Proč Tobirama nenávidí Uchihy

9. dubna 2014 v 19:33 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce
Fajn, nikdy by mě nenapadlo, že budu psát o někom jako Senju klan, ale tak stalo se, ta myšlenka mě trkla a za tři hodiny byla zpracovaná. :D Nevim, četl jsem poslední dobou hodně o Hashiramovi a Madarovi a nějak mě dnes prostě tohle napadlo v souvislosti s mojí úvodkou na fb, kde mám Tobiramu a jeho vřelé vyjádření vztahu k Uchihům. (Tváří se tak lehce ironicky a říká "Uchihas")
Jen pro info, řekněme, že je tam Tobiramovi tak devatenáct, jo? Hashirama je o něco starší a podobně to maj Madara s Izunou. Jinak dost by mě potěšily nějaký komentáře, i kdyby to měla bejt kritika, tím lépe, pro autora je ten koment pod článkem opravdu důležitej, neříkám to jen tak. Každopádně si snad povídku užijete.
TobiIzu povídka.



"Nii-san, opakoval jsem to už stokrát, mír-nemír mě do toho posedávání s Uchihama netahej!" Rozhodil Tobirama rukama a zamířil ven, jenže jeho sourozenec ho pevně chytil za rukáv.
"Tobiramo přestaň!" Klidnil ho.
"Já opravdu, opravdu nesnáším Uchihy!" Protestoval mladík.
"Jestli teď odejdeš, mohlo by je to urazit!" Připomněl mu Hashirama.
"Jestli mě donutíš tu zůstat, urazím se já!" Zavrčel mladší.
"S tím nějak dokážu žít," zasmál se dlouhovlasý a postrčil ho zpět dovnitř.
Tobirama byl naštvaný, včera se jeho bratr vrátil a jako by nic mu oznámil, že po tolika mrtvých a zraněných spolu prostě jen uzavřou mír a budou dál v klidu žít. To se na tom teda nemohli domluvit rovnou, ne?
"Jako by se těm černovlasým zmetkům dalo věřit!" Pomyslel si nabroušeně.
Museli nechat zemřít stovky lidí, aby si uvědomili, že jejich klany dokážou normálně žít, vedle sebe? Ne, nesmysl. Kdyby to tak bylo, k tomuhle by nikdy nedošlo, vždycky tu bude souboj o to, kdo má nad kým nadvládu a tím že zvou Uchihy do vlastního domu o ni právě přicházejí.

Netrpělivě čekal, zatím, co jeho bratr připravoval čaj.
"Proč tady musím křečkovat? O čem se s nima budu jako bavit?" Prskal do všech stran.
"Téma hovoru nechám na tobě, nejlépe, když budeš mlčet, pokud nebudeš chtít dodat něco inteligentního," odpověděl přes rameno svému popuzenému sourozenci.
"Aha, takže tady musím sedět a mlčet, abych je neurazil tím, že se neukážu a neřekl během své přítomnosti něco, čím bych je mohl rovněž urazit," shrnul to jízlivě, když v tom se ozvalo klepání.
"Jsou tady, otevři," řekl šeptem Hashirama.
"Není můj způsob otevírání dveří příliš nezdvořilý?" Rýpl si potichu a pak už sešoural ke vchodu.

Jen co otevřel, spatřil dva muže, jednoho arogantně vyhlížejícího, kterého už velmi dobře znal. Uchiha Madara se na něj pořádně ani nepodíval, ale už jen z pohledu mu čišelo, že kdyby mohl, s chutí by si o Tobiramu utřel podrážku bot.
Druhý méně výrazný, v typickém tričku Uchiha klanu, který neustále těkal pohledem, byl to mladík o něco málo mladší než on, se kterým se tolikrát setkal v bitvách.
"Zdravím," pokusil se o trochu přívětivý tón, i když mu ti dva v jeho domě vůbec nebyli příjemní.
Starší kolem něj prošel dovnitř bez jediného slova, jako by byl vzduch. Tobirama začínal vnitřně soptit. Měl dojem, že úplně vidí, jak ještě dva metry za Madarou vchází jeho ego.
"Promiňte," uklonil se nevinně mladší a následoval svého bratra. Tobirama za nimi s povzdechem zavřel.
"Madaro! Izuno! Posaďte se," vítal je Hashirama jako brary a začal připravovat na stůl šálky čaje.
"Takže když už jsme teda tady, musíme se domluvit, co chceš například dělat s tím územím o které jsme naposledy válčili?" Zeptal se Madara s kamennou tváří, jako by ho nějaká zdvořilost vůbec nezajímala, o to víc hýbal světlovlasému žlučí, když on se musel tvářit přátelsky a slušně.
"No nejspíš rozdělíme, nebo ho můžeme vyhlásit za neutrální zónu? Vlastně, co bys řekl na spojení celých našich území?" Zeptal se druhý.
"Myslíš tím nejen uzavření míru, ale spojení obou klanů?" Přeměřil si ho podezíravě Uchiha.
Izuna seděl poslušně vedle něj, a poslouchal každé slovo, jako by ho ta debata srdečně zajímala, chápal každé slovo či námitku z té či oné strany a přemýšlel o možném řešení.
Zatím ci Tobirama to znuděně sledoval s podepřenou hlavou, neměl vlastně ponětí, co se tu řeší, byl naprosto oddaný podřídit se bratrovým rozhodnutím, protože ten pitomec jeho rady stejně nikdy neposlouchal, pomalu už to s ním vzdával, ale nepotřeboval se na tohle ještě koukat.
"Podej mi mapu," nařídil Madara svému společníkovi a mladší Uchiha ji hned vytáhl.
"Nezlobte se, můj návrh nebude možná nejlepší, ale bylo by špatné nechat tuhle oblast..." Poprvé za celou dobu promluvil i Izuna a tón i způsob jeho vyjadřování si vyžádal Tobiramovu pozornost. Vůbec se Uchihům s jakými se do teď setkal nepodobal, v boji se zdál naprosto jiný než takhle. Tedy vzhledem samozřejmě ne, ale jeho jednání bylo jiné. Na tváři mu hrál milý úsměv a v jeho hlase ať se snažil jak chtěl, nemohl najít schovaný ten podmanivý dominantní tón, dávající najevo, že si myslí, že je lepší než ostatní.
"Že by přece jen nebyli všichni tak nesnesitelní?" Zamyslel se mladík.
"Co si o tom myslíš?" Zeptal se Hashirama bratra, což neměl dělat. Nejen, že ten vůbec neměl ponětí o čem do teď hovořili, ale co víc, měl co dělat, aby neodpověděl, že na jeho místě by Madaru vykopl ven zdí.
"Že je to vaše věc, pro klan bude nejlepší hlavně mír, vám je jedno jak ho dosáhneme, nech jim to území," pronesl směrem k Hashiramovi, když viděl, kam směřuje jeho prst na mapě.
"Tvůj bratr nemá žádnou vůdčí vůli a schopnost vybojovat si co chce, pozor, aby to někteří neviděli jako tvou slabost," prohodil s posměchem Madara.
"Já toho parchanta zabiju!" Bylo první co proletělo Tobiramovi hlavou po probuzení jeho vůle a touhy prosadit si, co opravdu chce, ookamžtě dostal silné cukání do ruky.
"Snažím se ho neurazit, být zdvořilý a on se tu po mě úplně klidně vozí a Hashi ho nechá, tak to teda ne," pomyslel si naštvaně.
"No mohl bych se tu začít hádat o každou píď NAŠÍ půdy, kterou jste nám VY ukradli, ale řekněme, že můj cíl je uzavřít příměří, což vylučuje, vykopat odsud ten tvůj zadek! Ve vší slušnosti, víc nemám co říct," otočil se s hromadou výčitek v očích na bratra a pohledem mu jasně říkal, že si za to může sám.
Madarův výraz se opět ani o milimetr nezměnil.
"Víš, že bych tě mohl zabít?" Zeptal se ho pak úplně normálním tónem.
"To by pak nebylo moc příměří, ale můžeme to zkusit," odsekl mladší Senju.
Madara byl opět notnou chvíli zticha, Hashirama vymýšlel rychle, jak uklidnit situaci, protože viděl, že jestli budou ti dva pokračovat, kouká z toho průšvih.
"Izuno, běžte se na chvíli s tímhle sympatickým mladým mužem projít, zdá se, že bude lepší, když to vyřídíme my dva," řekl nečekaně vůdce klanu Uchiha.
Hashirama jen kývl na bratra, ať kouká jít a pohledem mu naznačoval, ať už nic neprovede, přesto že Izuna se nezdál být tak výbušný.
"Ano nii-san," souhlasil Uchiha.
Tobirama mlčky vstal a šel ven, byl celkem rád, že nemusí dál dýchat stejný vzduch, jen se snažil být na pozoru, protože si nebyl jistý, jestli Madaru nenaštval natolik, že posílá bratra někde ho tiše zlikvidovat.
Nějakou chvíli šel po ulici směrem k lesu, následován Izunou, který ho značně znervózňoval, protože byl neustále zticha a kdykoli se na něj otočil ohnul pohledem. Nebyl si jistý, jestli je bezpečné odcházet někam mimo civilizaci, kdyby ho napadl, ale odmítal si přiznat, že by si s ním snad neporadil, jeho bojové schopnosti dobře znal.
"Málo lidí takhle mluvilo s mým bratrem," ozval se najednou hlas černovláska o poznání jistější než uvnitř.
"Vážně? Kolik jich znáš?" Zeptal se jakoby nezúčastněně.
"Teď už nikoho," odvětil s celkem jasným podtextem.
Tobiramovi pomalu ale jistě začínal jezdit mráz po zádech, zvlášť proto, jak šel pořád za ním, hledal aspoň tu nejmenší výmluvu, aby s tím "stopováním" jeho společník přestal. Najednou zastavil a otočil se na Izunu.
"Kdy se teda můžem vlastně vrátit?" Zeptal se ho, jako by měl mít s tímhle už zkušenosti.
"Nevím dal bych jim ještě tak hodinu, na moc dlouhý řeči si zase nepotrpí," odpověděl druhý a rozhlédl se po lese.
"To už kouká kam mě zakope?" Zamžoural Tobirama a odolával pokušení přiblížit ruku blíž pouzdru na zbraně. Jenže co by mu to bylo platné, ten kluk tady je stejně starý jako on sám je Uchiha a má sharingan, navíc bratr Uchihy Madary, určitě ovládá i nějakou techniku, se kterou ještě nepočítá, všchni mívají v rukávu svá esa.
"Copak jsem sebevrah?!" Proletělo mu krátce hlavou, když si uvědomil, od jaké pozice se tímhle výletem staví.
"No řekni, co Hashirama? Taky tě pořád nutí dělat mu poskoka?" Zeptal se najednou s úsměvem černovlasý.
"Chce si povídat?" Nechápal druhý.
"Jak se to vezme..." Odvětil, když si vzpomněl na vaření večeře a zašívání prádla a vlastně všechno krom ohřátí vody, protože jeho bratr byl opravdu pošuk a dle Tobiramova názoru by byl dávno mrtvý, kdyby na něj nedával pozor. Boj byl bohužel jeho jedinou silnou stránkou, ale o tom tu nechtěl tomu klukovi vykládat, i když se mu teď nezdál vůbec nebezpečný. Choval se přátelsky.
"Děláš, jako by ti to vadilo, byl si do toho tak zažraný," konstatoval a opřel se o strom.
"Heh, co? Popravdě vůbec netuším o čem mluvili, Madara je možná mistr v boji, ale určitě ne dvakrát všímavý, když jde o lidi, kteří jsou mu nejblíž a nemusí si na ně dávat pozor," podotkl.
"Jako bych ten pocit znal," prohodil neutrálně Tobirama.
"Měl sem trochu obavy sem přijít a ještě víc, když jsem tě uviděl, ale nakonec nejsou Senju tak strašní lidí, jak je bratr popsal," usmál se Izuna.
"Strašní? Ta shnilá mršina nás takhle veřejně pomlouvá?!" Začal znovu zuřit světlovlasý, ale přehlušil ho smích.
"On se směje? Opravdu se směje?" Zíral na něj jako na osmý div světa, když si kecl do trávy a začal se řechtat na celé kolo.
Hned jak se uklidnil, začal se omlouvat. Tobirama jen nevěřícně kroutil hlavou.
"Jsi vážně zvláštní," podotkl a sedl si vedle něj s povzdechem.
"Myslíš? Madara to taky říká, říká dokonce, že nevhodný pro boj, nechává mě sedět doma, protože jsem odlišný a nemám radost z krve prolití," konstatoval naštvaně.
"Měníš nálady jak počasí a Madara je zamindrákovaný kre*én," konstatoval.
"Vážně bys o něm tak neměl mluvit," řekl Izuna.
"Neměl, stejně jako pít a nadávat, když to nedělám na veřejnosti, je to jedno, ne?" Ušklíbl se světlovlasý a ani si neovědomil, že s ním vlastně mluví už dost neformálně.
"Víš co Tobiramo? Líbíš se mi!" Řekl přátelsky ten kluk.
"Chm, ty mě asi na Uchihu celkem taky, ber to jako hodně velkou poklonu," zacukal Tobiramovi koutek.
"Na Uchihu?" Zopakoval zamyšleně černovlásek.
"Nepřemýšlej o tom, jen že jsou všichni tak... ..tak neuvěřitelně panovační a přes sebevědomí si nevidí na špičky bot!" Odpověděl trochu rozhořčeně.
"Zapomínáš, že i když mám vychování, pořád k nim taky patřím," konstatoval druhý.
"Jo, ale nejsem si jistej, jestli k nim patříš v tomhle smyslu," řekl tónem, který měl debatu ukončit.
Jenže Izuna vyskočil jako lasička, nečekaně se mu zapřel o ramena a shodil ho na zem.
"Taky jsem neuvěřitelně panovačný a sebevědomý," konstatoval, když ležel Tobirama na zádech a on se nad ním jako šelma opíral na čtyřech, přičemž zabodával svůj pohled přesně do středu jeho očí.
Tobirama to viděl až teď, konečně v něm viděl Uchihu, věděl, že zapne sharingan a je v háji, jak to mohl přehlédnout? To proto, že Izuna měl schopnost maskovat to před ním něčím jiným, co celou dobu poutalo jeho pozornost.
Nevinnost byla najednou ta tam a na něj upíraly pohled oči ďábla. Sáhl po kunai, když jako šokem se k němu Izuna sklonil, stihl říznout a ani ne moc tvrdě, když se ho dotkly černovláskovy rty a ruce mu zajely pod tričko. Tobirama zalapal po dechu do tváří se mu nahrnula krev.
"Co co co?" Opakoval pořád dokola, když ho pustil.
Černovlasý ještě jednou zopakoval to, co udělal, při čemž si neodpustil přejet rukama po jeho hrudníku.
"Izuno!" Shodil ho ze sebe prudce.
Právě teď měl ten bezbolestný, věčně spokojený, nezranitelný výraz tak typický pro Uchihu. Výraz vítěze, přesto, že seděl na zemi se zraněním na stehně.
Druhý jen překvapeně zíral, pak zatřepal hlavou a všiml si toho zranění které způsobil.
"Sakra, Hashirama mě zabije!" Procedil a přesunul se, aby se na to podíval.
"Au," sykl Izuna hned, jak se dotkl jeho rány.
"Nějak to ošetříme, no a je po příměří," uvažoval nahlas.
"Neřeknu jim, že jsi to udělal schválně," odpověděl bezstarostně Uchiha na jeho monolog.
"Řekneš, neřekneš, byl jsi se mnou a jsi zraněný, Madara se pos*re," konstatoval.
"Říkám nech to na mě," zakroutil hlavou a chytil ho za ruku.
Tobirama sebou cukl, podíval se na něj a okamžitě znervózněl. Nejprve se mu vyškubl a pak vytvořil pro něj dostatečný odstup.
"Ehm, poslyš Izuno, jak bych to... ..co to k čertu děláš?!" Rozhodil rozrušeně rukama, jak to pokaždé dělal.
"Myslíš to předtím?" Zeptal se a vypadalo to, že si o tom chce začít povídat, zatím co se pomalu s
sbíral ze země.
"Myslím všechno! Dávám přednost osobnímu prostoru!" Bránil se světlovlásek.
Izuna bez odpovědi vstal a zamířil ven z lesa.
"Víš jak jsem ti říkal, že mě Madara furt nechává doma samotného?" Zeptal se jen řečnicky a pokračoval: "Řeknu mu, že jsme se bavili bojem a tohle se nějak přihodilo, teda mohl bych mu říct, že jsem se tě pokusil znásilnit, ale to by asi nebylo nejlepší," povídal jako by o nic nešlo a Tobirama ho jen sledoval s otevřenou pusou, "no a samozřejmě ho požádám, abychom to mohli dělat častěji, asi tak každý den v době kdy se nudím, určitě nebude proti, když ho požádám já, abys se mnou trávil každý den a tvůj bratr myslím taky ne, takže se tím všechno vyřeší," spokojeně postavil Tobiramu před hotovou věc, ani se neohlédl, že tam stojí a traumatizovaně na něj kouká.
"Mám s ním trávit každý den? S tímhle ďáblem? Proč?! Já nechci!" Dávaly se jeho nešťastné mozkové buňky pomalu do pochodu.
"Já opravdu, opravdu čím dál víc nenávidím Uchihy!" Řekl si sám pro sebe zoufalým tónem, když viděl do čeho se dostal.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 9. dubna 2014 v 20:28 | Reagovat

Wau super poviedka.... ono by to chcelo ešte jeden dielik.

2 SasuKe SasuKe | 9. dubna 2014 v 22:12 | Reagovat

Budu o tom přemýšlet a možná k tomu ještě něco napíšu, série z toho určitě nebude, ale pokračování možná, napsalo se to samo, takový mám rád. :3

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 10. dubna 2014 v 18:55 | Reagovat

Chudák Tobirama, upřímně mu nezávidím.Nejvíc mě pobavila věta - To už kouká kam mě zakope? :)
Jinak bych jen vytkla Tobiramovy myšlenky, chtělo by to jinak odlišit, takhle to vypadá jako přímá řeč a docela to v textu mate, jestli to říká nebo ne.

4 SasuKe SasuKe | 10. dubna 2014 v 20:57 | Reagovat

[3]: Já to za to většinou píšu, ale díky a radu, budu se snažit to líp rozlišovat.

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:20 | Reagovat

Her visits are few and far between.
No kidding? Are you serious?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama