Nauč mě líbat, nauč mě milovat 23 (ItaSasu) End

30. dubna 2014 v 15:00 | Sasuke |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Je to myslím delší než obvykle. Tahle povídka mi přirostla k srdci, je to jedna z nejdelších co jsem napsal, zároveň moje první yaoi, nepletu-li se, tak doufám, že vám za tu dobu čtení taky a že mi řeknete, co se vám na ní líbí, popřípadě nelíbí.


23 - Začátek nebo Konec

Už potřetí se ozývalo klepání na dveře.
"Sasuke? Co je s tebou? Otevři." Vůbec to neznělo jako žádost, spíš nařízení. Jenže černovlásek seděl na zemi uprostřed pokoje opřený o postel a nereagoval na nic a nikoho.
"Sasuke odpověz, ať vím, že jsi v pořádku, nebo někoho zavolám, aby tě vytáhli ven!" Řekl trochu rozhořčený Madara.
"Jsem a odejdi," řekl polohlasně.
"Tak otevři nebo opravdu půjdu pro telefon," nařídil mu znovu.
"Je mi to jedno, zavolej si třeba na policii, když ti to za to stojí," zavrčel Sasuke. Nikdo a nic pro něj neznamenalo autoritu, tím spíš ne někdo, kdo ho tu měl hlídat.
"Zavolám Itachimu, aby mi tě ven osobně vytáhl," pohrozil mu muž.
"Hodně štěstí," odsekl drze Uchiha a přesunul se z podlahy na postel.
"Ten je teď bůh ví kde, jen využil příležitost se mě zbavit," pomyslel si a přetáhl polštář přes hlavu.




Itachi přecházel po hotelovém pokoji a přemýšlel. Měl už dávno spát, ale nedávalo mu to. Každý den potlačoval potřebu zavolat domů a zeptat se jak to s jeho bratrem vypadá. Měl výčitky z toho, co mu řekl, ale doufal, že teď na něj bude Sasuke přinejmenším naštvaný a konečně začne myslet i na ostatní povinnosti.
Vítr z otevřeného okna scházel papíry ze stolu, Itachi místo aby je narovnal jen zavřel okno a lehl si na postel.
"Uvidíme zítra," pomyslel si a nemohl se dočkat odjezdu do školy. Sasuke mu vážně chyběl víc než cokoli jiného.

Ráno se budil celý rozlámaný. Nová postel byla moc měkká a očividně mu vůbec nesvědčila, to ho teď ale netrápilo. Vstal a zamířil pod teplou sprchu.
Opět ho napadlo, že by chtěl nejspíš Sasukemu zavolat. Jenže nemělo význam se ho na cokoli ptát. Bude lepší, když zvládne všechno sám. Alespoň by je to konečně mohlo zbavit přemoudřelého Madary.
Itachimu lezl den ode dne víc na nervy, věděl, že ve skutečnosti je tam proto, aby je rozdělil a to se mu momentálně dařilo.
"Navíc, kdyby cokoli zjistil - ne to se nesmí stát," řekl nekompromisně Itachi a vypnul proud vody.

Když nasedal do auta s černými brýlemi na obličeji, přemýšlel, jestli je tohle nejlepší cesta. Sasuke se na něj stal fixovaným, protože ho miluje, takové násilné odtržení by mu mohlo ublížit. Ale neublíží mu daleko víc, když se bude Madarovi zdát, že na něj nestačí a jeho výchovu nezvládá? Přistihl se, že přemýšlí především o vlastním stanovisku. To on byl ten, kdo by to nezvládl. Nechtěl riskovat, že Sasukeho neuvidí. Co víc, kdo by se pak o něj staral než bude plnoletý?
Měl nepříjemný pocit, že jako poslední žijící příbuzný by ho dostal na starost Madara a Sasuke by se u něj dozajista neměl špatně, jenže on mu nikdy nebude rozumět. Nepochopí jeho potřeby, když jeho vlastní bratr ho do nedávna nechápal.
Prudce přibrzdil na parkovišti školy, kterou málem přejel a rozhlédl se ještě než vystoupil. Předpokládal, že jeho mladší bratr bude opět stát u vchodu a čekat na něj, ale nebyl tam. Nejspíš dostal rozum a šel do třídy se učit, i když tak jednoduché vzdávání se mu vůbec nepodobalo.
Nechtěl si přiznat, že jde záměrně úplně jinudy, než kdyby mířil do své třídy, ale chtěl ho vidět. Když procházel kolem jeho třídy, nahlédl letmo dovnitř, ale nikde ho neviděl.
Musel se zastavit a podívat pořádně. Naruto seděl v lavici sám. Co to má znamenat?
Blonďák si ho po chvíli všiml, Itachi se otočil a odpochodoval rychlým krokem směrem k učebně matematiky.
"Proč není Sasuke ve škole? Třeba jen zaspal. Ne, Madara by ho zaspat nenechal. Co když se něco stalo? To by mi snad přece dal hned vědět," kontroloval letmo na mobilu jestli mu nevolal.
"Určitě je jen nemocný," přesvědčil nakonec sám sebe a usadil se v lavici.
"Co je s tebou? Vypadáš příšerně," konstatoval Sasori, hned jak ho viděl.
Itachi jen mlčky mávl rukou.
"Řekl bych spíš, jako kdyby ho přejel parní válec a nabarvili ho na bílo," přisadil si rýpavě Deidara.
"To nic," mávl rukou.
"Koukám, bratříček si to s tebou hezky vyříkal, co?" Rýpl si znovu.
"Cože?" Podíval se na něj unaveně a pak začal očima těkat mezi učebnicí a penálem.
"Ty ses přestěhoval?" Zeptal ze ho překvapeně najednou Sasori.
"Přestěhoval? Ne jen... Jak to víš?" Koukal na něj Itachi dost zmateně.
"Od Sasukeho, včera tě hledal, jančil jako pominutej a ptal se nás," prohodil blonďák znuděně.
"A pak? Kam šel? Co jste mu řekli?" Ožil najednou Itachi. Tohle mu prohnalo tělem vlnu ostnů. Co když se mu opravdu něco stalo?
"Někam zmizel, řekl jsem mu že nevíme kde jsi v době, kdy mu tvrdíš, že jsi s náma," ušklíbl se vyčítavě.
"Dohajzlu!" Zaklel a položil si hlavu na lavici.
"Co se děje? Máš milenku a nechceš aby se to dozvěděl? Protože o Konan jsem mu už řekl," zasmál se Deidara.
Itachi prudce vyletěl z lavice.
"Co jsi mu řekl o Konan?!" Vyštěkl.
"Že si pořád posíláte tajemný esemesky, tak by tě možná mohl najít u ní, vypadal totiž dost zoufale," pokrčil rameny a nechápal Uchihovo rozčilení.
"Řekl jsi mu ať jde za ní? Nebo kam šel?!" Křičel, až se lidi ve třídě otáčeli.
"Nevim, podle toho jak se šinul asi domu..." Zíral na něj stále stejně nechápavě.
"Co se děje, uklidni se a sedni si," zakroutil blonďák hlavou.
"Ty idiote, Sasuke není ve škole náhodou po tom co jste mu včera řekli a ty mi povídáš, ať se uklidním?!" Praštil sebou na židli a snažil se srovnat si to v hlavě.
Chybělo krátce do zvonění, ale on se musel přesvědčit. Vyťukal na mobilu číslo a poslouchal zvonění, dokud se po velmi dlouhé době neozval hluboký hlas.
"Prosím?"
"Madaro? Je Sasuke doma? Je v pořádku?" Řekl naléhavě.
"Jo, je tady neboj," ozvalo se stručně, v tom zazvonilo Itachimu na hodinu. Najednou nevěděl co říct, tohle ho uklidnilo, bez jakéhokoli slova rozloučení to típl, podle zvonku to Madara pochopí.

Itachi se přes den nebyl vůbec schopný soustředit na učení, v polovině poslední hodiny mu v kapse zavibroval telefon.
Bral to jako vysvobození, omluvil se, že je to opravdu důležité a odešel na chodbu.
"Prosím?" Zvedl překvapeně Madarovo číslo.
"Itachi, Sasuke před chvílí utekl, myslím, že ke škole," konstatoval celkem vyrovnaným hlasem.
"Jak utekl? Proč?" Nechápal, ale rozčilení v jeho hlase se nedalo popřít.
"Nevím, najednou jako blázen vyběhl ven, aniž by něco řekl, ani nebyl pořádně oblečený, nechápu, kam by se mohl hnát jinam," řekl stále stejným tónem.
"Měl jsi ho chytit! Co když se mu něco stane? Proč vlastně není ve škole?!" Zajímal se rychle Itachi, zatímco mířil po schodech do přízemí budovy.
"On do ní odmítal jít, zamkl se v pokoji a od včera nechtěl vylézt, prý to nemá cenu, dokud si s tebou všechno nevyřeší, nebude se moct soustředit na nic, proto myslím, že teď jde za tebou," odpověděl.
"Jak jako odmítal jít do školy? Proč jsi mi o tom nic neřekl?!" Najednou měl hrozný vztek, jak na Sasukeho, tak na Madaru, dokonce i na sebe, on se tu tolik snaží a stejně to nikam nevede. Stoupl si před školu a čekal, čert vem učebnice a věci, co nechal nahoře.
"Já sem předpokládal, že se o to postarám, ale on je opravdu nezvladatelný," Itachimu znělo v uších hlavně poslední slovo.
Jeho bratr byl možná nezodpovědný, šílený, lehkomyslný a tvrdohlavý, ale nikdy nepatřil mezi ty děti, se kterými by se nedalo vyjít.
"Přiznávám Itachi, že s tímhle sis nemohl poradit ani ty," dodal nakonec muž na druhém konci. Uchiha měl chuť zařvat na něj cosi nevhodného, ale nechal si to pro sebe, když se jeho bratr objevil u brány školy a těžce vydechoval.
"Budu končit, je tady," oznámil tentokrát konec hovoru a telefon strčil do kapsy.
Sasuke nestihl ani nic říct, když ho popadl za ruku a doslova hodil na zadní sedačky auta.
"Co děláš?!" Zakvílel mladší, když za ním bratr zabouchl dveře.
"Chceš se hádat přímo tady?" Nastartoval starší z bratrů a jel pryč.
"Chci vědět kde jsi byl! Proč jsi mi nic neřekl?! Proč se mnou vůbec nechceš mluvit! Nikomu jsi nic neřekl, kde teď jako bydlíš?!" Rozkřikl se z plných plic.
"O tom už jsme mluvili," konstatoval.
"Zase mi nechceš nic říct! Víš, že se chováš jako idiot? Pořád mi lžeš. Proč to neřekneš na rovinu?!" Rozčiloval se mladší.
"Sasuke, přestaň! Je to otravný!" Itachi zabrzdil poblíž nějakého parku, nikdo tu nebyl, tohle už nemohl poslouchat. Navíc to vnímal jen napůl, hlavou mu běžela jednoduchá myšlenka, opravdu na něj i přes to, jak ho včera odbyl, myslí tolik, že není schopný se soustředit na nic jiného?
"Chtěl jsem abys něco řekl, abys řekl, že to není pravda, ty jsi zase s ní, že jo? Bydlíš u ní!" Vykřikl hystericky mladší, hned co mu Itachi otevřel dveře.
"Máš pravdu, vrátil jsem se ke Konan! Tohle prostě nemohlo nikdy fungovat Sasuke, ber to tak!" Nasadil jeho bratr ten nejchladnější tón jaký v hloubi svého nitra našel a probodl ho pohledem.
Chlapec mlčky koukal, nedokázal říct vůbec nic. Nakonec vstal, vystoupil z auta a otočil se na bratra.
"Tohle je konec, Itachi, jdu domů," řekl stejně odměřeným povýšeným tónem, jaký míval dřív a odebíral se pomalu po chodníku pryč.
Druhý si sedl do auta a složil obličej do dlaní. Tiše si v hlavě opakoval, že to bylo to nejlepší, co mohl udělat, ani jeden z nich by nikdy nežil v klidu, kdyby to takhle zůstalo. Přesto cítil, že uvnitř to neuvěřitelně bolí. Snažil se všechny ty myšlenky zabít, napadlo ho jet domů, ale měl ve škole věci a po dvouhodinové pauze budou mít ještě odpolední vyučování.


Sasukeho pohled:
Překvapivě jsem právě teď nechtěl být sám a už vůbec ne jít domů. Na mobilu jsem vycvakal krátkou esemesku Narutovi a napsal, kde budu čekat. Vzpomínal jsem si, jak jsem sem chodil a stejně tak mě kroky nesly i dneska. Ležel jsem na té lavičce hodiny a snažil se tu zapomenout na Itachiho, nebo se mu pokusil nepřekážet, když se hodlal ztřískat do němoty a nepřál si, abych to sledoval, dneska cíl nebude jiný.
Sedl jsem si a zahleděl se na lístky spadané na zemi jako obvykle.
Vážně je konec? To já to ukončil? Pomůže mi to se sebrat? Přemýšlel jsem, nemohl jsem říct, že to takhle nechci, samozřejmě se mi to nelíbilo, ale každý má určitou hranici, kdy už se prostě nemůže dál trápit. Ze všeho nejvíc jsem si přál, aby se můj život vrátil zase do normálu.

Zhruba za čtyřicet minut se ukázal Naruto. Kráčel ke mně svižným krokem a beze slova se posadil hned vedle.
Zíral jsem na hlínu pod nohama a najednou sám nevěděl, co říct, vysvětlovat mu to všechno? Vysvětlovat, že už nemůžu? On to přece ví. Je na mě jen od pohledu vidět, že se něco změnilo.
"Rozešli jsme se," vypadlo ze mě jednoduše.
"Proč? Proč se s tebou rozešel?" Zahleděl se na mě šokovaně. Věděl, jak moc to pro mě znamenalo.
"To já... Prostě už to stačilo," odpověděl jsem.
Naruto na mě jen mlčky zíral a já nevěděl, jak pokračovat. Po chvíli jsem ucítil jeho ruku na svým rameni.
"Myslíš to vážně? Neublíží ti to ještě víc?" Zeptal se tiše.
"Víc to nejde," odpověděl jsem klidným tónem.
"Proč vlastně?" Prohlédl si mě soucitně.
"On sám neví co chce, lže mi a to prostě nesnesu, vrátil se ke Konan a neměl potřebu mi to říct, prý to nemohlo mezi námi fungovat. To jsem věděl od začátku, nikdy mi neměl dát naději, když to věděl taky," řekl jsem odhodlaně a vstal.
"Tohle je definitivní, večer to prostě ukončím, ale díky, tohle mi pomohlo," podíval jsem se mu upřímně do očí a šel pryč. Víc jsem už mluvit nechtěl.

Itachiho pohled:
Bylo už něco po šesté, seděl jsem na pohovce a pil třetí sklenku vína. Dnešek byl jedním z nejhnusnějších dní mého života. Žaludek se mi točil stále dokola a hlava mi třeštila, nic nepomáhalo.
Najednou zazvonil hotelový telefon a sekretářka mi oznámila, že mám dole návštěvu. Dost překvapeně jsem se zeptal o koho jde, protože nikdo netušil, kde bydlím.
Když mi oznámila jméno, najednou měl přešla chuť na alkohol. Vůbec jsem netušil, o co tady jde, ale řekl jsem jí, ať ho pošle nahoru. Za několik okamžiků se ozvalo klepání na okázalé pokojové dveře.
Otevřel jsem Narutovi a první co mě zajímalo bylo vysvětlení, jak zjistil kde bydlím.
"Prostě jsem obvolával všechny hotely ve městě," šílenec, možná větší než můj bratr.
"A co chceš?" Zeptal jsem se, abych to měl za sebou, věděl jsem, že je to něco ohledně Sasukeho, možná chce jen vědět, co s ním je, ne, kvůli tomu by mě nehledal po celém městě, myslím.
"Takže prý rozchod, říkal Sasu, to je pěkné po tom všem, co se tak snažil, nevydrželo to ani stejnou dobu, jakou trpěl," začal trochu nepříjemným tónem, to mi to jde vyčítat? Jak jinak, nemá moje důvody.
"Něco mi na tom nehrálo, to, že si mu to neřekl rovnou, ale taky to, že si ho ráno očividně hledal a nechtěl si, abych to věděl, to, že co Sasuke popisoval, nevypadalo jako předstíraná láska, ani to, co jsem zaslechl náhodou v telefonu, nebo si takový pokrytec, že si to s ním rozdáš, i když si s nějakou holkou a on tě nezajímá? Ne, to ne, jinak bys přece neseděl tady, ale u ní, není-liž pravda?" Hodil na mě vševědoucí výraz a uznávám, že mě tímhle celkem dostal.
"Nechápeš to, je to takhle lepší, neříkej o tom Sasukemu, už kvůli němu," odpověděl jsem stručně.
"Lepší nebo pohodlnější?" Zeptal se, ale nedovolil mi ani odpovědět.
"Víš vůbec, kde je teď Sasuke a co dělá?" Pokračoval. Pouze jsem zakroutil hlavou, ať už tím směřuje kamkoli, tady nemělo smysl se vymlouvat a obhajovat.
"Já taky ne, proto jsem tady, protože nevím, co myslel tím, že to večer skončí, ale ty bys o tom možná přehled mít měl," řekl a dal jasně najevo, že čeká mojí reakci. Myšlenky se mi v hlavě motaly jako na kolotoči.
"Skončí?" Zopakoval jsem a těžce polkl.
"Jo, řekl, že dneska večer to skončí, buď lže sám sobě nebo on tě tak jednoduše nepřestane milovat, z toho co sem mu viděl na očích o tom možná zatím přesvědčil i sebe, ale to jen proto, jak moc ho to bolí," vysvětlil.
Nevěděl jsem, co říct, zato zcela přesně, co dělat. Vyběhl jsem z pokoje jako pominutý ven, pršelo, ani jsem si nevšiml, kdy to začalo, s tím vínem už nejspíš ani nebudu v tomhle počasí schopný řídit.
Rozběhl jsem se po ulici, když poběžím, jsem tam za deset minut.
Moje fyzička dostávala zabrat, studený déšť na mě dopadal a promáčel mikinu. Hlava odmítala jakékoli představy o tom, na co Sasuke myslel.
Jediná věc v ní kterou mozek povoloval, byl pohyb. Vůbec jsem nepřemýšlel jestli ještě můžu nebo ne, jak moc promáčené mám boty. Všechno jako by zmizelo za mlhavou stěnou a teď tu byla jediná důležitá věc. Sasuke.

Nevím kdy a jak, najednou jsem stál před naším domem, nepamatuju si, kdy sem se naposledy vracel tak zmáčený. Proletěl jsem dveřmi a rozhlédl se. Všude bylo neuvěřitelné ticho.
"Sasuke?!" Zařval jsem z plných plic, ale nikdo se neozýval.
Proletěl jsem kuchyni i obývák, nikde nikdo. Vyběhl jsem do horního patra a rozrazil dveře bratrova pokoje. Byl prázdný. Kde je do háje Madara?
Zbývala koupelna, můj pokoj a zadní místnost, kdyby tu někde byl, přece bych ho slyšel, nebo by se ozval. Kde ten blázen trčí?! Co chce dělat?!
Najednou jsem uslyšel cinknutí. Šlo snad z balkónu? Jako šílený jsem tam vletěl. Sasuke ležel na lehátku s rozepnutou košilí, zíral někam k nebi a nechal na sebe dopadat déšť.
"Sasuke? Co to tu děláš?!" Přiběhl jsem k němu vyplašeně, ale rád, že je v pořádku.
"No výborně, že si tady, zrovna sem myslel na to, jak na tebe chci křičet," řekl trochu malátným tónem.
"Ty si něco pil? Nebo sis něco píchnul?" Zeptal jsem se šokovaně.
"Ne, nač tolik práce," odsekl a otočil ode mě obličej.
"Pojď dovnitř nebo tu umřeš na prochladnutí, ty se celkem vyžíváš ve válení se venku v dešti, co?!" Zakroutil jsem hlavou a pokusil se ho vytáhnout na nohy.
"To nejde, chci prostě ležet," odpověděl trpce.
"Sasuke. co je s tebou?" Rozhodně nevypadal normálně, musel něco pít, ne, takhle nevypadá člověk ani po alkoholu.
Vzal jsem ho do náručí jako tehdy a odnesl na pohovku.
"Tentokrát už mě neukecáš," odpověděl a trochu se usmál.
"Já se tě nikdy nesnažil ukecat, Sasuke," řekl jsem ztrápeně.
"Ty sis něco píchal Sasuke?" Přeměřil jsem si ho bolestným pohledem.
"Ne, nejsem debil, bráško," odpověděl, ale zůstával jen nehnutě ležet.
"Přestaň si dělat starost a jdi domů, byl sem u doktora, budu tam chodit, dostal sem nějaký léky a bude to v pohodě, jen se mi zdálo že nezabíraj a vzal jsem si toho moc," řekl tiše. Nezodpovědný a lehkomyslný.
"A proč si zůstal ležet na balkóně, když začalo pršet?!" Zakroutil jsem nechápavě hlavou.
"Protože sem si představoval, že pro mě zase přijdeš a tentokrát uděláme všechno správně," zašeptal. Šílený.
Opravdu jsem ho dostal až na psychiatrii? Vážně sem myslel, že mu pomáhám?
"Máš pravdu, tentokrát uděláme věci správně," sklonil jsem se k němu a lehce ho políbil. Kopal a bránil se, co jen mu to uvolněné svaly dovolily. Tvrdohlavý.
"Nebudu ti už lhát, nemám nic s Konan, bydlel jsem v hotelu, už nikdy ti nebudu takhle lhát i kdyby ti to mělo sebevíc pomoct, myslel jsem, že beze mě se budeš moct normálně věnovat škole a všemu kolem a málem jsem tě úplně zničil," přivinul jsem ho k sobě.
"Promiň, já už ti nevěřím," odpověděl.
"To nevadí, zítra se vrátím domů, nemusíš věřit, jen mě nech dávat na tebe lepší pozor," odvětil jsem. Nemůžu čekat, že by tomuhle všemu jen tak uvěřil.
"Ráno řeknu Madarovi, aby odešel, že to zvládneme líp sami, nikdy jsem tohle neměl dovolit, aby se mezi nás někdo pletl, i kdybych teď měl vzít věci a odvést tě na druhý konec světa, nikdy mi tě už nikdo nesmí vzít," mačkal jsem ho v objetí možná moc silně, ale nedokázal jsem ho pustit. Došlo mi, že nikdy nebude cesta, která by pro nás byla jednoduchá, ale projít jí můžeme jedině spolu.
"Řekl si, že láska má vypadat tak, že si nevynucuješ nic násilím, je to pouto, které se nedá jen tak zničit, nejspíš si mě naučil ten nejkrutější způsob, jak tě milovat," obtočil mi ruce kolem krku.

Sasukeho pohled:
Itachi se snažil a snažil se očividně víc, než je zdravé, protože na něj musím dokonce čekat i po škole, když jde s tou jeho partičkou ven a doprovázet ho. Při tom jsem mu poslední dva týdny opakoval, že už to fakt není nutný.
Potichu jsem šel v Sasoriho stopách, který si vepředu s někým povídal, z jedné strany vedle mě Itachi a z druhé Deidara, radost sama, vážně.
"No, Sasuke, jak se vede?" Praštil mě blonďák, jako bychom byli dávní kámoši.
"Nic moc," odvětil jsem stroze.
"Brácha se svěřil, že prej máš holku," rýpl do mě. To mi snad dělá schválně! Hodil jsem na Itachiho pohled, který naznačoval, že si to doma vyřídíme a bude minimálně týden mýt nádobí.
"No jo no," zabručel jsem.
"Nechceš říct, jaká je?" Hodil na mě jeden z jeho zvídavých pohledů.
"Ani ne," znovu jsem ho stroze odbyl, aby dal pokoj.
"Je hrozně milá a rozumná, navíc docela hezká, perfektní pro brášku," odpověděl Itachi za mě a ještě mě rozcuchal. Asi mu vrazím.
"A neumí vůbec vařit," dodal jsem rychle.
"Dyť Itachi má taky holku, proč se radši nebavíte o ní?" Myslel jsem si, jak mu tohle vrátím, protože Deidara byl na ženský naprosto zfanatizovaný.
"No já vím, chlubil se," přikývl blonďák a Itachi se rozpačitě usmál, zatímco mně spadla čelist. Cože? Tohle jim řekl? To jako myslel mě?! Nebo že by zase... Ze špatných myšlenek mě hned vyvedl bráškův proslov.
"Rozhodně není tak skvělá, jako ta Sasukeho. Pořád myslí jen na sex, vždycky musí být po jejím, s ničím není spokojená, navíc jí nic nejde pořádně, někdy mám chuť zavřít ji do sklepa," prohodil jako by nic, Deidara na něj trochu překvapeně zamrkal, zatímco já si přál praštit ho pánví.
"Fakt je tak strašná?" Otočil se na nás se smíchem Sasori přes rameno, jelikož očividně poslouchal, navíc mám delší dobu nepříjemný pocit, že mu něco dochází.
"Jo, naprosto strašná ve všem," položil si bratr herecky ruku na čelo, "ale miluje mě," dodal pak s úsměvem a pokrčil rameny.
Zrudl jsem, bude někdy doba, kdy mě přestane takhle provokovat?

Pomalu jsme se takhle časem naučili reagovat jeden na druhého, dokonce když jsme byli
někde venku jsem řekl, že musím na záchod a Itachi šel za pět minut za mnou, protože mi nebylo údajně odpoledne dobře, to jsem pak vydržel "zvracet" klidně i dvakrát za sebou, než jsme se vrátili...
Změnila se hromada věcí, od chvíle, kdy jsem měl jít na to hloupý rande s Ino, ale nějak věřím, že se to mělo stát. Možná jí za to poděkuju, někdy... Ne, zase tak moc jsem se asi nezměnil. Holky jsou pro mě pořád jen holky.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 chikkuru chikkuru | Web | 30. dubna 2014 v 20:05 | Reagovat

Preboha ja som to dočítala :D a musím pochváliť poviedku celkovo nielen ju ale aj autora/ku . Strašne nádherná poviedka sasuke sa mi nadmieru páčil aké mal správanie a Itachi konečne bol taký ako som chcela :D Dej poviedky neuveriteľne zaujímaví a skvelo spracovaný ja si tuto poviedku nejem vynachváliť ,je to jedna z mojich prvých Itasasu vôbec ktoré som čítala :D Nech si myslí ktokoľvek čo chce, ale tato poviedka ma naučila milovať a mať rada pár ITASASU predtým bi som ich ani nedávala do hromady vôbec mi to u nich nepasovalo pretože sú bratia ,ale u teba a pri tvojich poviedkach sa to podarilo:D Už ich nevidím ako dvoch bratov ale ako dvoch" milujúcich"sa bratov až za hrob.  A dodnes je to môj najobľúbenejší par zo všetkých poviedok vôbec :D ďakujem za tu to poviedku a a hlavne zato že si sa jej venovala a dopísala si ju :D prajem tomuto blogu veľa takýchto poviedok "perfektných poviedok" a veľa ďalších  ako je táto ,a veľke "Dokonjo"-(odhodlanie).k ďalším poviedkam.
Budem sa opakovať ale ešte raz ďakujem :D normálne sa mi chce plakať že to takto  dopadlo s touto poviedkou :D Happy andy milujem:D

2 SasuKe SasuKe | Web | 1. května 2014 v 2:33 | Reagovat

[1]: Wow, sice už sem usínal, ale na tohle musím odepsat. Moc díky, fakt mě překvapuje, že se to někomu až tolik líbí. Mě k sobě taky dost dlouho neseděli, ale od shlédnutí Itachiho smrti a následný pravdy od Tobiho, se na to najednou koukám úplně jinak. Mě se ta povídka až tak super nezdála, je to první Yaoi série co mě vůbec kdy napadla napsat a konečně je dokončená, není originální, je tuctová jako spousta jiných co sem čet, ale moc díky. Fakt mě potěšilo, že se někomu líbí. :3

3 chikkuru chikkuru | Web | 1. května 2014 v 10:39 | Reagovat

[2]: mýliš sa nebola a nieje tuctová :D je krásna a originálna  :)

4 Aki-chan Aki-chan | Web | 1. května 2014 v 13:15 | Reagovat

takže takto poviedka bola fakt úžasná,špicová a vôbec sa mi nezdala,že by patrila medzi tuctové. Vážne si svoje diela sú naozaj skvelé poviem ti jednu vec Sasuke toto je mojé prvé seriové yaoi ,ktoré som prečítala od prvého dieliku až po posledný. Opovaž sa ešte raz napísať ,že tvoje poviedky sú iba tuctové ináč ťa niekde nakopnem tomu ver  :D .. trošku som sa rozpísala no nič teším sa na tvoju ďalšiu skvelú tvorbu.

5 SasuKe SasuKe | Web | 1. května 2014 v 17:09 | Reagovat

[4]: Arigato ~~ hrozně mě tenhle komentář potěšil. Zvlášť proto jak je to dlouhé, že si to dočetla. Pro mě to byla první Yaoi série co se mi podařila napsat. Matně si vzpomínám, jakej mi to ze začátku dělalo problém, hlavně v tech sexuálních oblastech to nějak popsat. xD Prostě silnej nezvyk. Takže mám hroznou radost, že se mi to nakonec povedlo, a že se vám to líbilo. :33

6 IZUMI (泉) Kurono Hakamada IZUMI (泉) Kurono Hakamada | E-mail | Web | 22. června 2014 v 10:47 | Reagovat

Z téhle povídky mi spadla čelist. Přiznávám se, že já pár ItaSasu moc nemusím, ale tohle... Bylo opravdu povedené a skvěle propracované. Od začátku až do konce to bylo srozumitelné. Tahle ta povídka mě vtáhla natolik do děje, že jsem ji měla přečtenou za týden. A klidně si ji přečtu znova, protože toto bylo fantastické. Obdivuji tě za to jak krásně a barvitě píšeš. Kam se na tebe hrabu já se svými povídky? Myslím, že v porovnání s tebou jsem úplná nula. Některé chvíle byly vážné, některé zase srandovní... A to se mi líbí, bylo tam od každého něco. Při poslední kapitole teda ve mě trochu hrklo. Říkala jsem si: ,,To snad ne! Nemůže to takhle skončit!" Ale naštěstí to dopadlo tak jak to dopadlo. Toto byla snad jedna z nepovedenější povídek. Kterou jsem kdy četla na toto téma. Znám tvůj blog, ani ne týden, ale strašně jsem si to tu oblíbila. Miluji tvoje povídky a miluji to tady. Nemusím tady na nic myslet, můžu utéct z reality, která mě tíží... A za to ti moc děkuji. :3

7 Amami-chan Amami-chan | 1. května 2015 v 18:16 | Reagovat

wow :O našla jsem tvůj blog teprve před chvílí, ale celou tuhle povídku jsem si přečetla prakticky non-stop a už sedím asi 2 hodiny u ntbku a jenom čtu :D

8 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:57 | Reagovat

Every time I ask her to help me with typing, she gets on her high horse.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 10:26 | Reagovat

You have no business staying here without my permission.

10 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 15. července 2017 v 17:10 | Reagovat

He got rid of his old useless car.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama