Nauč mě líbat, nauč mě milovat 20 (ItaSasu)

9. února 2014 v 10:28 | SasuKe |  Nauč mě líbat, nauč mě milovat
Tak jo slíbený pokračování. Hlavně proto, že bráška pořád buzeruje. Dřív sem to bral jako motivaci, teď už je to spíš, že nemám navybranou, buď napíšu pokračování, nebo dostane absťák, či co já vim, čeho je ten troll schopnej. xD Jinak vidím to ještě tak na 5 dílů...


20 - Závislost

Sasuke:
Narutovy kecy mě dnes naprosto dorazily. Seděl sem v lavici, hodina začala sotva před deseti minutami a já už si nervózně pohrával s mobilem a doprošoval se konce a stejně tak konce všech těch dalších.
Jenže ani domů jsem se těšit nemohl, od chvíle kdy se tam pozval strýček. S Itachim musíme všechno držet v tajnosti, takže iluze si moc nedělám, následující dny budou nudné až k smrti. Jak sem vůbec mohl do teď žít?
Projížděl sem seznam hovorů, dokud jsem nenašel Itachiho nové číslo. Slíbil jsem ho sice uložit hned, jak mě prozvoní, jenže to bych nebyl já. Najednou mě něco trklo. Zvedl jsem hlavu a podíval se na tabuli popsanou dějinami snad ze všech stran.
Omluvil sem se, že musím na toaletu a cestou rychle psal zprávu.



Itachi seděl klidně v lavici a zíral na vzorec před sebou, když ucítil, jak mu v kapse vibruje telefon.
"Už jsme to mohl mít dopočítaný!" Zaklel v myšlenkách a vytáhl nenápadně telefon. Když se podíval na display, naskočila mu na čele drobná žilka. Musí ho Sasuke stále rušit? Nemůže to počkat po škole?
"Mám problém, přijď rychle na záchody v horním patře." Itachi pozvedl obočí. Co to má zase být? Ať mu jen neříká, že má zase průšvih, pohovory s jeho třídním učitelem už Itachiho doháněly k šílenství. S povzdechem se nakonec omluvil, že mu není dobře a odešel na chodbu.
Rázným krokem mířil po schodišti nahoru a doufal, že Sasukemu nebude muset zase dělat přednášku.
Jakmile otevřel dveře, někdo ho prudce strhl za ruku na stranu a dveře se jen zabouchly.
Za ramena ho tvrdě přirazil na studené kachličky na stěnách a přitiskl své rty na jeho.
Itachi se chvíli z překvapení ani nebránil a pak ho od sebe prudce odstrčil.
"Proboha, co šílíš?" Nedechl se.
"Nic, to bylo jen uvítání, promiň, že sem si to dovolil," předstíral Sasuke uraženého.
"Fajn, ale říkal jsi, že máš problém, tak dělej, ať to vyřešíme a můžu zpátky do hodiny, bereme docela důležitou látku," odpověděl starší.
"No jo, pro tebe je furt všechno strašně důležitý, jen né já," nafoukl se Sasuke na oko.
"Sem tady ne? Tak to vybal!" Povzdechl si jeho bratr a opřel se o zeď.
"Já bych rád, ale ty mi bráníš," nalepil se Sasuke až na něj a koukal mu přímo do očí.
"Co to plácáš? Jak bráním? Tak dělej, nebo se na tebe vykašlu, co je to za problém?" Schválně zvedl bradu, aby trochu zvětšil vzdálenost mezi nimi, protože jeho povedený bratříček vždycky dělal vylomeniny a provokoval ve špatnou chvíli.
"No, ten je trochu níž," natiskl se mu Sasuke na stehno rozkrokem, aby pochopil a zároveň mu obtočil ruce kolem krku.
"Vytáhl jsi mě z hodiny, protože jsi nadrženej?" Zvedl obočí a přísně ho přejel pohledem. Mladší Uchiha zrudl, v životě si nezvykne na to, jak přímo o tom jeho bratr pokaždé mluví.
"Blbečku," otituloval ho a znovu začal líbat.
"Neblbni někdo přijde! Tohle už přeháníš!" Odstrčil ho znovu.
"Ve škole nemůžu, doma nemůžu, mám se prostě smířit s tim, že nikdy nebudeme mít trochu soukromí, nebo si zvyknout na sex v autě?" Vydechl otráveně druhý a zadíval se do zrcadla naproti, kde viděl jejich odraz.
"Klid, když bude ve škole všechno v pořádku, Madara zase za chvilku zmizí. Dobře víš, že ho vlastně vůbec nezajímáme, jen chce vypadat dobře. Jenže potíže ve škole zahrnujou i utíkání z hodin, bratříčku," konstatoval.
"Já neutíkám, mimochodem, ty tu teda děláš co?" Zkusil mu to Sasuke vrátit.
"Já jsem za prvý plnoletý, za druhý sem řekl, že je mi špatně a jdu se projít po chodbě, takže mám tak nějak nárok tu být," ohradil se Itachi, jelikož měl vždycky něco chytřejšího.
"Fajn a co teda budeme dělat?" Ušklíbl se šibalsky mladší.
"Nic, vydržel si ve škole beze mě i každý den předtím, tak to zvládneš i dneska," odpověděl.
"Nemůžeš mě teď poslat zpátky," zaprotestoval druhý a pohledem nenápadně sjížděl na svůj poklopec.
"Neposílám, udělej co uznáš za vhodný, pak se vrať, ale bejt tebou pohnu," odpověděl Itachi, jako by ho to ani moc nezajímalo a vzal za kliku u dveří, ale Sasuke byl rychlejší. Skočil mezi něj a dveře, nohou je zaklapl a zatím strčil Itachiho směrem k lince s umyvadly.
"Chci sex, námitky se nepřipouštějí," prohlásil a už mu s úšklebkem rozepínal knoflíčky u košile.
"Sasuke, někdo sem přijde!" Prohlásil znovu.
"Přestaň panikařit," přejel mu Sasuke jazykem jemně po hrudníku a slyšel, jak se mu zatajil dech. Pak se jen spokojeně usmál a zadíval se mu do temných očí.
"Přetrhnu tě," zašeptal jeho starší bratr a rukama mu sjel po bocích až ke knoflíčku kalhot, zároveň ho jemně políbil na krk.
Sasuke se mírně prohnul a spokojeně zavrněl, když mu zajel rukou pod spodní prádlo. Itachi ho najednou zvedl, posadil na linku za sebou a stáhl mu kalhoty. Mladší Uchiha trochu překvapeně koukal, ale nechal ho, ať dělá co chce.
Bratr se k němu sklonil a rty se jemně dotkl špičky jeho penisu, přičemž sledoval každou i sebemenší Sasukeho reakci.
Ten se zatím jen ošíval a snažil se ovládat, jenže při pohledu na jeho dokonalého sourozence to šlo těžko.
Jakmile Itachi pohltil do úst celou jeho chloubu, hlasitě vydechl a zaklonil hlavu.
Starší Uchiha se narovnal a na rtech se mu objevil spokojený úsměv, do klína mu zajel rukou a zatím mu vnikl do úst jazykem. Sasuke se vůbec nezvládal soustředit na to všechno naráz. Netrvalo dlouho a vyvrcholil Itachimu do ruky.
Objal ho kolem krku, čelo si mu opřel o rameno a vydýchal se.
"To by mohlo stačit ne?" Pohladil ho starší bratr ve vlasech.
"Vážně?" Podíval se na něj Sasuke nedůvěřivě, protože nečekal, že to u tohohle skončí.
"Máš po problému, můžeš se vrátit do třídy, když nebudeš moct chodit, asi ti to nepomůže," vyplázl na něj Itachi jazyk a začal se upravovat od vlasů po oblečení.
Sasuke se zatím opřel zády o zrcadlo a začal se pomalu taky oblékat.
"Tak po škole, zlato," řekl dlouhovlasý a naposled ho políbil, než odešel zpět do třídy.
Mladší zůstal překvapeně koukat.
"On to vážně bere, že spolu chodíme?" Pomyslel si, jelikož měl pořád někdy v hlavě hlásek co mu našeptával, že to Itachi dělá proti své vůli, protože mu ho bylo líto a hlavně, že i kdyby ne, nikdy s ním nebude chtít mít normální vztah, vlastně ani nemůžou mít normální vztah.

Itachi:
Odpoledne jsem jako tradičně čekal na Sasukeho s autem. Když sem ho viděl vycházet s rukama v kapsách, obklopeného hromadou dívek, bylo mi ho trošku líto.
Hned, jak mě zmerčil, přidal do kroku a nechal je daleko za sebou.
"Jak ses měl?" Zeptal sem se ho, když došel až ke mě.
"Fajn. Ty?" Prohodil, jakoby myšlenkami nepřítomen a sedl si do auta.
"Špatně, kvůli tobě sem ten vzorec vůbec nepochopil a budu se ho muset naučit doma," konstatoval jsem, abych ho popíchl.
"No jo, hlavně že jsi tak spěchal," prohodil trochu nabroušeným tónem.
"Pochop, že musíme s klukama vypracovat určitý věci a když to zvořu, nebudou nadšený, tohle je poslední ročník Sasuke, o něco důležitější než abych na to mohl kašlat," odpověděl jsem a klidně šlápl na plyn.
"Jasně, chápu, spěchal si za Deidarou," rýpnul si.
"A to ještě nevíš, že večer máme sraz v restauraci, abychom něco dořešili," schválně sem ho nechal, ať rudne vzteky.
"Jak chceš. Milý vědět, že na ně máš čas, ale se mnou bys nešel," zamračil se, jak sem viděl ve zpětném zrcátku a podíval se z okénka.
"Mám to brát jako pozvání na rande?" Zasmál jsem se.
"Jdi do háje. Chci říct, jdi se bavit a mě dál ignoruj," opřel se a založil si ruce na prsou.
"Nežárli, i když ti to sluší," rýpl jsem do něj pro změnu já.
"Tsche, já a žárlit? Nikdy, vůbec mě nezajímá co děláš," hájil se a tak už sem ho radši nechal být, jen se v duchu smál.

Překvapivě, hned, jak jsme dorazili domů, zamířil jsem se podívat, kde je Madara, u něj jeden neví, jestli vám zrovna nespí v posteli, všude se pozve sám.
Seděl v obýváku a sledoval televizi.
"Jsme doma," mávl jsem na něj.
"Jak to šlo?" Zeptal se, jako by bylo na cestě do školy a zpět něco komplikovaného.
"No jo, dobrý, Sasu už šel nahoru, já mám večer ještě schůzku z kamarádama ohledně práce do školy," vysvětlil jsem.
"Necháš tu Sasukeho se mnou?" Zeptal se a já věděl, že ta otázka je mířená na to, jestli bych ho tu nechal samotného, kdyby tu Madara nebyl. Jenže jemu už dávno není deset.
"Udělám mu večeři, může si to hodit do mikrovlnky a do deseti sem zpátky," konstatoval jsem.
"A co úkoly, má?" Zeptal se, jako by byl Sasukeho chůva.
"Úkoly mu nekontroluju, rád bych, aby byl trochu samostatný a zodpovědný, nikdo za ním nebude do smrti chodit a připomínat mu, co má dělat," poznamenal jsem.
Heh, Sasuke a zodpovědný, směju se sám sobě, tomu by nevěřil nikdo, kdo ho aspoň trochu zná. Díky bohu, Marada ho moc nezná.
Protáhl jsem se a poodešel do vedlejší místnosti, kde jsem se posadil ke stolu, nějak jsem si položil hlavu na desku a málem usnul, když jsem cítil, jak se mi zezadu něčí paže ovinuly kolem krku. Hodně rychle jsem byl probuzený.
Ohlédl jsem se překvapeně na Sasukeho.
"Co to děláš?" Zavrčel jsem a pokusil se vymanit z jeho sevření, ale žádnou odpověď jsem nedostal.
"Co kdyby sem přišel Madara?" Napomenul jsem ho, takže mě konečně pustil a otráveně se opřel o zeď.
"No tak se snad zase tak moc nestalo, ne," prohodil Sasuke lehkovážně a vůbec mu nedocházelo, jak vážnou věc tu s ním řeším.
"Já se radši půjdu připravit," konstatoval jsem a zmizel ve svém pokoji.
Musel sem se převléct do něčeho pohodlného a vzít si všechny věci ze školy, co potřebuju.
Chvíli mi trvalo než sem vytáhl nějakou tašku, kam si to dám. Je možný, že bych tu měl už uklidit.
Teprve teď mi došlo, že jsem zapomněl Sasukemu připravit to jídlo, ale proboha, udělá si snad housku s máslem, ne?

Po chvíli hrabošení ve svém pokoji jsem sešel schody zpět dolů. Najednou se za mnou ozval dusot.
"Jestli už jdeš, tak na mě počkej, ne?" Slyšel sem bratrův hlas a otočil se.
Převlékl se do světle modré košile a černých džín.
"Co to provádíš?" Přeměřil jsem si ho.
"Říkal jsi něco o nějaký restauraci, ne? Těším se, až poznám tvoje kamarády, ale ještě nejsem ani obutej," odpověděl mi, jako by byla samozřejmost, že jde taky.
"Ale Sasu, my budeme řešit věci do školy, musíme na to mít klid a soukromí," vysvětlil jsem.
"Jasně, hlavně to soukromí když jde o Deidaru," procedil mezi zuby, ale já to moc dobře slyšel.
"Nežárli pořád, přece víš, že tě mám nejradši," uklidnil jsem ho.
"Ještě abych tomu tak věřil. Takže chceš říct, že bych ti prostě jen překážel, proto mě s sebou nevezmeš," založil si rezignovaně ruce na prsou a nahodil ten svůj uražený výraz.
Odhrnul jsem si s povzdechem vlasy z čela.
"Tak já už jdu," zakřičel jsem do obýváku, "jo a beru s sebou Sasukeho, zapomněl jsem, že ho mám hodit ke kamarádovi a zase vyzvednout," obeznámil jsem jak Madaru, tak Sasukeho svým rozhodnutím a bez čekání na reakci vyrazil ven.
"Proč si tak vymýšlíš?" Ozval se za mnou bratr, když mě doběhl.
"Poslyš, Sasuke," odmlčel jsem se, abych mu to nějak šetrně vysvětlil, "určitě není v pořádku, abych já se šel učit a tys mi dělal ocásek, chápeš? Teď bys měl sedět doma a taky dělat něco, co potřebuješ ty, protože v opačném případě, bys byl na mě až přehnaně závislý, rozumíš? Což ty bohužel jsi," konstatoval jsem, "popravdě, já s tím problém nemám, když to netrápí tebe, ale víš, měl bych ho mít. Měl bych se tě snažit tvrdě vychovávat a osamostatňovat, v opačném případě, by si mohl někdo myslet, že to nezvládám," na chvilku jsem se zase odmlčel, "což je vlastně asi pravda. Nicméně, prostě musíme přesvědčit Madaru i tvoje učitele, že je všechno v pořádku, chápeš?" Vysvětlil jsem a zabouchl za sebou dveře od auta.
"Nejsem idiot," reagoval na to jednoduše. Mohl bych se s ním o tom hádat, ale asi to nechám být.

Jakmile jsme dorazili před restauraci, kde jsem se měl sejít s Deidarou a Sasorim, začal jsem být nervózní. Popravdě mě přímo děsilo, co je Sasuke schopný udělat, po tom dnešním dopoledni a on nebyl schopný mít věci pod kontrolou.
Vešel jsem a zamířil ke stolu kde už ti dva seděli.
"Ahoj," pozdravil jsem a nejprve jsme se přivítali. Všiml jsem si, jak Sasori hodil zvláštní pohled na Sasukeho, ale nic neříkal.
"Omlouvám se, že jsem vám to neřekl předem, ale musel jsem sebou vzít Sasukeho, snad to nebude vadit," vysvětlil jsem omluvným tónem.
"Proč by mělo, bude určitě hodnej," zakřenil se Sasori a chlapec po mém boku na něj hodil kyselý pohled.

Sasuke:
Seděli tam téměř dvě hodiny a stále debatovali o něčem, čemu jsem vůbec nerozuměl. Pomalu jsem myslel, že tam umřu nudou a jediný Itachi si toho očividně všiml, nebo spíš ti dva si dozajista vychutnávali mě mučit. Ta blonďatá obluda se dokonce jednou zeptala co si o tom myslím, co bych si tak asi mohl myslet o hromadě písmen, čísel a divných čísel. Dozajista ze mě chtěl jen udělat idiota.
"Hele kluci, mě už to nějak nemyslí, necháme to zas na jindy," prohodil najednou bratr a protáhl se na židli.
V očích mi vzplanula jiskřička naděje.
"Nemůžem ještě dodělat tohle?" Ukazoval něco Sasori v sešitě a Deidara důležitě přikyvoval, přičemž se Itachi nenápadně podíval na mě a výraz v obličeji mu jako odpověď nejspíš stačil.
"Jestli to zvládnete beze mě, já už pomalu dělám jednu chybu za druhou," konstatoval Itachi s trochou předstírané lítosti. To už pochopil i Sasori, jen ten otrava měl pořád nějaký problém, být po mém, kopnu ho pod stolem, ale nechtěl jsem se před ním zase tak ponižovat.
"Neblbni, skoro tuhle část už máme, jen to tady dopočítej a my to ještě zapíšem," protestoval.
"Jak chceš, předpokládám, že zítra o matice si vyměníme role," naklonil se k němu důvěrně a v jeho hlasu sem zaznamenal lehce vyděračský tón.
"Seš neuvěřitelnej, kam zmizel tvůj smysl pro zodpovědnost?" Deidara vstal otráveně od stolu a my se zvedli taky.
"To všechno Sasuke, naprosto ho zničil," popíchl mě schválně bratr.
"Vidím," zasmál se Deidara. Rozloučili se a my odešli ven.

Nasedl jsem do auta a podíval se z okýnka.
"Spokojenej?" Ozval se Itachi.
"Jasně," odpověděl jsem a trochu se usmál, nebavilo by mě sedět doma a čekat až se vrátí.
"Itachi, proč stavíš v parku?" Zeptal jsem se po chvíli, když mě zbrzdění auta vytrhlo z myšlenek.
Neodpovídal, jenže jakmile jsem se otočil od okýnka, byl asi deset centimetrů ode mě.
Překvapeně jsem zamrkal a než mě vůbec napadlo něco říct, ucítil jsem horký polibek na svých rtech.
Trvalo několik nekonečných vteřin, než se odtáhl.
"Až přijedeme domů, žádný vylomeniny," přivřel oči, když to říkal a vrátil se k volantu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 9. února 2014 v 14:28 | Reagovat

Wau perfektni,dokonali,úžasni dielik.

2 Ainokio Ainokio | Web | 9. února 2014 v 16:03 | Reagovat

Chudáku.. jak tě lidi týrají:DDD to máš za to že dobře píšeš^^ Sice nejsem fanoušek itasasu ale když to píšeš ty:D n.n

3 SasuKe SasuKe | Web | 9. února 2014 v 21:02 | Reagovat

Heh, díky, no jo on mě týrá pořád ve všech směrech a vsadím se, že ani neví, že už sem to sem dal. ˇ^ˇ

4 Ainokio Ainokio | Web | 9. února 2014 v 23:01 | Reagovat

[3]: Kolik mu je?:O^^

5 SasuKe SasuKe | Web | 10. února 2014 v 0:51 | Reagovat

15 :D

6 Aki-chan Aki-chan | Web | 10. února 2014 v 4:07 | Reagovat

[5]: počkať :-o ty sa nechaš od takeho prcka--skrčka tyrať? teraz si ma dostal,ako fakt ma iba toľko? No Sasuke.....

7 SasuKe SasuKe | Web | 10. února 2014 v 8:10 | Reagovat

Já nechci nic říkat.....ale má 178cm, to jest asi tak o hodně centimetrů víc než já.... takže řekněme že nechám když mu to dělá radost, docela mě to i baví, myslim že sem masochista. :D
Na druhou stranu on mě netýrá pořád, někdy je na mě až neuvěřitelně hodnej, to sou ty dny, kdy v noci spadne na hlavu z postele, ale já ho na to neupozorňuju... :D

8 Aki-chan Aki-chan | Web | 10. února 2014 v 9:28 | Reagovat

[7]: tak ja som oproti nemu maličký človiečik a priznajme si to v každom z nás je malí masochista :-D

9 Ainokio Ainokio | Web | 10. února 2014 v 15:17 | Reagovat

A kolik je tobě?:D Však já vím dost blbá otázka:DDD I když taková roztomilá rodinka:3^^

10 chikkuru chikkuru | Web | 20. února 2014 v 13:54 | Reagovat

Tak začnem :

Poviedka je nádherné napísaná ani mi nevadia chyby vôbec si ich nevšímam :D
Strašne zaujímaví dej poviedky a hlavne si vystihol suprovo sasukeho charakter:D máš talent veľmi sa mi páčila poviedka,už od prvej časti som sa nevedela odtrhnúť od PC stále som čakala čo zaujímavého sa dozviem v ďalšej časti a nesklamalo ma to stále som nachádzala v každej časti napínavejšie situácie ktoré ma nútili si to dočítať až po koniec 20 časti síce ma naštvalo že to ostalo ne dopísané ale naopak ma to donútilo si prečítať aj inú poviedku na tvojom blogu, presnejšie tuto
Když zavřeš oči to som zase prečítala celu a zase som naštvaná kvôli otvorenému koncu T-T fňuk áno prečítala som si aj jedorazovky na tento pár, yaoi milujem :D tak sa na mňa nehnevaj že som si neprečítala ostatne poviedky .Trvalo mi asi 4 dni Kim som dočítala poviedku Nauč mě líbat, nauč mě milovať to som to čítala aj v noci v posteli :D druhu som stihla prečítať dnes pretože nemala len 7 častí.obidve poviedky ma dostali boli užasne napísané.Pri druhej poviedke   som si vôbec nemyslela že si to dočítam celé keď som si v prvej časti dozvedela že itachi hrabe seno,no na prekvapenie to nemalú chybu len mi trocha vadí že sasuke tam vždy trpí chudáčik furt on je ten zaľúbený a nepochopení ale naopak sa mi páči akí je itachi starostliví braček :D ked budeš pokračovať v nijakej z týchto poviedok tak rozhodne mi o tom daj vedieť :D vlastne ja tu budem šmejdiť kým nenarazím na nejakú podobnú poviedku :D v obidvoch poviedkach sa mi páčilo akí bol sasuke rozmaznaní fracek
:D a tie yaoi scenky opisujúce všetko dopodrobna ma zabili nemohla som z nich mohly sa častejšie tam objavovať ale aj tak to nemalo chybu  nič bi ma nedonútilo si prečítať poviedku v ktorej nieje na začiatku yaoi no tu sa to podarilo vyčkala som až 13-14 časti a stálo to zato :D chcem tím povedať že aj bez yaoi scén  poviedka dokázala upútať svojim zaujímavým dejom.ešte raz sa budem opakovať ale píšeš užasne dobre yaoi :D

inak ako si dopadol s tou poviedkou na súťaži ?? :D

11 SasuKe SasuKe | Web | 20. února 2014 v 14:15 | Reagovat

[10]: Tak úžasný dlouhý komentář mi snad ještě nikdo nenapsal.. :D Nejdřív - s tou povídkou druhé místo, o jeden bod mi to uteklo. XD

No neboj, obě povídky dopíšu, NMLNMM už je skoro dopsaná, dělá mi radost, že se ti to tak líbí. Jinak co se týče toho zamilování, taky sem si všiml, ale neboj u Otevři oči to není tak jednoznačně jen Sasuke a jinak na tenhle pár chystám minimálně ještě dvě vlastní povídky a jednu spoluautorskou a můžu říct, že tam potrápím určitě i Itachiho. :D Moc děkuju, že se ti to tak líbí, hrozně mě to  vždycky podpoří, když vím, že to někoho baví. ^^

12 chikkuru chikkuru | Web | 21. února 2014 v 8:07 | Reagovat

rada potesim :) kometar si si zasluzil :)kvalitne poviedky sa bez nich neobidu :)tesim sa na dalsie casti  prepac za tie chyby ale pisem cez tablet neak sa mi nedari prehodit klvesnicu :)

13 Nat  .lFow Nat .lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 11:20 | Reagovat

We have three dogs, not to mention two cats.

I might as well telephone him now.

14 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:09 | Reagovat

He’s reasonable and tries to meet his coworkers halfway, when possible.

15 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 14:52 | Reagovat

You promised, now keep your word.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama