chci ti říct, že jsi nevšímavý, natvrdlý idiot, se zoufalou potřebou lézt mi na nervy, takže je mi totálně volný, že odjedeš, pokud ti to nedošlo do teď, nemá smysl ti něco vysvětlovat," mávl rukou a otočil se na morovláska, "Daisuke jdeme!" Nařídil mu jako rozkazem. Nyní teprve se zmatené hnědé oči odlepily od blonďáka a upřeli na chlapce.
"To je moje náhrada za tebe," vysvětlil mu s vítězným úšklebkem Naoki.
"Náhrada?" Nechápal, jak ho má takový kluk nahrazovat, zatím co Daisuke tu poznámku přešel s myšlenkou, že se sna chlub, že potřebuje někoho, kdo by se o něj staral.
Ještě hodil jeden nevybíravý pohled na dívku stojící po boku mladíka a následoval Naokiho.
"Proč se na mě ten kluk díval, jako by mě nenáviděl?" Zeptala se mírně překvapeným tónem Nagisa.
"Neví ani ho neznám," pokrčil mladík rameny a posadil se zpět na sedačku i když jeho myšlenky taky směřovaly k chlapci.



Celou cestu bylo v autě ticho, jakmile Naoki zaparkoval před domem, práskl hlasitě dveřmi auta, jako by je chtěl rozbít a teprve teď si všiml, že Daisuke stále mlčky sedí na sedadle a celý bledý zírá někam do prázdna.
Ani netušil proč, ten kluk se tak tvářil celou cestu.
Blonďák smířeně obešel auto a otevřel mu dveře, když pochopil, že možná nemá to děcko tušení, že už zaparkovali.
"Tak dělej," pobídl ho a Daisuke jako robot na ovládání vstal a vystoupil, stále stejně zničený.
"Proč vypadáš takhle?" Zavrčel s opovržením Naoki.
"No tak to promiň!" Namáhal se poprvé za celou dobu modrovlásek odseknout, ale znělo to spíš jako dotčené zakňučení smíšené s kňouráním štěněte. Jeho společník si ho nedůvěřivě prohlédl, ale pak si jej přestal všímat. Nakopl asi dva velké kameny, aby ze sebe vybil trochu vzteku.
"Já bych tak šel pít!" Rozkřikl se naštvaně.
"Tak co ti brání?" Zvedl konečně Daisuke oči od příjezdové cesty.
"Ty? Pořád mi to zakazuješ a pak máš plnou pusu řečí, ze kterých bolí hlava," postěžoval si rozhořčeně.
Teď to byl Daisuke, co přejížděl osobu před sebou jako by ji neznal.
"Od kdy jsou tu podstatné mé názory?" Pomyslel si, ale nahlas to nevyslovil.
"Tohle je vyjímka, ale jdu s tebou," rozhodl mladík nakonec a sám se vydal k bráně dělící ho od městské ulice dřív, než se stihl zpěvák vzpamatovat.


Za nedlouho oba seděli v jednom ze starých zaprášených barů a pili, Daisuke jen limonádu, Naoki do sebe házel jednoho panáka za druhým a občas nenápadně těkal očima po modrovláskovi, který vypadal, že se co nevidět rozsype.
Ten se momentálně snažil vytěsnit jednu myšlenku jinou a tu zas další a nakonec se soustředil na to, proč asi Naoki vyhledává takováhle místa, mohl by se bavit na daleko lepším místě, s dobrou hudbou a stylovým vybavením, ne u takového zaplivaného baru.
"Mohl bys mi konečně vysvětlit, pr se tváříš jak pomeranč nad mixérem?" Vytrhl ho z myšlenek rozhořčený, mírně podnapitý hlas. Očima ho přejel od hlavy k patě, jako by něco hledal.
"Spíš je zvláštní, že ty se tak netváříš, tobě to není líto?" Zkřivil mírně koutek úst.
"Jsem naštvanej! Sem naštvanej až na půdu, na toho za*raného im*ecila! Proto piju!" Podal vysvětlení, ze kterého Daisuke nic nepochopil, ale radši se víc neptal, však už ví, jak moc zvláštní styl řešení problémů tenhle šílenec má.
"Jen naštvanej," řekl si sám pro sebe.
Naoki na to nějakou chvíli nereagoval. Koukal do prázdné sklenice a zřejmě filozofoval, zda by se mu líbila víc plná, nebo to pro dnešek stačilo. Po uvědomění, že vlastně dneska je to výjimka, si objednal rovnou dva další panáky.


Trvalo to ještě notnou chvíli, než se konečně blonďák rozhodl spakovat.
"To stačilo, konečně to mám za sebou, jdem domu pako," poručil a vstal, dokud si ještě byl jistý, že to zvládne.
"No už se mu teda ani nedivím, jestli si s ním taky tak mluvil," prohodil naštvaně Daisuke a následoval ho ven.
"Už si se vzpamatoval jo?" Prohlédl si ho od hlavy k patě, protože si nevšiml té náhlé změny.
"Já sem v pořádku, to ty máš v hlavě něco blbě poskládaný, možná by ses měl naučit lidem nenadávat, jinak tě nebude mít rád nikdy nikdo," ruce si naštvaně strčil do kapes a vykročil napřed, jako by se s ním už nechtěl bavit.
"O to starost nemám prcku," projel mu zezadu rukou vlasy.
"Nesahej na mě bačkoro," odbil ho a odstrčil.
Noc byla celkem chladná, měsíc jasně zářil a dával tím najevo svou dominanci na temné obloze. Daisukeho lechtal na zádech vítr, jak společně šli po zašlé městské ulici směrem k Naokimu domů.
"Je dost pozdě, nemusí se mnou," ozvalo se po dlouhé době ticha znovu chlapci za zády.
"To je dobrý, sem za to placenej a ty si celkem na mol," hodnotil jeho vratkou chůzi.
"Pche, zase chytrej," odfrkl si druhý.
Zbytek cesty strávily raději mlčky, protože Daisuke měl chuť mu jednu vrazit pokaždé, když otevřel pusu, no Naoki na tom nebyl moc odlišně, jen v jeho případě byla silně snížená pravděpodobnost, že by se strefil.
"Jaký je to pocit, být taková malá děvka pro všechno?" Ušklíbl se Naoki před rameno, než prošel branou svého sídla.
"Jaký je to pocit, být bezcitný kretén?! To mi asi nikdy neřekneš, že?!" Vztekal se v duchu chlapec, ale neřekl nic, neměl co mu na to říct, protože ten zatracený sebestředný hajzl měl pravdu. On je teď jakýsi poskok jeho veličenstva a nemá moc na výběr.
Nakopl kámen ležící mu v cestě a přidal do kroku. Dneska na něm úplně viděl, že s ním celá ta akce kolem Juna nic neudělala, ne on nemiluje, nemiluje nikoho kom sebe. Pomalu litoval, že ho sám nechal jít do toho baru, možná by ho za to i vyhodili, kdyby se to dozvěděl pan Aizawa.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 31. května 2014 v 21:01 | Reagovat

skvelí dielik ,len neviem koho mám viac ľutovať či Daisukeho ,alebo Naokiho ,ale asi skôr Daisukeho. Naoki je taký malí hajzlík som zvedavá ,ako to bude pokračovať.

2 SasuKe SasuKe | 2. června 2014 v 13:17 | Reagovat

Tak bych ho přesně definoval! xD Zajímalo by mě proč to háže kus textu bílý a kus černý, ale co už xD

3 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 10:07 | Reagovat

There’s no use talking to him about his spending habits, so save your breath.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama