Nauč mě líbat, nauč mě milovat 21 (ItaSasu)

27. března 2014 v 2:24 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Máte mé povolení jásat, mám napsaný další díl a ano to yaoi jsem mohl udělat delší, detailnější a víc ho popsat vy úchylové, ale jsou skorotři ráno a já u toho usínám, nechat to na zejjtřek, nedopsal bych to další týden. xD
Upozornění: Yaoi 18 +




21 - Miluju tě

Itachiho pohled:
Jen co jsem vyšel ze školy, cosi mi skočilo na záda. Nemusel jsem moc hádat, že je to můj mladší bratr, který se den ode dne míň držel na uzdě.
"Co blbneš?" Setřásl jsem ho s povzdechem.
"Itachi," ozvalo se dotčeně a následně mě objal, při čemž se nenápadně otřel rty o mou tvář. I tak už po nás koukalo dost lidí.
"Tak přestaň," zavrčel jsem a mířil k autu, když jsme konečně vyšli za školní bránu, chytil se mě za ruku a provokativně propletl svoje prsty s mými.
"Sasuke!" Napomenul jsem ho naposledy. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že mu vůbec nedělá starost, že si někdo všimne, jak se po mě neustále za všech okolností plazí.
"Sasuke, tady ne!" Vytrhl jsem se mu, když vůbec nereagoval a usmíval se jako zamilovaná školačka. Čím víc jsem se mu doma snažil vyhýbat, o to víc dorážel ve škole.


"Co je?" Zeptal se dotčeně a zakabonil se.
"Objal jsem tě, protože jsme se ráno neviděli, dal jsem ti sourozeneckou pusu, protože se mi stýskalo a beru tě za ruku, protože jsi ten nejlepší bráška, na to mi nikdo nemůže nic říct," argumentoval.
"Si piš, že může," usadil jsem ho, zatímco jsem mu otevíral dveře od auta. Když se snažil prosmýknout dovnitř, na moment se zarazil a naklonil blíž ke mně.
"A až přijedeme domů, chci se s tebou vyspat, protože bez tebe už nemůžu vydržet," zašeptal takovým tónem, že byste ho nejraději uškrtili rovnou na místě.
"Doma je Madara a očividně nemá v plánu dát nám ani minutu soukromí, takže máš smůlu," zašklebil jsem se, přesto mě to taky štvalo.
Sasuke se ke mně nečekaně prudce naklonil, kousl mě do spodního rtu a pak konečně zalezl do auta. Bylo mi jasné, že doma mu budu muset dát přednášku, jak se má chovat a trochu ho postrašit.
"Proto se chová tak divně," prohodil Naruto opřený o plot kus dál zaujatě.
O několik hodin později slyšel Sasuke z chodby hlasité chrastění klíči.
"Kam zase jdeš?" Volal za mnou hned, co otevíral dveře.
"Jdu ven s Deidarou," podotkl jsem a připravoval se na jeho stížnosti.
"Slíbil jsi, že budeme večer u mě koukat na film!" Protestoval.
"Na film se podíváš sám, nebo to nech na jindy," pokynul jsem mu, ať se vrátí do pokoje.
"Nechci se koukat sám, nebaví mě to," nafoukl tvářičky, jak to uměl už od dětství a znuděně se šoural nazpět.
Nevěděl jsem, kam pojedu, protože schůzku s Deidarou jsem si vymyslel, ale potřeboval sem odpočinek od těch jeho věčných útoků, určitě dnes nemíním skončit v jeho pokoji.

Sasukeho pohled:
Jen co jsem vešel do pokoje, hlasitě sem za sebou práskl dveřmi, možná sem ani tolik naštvaný nebyl, ale věděl jsem, že bych být měl. Nedodržel ani trochu slib, co mi dal. Od kdy mi na tom vlastně záleží? Ještě nedávno bych s ním po příchodu ze školy nepromluvil. Najednou jsem s ním chtěl trávit všechen čas.
Místo toho si můj povedený bratříček běhá někde s kamarády. Hlavně s tím blondýnem tráví desetkrát víc času než je zdrávo.
"Nežárlím! Ani trochu!" Řekl jsem poměrně nahlas a usadil se za notebook. Nenapadala mě jediná věc, co bych si chtěl pustit.
Nakonec jsem pomalu začal uvažovat, že bych se měl dát do pořádku, neměl bych na něm být tak závislý, když na mě nemá ani čas.
Itachi se samozřejmě vrátil až pozdě večer, opravdu by mě velmi zajímalo, co kde dělali, že přišel v jedenáct. Ta myšlenka mě hlodala.
Nejen, že jsem celou dobu nespal, ale on za mnou ani nepřišel, jednoduše se vysprchoval a zmizel ve svém pokoji. Rozhodl jsem se s ním vážně promluvit hned ráno cestou do školy.

U snídaně se Madara nezapomněl vyptávat na školu, přitom se ptal už večer, naši by tohle určitě nedělali, nebo možná jo, ale nikdo by mi nezakazoval na ně být drzý, teda Itachi by mi to nejspíš zakazoval, ale... To je přeci jedno, určitě bych se měl líp, kdyby tu Madara nebyl!
Když jsem si ujasnil vlastní myšlenky, vstal jsem od stolu a šel si pro věci.
Vůbec jsem netušil, kde chci ten náš hovor začít. Něco jako "kašleš na mě" neznělo úplně jako příjemná diskuze, ale byla to pravda.
"Itachi?" Začal jsem opatrně asi v polovině cesty, překvapivě ani neodpověděl.
"Kde jsi byl včera tak dlouho?" Zeptal jsem se.
"V parku," ozvala se odpověď doprovázená zívnutím.
"V parku?! S ním?!" Nevěřil jsem vlastním uším, co tam jako dělali?!
"Děláte úkoly v parku?" Zeptal jsem se a sarkasmus ze mě přímo sršel.
"Jo," odpověděl naprosto klidně bratr, dokonce tak, že jsem mu to na moment uvěřil.
"Po tmě?" Dodal jsem, jelikož se vrátil vážně dost pozdě.
"Jo," řekl znovu.
"Žertuješ?" Založil jsem si ruce na prsou, protože se mi to nezdálo legrační.
"Ne," řekl klidně a pečlivě se soustředil na řízení.
"Itachi!!!" Rozčílil jsem se, jelikož to vypadalo, že si ze mě střílí a naprosto ignoruje, že mluvím vážně.
"Copak?" zeptal se starostlivě, dokonce mě na moment přejel pohledem.
"Nevěřím ti ani slovo," zavrčel jsem potichu a otočil se k okénku.
Jen co jsme dorazili ke škole, mlčky jsem vystoupil z auta bez jediného slova. Šel jsem rovnou ke škole, teď mě vážně naštval, co tím sleduje? Nepromluvím s ním dneska ani slovo.

Než jsem měl to štěstí vejít do školní budovy, odchytil mě před vchodem Naruto a vlekl někam za roh. Tam už čekala Sakura.
"Co je?! Vy dva jste se taky zbláznili?!" Řekl jsem trochu nabroušeně, ale bylo mi to celkem jedno.
"Taky?" Zvedla Sakura obočí.
"To nic, zapomeň na to, co chcete?" Vrátil jsem se k původnímu tématu.
"Sasuke, proč jsi nám nic neřekl?" Vychrlila na mě růžovovláska.
"O čem?" Zeptal jsem se celkem klidně.
"Jak na tom opravdu jsi se vztahy," konstatoval blonďák.
"Cože?" Zamžoural jsem.
"Víme, s kým chodíš," křenil se modrooký a šťouchal do mě. Začínal jsem mít nepříjemný pocit, že vím, která bije.
"S nikým nechodím, co to zase meleš?" Ošil jsem se.
"Co je to teda za vztah?" Naklonil se ke mně tak blízko, jako by mi chtěl vidět až do žaludku.
"Vy jste pili, že jo?" Zasmál jsem se.
"To bolí, to opravdu bolí, že nevěříš ani nejlepším přátelům tolik, abys jim tohle řekl," chytil se Naruto na místě, kde měl srdce a předstíral ztrápený výraz.
"Fakt nevím, co to plácáte, ale měli bysme jít," odstrčil jsem ho a podařilo se mi udělat několik kroků.
"Itachi," ozvala se dívka.
Zastavil jsem, ztuhl a v té chvíli mi zamrzla krev v žilách. Doufal jsem, že to nebudou řešit, nechají to být, ať si myslí co chtějí. Chybný předpoklad.
"C-cože?" Řekl jsem s rozpačitým smíchem.
"Jak dlouho s ním chodíš?" Zeptala se se zájmem. Netušil jsem, o co těm dvěma jde, ale teprve v té chvíli mi došlo, že vlastně ani nevím, jestli s ním opravdu chodím.
"Nevím, o co vám jde, ale nemám na to čas," zavrčel jsem, abych skryl rozpaky.
"Mohl jsi nám to aspoň říct, zvykli jsme si, že jsi na kluky, tohle bysme taky vzali," konstatoval Naruto. Těžko říct, kde se v něm bral ten klid a smíření.
"Já nejsem...!" Chtěl jsem se bránit, ale nebylo to moc platné.
"Navíc zrovna teď jsem na Itachiho dost naštvaný, takže to nechci řešit," ukončil jsem nekompromisně debatu a mířil do třídy. Vážně se mi nelíbilo, jak mě odstrkuje a vyhýbá se.
Celý den jsem ve škole koukal z okna místo na tabuli, po pár hodinách to Naruto vzdal a přestal mě upozorňovat, co bereme.
Ze školy jsem šel sám, nechtělo se mi na toho ignoranta čekat. Konec konců, nenechám sebou zametat, ať si dělá co chce, pro mě za mě si toho přiblblého Deidaru může vzít!
Hodil jsem batoh vztekle pod stůl a tu myšlenku vypustil jen proto, že jsem věřil, že něco takového se nikdy nestane.
Měl jsem v úmyslu věnovat se škole, to mi vycházelo asi dvě hodiny, než se bratr vrátil domů. Od té chvíle jsem do učebnice jen tupě zíral a všechny smysly měl nastražené, jestli za mnou půjde. Nešel, samosebou!
Po půl hodině jsem uslyšel Madaru, jak nás volá. Znuděně jsem se došoural na chodbu a naklonil přes zábradlí co nejdál od místa, kde byl opřený můj bratr.
"Kluci, budu do zítra pryč, jedu něco pracovně zařídit, dejte na sebe pozor, jo?" Oznámil nám.
"To je vhod, taky mám dnes plno práce a rozhodně nebudu mít NA NIKOHO čas," oznámil jsem co nejhlasitěji a nejzřetelněji s důrazem na ta dvě slova, než jsem se odebral zpět do pokoje.
"Itachi, až se vrátím, musíme si promluvit," slyšel jsem ještě za sebou, ale nevěnoval jsem tomu pozornost.
Naštvaně jsem sebou praštil na postel a znovu otevřel učebnici. Copak on se ani nepřijde zeptat, proč jsem naštvaný? To je mu to jedno? Na moment mě napadlo, že mě má možná dost, že to všechno do teď hrál, aby mě uklidnil, že chce ode mě mít pokoj. Ale paměť mě přesvědčovala, že je to nesmysl.

Itachiho pohled:
Hodinu na to, co strýc odjel, jsem vyšel na chodbu, Sasuke šel úplně klidně jen v ručníku do svého pokoje z koupelny a tvářil se, že mě nevidí.
Věděl jsem, že bych s ním měl promluvit, ale teď jsem neměl náladu, máme po dlouhé době možnost být spolu.
Přišel jsem k jeho pokoji a zaklepal.
"Co chceš?" Ozvalo se poněkud nedůtklivě.
Vstoupil jsem dovnitř a přeměřil si ho. Opíral se o stůl s telefonem v ruce a listoval něco v učebnici.
"Copak to děláš, Sasu?" Zeptal jsem se, jelikož osoba na druhém konci mu to zatím nezvedala.
"Učím se, takže jestli nechceš nic důležitýho, zase běž," řekl nepřístupně, ale na mě tahle jeho maska neplatila. Pomalu jsem došel až k němu, když se otočil zpět k učebnici.
"No nazdar, hele, můžeš mi nadiktovat, co jsme to všechno dneska a včera dělali?" Poslouchal jsem každé jeho slovo a nemohl jsem si pomoct od otázky, co v té škole dělá, když neví ani co probírají.
"Klid Itachi, nebudeš tím dnešek přece kazit," pomyslel jsem si v duchu a zezadu mu obtočil ruce kolem obnaženého hrudníku. Sasuke se ošil a odstrčil mě.
"Řekl jsem, že nemám čas," sykl přes rameno. Bylo to vtipné, když jsem si představil, jak nedávno brečel, že je do mě zamilovaný, brzo mu narostl hřebínek.
"Takže od strany čtyřicet dva, jo?" Ujišťoval se na oko Sasuke. Vůbec nebyl dobrý herec, ta učebnice ho od pohledu ani trochu nezajímala.
"Díky, hele můžeš mi ještě vysvětlit tu fyziku?" Otočil se, aby sáhl pro sešit, hodil na mě pohled á la "vypadni konečně" a znovu se věnoval hovoru.
Opravdu chce, abych mu tohle sežral? Nebo jen provokuje?
"Naruto, dělej! Vůbec netuším, co tam dělají všechny ty neznámé!" Prohrábl si vlasy a předklonil se. Za celou dobu se neobtěžoval obléct a ještě tu takhle pózuje, to ho přijde draho.
"To je mi jedno, vůbec jsem tě neposlouchal, vysvětli mi to znovu," zavrčel do telefonu trochu nervózně, jelikož si všiml, že se mě stále nezbavil.
Opřel jsem se rukama o stůl kolem jeho těla, naklonil se a přešel do útoku. Přímo několik centimetrů pod místem, kde držel u ucha telefon, jsem mu jemně přejel jazykem krk. Zdálo se, že na to stále nehodlá reagovat. Jak sladký.
Jednou rukou jsem mu shodil ručník a druhou zůstával opřený vedle něj.
Nejprve sem mu jemně přejel po zadečku a pak ho chytil kolem boků a přitiskl na sebe tak, že mohl cítit moje vzrušení.
"Opravdu tě to učení tak baví?" Zeptal jsem se provokativně.
"Itachi, žádal jsem tě, abys vypadnul," připomněl mi zlostně s trochou nervozity v hlase.
Rukou jsem mu zajel do klína a cítil, že začíná být vzrušený. Zdálo se mi opravdu roztomilé, jak se tvářil, že ho vůbec nezajímám, přitom už dávno nevěnoval všem těm vzorečkům pozornost.
Snažil se tvářit chladně a přitom mu bylo vidět až do žaludku, celou dobu myslel jen na tohle.
Využil jsem pozice v jaké stál, vklínil mu svou nohu mezi jeho, aby je dal dál od sebe a pronikl do něj dvěma prsty.
Zaznamenal jsem tiché syknutí.
"Zlato, polož ten telefon," domlouval jsem mu a přitom ho opatrně připravoval.
"Jdi si šukat Deidaru," zavrčel, ale nebránil se.
"No, když myslíš, ale měl by sis udělat pořádek v tom, co vlastně chceš," přestal jsem a mírně se odtáhl.

Sasukeho pohled:
"Jestli teď odejde, tak si to pěkně pohnojí," pomyslel jsem si naštvaně. Co si myslí, že dělá? Proč se chová tak divně?
"Jasně, že tě poslouchám! Jen to díky někomu nestíhám vůbec psát," odsekl jsem Narutovi do telefonu.
V tom jsem ucítil jak mě otáčí čelem k sobě, chytil mě za boky, posadil na stůl a já upustil telefon.
"Takže ty žárlíš," zašeptal mi do rtů, než si s nimi začal nekompromisně pohrávat.
"Těžko," odvrátil jsem hlavu na stranu, ale bylo mi jasné, že mu nakonec stejně neodolám, tak proč to protahovat.
Chytil jsem se ho rukama kolem krku, abych si ho přitáhl blíž, následoval vášnivý polibek a moje ruce se přesunuly k poklopci jeho kalhot. Vážně už nemám vůbec žádnou důstojnost.
Opřel jsem se zády o zeď, když si mě mírně nadzvedával a všude mi naskákala husí kůže, jak to studilo. Itachiho teplý dech mě lechtal na tváři a doháněl k šílenství.
Pak jsem ucítil mírný tlak a následně i bolest. Do očí se mi nahrnulo několik slz, stále jsem si na tohle dostatečně nezvykl, ale nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo.
Nechtěl jsem vědět, co bychom dělali, kdyby se teď Madara nečekaně vrátil, ale to se naštěstí nestane. Není ten typ člověka, co by něco často zapomínal.
"Sasuke?" Zašeptal bratr mezi jednotlivými přírazy.
"Hn?" Vydechl jsem.
"Miluju tě," řekl těsně před tím, než jsme oba vyvrcholili. Cítil jsem, jak ztrácím všechny smysly, tímhle si to nejspíš kompletně vyžehlil, ale stejně bych rád nějaké rozumné vysvětlení.

Večer jsme oba leželi na posteli, hlavu jsem měl na jeho hrudníku a nechtěl se hnout ani o centimetr. Samotná Itachiho přítomnost mi dělala neuvěřitelně dobře.
"Zůstaneš tu do rána?" Zeptal jsem se a pokusil se o neutrální tón.
"Samozřejmě," odpověděl a prohrábl mi vlasy. Přesto, že jsem ho nemohl vidět, cítil jsem jeho úsměv. Pak mi došlo, že ten mobil už hodinu leží na podlaze. Upřímně sem doufal, že Naruto zavěsil, ale zvedat se mi nechtělo.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. března 2014 v 4:13 | Reagovat

úžasní dielik... no som zvedavá či to Naruto zavesil, alebo si to všetko vypočul xDD... ak to počul tak bude mať dôkaz proti Sasukemu.

2 naruto109 naruto109 | Web | 28. března 2014 v 21:01 | Reagovat

supr díl :)) těším se na pokráčko :))...jinak jsem taky napsala povídku chtěla bych znát názor od odborníka jako jsi ty :D ;)

3 chikkuru chikkuru | Web | 30. března 2014 v 20:06 | Reagovat

ouuuuuuuuu to nemalo chybu veľmi dobre napísane tento diel ma dostal hlavne to ako sasuke predstieral že nechce s itachim nič mať:D................
len mi trochu vadi že sasuke je vždy ten kto chce ...a itachi nič moc city neprejavuje T_T potom sa mi zdá sasuke ako dajaká nynfomanka a itachy ako ten čo musí aj ked nechce .............
pokračko bude ?

4 SasuKe SasuKe | 6. dubna 2014 v 6:34 | Reagovat

Jsem rád, že i přes nepřízeň času to pořád čtete...

[3]: Pokračování bude brzo doufám, pracuju se ne něm po večerech.

5 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 12:17 | Reagovat

I’ll pick you up at 7.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama