Když zavřeš oči (ItaSasu) 8

25. dubna 2014 v 10:32 | SasuKe |  Když zavřeš oči
Jak začít... Nemám notebook! To je asi jediná podstatná informace... Prostě otrava, mám napsaný pokračování snad všech povídek... Na papíře v sešitě původně učenému na matemaiku... -_- Taky vás to nepotěšilo, že? No aspoň tohle sem dám, plus zkusím něco načasovat dopředu, ale musím to nejdřív někde přepsat do elektronický formy.



08 - Odpověď



Sasuke seděl na posteli, uběhlo několik dní od chvíle, kdy se zranil. Až na nějaké to ošetřování si dával práci, vyhýbat se okamžikům, kdy byl s Itachim sám.

Teď už jistě věděl, že sem nepatří, nepatří na tohle místo, ani do jeho života. Proklínal mámu, že ho sem vůbec poslala.

"Copak se oba zbláznili?" Zavrčel do peřin, když si vzpomněl na šílené a poněkud pozdní rozhodnutí rodičů.

"Sasu, pojď nám pomoct krmit," nahlédl do dveří Deidara.

"Nechci ven a přestaň mi už říkat Sasu," odpověděl otráveně, poslední dobou mu chyběl ten arogantní úšklebek, jakým se obvykle pyšnil. Přesto, že mu bylo líp, nechtěl vidět Sasoriho, ani bratra a už vůbec ne oba spolu. Itachi to nejspíš tušil, proto ho nenutil jim pomáhat. Scéna kterou si Sasuke pořád přehrával v nestřežených chvílích v hlavě mu stačila. Pořád si nemohl srovnat v hlavě,co mu na tom nejvíc vadilo.

Největší vinu zatím připisoval tomu, že Itachi dal Sasorimu přednost, nějak se nedokázal smířit s faktem, že už pro něj není na prvním místě. Nejvíc ho pochopitelně trápilo že k tomu všemu s ním klidně chrápe.


Napadlo ho,coby na tohle řekli rodiče, drobnou představu měl. Co by řekli na to jak se zranil? Přijeli by dřív? Vzala by ho máma domů?

Přetočil se na záda a očima přeměřil strop plný pavučin. Napadlo ho, že kdyby tehdy odjel, mohl být tohohle ušetřený.

Rukou přejel obvazy na hrudníku, nikdy se nedíval když ho Itachi ošetřoval, ale věděl, že to bylo zlý. Ten pád si pamatoval do teď.

Sasuke celý den seděl a sledoval z okna stromy kolébající se ve větru, v hlavě měl tolik myšlenek, se kterými si nedokázal poradit.

Itachi se jako obvykle ukázal až pozdě večer, když všichni odešli. S tichým zavrzáním šetrně zavřel dveře.

"Jak dneska bylo Sasuke? Jedl si vůbec něco?" Zeptal se opatrně, jelikož bratra neviděl vylézat z pokoje, což bylo pochopitelné, protože přesně o to se Sasuke snažil.

"Hnusnej den, jako každej tady," konstatoval a nehnutě sledoval, jak se k němu bratr přibližuje, chvíli před tím, než mu začal sundavat obvazy.

"To co si říkal, je pěkná blbost," začal znovu Sasuke, "nestačí se na věci přestat dívat, aby ti připadali jiný," řekl s nepřítomným pohledem stále upřeným na okno.

"Mrzí mě to co se stalo se Sasorim, nedával jsem pozor a ty věci co jsem řekl, moc mě to mrzí Sasuke," chtěl se starší Uchiha omluvit, ale on ho přerušil.

"Mě ne, alespoň už jsem si jistý, že věci nemá smysl násilím měnit, my dva k sobě nepatříme a bude nám daleko líp co nejdál od sebe," konstatoval.

Itachiho ta slova zasáhla daleko víc, než dal najevo. Nečekal, že se to omluvou zpraví, vlastně mu bylo jasné, jaké bude teď Sasukeho stanovisko, ale někde hluboko uvnitř pořád doufal.

"Chci jít do koupelny," řekl najednou mladší a vstal.

Chtěl hlavně pryč, být v Itachiho přítomnosti ho dusilo, navíc teď když byly obvazy pryč, chtěl to konečně vidět v zrcadle.

Dlouho stál ve dveřích, než se odvážil zkutečně si stoupnout před zrcadlo, věděl, že to může být hodně špatné. Dlouho hodnotil očima hojící se ranky a škrábance, bylo to lepší než čekal, ale daleko horší než si přál. Stále dokola sjížděl každé škrábnutí a přemýšlel jaká jizva po něm zůstane. Ani si nevšiml, kdy Itachi přišel, dokud nestál přímo za ním.

"Jsem v hajzlu," konstatoval nakonec se stále mírně šokovaným pohledem.

"Neboj, to nic nebude," snažil se ho Itachi povzbudit.

"S holkama je konec!" Vykřikl a oči se mu začaly plnit slanou vodou.

"Kdo by se chtěl na tohle koukat?!" Přejížděl prsty po několika téměř zahojených rankách na odhaleném hrudníku.

Bratr udělal krok dopředu a objal ho kolem ramen.

"Trochu to přeháníš," řekl klidným tónem, aby Sasuke přestal vyvádět, ale zatím to nepůsobilo, okamžitě ucukl.

"Tobě se to kecá, nežiješ někde, kde záleží na tom jak vypadáš," přemýšlel nahlas, měl v hlavě to, že jen ta hromada holek kolem z něj dělala to co byl.

Itachi z jeho slov pochopil, že má stále v úmyslu se vrátit do města.

"Prozatím se uklidni, ano?" Přejel mu prsty po paži, jenže Sasuke ho prudce odstrčil a otočil se k němu čelem.

"Zkus si žít s vědomím, že se tě nikdy nikdo nedotkne, tenhle problém očividně neznáš!" Vykřikl. Byl naštvaný, smutný, to co řekl samo o sobě naznačovalo, že mu není jedno co se stalo. Ze všeho nejvíc byl nakonec šokovaný, ve chvíli, kdy se Itachi vrhl na jeho rty.

Nějako dobu strnule stál jako kámen a nechal ho, dokud se jeho bratr sám neodtáhl.

Přejel mu lehce rukou po tváři. V jeho pohledu bylo něco jako omluva a taky cosi co nedokázal přečíst.

"Zkus si žít s vědomím, že se nesmíš dotknout něčeho, co k tobě přirozeně patří," vyslovil tiše, zatím co ruko sjížděl po krční tepně k hrudníku, "že můžeš jen ubližovat tomu kdo je pro tebe nejdůležitější," sjel prsty až na jeho břicho, "že ti neodpustí," řekl nakonec a znovu se vpil do jeho rtů.

To u se Sasuke konečně probral a vší silou se dlaněmi zapřel o bratrův hrudník a odstrčil ho.

"Co děláš debile?!" Vykřikl, ale zněl u toho spíš rozrušeně než naštvaně, hned na to vyběhl z koupelny.

"Kretén, idiot," shromažďoval cestou všechna nelichotivá označení, jaká ho napadla.

"Copak se pomátl?!" Praštil dveřmi pokoje.

Měl dojem, že pokud byl vztah mezi nimi ještě v nějakém smyslu normální, Itachi to právě zničil. Zatím nepřemýšlel o tom, co mu tam dole říkal. Srdce mu tlouklo až někde v krku.

Přetáhl si peřinu přes hlavu a toužil se zahrabat sto metrů pod zem.



"Sasu, vstávat, vstááávááát!" Provokoval schválně a lechtal ho na krku.

"Chcípni," odsekl Uchiha a shodil blonďáka z postele, kde dle jeho úsudku neměl co dělat.

"Zase tak milý," posbíral se ze země.

"Dělej, tvuj bráška čeká, nerad bych tě dolů nosil," provokoval dál Deidara.

"Řekl, že musím jít?" Zamžoural překvapeně černovlásek, jelikož v posledních dnech ho nechával být a on doufal, že dneska tomu nebude jinak.

"Už je ti dobře," založil si Deidara ruce na prsou.

Sasuke se otráveně vyštrachal z postele a začal oblékat. Tohle mu byl čert dlužen.

Vůbec nechápal, co po něm Itachi chce, proč ho po tom všem nenechá jednoduše být. Následován blonďákem vyšel za chvíli ven.

"Sasuke, jdeš se mnou hrabat trávu," konstatoval jeho bratr, ani se na něj pomalu nekoukl, hodil mu hrábě a vyrazil někam dozadu po cestě. Sasuke ještě hodnou chvíli stála a zíral. Doufal, že s ním nebude moc dlouho, z tohoto omylu ho vyvedla rozloha jejich pozemků jakmile došli k louce.



Asi dvacet minut bylo naprosté ticho, na jednu stranu byl Sasuke rád, na druhou věděl, že kdyby bylo všechno v pořádku, Itachi by se dávno snažil navázat nějaký stupidní hovor, takže tohle bylo víc než divné. Jenže nevěděl jak na něco takového reagovat.

Itachi spokojeně předstíral, že tam Sasuke ani není a věděl, že ho tím deptá, záměrně jej vzal sebou, protože tohle určitě nebyla práce na hodinku.

"Posuň tu hromadu tamhle," ukázal mu, aby prolomil ticho i když ho poloha kupky trávy vůbec nezajímala a schválně mu dal příležitost reagovat. Věděl, že sám od sebe s ním Sasuke mluvit nebude a přesně na tohle čeká.

Nepletl se, jeho mladšímu bratříčkovi, který měl podezření, že ho nechává stěhovat to tu schválně a ještě se náramně baví, naskočila na čele vráska.

"Děláte tu taky občas něco jinýho než hrabání bordelu a krmení selat?!" Zavrčel schválně nahlas.

"Jo, občas chytáme tur co zdrhne a zejtra budeš zpravovat se Sasorim střechu stodoly, pokud tě tenhle stereotyp nudí," Itachi byl rád, že může být otočený protože se neubránil pobavenému úšklebku, když si představil, jak jeho bratr mění vzteky barvy.

Sasuke sebou škubl při vyslovení toho jména, tohle mu snad dělá naschvál! Záměrně přešel jeho štědrou nabídku.

"Snad sme hned na začátku zpravovali ohradu a mlýnský kolo taky nefaká, máš tady něco co se nerozpadá?" Rýpl si schválně.

"Řekl bych že jo, ale ani ty už nejsi v zánovním stavu tak si nejsem jistej," prohodil jako by nic. Protože čekal, že už to Sasukeho přešlo, ale trefil se do živého. Uchiha zahodil vztekle hrábě otočil se a rozběhl po louce pryč. Ne k domu, ale prostě pryč.

"Sasuke?! Co to sakra děláš?!" Rozkřikl se po něm Itachi, jelikož ho nebavilo pořád bratra někde honit a samotného ho jít nechat už vůbec nemohl.

"Jdu pryč od tebe!" Vyprskl mladší.

"No to teda asi těžko, nenechám tě tu lítat, aby sis zase něco udělal," několika kroky byl u něj a zamezil mu v pohybu.

"Nech mě na pokoji! Nevim co tim sleduješ, ale už mi jdeš na nervy!" Odsekl černovlásek a škubal rukou, kterou jeho starší bratr pevně svíral.

"Nic ti nedělám," konstatoval klidně Itachi.

"Blbečku!" Otituloval ho a pokusil se znovu vytrhnout.

"Ty seš beznadějnej," povzdechl si druhý.

"Já?! Opravdu?! Chrápeš s ním a pak vyjíždíš po mě! Ještě se do mě navážíš!" Rozčiloval se Sasuke.

"To tě pořád trápí?" Zeptal se s jakýmsi očekáváním.

Sasuke si nebyl jistý, jestli mu má odseknout, že ho to vůbec nezajímá, nebo ho seřvat, že snad nečekal, že to jen tak přejde.

"Jdi do háje," rezignoval na konec a podíval se do země, začínal mu docházet elán, aby se s bratrem dál hádal, měl už toho plné kecky a chtěl, aby ho konečně pustil.

Z ničeho nic ucítil na bocích Itachiho ruce, prudce trhl hlavou, když jely víš a začali mu stahovat tričko.

"Co to do háje?!" Okamžitě ho odstrčil a pevně si na sebe látku zase přitiskl.

"Ne, že bych to nečekal, ale opravdu ti to tak moc vadí?" Zeptal se ho bratr.

"Co?" Zíral nechápavě.

"Vadí ti co dělám?" Zeptal se znovu.

"Jasně, že jo, pokud se ptáš jestli mi vadí, že mě tu svlíkáš!" Protestoval mladší Uchiha, div že nedostal tik.

"Proč?" Itachi ho probodával vševědoucím pohledem a on začínal být nervózní.

"Jak to sakra myslí? Navíc není normální aby..." Sasuke přemýšlel co mu na tohle odpovědět.

"Neni to jasný?! Prostě nechci abys mi sundaval tričko, tak přestaň blbnout!" Dostal ze sebe.

"Proč?" Zeptal se jeho bratr znovu a ani na vteřinu z něj nespouštěl oči.

"Co proč?! Praštil ses do hlavy?" Vůbec nechápal proč se najednou začne chovat tak divně jako včera.

"Už jsem ti to vysvětloval, nechci aby to někdo viděl," hodil na něj diskrétní pohled a zamračil se.

"Pořád tě trápí těch pár jizviček?" Objevil se Itachimu na tváři pobavený výraz i když nejspíš jakákoli změna výrazu byla lepší než to jak se tvářil do teď.

"Maličko," podotkl ironicky, "co když to nikdy nezmizí! Nikdy si nenajdu holku," začal protestovat už o něco méně zdrceně jako včera.

"Ale Sasuke ty přece nemáš popálenin třetího stupně, jen pár jizviček," protočil Itachi oči v sloup.

"Prosimtě!" Strhl si vztekle tričko.

"Teď mi řekni, kdo by asi chtěl mít něco s klukem co vypadá takhle?! Sem realista a vim, že se z toho lidem bude zvedat žaludek!" Zařval naštvaně, protože mu to stále částečně dával za vinu.

"Když ty si o to říkáš," povzdechl si jeho starší bratr.

"Cože?" Menší zamžoural protože nepochopil co tím myslel.

Jenže to už ho Itachi přitáhl k sobě pro polibek.

Sasuke se začal kroutit jako žížala, ale bylo mu o k ničemu.

"Ughm! Hej mohl...bys mi...vys-vysvětlit...co to pořád...děláš?!" Vysoukal ze sebe vechvílích, kdy se mu dařilo nadechnout.

"Vysvětloval jsem ti to včera, to ty si extrémně nechápavej," odpověděl a vypadal celkem spokojeně.

Následně ho povalil na zem, sedl si mu na nohy a rukama se mu opřel vedle hlavy.

"Tohle je něco co asi nepochopíš, že?" Podíval se na Sasukeho soucitně.

"Já to asi chápu, jenom-" zarazil se, nevěděl co říct.

Itachi se usmál rty mu lehce přitiskl na krk.

"P-počkej!" Sasukemu se nahrnula do tváří trocha rudé, "to nejde! Nemůžeš tohle dělat, spal si přece s ním..." Snažil se zformulovat větu.

Najednou se přistihl, že ani nepřemýšlí o tom, že jeho vlastní bratr s ním právě dělá dos divné věci uprostřed louky, jediné co ho pořád trápilo, jediná překážka, byl Sasori.

"A když ti slíbím, že už se to nestane? Protože jsem se do tebe zamiloval?" Přimhouřil starší oči. V tenhle moment doufal od doby co Sasuke přijel. Přál si se ho konečně tahle dotknout.

Sasuke měl pocit, že se mu snaží přivodit infarkt, mírně se nadzvedl částečně do sedu.

"Počkej, nemůžeš takový věci jen tak říkat!" Vyjekl a srovnával si to v hlavě.

"Vadí ti to hodně?" Itachi zvážněl, došlo mu, že to zřejmě nebude mí vůbec lehké, přece jen už jednou mu ublížil a Sasuke mu teď bude těžko věřit.

"J-já nevím, nevadí... ..teda je to divný, ale... ..to jako co si pod tím představuješ?" Páčil ze sebe mladší Uchiha a pomalu ale jistě rudl, točil se mu hlava, měl pocit, že tohle je všechno jen nějaký žert, za chvíli odněkud vyleze Sasori a začnou se mu hlasitě smát, ale nic takového se stále nedělo.

"To je na tobě Sasu, nebudu tě do ničeho nutit," řekl pak a vstal.

Sasuke sebou prudce škubl a chytil ho za rukáv. Doufal že teď nehodlá zase někam jen tak vypadnout a dělat, že s nic nestalo.

"Mám o tom přemýšlet?" Polkl, opravdu tohle řekl? Přece mluví o vztahu s vlastním bratrem.

"Co chceš ty?" Otočil se k němu a sklonil starší. Tohle je přese nemorální, nezákonné a šílené.

"Nechci abys odešel," odpověděl.

 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. dubna 2014 v 21:56 | Reagovat

wau celý dielik bol perfiš..až sa tu objaví pokračko budem ti veľmi vďačná.škoda,že máš pc  v cajku dúfam, že ho čoskoro budeš mať aby si nás obdaroval super poviedkami.

2 Irina Irina | 29. dubna 2014 v 20:26 | Reagovat

Skvelé. Konečne sa niečo deje. Nemôžem sa dočkať dalšieho dielu. Ešte raz super poviedka.

3 Terrie Terrie | 3. června 2014 v 15:51 | Reagovat

uplně awesome *o* těším se na další díl.. :33

4 chikkuru chikkuru | Web | 10. července 2014 v 17:04 | Reagovat

bude ešte niekedy pokračko ?:)

5 Cassie Cassie | 28. prosince 2014 v 16:29 | Reagovat

Top povídka:333 kdy v ní budeš pokračovat?:O nějak se toho nemůžu dočkat:3 je fakt totálně úžasná^O^

6 terr terr | 24. května 2015 v 10:14 | Reagovat

Chci pokracovani T_T

7 Jukii Jukii | 24. května 2015 v 22:35 | Reagovat

Bude pokráčko? PROSÍÍÍÍÍÍM
Tahle povídka je fakt jedna z nejlepších, jaký jsem kdy četla :'))))

8 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 1:44 | Reagovat

Do you need my help? — By all means.

9 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Sobota v 13:05 | Reagovat

This question is an apple of discord in our family.

10 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | Pondělí v 5:33 | Reagovat

I bent over backwards to help her.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama