Kdo jsi? 01

8. února 2014 v 8:57 | SasuKe & Aki-chan |  Kdo si
Píšeme s Aki naší první společnou povídku, bude pro vás asi divný číst to československy, ale to zvládnete. ^^ Bude to si kratší, sami nevíme, co se z toho vyklube. Jinak mám rozbitý ntb tak se mi hodně špatně píše, ale zítra bude nejspíš pokračování yaoi, pokud přinutím lávesnici ještě ke stránce a půl spolupráce. ^^




Na okraji veľko mesta stojí blízko lesa osamelí domček svetlo karamelovej farby. Na prvý pohľad by sa zdalo,že je osamotení keďže je dosť ďaleko od centra. No opak je pravdou. Z lesa sa šíri štebotanie rôznych vtáčikov, ich krásny spev sa ozýva po okolí. Ich krásne melódie sa dostávajú aj do uší mladej ženy,ktorá býva iba pár metrov od živého orchestra. Vo svojej izbe sedí na stoličke za svojim pracovným stolom...jej oči sú ,ako každý deň nalepené na monitore od laptopu. Jej polo dlhé ružové vlasy jej lemujú jej bledú tvár a jej smaragdové kukadla sú sústredené na článok,ktorí sa jej objavil na obrazovke.


Ach ,ako ja milujem históriu ľudstva,ale iba niečo..vždy ma fascinovala kultúra a spôsob žitia v minulosti. Každý deň hľadám v googli nejaké nové informácie a vždy sa tam objaví článok,ktorí ma dostatočne zaujme,ani neviem prečo,ale nejako ma to k tomu až neuveriteľne ťahá,je to ako závislosť,ktorej sa nemôžete zbaviť. Pre dnešok by som mala skončiť a radšej ísť von na prechádzku,ktorú vždy absolvujem sama. A prečo sama? Na to je veľmi jednoduchá odpoveď, nemám žiadnych priateľov ani rodičov na tomto svete som úplne sama. Pred pár dnami som ukončila Vysokú školu ,no ani tam som si nedokázala nájsť niekoho kto by o mňa stál. Každý sa ma stranil kvôli farbe mojich vlasov ohovárali ma ,že som určite blázon keď si ich farbím na ružovo a ešte pleť mám bledú ,ako perli. Zbytočne som sa ohradzovala ,že je to prirodzená farba no pre nich som bola tá divná a vždy šprtajúca študentka a oblúkom sa mi vyhýbali. Kašlem na nich nepotrebujem nikoho v živote si vystačím aj sama. Vstanem so stoličky zaklapnem laptop... prejdem k skrini odkiaľ si vyberiem čierne tielko a následne oblečiem . Nohavice tmavo modrej farby si nechám na sebe, na vrch si ešte dám čiernu mikinu. Ja viem sú to tmavé farby,ale ja mám tie to farby veľmi rada..vyjdem z izbe ..prejdem cez chodbu do predsiene odkiaľ si z botníka vyberiem ,ako ináč čierne botasky..následne si ich obujem šnúrky si poriadne zaviažem. Vystriem sa opustím miestnosť ...otvorím hlavné dvere cez,ktoré keď vyjdem okamžite za sebou zavriem. Ako náhle vykročím z domu tak moje nohy sa dotknú zelenej trávy..pokračujem ďalej ,ale teraz už po hlinenej provyzornej cestičke. Zhlboka sa nadýchnem..do pľúc sa mi dostáva čerství a hlavne čistý vzduch a nie ,ako v meste kde dýchate samé olovo a iné škodlivé výpary z aut. Na chvíľku sa zastavím svoju hlavu zdvihnem k nebu na chvíľočku privriem oči..slniečko ma láska svojimi lúčmi po mojej tvári. Príjemne hreje až jeho teplé lúče hladia moje osamotené srdce. Otvorím oči hlavu narovnám a pokračujem do lesa...milujem prechádzky po lese ,ako nič na tomto svete. Keď som dostatočne hlboko v ňom lúče sem presvitajú iba málokde a nahradzuje ho tine,ktoré by v noci niekomu pripadali aj strašidelne no ja sa nebojím. Od kedy som sa vybrala von mohli prejsť aj dve hodiny...ďalej už nepôjdem kvôli poverám,alebo ak chcete báchorkám,ktoré som počula, keď ešte žili moji rodičia. Na druhej strane lesa je že vraj magická časť ,lebo kto tam raz vstúpil už sa nikdy nevrátil späť,no podľa niektorých tam straší ,dejú sa tam zvláštne veci a úkazy čo mu ja osobne neverím je to odtiaľto asi takých dvesto metrov už z diaľky je vidno,že je tam tmavo ,ten úsek lesa zahaľujú husté kríky a porasty ,ako keby tam sa naozaj niečo ukrývalo,dokonca je odtiaľ počuť aj šum vody,ale podľa mapy,ktorú som si prezerala na počítači tú žiadna rieka ani potok netečú čo je dosť zvláštne ....no uvedomila som si ,že by som sa mala pomaly vrátiť späť. Obloha sa začínala zaťahovať ,keby prišla búrka tak les je to naj nebezpečnejšie miesto. Otočila som sa a vracala som sa späť kadiaľ som prišla. Pod mojimi nohami jemne šuchotalo lístie no ten zvuk zbožňujem, asi to takých prejdených sto metrov sa po lese ozvalo sypanie a chrčanie. Následne bolestivý a žalostný výkrik až ma to donútilo v zastaviť,prela som cez menšie kríky za nimi bol hrubý dub prela som okolo neho ,keď som uvidela hrôzu,krv žilách mi stuhla , dvadsať metrov pred sebou uvidela muža,ako drží rukou pod krkom mladú ženu a z hrude jej vyťahuje nôž,ktorí je celý od jej krvi. Na tvári mal krv,ktorá mu pomaly stekala do malých potôčikov. Od tej hrôzy sa mi až žalúdok stiahol ,zorničky sa mi rozšírili od neuveriteľného strachu,ktorí mnou lomcoval. Svaly na nohách sa mi neuveriteľne stiahli do silného kŕču ,nohy mi vypovedali službu,,rozum mi hovoril uteč čo najrýchlejšie, no telo rezignovalo a stála som tam ,ako prikovaná. Srdce mi začalo splašene búchať až mi krv hučala v hlave... muž odrazu povolil stisk na jej krku , ona sa bezvládne zrútila do veľkého chumáča lístia. Na pokožke sa mi objavila husia koža a na tvári mi vyskočil studení pot. Vzduch zrazu oťažel a mne sa začalo veľmi ťažko dýchať. Pokúšala som sa dýchať pravidelne,čo sa mi darilo dosť ťažko a konečne prinútiť moje spodné končatiny k pohybu. Muž držal v ruke pred sebou neustále ten nôž ,skôr to vyzeralo ako dýka,mala netypickú farbu ,čepeľ aj rukoväť boli čiernej farby. No dlho netrvalo jeho oči spočinuli na mne..ja som v tom momente prestala dýchať a jemu sa na tvári objavil šialený výraz podobný úškrnu,alebo úsmevu? Jeho oblečenie bolo tmavozelené skoro podobne, ako nosia poľovníci ,ale bolo ušpinené krvou,jeho tmavé vlasy mu splývali s hnedými očami v,ktorých sa odzrkadľovala chuť zabíjať. Do žíl sa mi začal rozlievať už nielen strach ,ale aj adrenalín vďaka,ktorému sa mi opäť krv rozliala do potrebných úsekov v tele, konečne som sa pohla z miesta. Otočila som sa na päte a upaľovala naspäť odkiaľ som prišla ..bolo mi jedno,že tam straší,najlepšie bude ak sa schovám do zakázanej časti kde nikto nechodí,sú tam husté kríky, kde ľahko nájdem dobrý úkryt pred vrahom. Rozbehla som sa čo najrýchlejšie ako som vládala no počula som rýchly dupot za mnou. Určite ma prenasleduje ,som svedok vraždy tak sa chce aj mňa zbaviť , pritom je pre neho potešenie zabíjať. Ale je to jeho prvá obeť..do kelu nad čím to premýšľam ide mi o život a mne po rozume behajú blbosti či po prvý krát zabíjal. Radšej budem bežať a šetriť si dych na beh....nebo sa zatiahlo čiernymi mračnami a na moje telo dopadli prvé kvapky dažďa...Voda,ktorá dopadla na suché lístie jemne zabubnovalo...a terén začal byť čím ďalej mokrejší a šmykľavejší,oblohu preťal prvý blesk čo na chvíľku rozžiaril les. Ani som nevedela kedy ...s nohou som zle našliapla začala som padať tvárou na vlhkú zem pričom som sa na ostrom kameni,ktorí ležať na zemi poškriabala na líci. Momente som sa vzchopila a čo najrýchlejšie som sa postavila a dala sa opäť do behu..z líca sa mi pustil malí pramienok krvi vlasy sa mi nalepili na líce,ktoré bolo krvavé no kašľala som na to ...v pravom boku sa mi začala ozývať bodavá bolesť. Dychčanie sa stupňovalo....cítila som ,že muž je veľmi blízko mňa a vzdialenosť medzi nami sa neustále skracuje. Pred sebou som konečne uvidela husté kríky..tak som dala do behu poslednú silu,ktorá mi ešte ostávala. Ešte pred tým ,ako som vletela do hustého porastu ,som sa prudko otočila dozadu, aby som zbadala kde vlastne je môj prenasledovateľ. Neustále bežal za mnou a delilo nás sotva desať metrov. Bola to chyba ,lebo v ten moment ,ako moje telo prešlo cez tŕnisté kríky,ktoré trne sa mi zapichovali do môjho unaveného tela,sa ozývalo trhanie látky mojej mikiny a nohavíc,sykla som bolesťou, prešla mnou opäť bodavá bolesť rozlievajúca sa do celého tela. Na mojom tele sa vytvárali malé rany s,ktorej vytekala horúca červená tekutina. Noha sa mi pošmykla na mokrom listy,dopadla som bokom na tvrdé a ostré menšie kamene,ktoré ihneď vytvárala na mne ďalšie rezné rany, kotúľala som sa až priveľmi rýchlo po šikmine. Ako som letela a očakávala svoj rýchli koniec hlavu som si silno udrela o väčší kameň a moje oči sa pomaly začali zatvárať ,zrazu mi do uši vrazil hukot tečúcej vody. Strmí kopec sa blížil ku koncu a ja som zletela do rokliny pod ,ktorou tiekla voda. Posledné čo som videla počas môjho pádu, bola hustá biela hmla,kotrá nebola obyčajná...moje oči sa nadobro zatvorili už nebolo nič iba tma.

No jej bezvedomé telo nedopadlo do tečúcej vody,ale objavilo sa na zelenej lúke plné rozkvitnutých kvetov.

Už třetí hodinu jsem ležel na gauči a nejmíň po desáté si opakoval, že bych měl jít do lesa hledat co jsem včera ztratil. No ono se to řekne jít do lesa, realizace je o něco horší. Musíte vstát a doplazit se až ke dveřím, od nich vážit dlouhou cestu až do toho zpropadeného lesíku a zase zpátky. Beztak ten mobil nenajdu. Nebudu ho hledat, stejně mi nikdo nikdy nevolá. Jenže tam mám zatraceně důležitý věci. Zavrčel sem do prázdna a vstal, moje tvář odrážela naštvání, jako by mě k tomu snad někdo nutil. No taky že jo, docela nutně musím splnit jeden hovor. Nasoukal jsem se do bot a s nadšením lovené zvěře vyrazil do lesa. Včera když jsem se tudy vracel domů, musel mi vyklouznout cestou mobil. Nikdo tudy moc nechodí, takže jsem nepochyboval, že ho najdu pokud tam je, ale neměl jsem chuť ho hledat. V poslední době vlastně ani chuť žít, nejradši bych se někdy zamkl do tmavé místnosti a prospal aspoň dva dny. Jo zní to možná maličko negavitně, ale co čekat, když mi život pořád přináší samé problémy. Už na prašné cestičce vedoucí k lesu jsem si stále zíral pod nohy, kdybych ho zahlédl. Ted hlavně v naději, že se pak budu moc vrátit dřív domů. Nejradši bych si udělal kakao, namazal rohlík s máslem a... ..a mohl bych ho tam nechat ležet, protože mě čeká ještě dost práce. Mohl bych si nechat tyhle hezký sny jak nemusim vnímat realitu a hezky se jí postavit. To jde těžko, když na svém životě naprosto všechno nenávidíte. Můžete se snaži sebevíc, ale přece jen nikdo neudělá nic s tím jak se narodil. Můžu nesnášet tenhle svět sebevíc a on se stejně nezmění, vždycky to budu já, do bude mít problémy. Bloumal jsme po lese a naštvaně co chvíli nakopl kamínek nebo větev. Copak ten mobil nemůže zazvonit? Nebo se rozsvítit? Ne, takové zázraky se nestávají, ne mě. Prolezl jsem snad každé roští cestou aby si jistý, že na začátku lesa jsem ho ještě měl, to mi ta slepice posílala esemesku kde jsem. Jako by jim do toho něco bylo, nemám žádnou povinnost sedět s nimi v hospodě a poslouchat ty bezstarostný kecy. Ještě mě napadlo, jestli jsem večer nešel náhodou zkratkou přes louku. No to bych byl magor chodit po tmě kolem rokliny. Jenže já přiznejme si tak trošku šílenec jsem. Znechuceně jsem si to namířil ještě tam, ta chvíle už mě nezabije a pak se budu moct vrátit domů s klidným svědomím, že mobil je v nenávratnu.

Když jsem se prodral mezi drobnými keříky na cestičku vedoucí přes louku, mírně vyšlapanou ode mě a několika málo dalších, po pár krocích, kdy jsem se tam dostal mě něco praštilo do očí. Nějaká holka ležela přímo na zemi a zdálo se, že spí. Chtěl sem kus kolem projít a ignorovat to, ale pak jsem si všiml, že je celá špinavá. Což mi taky připomíná, že jsem jí tu v životě neviděl a tuhle cestu znají převážně místní, no a i tak jsem téměř jediný, kdo tudy chodí, kolem rokliny je to úzká nebezpečná cesta. Už kolikrát sem slyšel, že jsem blázen, když si to tudy zkracuju, ale jako malý jsme si tam hráli, znám tam každý kámen. Popošel jsem k ní a pozorně si ji prohlédl. Byla celá špinavá a poškrábaná, měla roztrhané oblečení, nejspíš bych měl ze slušnosti zjistit, jestli je v pořádku.
"Hej?" Stoupl jsem si nad ni a promluvil. Jenže nereagovala. Musel jsem se k ní sklonit, chvíli jsem na ni mluvil a když nereagovala, sáhl jsem do kapsy. No jasně... Musel jsem si povzdechnout, kdybych teď měl tu zpropadenou krabičku, zavolal bych prostě policii, no a jelikož se nezdála mrtvá asi i sanitku, jenže takhle, ji budu asi muset nejspíš vzít k sobě a pak zavolat s pevný. Nezmiňoval jsem to? Prostě mám smůlu. Ne tomu se nedá říkat smůla, to je prostě jako narodit se prokletej. Komu jinýmu se běžně stane, že mu uprostřed cesty leží polomrtvá ženská? Prohrábl jsem si havraní vlasy a narovnal se.
"Dobře teda, vezmu tě ke mně a nějak si s tebou poradím," řekl jsem otráveně, pak mi došlo, že nejspíš vypadám jako hovado, když si povídám uprostřed louky s holkou v bezvědomí.

Když jsem ji odnesl domů, položil jsem jí do svojí postele a přemýšlel cos ní dál. Měl bych se asi podívat, jestli je nějak vážně zraněná nebo tak něco. Co já vím, co se dělá se takovejma holkama. Stáhl jsem jí mikinu, abych zjistil, jestli nekrvácí, ale vypadalo to jen na odřeniny, modřiny a kde co povrchovýho. Následně sem jí převlékl a ošetřil, aby se neřeklo. Nevypadala, že by potřebovala nějakou pomoc, na hlavě měla bouli, ale úplně normálně dýchala a zdálo se , že prostě jen spí. No mě se hlavně nechtělo podávat hlášení na policii, takže jsem ji tak nechal s tím, že když se mi jí nepodaří později probudit někoho zavolám.


Dievča osamelo, o pár minút neskôr ,ako chlapec vyšiel so svojej izby, sa mierne zamrvilo pod perinou. Jej hrudník sa začal rýchlejšie nadvihovať ,ako keď bola v bezvedomí. Najprv pomaličky odlepila jedno viečko , o malú chvíľočku aj druhé,jej zelené smaragdy sa automaticky zapichli do stropu,ktorý mal svetlo modrú farbu. Prvé čo urobila bolo,že sa rukami zaprela aby sa mohla posadiť , no po celom tele jej prešla ostrá bolesť,tak nechala svoje telo dopadnúť na lôžko. O chvíľku to opäť vyskúšala a konečne sa jej to podarilo,rukami sa zaprela posunula sa trošku dozadu ,oprela sa o čelo postele. Prikrývka sa mi posunula a odhalila,že mám oblečené iba čierne tričko s krátkymi rukávmi,lepšie som sa obzrela a všimla si,že som obsypaná modrinami a škrabancami,ktoré mi niekto ošetril. Ako by to nestačilo ,aj hlava ma bolí ,ako keby sa mi mala rozletieť na milión kúsičkou. ,,Auuu´´ ..zdvihla ruky a uchopila sa s nimi za hlavu,na pravej strane si nahmatala veľkú hrču. ,,Do kelu ako je možné,že mám roh na hlave ,ako hora?´´ Pustila som ruky,pomaly som si kolená pritiahla k brade. Perina sa so mňa zošmykla, teraz úplne a odhalila,že aj nohy mam doráňané. Celé telo ma neuveriteľné bolelo,ako keby ma prešiel kombajn.,,Kde to vlastne som?Zdvihla som hlavu , očami lietam po miestnosti ….vyzerá to na chlapčenskú izbu,keďže je izba zafarbená zariadená do tmavších farieb. Určite ,lebo do nosa ma udrela korenistá exotická vôňa,takže veľmi silno pochybujem,že by túto izbu obývalo dievča. ,,Ale ,ako som sa sem vlastne dostala a prečo?´´ S pred izby sa ozýva chôdza,ktorá sa neustále približuje smerom k dverám. Srdce mi začína splašenejšie biť ,keď si uvedomím,že tá osoba,ktorá je za nimi mi môže aj ublížiť. Možno ma najprv ošetrila a po zahojení rán si so mňa urobí otroka,alebo niečo oveľa horšie. Pri tej myšlienke mi hrdlo zovrie úzkosťou,telo sa mi začína od strachu chvieť. Možno sa nakoniec mýlim a tá osoba nebude zlá,len sa mi snažila pomôcť. Rukami uchopím perinu a pritiahnem si ju k brade ,ako keby som chcela za pomoci nej vytvoriť ochrannú bariéru,pred všetkým zlom. Niekto by sa v mojej situácií pokúšal ujsť,no ja nemôžem, ledva som sa posadila a nie to ešte aby som vyskakovala cez okno,ani neviem, ako som vysoko. Bola by to stopercentná samovražda. Kroky ustáli ,kľučka sa pohla smerom dole,dvere sa pomaly otvorili a dnu vstúpil mladý muž.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 8. února 2014 v 11:51 | Reagovat

jééj, skvelá poiedka...úplne som napätá, že čo sa bude diať ďalej... chádtko sak..to muselo boleť ten pád a som zvedavá an toho týpka, že čo teraz spraví, ked je hore :) dúfam, baby, že dáte čo najskôr další diel :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 8. února 2014 v 12:01 | Reagovat

[1]: Kisa pre info SasuKe je chalan :-D a som rada,že ti poviedka páči.

3 Ainokio Ainokio | Web | 8. února 2014 v 14:36 | Reagovat

Čte se to blbě T_T ale nějak jsem to přežila^^ luxus n.n jsem zvědavá kdo je ten kluk (^3^)

4 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 8. února 2014 v 14:40 | Reagovat

[2]: aha, tak pardon, ak som ho urazila :) a uu také neobviklé, že chalan píše poviedky..čiže musím povedať, že sa klaniam :) lebo fakt dobre píše

5 Ainokio Ainokio | Web | 8. února 2014 v 17:10 | Reagovat

Wait! Wait! Wait!.. on je Sasuke kluk.. *pokerface* Bože.. Respect!^^ a my jsme žili v iluzii že jsi holka:D

6 Misha Misha | E-mail | Web | 8. února 2014 v 17:23 | Reagovat

to je paráda...jde vidět že Sakura se Sasukem svůj život nesnáší...a taky to neměli bůhví jak lehké...opravdu jsem zvědavá na pokráčko...protože tohle se vám opravdu povedlo :-)

7 SasuKe SasuKe | Web | 8. února 2014 v 18:05 | Reagovat

Proč v té iluzy žije tolik lidí? xD Okaaay :D mám radost, že se to líbí ^^

8 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 8. února 2014 v 20:34 | Reagovat

[7]: no pretože, aspoň ja doteraz som nevidela chalana písať také skvelé poviedky a vôbec nejaké poviedy, v podstate pre mňa je to pocta čítať od chalan poviedky a ešte, keď sú také dobré

9 Saky Saky | Web | 8. února 2014 v 21:41 | Reagovat

mega poviedka :D som zvedavá ako sa to bude vyvíjať ďalej :D :)

10 Janča-san Janča-san | Web | 9. února 2014 v 15:16 | Reagovat

náhodou, mne sa to blbo nečíta, som zvyknutá :D :D ale inak úplne skvelý začiatok ;)

11 SakuraUchihaHaruno13 SakuraUchihaHaruno13 | E-mail | Web | 9. února 2014 v 16:32 | Reagovat

Super, moc se mi to líbí. A nevadí mi, že je to v obou jazycích, snesu všechno. Vždyť slovenština je podobná češtině, nejsou tam tak velké rozdíly a většinu si člověk domyslí:))
Hodně zajímavé, ty dva pohledy se mi líbí, hlavně ten toho kluka:))

12 chikkuru chikkuru | Web | 20. února 2014 v 14:27 | Reagovat

Beriem spať čo som napísala v komentári pri poviedke nauč mne libat nauč mne milovat toto nieje síce yaoi ale zaujalo ma to :D ti ten dej píšeš užasne vobec mi nevadí ako to je v dvoch jazykoch ale račej bi som keby tam namiesto sakuri bol Naruto alebo itachi ehmmm nevšimaj si ma som Yaoistka :D

13 SasuKe SasuKe | Web | 20. února 2014 v 19:31 | Reagovat

Nepíšu to sám, takže chvála patří i Aki... ale aj tak díky.. ^^

14 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 17:20 | Reagovat

I hate people who do things behind my back. He did it behind my back again.
Oh darn!

15 Rrepair lFow Rrepair lFow | E-mail | Web | 29. května 2017 v 7:52 | Reagovat

In fact, he works as a manager here.

16 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 17. června 2017 v 2:50 | Reagovat

I found out that Maria left town.

17 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 0:16 | Reagovat

I can’t give you a lift to the bank, it’s out of my way today.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama