Ai no kyoufu 03

19. února 2014 v 10:26 | SasuKe |  Ai no kyoufu
Tak jo dám sem pokračování už dneska, máte zásobu čtení předem, protože dneska je to delší. ˇ^ˇ Jako obvykle sem to po sobě nečetl. xD Sem na sebe hrdej, že konečeně vymyslim 70% příběhu sám od sebe, ale na druhou stranu to fakt nemá originální téma. XD
Jinak určitě jste si všimli nový ankety! Záměrně jsem tam hodil všechno v čem si uvědomuju jistý nedostatky, abyste to zhodnotili, kde mam nejvíc zabrat. Jediný co sem vynechal j gramatika, jelikož já s ní nemám normálně problém, ve škole mám z češtiny dycky nejhůř 2, já jen dyž píšu na počítači tak z nějkýho důvodů píšu děsně rychle, vypadávaj mi písmena a píšu jiný I/Y a podobně. Pořád sem nedošel k závěru proč. XD *Sasukeho problémy*
A vůbec, jestli mě na blogu něco nebaví, tak že mi to muj krásně srovnanej text rozháže do jednotlivejš vět s desetimetrovýma mezerama, kdo to má fotr ročně srovnávat? -_-







Stála sem tam a přemýšlela, sedím tu s klukem, o kterém jsem zatím jen snila a přesto je to tak přirozené, nikdy sem nebyla tak šťastná. Zdá se, že můj život se poprvé konečně obrací lepšímu, ale budu se asi muset ještě hodně snažit, aby se zamiloval i on do mě.



O oblíbených barvách a jídlech se baví děti na prvním stupni základní školy, mohla by být trochu originální a zeptat se na něco, co jí bude trochu víc k užitku. Co jí na něm opravdu zaujalo? Pak si vzpomněla na svou zraněnou nohu. Vlastně mu pořád nepoděkovala.
Vzala džusy a zamířila zpět. Po celou dobu se usmívala jako sluníčko.
"Oh, arigato," převzal si od ní pití.
"To já bych ti ještě měla poděkovat," řekla tajuplně, aby upoutala jeho pozornost. Chlapec se na ni zmateně podíval.
"No kdysi si mi pomohl vstát a zavolal učitelku, když sem si zranila kotník, zatím co všichni tupě zírali, nezapomněla jsem," pokusila se nahodit milý úsměv, ale byla stále trochu křečovitá. Navíc si uvědomila jak tupě zní ta informace, když jí zdělí jen polovinu, ale říct, že v ten moment mu začala věnovat všechnu pozornost by bylo opravdu hloupé.
"Aha, tohle. To nic." Mávl přátelsky rukou.

Konečně se posadila vedle něj a přemýšlela o čem by si tak ještě mohli povídat, když nečekaně začal on.
"Tehdy jste se tam vlastně pošťuchovali s Yatsushim, že?" Zasmál se.
Děvče jen polklo a přikývlo.
"Chová se obvykle jako idiot a no... ..vlastně je a taky totální ignorant," podrbal se na hlavě rozpačitě.
"Ale je to super kluk, sem rád, že už sme tak dlouho kamarádi," dodal pak, "jak dlouho se vlastně znáte?"
"No, myslím od základky? Rodiče se hodně přátelí," vysvětlila.
"No vidíš, tak to máš kliku, že?" Řekl s pohledem upřeným před sebe na hřiště.
"Nejspíš," odpověděla a zadívala se stejným směrem. Nějak měla pocit, že Yatsushi má ten míč pořád. Vlastně to tak nejspíš bylo.
"Takže znáš i jeho sestru?" Zeptal se za chvilku.
"Ayame? Um, znám." Přitakala.
"Sladká, že?" Zasmál se.
"Jo, až by jeden neřekl, že jsou sourozenci," dala se Hotaru taky do smíchu.
Děvče tu a tam těkalo pohledem na hřiště, jednu chvíli si všimla Yatsushiho úsměvu, když viděl, jak si rozumí. Popravdě to šlo lépe než čekala a zároveň hůř, na jednu stranu si rozuměli a zdálo se, že budou kamarádi, na druhou neměla pocit, že by se někam pohnula. Copak čekala, že půjdou hned na rande? Nejspíš. Do teď žila jen krásnými dětskými představami o lásce.



Jakmile skončili, přišel za nimi.
"Tak co vy dvě hrdličky?!" Chytil je se smíchem oba kolem krku.
Hotaru zrudla a Hikaru se jen zasmál.
"Existuje nějakej limit, kdy jsi unavenej?" Zeptal se, aby ho popíchl.
"Možná kdybych tu strávil ještě pár hodin," zašklebil se.
"No nic, nebudu vás dál rušit, ještě něco mám tak se bavte," řekl najednou blonďák a bez loučení se odebral po ulici pryč.
"Co to do něj vjelo?" Podrbal se zmateně na hlavě druhý a pa se otočil k dívce.
"Tak? Jak to šlo?"
"J-já nevím," pokrčila rozpačitě rameny.
"Cože?! Jak nevíš?!"
"No, povídali jsme si... ..o filmech..."
"A dál?!" Naléhal chlapec, při čemž mu na čele pulzovala drobná žilka.
"No a pak o tvojí sestře..." Nechávala to ze sebe páčit.
"Proč o ní? To je fuk, co potom?" Zvedl jedno obočí.
"No taky sem byla pro ten džus a tak a to bylo všechno. Já se snažila, ale nemohla sem ho hned pozvat na rande." Pokrčila rameny.
"Fajn, zařídím abyste se vídali častěji," položil si zmoženě ruku na čelo.
"Takže můžu zase přijít?" Rozzářila se.
"Hm, teď jdeme domů," zavrčel.
Hotaru se nadšeně rozběhla přes silnici a najednou se prudce zarazila, když si všimla troubení auta. Tohle nebylo poprvé co bezmyšlenkovitě vběhla do silnice.
"Hotaru!" Vykřikl mladík a prudce ti za ruku strhl zpět. Oba přestáli na tvrdé zemi, několik vteřin tak leželi a pak se oba začali nekontrolovatelně nečekaně smát.
Prostě si jen vyměnili pohledy a nedokázali zastavit za sebou přicházející vlny smíchu. Lidé kolem nich po chodníku procházeli a sledovali je zmatenými pohledy.
"To stačí bolí mě břicho!" Snažil se to přerušit Yatsushi.
Ještě chvíli oba vydechovali a pak se pomalu postavili znovu na nohy. Chlapec se opřel zády o špinavou zeď domu a děvče se pokoušelo očistit si kalhoty.
"Tomu se říká idiotství," zaklonil hlavu a jeho oči s propadly do záře podzimního slunce.
"Řekl si mi křestním," zacukal jí šibalsky koutek, když ho vyrušila. Věděla, že mu to určitě ujelo omylem a nemohla si odpustit ho popíchnout.
"Sklapni obludo," nafoukl se a rázně vykročil, tentokrát raději sám, aby ta dle jeho mínění koza zase někam nevletěla.


"Proč sním chceš vlastně tak moc chodit?" Zeptal se najednou Yatsushi a z obličeje se mu vytratily všechny jen lehce čitelné emoce. Pouze intonace hlasu prozrazovala, že tohle téma bere trochu vážněji.
Dívka nejprve sklopila zrak k zemi, jako by o tom nechtěla mluvit a pak po něm hodila jeden za svých typických úsměvů.
"Chci poznat ten pocit, když máš motýly v břiše," vysvětlila a do tváří se jí nalilo trochu červené barvy.
"Vůbec to nechápu, proč holky dycky tak trvaj na vztazích," zakroutil nesrozuměně hlavou a strčil ruce do kapes.
"Protože to znamená mít někoho pro koho si na prvním místě a můžeš mu věřit," zasněně se podívala směrem k nebi.
"No jo chápu, prostě něco jako vyzkoušet horskou dráhu, časem tě to přestane bavit," obil ji Yasushi.
"No promiň, já teda na horskou chodím pořád," konstatovala.
"Protože si holka," uzavřel to a vykročil kousek napřed, aby měl od ní klid.



Druhý den ji vzbudila rána do hlavy, následně si všimla, že spadla z postele a udeřila se o stolek.
"To to tedy hezky začíná!" Promnula si bouli a zívla si.
Oči jí téměř vypadli z důlků, když zjistila o kolik zase zaspala.
Hodila na sebe rychle svetr a vlasy si prohrábla kartáčem. Opět jí všude stály a všemožně se kroutili, kdo má tohle každé ráno řešit? Na mysl jí přišlo, že snad kdyby nosila parku, zachránilo by jí to život.
V bílých teniskách se hnala po ulici, cestou téměř vrážela do lidí a někteří se dokonce otočili a cosi za ní vykřikli. Znovu jak již bylo jejím dobrým zvykem téměř vlétla pod auto a to ráno si ani nevzpomněla, jak jí včera téměř zachránil život...
Hotaru vletěla do třídy těsně se zvoněním a zapadla do lavice. Dech jí sotva stačil, aby se skrčila a pokusila se nedat o sobě příliš vědět.
"Dnes vypadáš dvakrát tak hrozně jako obvykle," zmařil její snažení hlasitý výkřik kluka, který se naproti ní opřel o lavici a nahodil svůj typicky rebelský úsměv.
"Díky," syklo děvče kterému vlasy stály do všech stran.
"Jen sem ti chtěl říct, že příště si máš dávat větší pozor, protože se může stát, že budeš mít po škole třeba něco jako rande," konstatoval. Yatsushi se otočil a zamířil na svoje místo, kde už na něj čekal známý blonďák.
"Co tím zase myslí?" Hotaru se tenhle jeho přístup vůbec nelíbil, na druhou stranu, pokud jste v blízkosti tohohle kluka, vždycky může být hůř.


"Yatsu, ta zpráva co si včera poslal, kdo tam všechno bude?" Zeptal se ho blonďák hned, jak došel k lavici.
"Pár lidí ze třídy, ty, já, Kumiko, vlastně to vymyslela ona a chtěla abychom přišli, takže asi tam bude i její kámoška s klukem, prostě zábava," pokrčil rameny.
"A Ayame? Nebude zas dělat ten super koláč?" Zeptal se Hikaru.
"Ségra?" Zvedl mladík jedno obočí, "nejspíš taky. Hej řikal sem ti, že ten koláč byl moje dílo!" Zamračil se následně.
"Jistě jistě, fajn tak teda pokusím se dorazit," odvětil a zahleděl se do sešitu, to už vcházela učitelka, které však stejně nikdo nevěnoval pozornost, takže se všichni bavili vesele dál.
Hnědovlásek sebou za chvíli praštil na židli a podepřel si bradu. Lehce ho iritovalo, že Hikaru mu ani trochu nevěnuje pozornost, jen místo toho studuje něco v sešitě.
"Um, chtěl sem se tě na něco zeptat," začal trochu otráveným tónem, který naznačoval, že jemu samotnému je trapné o tom mluvit.
"Hm?" Usmál se na něj mile jeho kamarád.
"Ohledně včerejška," odmlčel se a nasadil naprosto vážný výraz, "co si o ni myslíš?" Jeho oči na vteřinu zalétly do lavice, kde seděla dívka, ale okamžitě se vrátily zpět.
"Kumiko-san?" Vykouzlil na tváři ještě přívětivější úsměv než před tím.
"Je přátelská a sympatická," podotkl.
"Takže ste se včera bavili?" Zeptal se druhý mladík, přičemž si al ruce ležérně za hlavu.
"Dá se to tak říct, myslím, že je to opravdu milá dívka, jsem rád, že si mi ji představil," řekl s lehce tajuplným výrazem.
"Ona a milá? Přemejšlí o ní jako o dívce?" Yatsushi se musel zmateně otočit, jestli oba mluví o stejné osobě a při pohledu na tu roztržitou a neuvěřitelně neupravenou holku si pomyslel cosi o duševním zdraví svého kamaráda.
"Když myslíš, podle mě je příšerná a ošklivá, ale každý nemůže mít dobrý vkus," prohodil chlapec, jako by ho to už vůbec nezajímalo a zhoupl se na židli.
Jeho kamarád se z nějakého důvodu tiše, krátce rozesmál.
"Takže nebude vadit, když se s ní budu taky vídat," prohodil ležérně.
"Chm, co já vím," odsekl hnědovlásek a pak se na moment zarazil, aby se mu podíval znovu do tváře, "ale buď k ní milej, nechci, abys jí řekl něco hnusnýho. Je blbá a moc by brečela," konstatoval. Pak se z ničeho nic zvedl ze židle a mířil ke dveřím.
"Hej Ryuu! Kam jdeš?!" Rozléhal se hlas učitelky třídou, protože byla dávno hodina, což ho ale vůbec nezajímalo.
"Musím si odskočit," odpověděl aniž by se otočil.



Odpoledne čekala Hotaru na Yatsushiho před třídou, potřebovala vysvětlení toho co jí ráno řekl. Trvalo to nekonečně vteřin, než se objevil ve dveřích.
"To s tebou teď budu muset chodit domů každý den?" Prohodil znuděně, ale dívka jeho otázku naprosto ignorovala.
"Cos myslel tím rande?" Vybafla na něj.
Nejprve mu vůbec nedocházelo o co jde, takže ji jen zmateně přejel očima a nakonec si vzpomněl.
"Aha tohle," protáhl, "myslim piknik příští tejden, proboha nechoď v takových hadrech, ano?" Zašklebil se.
"Ten svetr mi dala maminka k vánocům!" Bránila se Hotaru, jenže marně.
"A ty nevíš, že oblečení od rodičů, se ze zásad nenosí?" Zakroutil hlavou.
"Mluvil si s ním?" Zeptala se, aby předešla dalším hádkám.
"Ne, celý dopoledne sme vedle sebe seděli a mlčeli," odsekl ironicky, "samozřejmě," dodal nakonec a nic víc neřekl, aby se musela ptát.
"A?" Dloubla do něj dívka, aby to konečně vybalil.
"A můžeš bejt šťastná, celý dopoledne básnil, jak si úžasná," dokončil myšlenku.
Hotaru se rozzářila očka s otevřenou pusou začala výskat a skákat radostí, protože na chodbách nikdo nebyl.
"Sklidni se, vypadáš jako běsnící Lochnesska po špatný plastice," konstatoval a raději se rozešel ven, než by se na tohle dál díval.
Dívka sledovala jeho kroky po chodbě, jak se postupně vzdalovaly. Najednou ji trápilo, že se musí stále tak hádat. Jistě byl to pitomec, náfuka a ignorant, ale i tak ho začala považovat kamaráda.
"Yatsushi..." Vydralo se jí z úst a sledoval, jak pomalu zastavil a otočil se. Sama netušila, proč na něj zavolala.
"A-arigato Yatsushi!" Vykoktala rozpačitě.
Jen mávl rukou a jeho kroky se dál ubíraly pryč, až zmizely za rohem doprovázeny jen tichou ozvěnou.

"Řekl piknik?" a tak sem tam prostě zůstala stát s vědomím, že nemám co na sebe a nedokážu se ani pořádně namalovat. Dost možná to bude rande a začátek něčeho velkého.
Tak mě napadá, že většina středoškolských lásek začíná
takovým tím typickým trapasem, nebo nečekaným setkáním. Mě se nic zvláštního nestalo, teda krom toho, že sem tomu klukovi přistála u nohou se zraněným kotníkem. Vlastně i za to můžu poděkovat Yatsushimu. Nakonec budou třeba naši rádi, že se skamarádíme.
Dalo se říct, že krom lásky sem si našla i kamaráda a pořád se mi zdálo, že je něco špatně. Vážně jdou v životě někdy věci tak hladce?
Teď není čas nad tímhle uvažovat, měla bych se radši rozběhnout domů a vyřešit ten hlavní problém. Na piknik se nosí jídlo a já nedokážu uvařit ani makaróny. Jak se vlastně peče? Co se do toho dává? Máme vůbec doma troubu? Myslím, že začínám panikařit, v kuchyni jsem skoro nikdy nebyla.




____________________________________________
Tak jo, jedno mě fakt zajímá, tuší už někdo z vás, o co tam půjde? Je mi jasný, že ti zkušenější v tomhle odvětví povídek a anime (a ti co si nemyslí, že sem úplněj idiot co píše slaďák bez zápletky) si možná všimli, kde je problém, když se podívají na Hotaru a Hikarua a sledují jejich chování, ale tak nebudu vám do toho mluvit. Jen mě fakt zajímá, jestli už někdo tuší, kterým směrem se to bude odvíjet. Pokud chcete slyšet takovou zajímavost, když jsem to v počátcích vymýšlel, chvíli sem přemýšlel, že by mohl mít Yatsushi vztah se svou sestrou, pak jsem si řekl, že se o tam asi nehodí. XD Váš názor?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 21. února 2014 v 21:19 | Reagovat

Veľmi krásni dielik :-D

2 chikkuru chikkuru | Web | 22. února 2014 v 15:03 | Reagovat

už nejakú poviedku  pridaj lebo sa zbláznim :D
.............................
nevšímaj si ma som len nedočkavá určite máš niečo najdôležitejšie na práci fňuk T-T

3 SasuKe SasuKe | Web | 23. února 2014 v 20:25 | Reagovat

Arigato ~~ přidám něco zítra třeba.

4 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 14:24 | Reagovat

I ran into an old friend yesterday.

His name is on the tip of my tongue.

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 18:39 | Reagovat

You can trust it, it’s firsthand information.
It's all the same to me.

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 18:01 | Reagovat

I can’t get over how rude he was to me. She got over her illness quite quickly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama