Milován proti své vůli II.

18. března 2014 v 18:22 | SasuKe & Kyuu |  Milován proti své vůli
Ahoj, tak přidávám ase něco, mám teď hromadu jiný práce, takže jediný k čemu se občs dostanu je společná povídka s Kyuu. Možná sem zase něco hodím v blízký době.




Sasori se naštvaně hnal rázným krokem kolem chat a snažil se uklidnit a srovnat si myšlenky. V tom do někoho prudce vrazil.
"Au, sakra..!" Sasori zvednul hlavu a celý rudý se zadíval do ebenových očí.
"Itachi!" Jmenovaný se překvapeně podíval na Sasoriho, který se různě ošíval a nervózně se omlouval.
"Ááá, ahoj Sasori, rád tě vidím! Je fajn, že jsem tě našel zrovna když jsem potřeboval někoho tvých kvalit." Černovlásek se na Sasoriho mile usmál, což menšího chlapce jenom víc znervóznělo. "M-mých kvalit?" zakoktal po chvilce.
"Jasně, jde se na bowling! Umíš hrát, ne?" Itachi ani nečekal na odpověď a rovnou červenovláska chytil za zápěstí a táhnul směrem k bowlingové hale.
"Minna! Vedu dalšího hráče!" Zakřičel Itachi, když oba zapluli do haly. Sasori se zmateně rozhlížel, vůbec netušil, že v rekreačním středisku je něco jako bowlingová hala, a už vůbec ne takovéhle kvality. Kolem něj se postupně sesypali Itachiho kamarádi, některé už Sasori znal a ostatní se mu v mžiku představili. Jakmile se mu podařilo se vymanit z hloučku hlučných chlapců, zamířil k jedné z drah a až po chvilce si všiml Deidary, který dával striky jako profík.
"Ahoj Deidy, můžu se k tobě připojit?" Ozvalo se za Deidarou a ten se jen otočil a radostně přitakal, když spatřil usmívajícího se Sasoriho.
"Jasně, že můžeš, zahrajem si proti Itachimu se Sasukem!"




Deidarovi se hlavou honila hromada myšlenek, pomalu si přesával být jistý, jestli sleduje on Sasoriho nebo naopak.

Za chvíli už se oba týmy střídaly ve střílení a počítaly skóre. Uchihové prohrávali, i když ne o moc.

"Sasuke mohl by ses trochu snažit," šťouchl do něj Itachi jako by byl taky koule a poslal ho směrem k dráze. Deidara ze sebe zatím shodil mikinu, protože za své vypracované tělo se rozhodně nemusel stydět a opíral se o jednu z laviček. Na těle se mu rýsovaly drobné kapičky potu, ale jelikož s Itachim soupeřil takhle snad už od základky, měl celkem nacvičené, jak se tvářit, že to s přehledem zvládá.

Očima přejel Sasoriho, který se právě posadil vedle něj.

"Není to na tebe moc?" Zeptal se a záměrně snížil intonaci hlasu, aby byl rozhovor důvěrnější.

"V pořádku," usmál se jen Sasori a prohrábl si rukou vlasy.

"Kdyby něco, můžem se na to vykašlat, stejně vedem," opáčil Deidara a pokrčil rameny, ale to už měl sám nastoupit. Tvářil se soustředěně a klidně jako generál, který vede vojsko do předem vyhrané bitvy. Oběma jim zbýval poslední hod a Itachi by musel trefit všechny, aby je měl ještě šanci porazit, protože Sasukeho hra byla hotová mizérie.

O několik minut později už Itachi házel na svého mladšího bratra vyčítavé pohledy a hra byla u konce.

"Super hra," ušklíbl se blondýn a následně se mu ve tváři objevil podivně záhadný výraz.

"Co kdybysme ještě šli ke mě a dali si panáka?" Chytil Sasoriho kolem ramen, ten se rozpačitě usmál.

"Nechci tě tak moc obtěžovat," zakroutil hlavou.

"Kdo říká, že obtežuješ?" Zeptal se Deidara až nepřiměřeně vážně.

"Tak teda dobře, ale jen na chvíli a raději u nás, aby se Sakura nezlobila, kde jsem a nedělal jsem jí starosti, už tak to mezi námi teď dost vře," konstatoval omluvně.

"Nevadí," usmál se přátelsky jeho společník, ale uvnitř ho projížděly elektrické šoky, jen když si vzpoměl na tu holku. Bylo mu zle z toho, jak se kvůli ní Sasori může přerazit a ona se chová jako naprostá fiflena.



Po cestě si oba mladíci vesele povídali, byli v náladě. Sasori pomalu otevřel dveře, vešel do tmy a všiml si Sakuřiny siluety sedící na posteli. Deidara potichu za Sasorim zavřel dveře a červenovlásek rozsvítil světlo. Sakura se mezitím zvedla a vrhla se Sasorimu kolem krku a začala se za všechno omlouvat, načež si všimla Deidary a její nadšení opadlo. Odtáhla se od Sasoriho, stoupla si před Deidaru s rukama založenýma na prsou a nasadila chladný výraz. "Mohla bych vědět, proč jsi tady? Proč nám zase otravuješ život?! Nikdo tu o tebe nestojí!" Sakura mluvila tiše, ale rázně. Deidara jí jenom tiše pozoroval, ale Sasori jí okamžitě objasnil situaci. "Sakuro, přestaň šílet. Byli jsme s Deiem na bowlingu a..." Po těchto slovech by se v Sakuře krve nedořezal. "Takže... tys byl celou dobu s ním?!" Sasori si jenom povzdychnul. "Ano. Je to snad nějaký problém? Sakuro, pochop, že nemůžu být pořád jenom s tebou, mám právo i na kamarády." Sakura se na Sasoriho vztekle otočila, něco neurčitého si nenávistně zamumlala a vrátila se na svou postel, kde si začala skládat věci do tašky. "Saku-chan, co blbneš?" Někdy bylo opravdu složité pochopit tuhle ženskou logiku. Sakura si zabalila všechny věci, oblékla si přes tričko mikinu a odsupěla ven z chatky s tím, že se jde nastěhovat k Ino. Sasori se za ní jenom zmateně koukal a Deidara se k tomu radši nevyjadřoval vůbec.

Sasori zůstal jen překvapeně zírat na dveře chatky.

"Aha, takže já se nesmím zdržet nikde, když potkám kamarády, ale Ino je tu určitě náhodou a ona to náhodou ví. Sama si pozvala kámošku, ale já jsem ten špatnej!" Rozhodil rukama a dřepl si na postel.

"Upřímně, je to slepice, neber si to tak, tohle si nezasloužíš," zakroutil Deidara hlavou.

"No vypadá to, že mám po víkendu," konstatoval Sasori.



V pondělí byla ve škole až nezvykle dusná atmosféra. Sasori snad poprvé po příchodu pozdravil blonďatou pochybnou existenci dlouho sedávající v rohu třídy.

Dei mlčel, protože ho nenapadalo nic, co by po tom víkendu mohl říct, na jednu stranu byl opravdu rád, že to mezi ním a tou fúrií neklape, na straně druhé ho ubíjel už jen oříškový pohled toho kluka.

Vlastně si teď nebyl jistý co si počít, nemůže ho už dál podivně sledovat, měl by se s ním přátelit?

Z myšlení ho jako obvykle vytrhl zvonek. K jeho smůle Sasori měl vždy z lavice sklizeno první a tak mohl klidně zmizet za třídy. Jenže Deidaru si ještě zastavil učitel.

Když Sasori vyšel ven, viděl tam stát svou dívku i s její nejlepší kamarádkou a ještě mladším Uchihou.

Mladík se zhluboka nadechl, spolknul všechny obavy a zavolal na ní. Růžovovláska jen něco řekla k těm dvěma a zamířila k Sasorimu.

"Poslechni, asi jsme to oba trochu přehnali," začal opatrně, "takže sem myslel, jestli bychom to nemohli hodit za hlavu a pro tentokrát odjet někam, kde nás nebude nikdo rušit." Navrhl s trochu pochmurným výrazem.

"Tak poslechni Sasori, já tě jako měla ráda a dala jsem ti, myslím, dost šancí, teď sám uznej, že náš vztah dávno skončil," pokrčila rameny, jako by o nic nešlo.

"Počkej, nešil, tohle už je vážně trochu přemrštěná reakce na zkažený víkend," snažil se ji zabrzdit.

"Tady přece nejde o víkend, mezi námi dávno nic není Sasori, měl by sis to přiznat," odpálkovala veškerou jeho snahu, otočila se na patě a ladným krokem se nesla zpět ke svým přátelům, aby se za okamžik až nevkusně zavěsila na Uchihu.

"Moje chyba, co?" Ozvalo se mu za zády a když se otočil, krve by se v něm nedořezal. Deidara sice slyšel jen poslední větu, ale jen pitomci by nedošlo o co se tu jedná.

"To nic," zakroutil hlavou i když moc dobře mu nebylo.

"Neber si to tak, nechceš večer někam zajít? Pročistit si hlavu." Navrhl mu blondýn.

"Hele já-"

"Beru to jako souhlas, tak v šest tě vyzvednu," plácl ho Deidara po rameni a mířil pryč školní branou. Snad poprvé za celou tu dobu, co odcházel ze školy dřív, než jeho objekt touhy. Cítil se naprosto úžasně.

Blížila se šestá hodina a Sasori nervózně pobíhal po bytě, hledal mikinu, panikařil, že se mu ztratil mobil a nakonec už jenom nervózně poposedával a pokukoval po hodinách. Vydržel ve strnulé pozici s očima upřenýma na hodiny asi pět minut, než ho z ticha vytrhnul ostrý zvuk domovního zvonku. Červenovlásek leknutím nadskočil a hnal se ke dveřím, za kterými už na něj čekal Deidara. "Umm... Ahoj, tak jdeme?" Deidara se pousmál a Sasori, celý rudý, se začal oblékat do černofialové mikiny, kterou našel na poslední chvíli přehozenou přes topení. Jakmile byli oba venku, Sasori se na Deidaru zkoumavě zadíval a přeptal se: "Ehm... Dei, kam že vlastně jdeme?" Blonďák se na červenovláska překvapeně otočil, podivně si ho přeměřil nevěřícným pohledem a tónem, jakým se mluví na mentálně zaostalé mu objasnil své plány. "Ve městě otevřeli nový klub, chtěl jsem vyrazit tam, proč? Máš nějaké přání?" Sasori jenom záporně zavrtěl hlavou. Nemyslel si, že zrovna tenhle druh zábavy by byl to pravé pro něj, ještě nikdy v žádném klubu nebyl a ani ho to nijak zvlášť nelákalo. Po půl hodině strávené sezením na baru a povídáním si s Deidarou ale změnil názor, uvolnil se a začal se skvěle bavit. Tím spíš, že mu každou půlhodinu o něco stoupla hladina alkoholu v krvi.



Někdy kolem půlnoci už si nebyl Sasori jistý, která noha je levá a která pravá a vůbec proč jich má tolik. Deidara, o něco odolnější v pití alkoholu se bavil na jeho účet a oba měli perfektní náladu.

"Vidíš! Já to říkal, že Sakura je kráva!" Prohlásil podnapilým tónem Deidara a začal se hlasitě smát.

"Jak jsi mi to mohl říkat, když jsme se nikdy skoro nebavili?" Hodil na něj Sasori pohled, jako že je příšerný lhář.

"Čas vyrazit domů," pronesl pak zodpovědně a rázně vykročil ke vchodu, přičemž přehlédl stoličku, zakopl a natáhl se jak dlouhý, tak široký.

Za jeho zády se okamžitě ozval potlesk blonďáčka, jenž ho následně tahal na nohy.

"Dveře jsou opačným směrem, zlato," nasměroval ho Dei.



Za okamžik už byli na čerstvém vzduchu, který, jak se dostával do plic a v těle mísil s alkoholem, dělal oběma ještě větší naschvály. Po zhruba dvaceti metrech cesty Sasori znovu zakopl, geniálně spadl na Deidaru a narazil ho na zeď, jak se ho blonďák snažil udržet, přesto, že sám neměl motoriku.

Deidara si nejprve myslel, že když si položil hlavu na jeho rameno, začíná být přítulný, pak mu došlo, že usíná.

"Co to děláš, blbče?" Zasmál se a narovnal ho.

"Promiň, jsi pohodlný," konstatoval omluvně Sasori.

"Usínáš ve stoje, copak jsi žirafa?" Zakroutil nevěřícně hlavou a pak mu pohled spadl na ty dokonalé plné rty. Alkohol v té chvíli zabránil funkci jakýchkoli myšlenkových pochodů a Deidara se nekontrolovatelně sklonil k polibku. Dal by se nejspíš popsat jako horký, dlouhý, jemný, ale intenzivní dotek medúzy.

Sasori byl bohužel velice rychle střízlivý, když se Deidara narovnal, viděl před sebou dva vykulené mrkající korálky.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ivanitko Ivanitko | Web | 19. března 2014 v 0:16 | Reagovat

Zmínka o žirafě byla super. Nechcete si nechat patentovat novou metodu na léčbu opice - Deidarův polibek - snadno a rychle.

2 SasuKe SasuKe | Web | 24. března 2014 v 12:06 | Reagovat

To o žirafách sem někde slyšel a tady se mi to zdálo příhodné.

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 28. března 2014 v 4:00 | Reagovat

perfektní dielik

4 OXIS OXIS | Web | 23. srpna 2014 v 0:09 | Reagovat

Boží, boží, boží!:3

5 LadySeiss LadySeiss | 22. června 2015 v 20:43 | Reagovat

Ta povídka nemá chybu :D dalšííí!

6 SasuKe SasuKe | Web | 9. dubna 2016 v 12:03 | Reagovat

Už dva roky jsem na řadě, tak možná bychom to konečně mohli dopsat. :'D

7 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:34 | Reagovat

I’d be very grateful if you could put in a word for me when you speak to him.

I doubt that hiring this man will serve your purpose.

8 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 16:26 | Reagovat

He chose those places at random.
I hate it!

9 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 3:44 | Reagovat

I can’t run, I need to catch my breath.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama