Tóny Osudu II.

27. dubna 2014 v 16:00 | SasuKe |  Tóny osudu
Muhaha slíbil jsem to načasovat napřed a stalo se... Doufám že to fakt naskočilo a že mi to neshodí celej blog jakominule... xD



Když odpoledne Daisuke odcházel za školy doběhl ho chlapec stejného věku s hnědými vlasy a brýlemi na nose.

"Dai-chan? Nesnědl jsem svačinu," podával mu bagetu.

"Jsi si jistý, že ji nepotřebuješ?" Zamračil se chlapec.

"Přestaň se tak hloupě ptát a jez," povzdechl si druhý.

Modrovlasý se mlčky zakousl do jídla.

"Co ta práce? Nechceš už mi říct podrobnosti?" Vyptával se mladík.

"Podrobnosti? Hiroe Naoki je přesně tak nesnesitelný, jak celebrity bývají. Za tu krátkou chvíli můžu podotknout, že je vážně neuvěřitelný, stále si sedí na svém polstrovaném gauči a o nic se nestará, jeho kuchyň vypadá hůř než můj domek na stromě a to já nemám poličky. Navíc jak zjišťuju naprosto kašle na všechno co se mu řekne, takže to asi vážně nebudu mít jednoduché, ale mě je to jedno," usmál se nakonec.

"A co rodiče?" Optal se druhý.

"Moji nebo jeho?" Zasmál se Daisuke, ale vzápětí pokračoval: "s tátou jsem nemluvil, máma se na mě občas ptá," pokrčil rameny.

"Jsi nenapravitelný," položil si jeho kamarád ruku na čelo.

"Já? To si neviděl toho pana Důležitého, říkám ti tak beznadějnou osobu hned tak někde nepotkáš," rozhodil rukama, když došli k přechodu, "tak se zatím měj Kento," mávl na něj a rozběhl se pryč.

"Daisuke?" Křikl za ním ještě.

"Co?" Otočil se chlapec na druhém chodníku.

"Ráno tě hledala Haruka," odpověděl.

"Jasně napíšu jí," pomyslel si mladík, ale už běžel pryč.




Za nedlouho vcházel těmi námími dveřmi, v jedné ruce nesl tašku s nákupem, tiché kroky směřovaly rovnou k obýváku, kde se rozhostilo po jeho příchodu nezvyklé ticho. První co ho praštilo do očí bylo několik plechovek od piva rozvalujících se po stole i zemi.

S těžkým povzdechem odnesl nákup do kuchyně. Pochopil, že tohle bude na dlouho. Neměl teď zájem hledat toho nafoukance, otevřel lednici vytahal z ní všechen alkohol a začal ho postupně lít do dřezu.

Na tohle by se nevydržel dívat ani kdyby to byl někdo cizí.. Což vlastně byl.

Na moment ho napadla myšlenka, co na tohle asi říkají jeho rodiče? Kdy začal pít? Není přece zase o tolik starší... Matně v paměti lovil, že je mu asi devatenáct, zatím co lil jednu plechovku za druhou do dřezu.

Po vyprázdnění a vyčištění lednice vešel znechuceně do obýváku. Posbíral zbylé odpadky do pytle a odnesl je ven. Teprve teď měl čas se podívat, kde je Hiroe.

Když ho nenašel v žádném z pokojů, vyšel pomalu po schodech nahoru, aby se přesvědčil, že zkutečně existují lidé, kteří nemají problém usnout na koberci. Naproti schodišti byly otevřené dveře linula se odtud tichá hudba a na zemi před přehrávačem ležel Naoki.

Daisuke si odkašlal a když to nepomáhal zatřásl s ním.
"Vstávej přece!" naléhal dokud se mu nezačala třást víčka. Když modrovlásek viděl že s probouzí, vstal, aby vypnul přehrávač.

Nemohl přehlédnout obal od CD ležící přímo na něm. Na fotce poznával blonďáka, který ležel před ním a spolu s ním tam byl neznámý muž nejspíš stejného věku.

"Jun?" Pomyslel si.

Teď mu docházelo, že jeden z hlasů na CD zněl jako Hiroeho. Konečně vypnul hudbu a začal se rozhlížet po místnosti. Na stěnách visely fotky z koncertů a desky. Na posteli leželo několik kusů svršků, které připomínaly oblečení z koncertu.

"Co tady do háje zase děláš?" Zavrčel blonďák.

Daisuke neodpovídal, prohlížel si místnost, která byla snad jako jedna z mála v tomhle domě naprosto uklizená, až na trochu prachu, skoro jako by sem nikdo už chvíli moc nechodil.

"Padej domů prcku," řekl když se s držením za hlavu zvedal z podlahy a mířil na chodbu.

"To zrovna," zabrblal jeho společník a mířil za ním na chodbu.

"Nikdo z nich před tebou tam nešel a ty sem klidně vlezeš," vrčel si cosi pro sebe starší.

"Cože?" Daisuke netušil o čem to mluví, ale víc se neptal, protože měl pocit, že Naoki to taky neví.




Zatím co blonďák se složil na gauči, modrovlasý mu donesl led na hlavu. Trochu neochotně si o vzal a se syknutím přiložil na čelo, aby se probral.

"Poslechni co si o tomhle myslí tvá rodina?" Zeptal se opatrně mladší sedící na opěradle gauče.

"Že si dobře vydělávám nejspíš," prohodil lhostejně.

"Taky pravda," napadlo Daisukeho, že jeho problémy určitě nemá, ale nenechával se odradit.

"Spíš o tom jak s těmi penězi nakládáš, jak často se takhle opíjíš?" Odvětil hrozně dospělým tónem.

"Poslední měsíc každou chvíli, netuším vlastně co je za den, občas ani kolik je hodin a tvůj názor mě naprosto nezajímá, radši mi dones pivo," řekl a odložil led na stůl.

"Cože?" Zíral na něj Daisuke jako by spadl z višně.

"Pivo došlo!" Konstatoval nekompromisně, jakmile se vzpamatoval.

"Ha? Děláš si srandu? Jsi otravný," zavrčel a vytáhl z kapsy krabičku cigaret se zapalovačem, kterou neváhal použít.

"Kouříš i v bytě?" Vyskočil chlapec rozhořčeně na nohy.

"Je to můj byt," podíval se na něj s úšklebkem lehce skleněnýma očima.

"A kdo si myslíš, že bude ten svinčík pořád uklízet?!" Rozčílil se Daisuke.

"Ty," řekl se stejně spokojeným výrazem vítěze.

"Jak já?! Nejsem ti pro blázny! Mám na tebe dávat pozor, ne ti dělat služku!" Naštval se druhý.

"No dávat pozor znamená, že když z toho nepořádku onemocním, bude to tvá chyba," konstatoval.

"Dá se onemocnět z nepořádku?" Pomyslel si nabroušeně mladší.

Netrvalo dlouho a zaznamenal, že se Naoki zvedá.

"Hej? Kam jako jdeš?" Vykulil oči.

"Do baru, jestli budeš pořád stejně legrační, můžeš jít se mnou," řekl, aniž by se na něj podíval, obtočil párkrát klíče kolem ukazováčku a šel ven.

"Co je na mě legračního?" Začínal šílet Daisuke.

"Do baru?! Je poledne!" Snažil s ho zabrzdit.

"Správně proto půjdeme nejdřív nakupovat nějaké nové košile a kravaty," přikývl.

"Cože? Na co potřebuješ košile a kravaty?" Rozhazoval zmateně mladík rukama, zatím co ho následoval k bráně. Byl rád, že nedostal chytrý nápad řídit auto.

"Nepotřebuju je, prostě je koupíme, abych se nenudil," řekl lhostejně.

"Kupuje si věci které nepotřebuje? To mu se asi říká život," dostal modrovlásek tik do oka.

"Proč chceš tak rozhazovat peníze?" Stoupl si mu do cesty.

"Říkám abych se nenudil," zopakoval mu svou odpověď znovu.

Daisukemu to nedávalo nejmenší smysl, ale už nic neříkal, jak ho má ale přesvědčit, aby nechodil do toho baru?




O půl hodiny později už stáli v obchodě a Naoki si znuděně prohlížel oblečení, nakonec vytáhl jednu bílou košili, modrou kravatu a podal je Daisukemu.

"Obleč si to," nařídil mu.

"Proč já?" Zíral na něj chlapec.

"Protože jsem to řekl, dělej co ti říkám, když to potřebuju," argumentoval a ukázal mu na kabinku.

"Už teď toho mám vážně dost," pomyslel si Daisuke.

Kdyby nemusel myslet na to, že tohle je jedinečná šance, dávno by toho namyšleného idiota poslal někam.

"Vypadáš v tom hrozně, vyber si něco sám," konstatoval starší a zamířil jinam.

"Děkuju!" Křikl za ním nabroušeně Daisuke, když v tom mu zazvonil mobil.

"Haló? Haruka-chan! Omlouvám se, že sem se neozýval, mám teď hodně práce víš," rozpačitě se začal omlouvat do telefonu. Ještě chvíli o něčem mluvili a nakonec zavěsil.

"Kdo to byl?" Zeptal se vážně mladík.

"To ti nemusím říkat," zatvářil se druhý důležitě.

"V tom případě si ber ty hovory po pracovní době," nařídil mu a víc se o to nezajímal.

"Tím myslí ve škole a době kdy spím?" Zatvářil se naprosto vyčerpaně.

Po té co to zabalili v obchodech s oblečením, starší z dvojice opravdu zamířil do baru.

"Nemůžu tě tam nechat jít!" Neustále mu Daisuke lezl pod nohy.

"Tak mi v tom zabraň, nic nenamítám," zasmál se škodolibě druhý.

"Kdybys nebyl takový suchar, nemusel bys být pořád někde sám s flaškou alkoholu," dal si zlenivěle ruce a hlavu modrovlásek.

"Očividně," souhlasně přikývl Hiroe.

"Tak proč se takhle sakra chováš?!" Rozčiloval se mladší.

"Po tom ti nic není," odpověděl mu klidným hlasem, ale rozvířilo to jeho myšlenky.

"Je zvláštní, všichni mi to vyčítali, ale on je první kdo se ptá proč," pomyslel si blonďák.

"Ten je dokonalý! Haruce by se určitě líbil!" Ozvalo se mu za zády, když se otočil, to děcko bylo připlácnuté na výloze klenotnictví, za kterou zkoumalo prstýnek.

"Haruka je tvoje holka?" Zeptal se nezaujatě.

Chlapec jen mlčky přikývl.

"Když mi dáš pokoj, můžeš jí ho koupit přemýšlej o tom," řekl pobaveně a mířil dál po chodníku pryč.

Daisukeho myšlenky se nad tou variantou samo sebou pozastavily, ale věděl, že tím by si příliš nepomohl.




Po čtvrté skleničce v baru už měl Daisuke opravdu nervy na dranc, jak dlouho tam ještě budou vysedávat? Navíc Naoki s ním za celou dobu vůbec nepromluvil.

"Co kdybychom už šli?" Podrbal se nervózně na zátylku.

"Ne," odbil ho jednoznačně starší a nechal si nalít.

"Ehm, kdy teda míníš odejít? Nebaví mě tu dřepět a sledovat tě, jak chlastáš," konstatoval modrovlásek.

"Hm, tak jdi domů," odpověděl mu lhostejně.

"Můžeš mi říct proč to děláš?" Podepřel si otráveně bradu mladší.

"Po tom ti nic není," blonďák stále zíral před sebe a o Daisukeho pohledem ani nezavadil.

"Jistě jak jinak, připadáš si důležitej když ostatní takhle odbejváš? Vlastně mě to ani nezajímá, seš ubožák, vážně," mávl rukou.

Naoki se na něj otočil a přeměřil si ho záhadným pohledem.
"Máš pravdu, tak můžeš odejít a dát mi pokoj, co jsi ty, když mě pořád otravuješ?" Řekl pak posměšně.

"Nezajímá mě tvůj názor, sežer si ho blbečku," založil si Daisuke ruce na prsou.

"Jak si mi to řekl?" Vyletěl prudce druhý a rukou ho chytil pod krkem.

"Mohl bych ti taky ublížit, víš? Určitě sis všiml, že je hodně věcí, co můžu beztrestně dělat," v očích měl zlověstný záblesk.

"No jo, koho to zajímá? Ale pak už ti budu nadávat pořád," zasyčel Daisuke.

Druhý na něj zůstal poněkud překvapeně koukat. To se jako chce nechat zmlátit jen tak?

"Pust idiote," odstrčil ho mladík a vstal.
"Jdeme," řekl a když viděl, že mu chce Hiroe odporovat zvýšil hlas, "hned nebo ti tady udělám scénu, že to zejtra bude v novinách."

Druhý se nestačil divit, ještě nikdo si nedovolil se k němu takhle příšerně chovat. Ten kluk byl drzý, vlezlý a hlavně nezničitelný. Každý se dal nějak vyděsit, každý měl slabé místo, pomohli výhružky, podplácení, obchody, ale na tohle děcko nefungovalo nic. Když se ho zeptal co chce, jako pitomý stále dokola odpovídal, že tuhle práci. Nebál se absolutně ničeho co by po něm mohl chtít.

"Jestli ho nezabiju, praskne mi z něj hlava," pomyslel si Naoki cestou domů, protože ten kluk pořád mlel nějaké nesmysly. Když mu došla trpělivost, jednoduše ho chytil za rameno a praštil s ním na zeď budovi.

"Dost! Sklapni! Konečně mi sakra řekni o co ti jde?! Znám tě jediný den a mám chuť ti ukopnout hlavu. Jsi desetkrát otravnější a vlezlejší, než kdokoli před tebou. Přestaň si hrát na idiota a vyklop mi konečně co chceš, prachy? Nebo nějakej kontakt? Je mi jedno co to je, prostě to řekni, chci se tě konečně zbavit!" Blonďákovi ruply nervy. Chtěl jediné - zbavit se toho kluka.

"Chci, abys přestal chlastat, vrátil se k práci a přestal dělat starosti panu Aizawowi," odpověděl zamračeně Daisuke.

"C-cože?! Ty nejsi normální?!" Pustil ho a nepřestával sledovat.

"Co je ti sakra do mě? Tohle není normální, jsi debil," zakroutil hlavou a vydal se po chodníku dál, aniž by se na to děcko otáčel.

"Praštil se do hlavy? Proč pořád kecá o mě, když se ho ptám co chce on?" Položil si ruku na čelo, tohle na něj bylo moc.

Ten večer učinil rozhodnutí, že ho bude trápit dokud to nevzdá, musí být přece způsob, jak se té otravné vši zbavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 29. dubna 2014 v 20:15 | Reagovat

opäť perfektní dielik :D

2 ~~ ~~ | E-mail | Web | 8. května 2014 v 18:02 | Reagovat

Já ti nevím. Ne, že by to nemělo děj, nebo tak. Ten bych řekla, že není zlý.
Jen se mi moc nelíbí, jak píšeš za každou přímou řečí ty věty typu odpověděl, odbil ho, a tak podobně. Čas od času se v povídce ztrácím, a nevím, kdo co říká...neber to jako hejt, nebo tak. Spíše jen jako radu, na co si dát pozor. Pokud ohlídáš tohle, bude to ještě lepší, než to je. :)

3 SasuKe SasuKe | Web | 12. května 2014 v 13:52 | Reagovat

[2]: Ne v poho neberu jako hejt. Díky, já vím, že to není nejlepší, ale dá  se mi to pořád lepší, než tam nepsat nic, to mě pak irituje, jelikož to nezní jako povídka, ale jen jako scénář a občas fakt nevím co tam za to psát psát. :D

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:56 | Reagovat

Every now and then I visit my old aunt.
Don't worry. You'll be all right.

5 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 5:55 | Reagovat

His business went from bad to worse.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 15:43 | Reagovat

He knows all the ropes in this company.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama