D.N. Angel ep. 27 Noc Darka Mousyho

25. května 2014 v 14:21 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce
Ano jde o povídku... :3

Kecy o seriálu, které můžete přeskočit, jestli chcete:
Viděli jste D.N.Angel? Násludující text je plnej spoilerů, jen varování, pochybuju, že by na to chtěl někdo koukat.. :D
Je to chvílema nudný a chvílema super, občas to je malinko umělý, ale mělo to svoje kouzlo. Jenže já hned na začátku prostě spároval Darka a Risu a doufal sem, že to tak dopadne, ale ONO TO DOPADLO JEŠTĚ DALEKO HŮŘ! Já celou dobu žiju v naději, že nakonci bude mít Dark vlastní tělo, až odejde z Daisukeho a nějaká Dai x Riku mě fakt nebavilo, já prostě nebyl fanoušek Riku, ale Risy... Ona je pravda byla hloupá, byla naivní, ale lidská, upřímná a pro Darka by udělala všechno, navíc Dark takovej správnej hazjlík, já ho měl rád... :D Určitě radši než Daisukeho i když proti němunic nemám... A pak sem si strašně oblíbil Satoshiho! Ten se stal muj favorit už v prvnim díle, kdy byli s Daisukem na tom úklidu..
Daisuke: "Proč nepřišli pomoct ostatní?"
Satoshi: "Řekl jsem jim aby nepřišli... Chtěl sem abysme byli sami..............Máš dnes večer volno?" XD Prostě Satoshi, díky němu to bylo vždycky tak hrozně teplý! xD Líbilo semi jak mučil Daisukeho jen kvůli poledu na ty pištcí holky.. xD


Myslím, že kdo to neviděl, nepochopí některý věci v povídce... Jinak proč Epizoda 27? Je to moje zakončení, seriál má 26 dílů a mě ten konec ohledně Darka přžijdehrozně hloupý.


Noc Darka Mousyho


Risa seděla na okraji postele a sledovala z okna noční oblohu. Na vedlejší posteli se jen jemně zvedala pokrývka pod nádechy její sestry. Riku jako obvykle klidně spala, zatím co její dvojče posedávalo v křesle a do postele se vracelo až k ránu.

Vlasy ještě delší než před dvěma roky jí spadaly na záda. Když zjistila, že se jí před očima nějak zamlžilo, rychle zamrkala, aby zahnala slzy. Pomalu jí začínal chybět klidný spánek, od doby kdy Dark zmizel trpěla pocitem, že zmizela polovina jejího nitra, že žije jen napůl. Přesto že tak by se měl cítit spíš Daisuke.

Opravdu se snažila zapomenout, ale věděla, že se to nikdy nestane. Časem to možná přestane bolet, možná si zvykne, ale nikdy nezapomene.

V hlavě si přehrávala dnes několik veselých vzpomínek, na dobu, když se plížila z domu v černé kombinéze a šplhala po střechách domů, kde se měl její legendární zloděj objevit. Navíc tomu říkala rande. Jak bláhová.

Zaklonila hlavu a zavřela oči, aby zmírnila proud slz. Byla doba, kdy se jí Riku ptala co se děje, ale copak jí mohla říct pravdu? Byly dvojčata a kaly si všechno, ale s tímhle jí ani Riku nemohla pomoct. Proto se naučila schovávat bolest za falešné úsměvy.

Nikdo nemohl rozumět jejímu vztahu k fantomovému zloději, nikdo kromě Daisukeho. On byl přece celou dobu uvnitř Darka a viděl všechno. Jenže Dark byl téma, na které se časem prostě naučili nemluvit.

Daisuke dál hodil s Riku a všichni včetně Satoshiho si užívali polečně každý den. Tolikrát s Risa přistihla, jak přemýšlí, jaké by bylo, kdyby s nimi místo Daisukeho zůstal Dark. Zaháněla ty myšlenky hluboko do nejtemnějšího podvědomí, už jen proto, co pro ni Daisuke znamenal jako přítel, ale ony stále existovaly. Nebyla v pořádku, ba naopak, den ode dne víc doufala, že to všechno je jen sen, že je uvězněná v nějakém obrazu a on ji přijde zachránit, jako to dělával.

Z postele se ozvalo zamručení a Riku sebou prudce hodila. Risa vstala, otevřela dveře a vyšla raději na balkon. Ovanul ji chladný vítr, nahnula se přes zábradlí a znovu zavřela oči. Vítr pohrávající si s jejími vlasy jí připomína dobu, kdy letěla vzduchem v jeho náručí.

Pokaždé když padala jí chytil, kdykoliv byla v nebezpečí ji chránil a nikdy nepřemýšlela, jak jak se mu pořád plete pod nohy, dokud ji neopustil.

Ucítila na krku horký dech, jaký jí připomínal právě Darka, pokaždé si představovala, že se za ní vrátí, jenže až se Dark vrátí v podobě Daisukeho vnuka, nejspíš už tu ani nebude, nebo bude moc pozdě, na další šanci, tu svou už propásla.

"Risa," jako by vítr šeptal její jméno tím známým hlasem.

"Chybíš mi," otočila se, aby se vrátila zpět do pokoje a prošla kolem další ze svých zoufalých představ fantomového zloděje, který je tu s ní.

Ledová ruka ji chytila za zápěstí tak zkutečně jako nikdy předtím. Pokaždé měl pocit, že je opravdový, že se vrátil, ale tentokrát to daleko převyšovalo všechny její představy. On nebyl představa, byl zkutečný. Nemůže žít, nemůže existovat, přesto tu stojí?
"Chyběla si mi," zašeptal, přimhouřil oči a na tváři vykouzlil svůj dokonalý úsměv.
"Dark-san... Dark-san!" Dívka vykřikla a vr
hla se mu do náručí. Nebyla si jistá, jestli pláče proto, že kolem něj chtěla jen tak projít, když je zkutečně tady, nebo se bojí, že to není realita a jen se jí zdá.

Tolikrát ho tu viděla stát, tolikrát ho slyšela říkat její jméno, že ho považovala automaticky za přelud fantazie.

"Omlouvám se, nechal sem tě čekat," zašeptal jí zcela klidně do vlasů, ale Risa neodpovídala, svírala v prstech jeho vestu a nechtěla ho pustit, s každým jeho slovem, které jí přesvědčovalo, že je zkutečný se jí chtělo víc plakat.

"Myslela jsem, že tě už neuvidím," vypravila ze sebe po chvíli mezi vzliky a mírně se odtáhla, aby mu viděla do tváře.

"Musel jsem vyhrát takovou svou soukromou válku s Kradem, taky sem myslel, že už se neuvidíme," vysvětlil a vzal mezi prsty pramínek jejích vlasů.

"Pamatuješ co jsem ti naposledy řekl?" Zeptal se tajemným tónem.

"Opravdu naposledy? Nebo myslíš to, že už se nikdy neuvidíme, protože byla jen jediná dívka, kterou si kdy opravdu miloval?" Její zrak postupně klesal k zemi. Věděla, co jí chce říct, přišel, aby jí připomněl, že i když žije a má teď nejspíš vlastní tělo, stejně ho nesmí vidět. To jí mohl nechat v domnění, že už pro ni neexistuje.

"Myslím opravdu naposledy. Řekl jsem ti, že z tebe vyrostla nádherná mladá dáma, měl jsem si to nechat na dnešek," pokusil se ji rozesmát.

Pokaždé se snažil nedat najevo jak se opravdu cítí, být nad věcí, jako by nic nebral vážně, ale Risa dávno poznala, že je to jen jeho povrchová stránka. Ona znala velmi dobře Darka pod tou slupkou, Darka který celou dobu dával pozor na ní, Riku i Daisukeho.

"Proč si přišel?" Zeptala se opatrně, protože se zkutečně bála odpovědi.

"Abych ti řekl, že si nemusíš dělat starosti, je pravda, že věci jsou teď horší než dřív, válka mezi rodinou Hikari a Niwa zdaleka neskončila, proto jsem teď tady, musím za Daisukem, čeká nás zřejmě ještě dost práce, nemluvě o tom, že jsme byli jako bratři, vlastně Emiko vždycky říkala, že má dva syny a já je pak musel opustit, stejně jako tebe," v očích se Darkovi na moment zaleskl smutek.

"Takže mě opravdu zase opustíš," konstatovala smířeně. Ani už příliš nedoufala, že se jeho postoj někdy změní, on je fantomový zloděj, překážela by mu.

Nečekaně se ale naklonil a políbil dívku na rty.

"Nemám v úmyslu tě opouštět, Daisuke dávno našel svou Holy Maiden a proto nemůžu být dál v jeho těle, ale hodně dlouho jsme mysleli, že si to ty místo Riku, mám dojem, že už když jsem byl v něm, naše pocity se mísili, kdybych měl mít Holy Maiden, byla by si to ty," prsty jí ještě jemně přejel po tváři, než se rozběhl k okraji balkónu. Risa zůstala zkoprněle stát.

"Chci abys mi věřila a čekala na mě," bylo poslední co vykřikl, než přeskočil okraj zábradlí a za letu roztáhl svá asfaltově černá křídla.



"Dark-san!" Prudce sebou trhla. Riku stále spala vedle ní v posteli. Risa sjela rukou po opěradle křesla na kterém seděla.

"To už na tebe musím myslet i ve snech?" Zašeptala zoufale sama pro sebe.

Proč má stále plnou hlavu planých nadějí? Proč nedokáže zapomenout?

Vstala, aby zavřela dveře balkonu, kterými dovnitř foukal studený vítr. Ještě než vleza za kliku, ucítila, že na něco šlape. Podívala se pod nohy.

"Peří?" Pomalu se jí zatajil dech. Sklonila se, aby vzala pírko do ruky. Černé pírko, jaká po sobě nechával vždycky všude. Tak velké, že nemohly být pochyby, zda nepatří některému z ptáků, tohle bylo z jeho křídel.

Rozběhla se k okraji balkonu a podívala směrem k Niwovu domu, kde se stále svítilo, i když bylo dávno po půlnoci. Tohle nebyl žádný sen.

"Budu čekat!" Vykřikla z plných plic, i když ji na takovou obrovskou dálku rozhodně nemohl slyšet. Nebyla si jistá, jestli chce křičet, smát se nebo plakat.

"Proč tu tak křičíš," mnulo si její dvojče oči, když vylezlo na Risou na balkon.

Děvče se na ní otočilo a natáhlo před sebe ruku s černý pírkem.

"Dnes v noci se Dark Mousy vrátil!"

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 26. května 2014 v 14:12 | Reagovat

priznám sa ,že ten seriál nepoznám ,ale poviedka bola skvelo napísaná ,až mám nutkanie si aspoň pár dielikov pozrieť.

2 <33 <33 | 26. května 2014 v 20:53 | Reagovat

D.N. Angel má skvělý opening...:3

3 SasuKe SasuKe | 27. května 2014 v 1:09 | Reagovat

[1]: Popravdě ono to má spíš fajn postavy, než že by to byl úplný trhák, ale je to docela sranda, nějak sem si oblíbil Risu. Ale no konec byl takový, pro mě zvláštní, protože Dark ani Risa neměli svůj happy end, zatím co hlavní pár byl od začátku jasný a ani mě charakterově nebo vztahem tolik nezaujal. ://

[2]: To je pravda, opening je vážně super. :3

4 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 8:56 | Reagovat

You need to brush up on the tenses.

He’s in his element when he’s arguing.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama