Silvestrovská povídka

5. ledna 2014 v 4:31 | SasuKe |  Jednorázovky Fanfikce
Jelikož u mě na prázdniny byli Crash a můj milovaný bratříček Chaoss, naskytla se mi jedinečná příležitost. Jelikož jedině, když jsme my tři spolu vznikají legendární hlášky, navíc roleplay everywhere, tak sem to po celou dobu zapisoval, že podle toho napíšu Silvesrovskou povídku. Je to asi hodně o Sasukem, jelikož znám spíš svoje myšlenky než cizí... xD Domyslel sem si toho jen opravdu velmi málo, zbytek je realita.
(Jen abyste věděli podle koho jakou postavu píšu i když je to asi jasný Sasuke = já, Itachi = nii-san, Naruto = Crash (tomu jsem postavu vybral podle inteligence ._." ) )




Sasuke obcházel výlohy obchodů na nádraží a netrpělivě si prohlížel jejich obsah, teda spíš po něm těkal očima, než že by vnímal,že zrovna zírá na dámské prádlo. Jeho myšleny se ubíraly jinam a i halva se neustále přes rameno ohlížela směrem ke klavíru uprostřed budovy, kde nějaký mladík vyťukával jednu melodii za druhou.
Čekal, kdy se objeví vysoká mužská postava v černém kabátě. Zbývalo možná pár dnů do konce roku, ale venku neležela ani jediná vločka, natož tady, příjemně teplí vzduch a hudba donutili Sasukeho vylézt do patra, kde bylo knihkupectví, ne že by chtěl něco ke čtení, stejně by se na to nedokázal soustředit. Prošel až na okraj k zábradlí, naklonil s přes něj a chtěl odtud sledovat hemžení okolo klavíru, chtěl vidět Itachiho, ještě než si ho všimne on.
Byl unavený, protože doma uklízel celou noc. Né, že by to od něj někdo čekal, spíš chtěl ukázat, že není neschopný žít sám a starat se o sebe, že má nějakou zodpovědnost. Sotva se stihl vyklonit přes zábradlí, zazvonil mu mobil.
"Kde seš?" Ozval se v telefonu hlas jeho staršího bratra.
Černovlásek se chaoticky rozhlížel jestli ho uvidí, ale nemohl ho vypátrat.
"V-v knihkupectví," vypadlo z něj, jak zazmatkoval.
"A to je kde? Neměl si čekat u klavíru?" Slyšel po chvilce ticha z druhého konce.
"Um, no jo, už tam jdu, potřeboval sem něco najít," zavrčel Sasuke, položil to a rozběhl se po schodech zpátky.
Jako obvykle nejen, že mu to nevyšlo, ale zase vypadá jako blbec. Jak typické.
Jen co vyšel ven, hned ho uviděl, Itachi mu už šel naproti.
Když se po pár minutách běžného rozhovoru zmínil, že tam zůstane týden, bratr se na něj překvapeně podíval.
"Tak dlouho?" Zamrkal.
Očekával tak tři až čtyři dny, nenapadlo ho, že by na něj mohl mít Itachi víc času.
"jo, zůstanu tu co nejdýl, teda pokud chceš?" Podíval se na něj s otázkou bratr. Sasuke se úmyslně díval jinam,měl hroznou radost, nebavilo ho sedět doma pořád sám.
"Tse, když myslíš, že tě to tak dlouho bude bavit..." Nasadil svůj typický výraz a s nezájmem mu odpověděl.
Cestou ve vlaku Itachi neustále muchlal jízdenku. Sasuke to nějakou chvíli ignoroval, dokud mu pečlivě poskládaný papírek nepřistál u nohou. Otráveně ho zvedl a mrskl Itachimu zpátky. Pak se jeho oči opět zaměřily na výhled z okna, jenže za chvíli baly ta papírová potvora zpátky.
"Itachi, přestaň po mě házet tu vlaštovku!" Zavrčel a zkroutil koutek úst nad jeho dětinskostí.
"To není vlaštovka, to je letadýlko!" Opáčil jeho bratr dotčeně a vzal si výtvor zpět.

Chvíli na to, co dojeli domů, už zvonil na dveře Naruto. Sasuke se odporoučil otevřít, mezi tím, co bratr si vybaloval.
"Ahoj," zakřenil se blonďák a vpadl dovnitř.
"Čau, co tu tak brzo děláš?"
"Bydlím," opáčil a svezl se na gauč.
Sasuke si ho otráveně přeměřil a pak se společně všichni tři přesunuli ke hře na počítači. Mladší Uchiha vyhrával, nebo se alespoň tvářil, že vyhrává, když už to tak nebylo. Po prvních dvou panácích, začal litovat, že tady nemají twister, když viděl Naruta se zvedat. Pak dostal šílený nápad. Jeho starší sourozenec ho vždycky rád šikanoval, proto teď blonďákovi něco pošeptal, nečekaně se na něj vrhl a začal ho lechtat. Starší z bratrů pištěl jako potrefený a kroutil se ve stylu satanem posedlé housenky.
Takhle se začali prát, až sházeli nejmíň polovinu věcí v pokoji a tak Naruta z postele.
"Navrhuju jít spát," prohlásil Itachi, hned co se dostal zpod bratra.
"Zamítá se," Sasuke hodlal ponocovat co nejdéle.
"Bratříčku neodmlouvej, už tak si koleduješ," přimhouřil nebezpečně oči.
Černovlásek na něj jen drze vyplázl jazyk, což neměl dělat, ani nevěděl jak, najednou byl pod ním, nemohl hýbat ani jednou rukou a na tváři bratra sledoval spokojený škleb.
"Naruto podej sem cukroví," ukázal na stůl, kde byla miska plná sladkého, které bratrovi poslal, jelikož ho nejedl.
Hned co tam dosáhl, vzal starší Uchiha kousek z misky a strčil ho Sasukemu pod nos.
"Trhni si," odsekl schválně rychle, aby němu nemohl a zase pusu zavřel.
Itachi ho chytil za bradu, donutil otevřít a cukroví mu do ní nacpal.
"Hajzle," zavrčel mladší Uchiha a zase rychle zavřel, jenže jeho sourozenec nemínil skončit, nerval u tam další tři kousky, to už měla mučená oběť nejen týraný výraz, ale ani nemohla pusu zavřít. Itachi povolil sevření a Sasuke v domnění že je po všem neochotně začal přežvykovat.
"Hej, ono to kouše podej další!" Prohlásil Itachi nadšeně, jako by krmil zvířátko v zoo.
"Ughm hnmm!" Bránil se Sasuke a nebylo mu to absolutně k ničemu, už se ani nesnažil polykat, když ho bratr konečně pustil, vyškubl Narutovi dózu a všechno do ní vztekle vyplivl.
"To si ještě vypijete," odsekl rozčíleně.
"To možná, teď se jde spát," řekl Itachi rozhodně.
Sasuke cosi nesrozumitelnéhozabrblal na jeho adresu a pak si lehl na jednu z matrací.
"Fajn, Naruto jdi zhasnout," ukázat dlouhovlásek směrem k vypínači.
"Jasný, Sasuke jdi zhasnout," šťouchl do něj Naruto.
"Cože? Proč zase já!" Odsekl naštvaně.
"Já bych se cestou mohl ztratit," vykouzlil nevinný úsměv blonďáček.
"Kéž by," vrčel Uchiha.

Když se konečně znovu uložil, jeho bratr a Naruto si k němu lehli každý z jedné strany a přitiskli se na něj.
"Hej! Nejsem plyšák, přestaňte mě muchlat," zavrčel mladší Uchiha, protože věděl, že mu to dělají schválně.
"Naruto, to je můj zadek!" Ozval se za chvíli jeho bratr.
"A kde ho má Sasuke?"
"Tady..."
"Hej!" Vyštěkl a vyskočil z postele.
Oni si nedají pokoj, provokatéři, nenechají ho ani vyspat. Museli se na něj snad domluvit. Tohle ho žralo nejvíc, díky svému drahému sourozenci ztrácel u přátel veškerou autoritu.
Odebral se s notebookem na druhý konec místnosti, co bezpečné vzdálenosti a začal pátrat po filmu, který by zkoukl, než si přestanou hrát na úchyly.
"Nebejval tu ještě někdo?" Ozvalo se za chvíli z místa, kde ti dva leželi.
"Nevím, ale teď tu nikdo neotravuje," podložil si spokojeně hlavu rukou starší Uchiha.
Jen co Sasuke dokoukal vybrané porno, začala ho zem na které s notebookem seděl tlačit a vrátil se na postel. Onečně se mu podařilo usnout nerušným spánkem s hromadou myšlenek na nadcházející den.

První co slyšel Naruto, jakmile se ráno vzbudil byl Itachiho nespokojený monolog z koupelny.
"Proboha, proč jsem pořád rozcuchanej?" Vrčel nespokojeně.
"Ty se jen neumíš učesat, mě zase došel gel na vlasy," odpovídal mu deprimovaně druhý rodinný příslušník.
"Vaše problémy, já mám studenou postel," otočil se líně na druhý bok a spal dál.
Sasuke se za chvíli usadil s notebookem vedle Naruta, který už něco hrál, vzal pomeranč a začal ho hlasitě zvíkat, cucat a srkat šťávu, tak že přehlušil i hudební přehrávač.
"Plop tsssm tssm tlop," naklonil se mu přes rameno bratr a začal mlaskat.
"Né, tak nahlas, neslyším se!" Pokusil se ho umlčet Sasuke, jelikož ho cizí srkání znervózňovalo u snídaně.
Po jídla se konečně u zapnutého počítače chtěl pustit do kreslení, Itachi mu ochotně podal kabel od tabletu a Sasuke se pohodlně opřel.
Čert tomu chtěl a ta tužka pořád nekreslil. Znechuceně se podíval na tablet, pak na obrazovku a znovu na tablet.
"To no snad není možný!" Vztekle tužku zahodil a pak si uvědomil nezlomný fakt, že mu to vlastně pomáhal zapojit Itachi.
Podíval se pečlivě, aby následně zjistil, že to co zapojil vůbec nepatří k tabletu, alek náhradní myši.
"Já tě vážně jednou zabiju!" Výhružně se rozkřikl, ale bratrův smích ho už v té chvíli přehlušil.
"Na to by se jeden..." Odložil svůj notebook a koukl se, co to Naruto hraje.

Po několika hodinách sledování Narutových proher ho boleli oči, hlava, ruka od toho jak se jí neustále plácal do čela a záda od ležení na tvrdé matraci.
"Itachi podej polštář," křikl po bratrovi, který připravoval něco na stole.
V černovláskových očích zajiskřilo, beze slova a ochotně pro něj došel. Za okamžik už Sasuke ležel s polštářem na obličeji a bratrem na sobě.
"Ghah!" Vykřikl a následně ho shodil.
"Co je? Dal sem ti polštář..." Usmál se nevinně Itachi.
"Ne obličej!" Odsekl rozzuřeně a založil si ruce na prsou.
"Nechcete mě už vy dva přestat šikanovat?" Zamračil se.
"Spíš myslím, že bysme se měli dohodnout, jestli uděláme ten turnaj, jak to budeme hrát, mimochodem, zrovna sem použil ultimátní útok a konečně ho porazil, dávali ste si to taky někdy na tuhle obtížnost?" Ozval se Naruto.
"Jo no myslím, že každej vybere jednu postavu kterou všichni odehrajem, co myslíš ty Sasuke?" Přikyvoval Itachi.
"Promiňte já vás neposlouchal," odpověděl schválně a sledoval jejich výrazy.

Večer nastala chvíle, na kterou se těšil Sasuke nejvíc, neměli rachejtle, proto pouštěli lampion s přáníčky. Nemohl se toho dočkat, nikdy to nedělal, ale vždycky si to přál zkusit. Nic jim o tom radši neřekl, aby nevypadal jako idiot, ale pravda byla, že když byl s Itachim, jeho negativní povaha šla stranou a měl radost z maličkostí, jako když mu přál dobrou noc, pořád tu byl sám a tohle nikdo nedělal.
"Dojdu pro lampion, ať ho stihneme do půlnoci popsat," konstatoval a vstal.
"Zastav se," zabrzdil ho Itachi, přitáhl k sobě a přeměřil si ho.
"Pořád seš skoro o hlavu menší," konstatoval.
"Jo, někdy mám dojem, že když Sasuke jde, dře hlavou o chodník," reagoval bleskově Naruto, který si musel přisadit, protože věděl, jak je na svou výšku háklivý.
"Cože?" Podíval se na něj hned mladší Uchiha jako na kreténa, protože to nejdřív vůbec nepochopil a když mu to došlo, nebroušeně odešel a nechal je se smát.
Jakmile s vrátil, podal jim oranžový lampionek a sám vytáhl návod.
"Zatim tam něco můžete psát, j přečtu návod," konstatoval.
"Ty umíš číst?" Zeptal se Naruto a dostalo se mu jen dalšího vražedného pohledu.
"Dej to sem," vyškubl mu Itachi potištěný igelit a začal se jím zabývat sám. Po dvaceti minutách jej naštvaně odhodil.
"Nechci to, je moc složitý to přečíst, prostě se na to vykašlem," oznámil klukům.
"To teda ne! Říkám já to přečtu," obhajoval svůj úmysl o půlnoci vypustit lampionek a sám se znovu chopil návodu.
"To teda hodně štěstí, dostal sem se k osmý větě," konstatoval starší z bratrů.
Naruto prohodil něco, že to teda dobře nedopadne, ale nechal ho ať to zkusí.
"Je to blbost, stejně to nebude lítat," komentoval jeho bratr.
"Ticho nemůžu číst," zavrčel.
"Jestli to nebude tím-," chtěl něco namítat Naruto.
"Říkám ticho! Nemůžu se soustředit a nepřečtu to!" Rozčiloval se Sasuke a hodil do sebe za večer už asi třetího panáka vodky.
"Tolik povyku pro nic," začal si zase stěžovat Itachi.
"Mlč! Nemůžu číst! Já ten návod rozluštím, když přestaneš křečkovat," rozčiloval se Uchiha.
"No, držíš to už pár minut vzhůru nohama," oznámil mu Uzumaki.
"Jdi do háje," odstrčil ho naštvaně a vzal to správně. Po další půl hodině už si nepamatoval čím to začínalo.
"To ne nedá přečíst!" Zafňukal.
"Dej to sem já to zvládnu," všiml si patrně Itachi, že mu na tom záleží a rozluštil druhou polovinu sám.
"Jo mám to, teď tam koukejte rychle něco napsat, nebo to nestihneme," rozhodl.
Sasuke zazmatkoval, měl plno nápadů, co tam dát, ale nechtěl aby se mu smáli.
"Já chci psát poslední, řekl sem si to," uplatnil základní pravidlo, které znalo každé dítě od školky i když to v jeho případě asi vypadalo dost dětinsky.
"A berte to trochu vážně," z Itachiho pohledu mu došlo, že teď vypadá, že už to fakt přehání, možná měl mlčet, ale bylo mu jasné, že sami od sebe to brát vážně nebudou. Jenže tohle bylo posílání přáníček, něco na co od dětství věřil, už tolik věcí se mu povedlo, když si sfoukl z malíčku řasu a něco si přál, jako by to opravdu fungovalo.
"Fajn, tak já začnu," sáhl Itachi po fixu, kterým si Sasuke občas kreslil na krk tetování a začal psát.
Za chvíli už i Naruto přemýšlel, co napsat.
"Musím to brát vážně? Tak já si teda budu přát, aby měl Sasuke penis," konstatoval se smíchem.
"Splnitelná přání," podíval se na něj ironicky Itachi.
"Héj! To není vtipný, mám ho!" Odsekl nakvašeně jeho mladší bratr, už ho nebavilo jak si ho dobírali, jako by nestačilo, že Itachi všude rozšiřuje, že chodí k Danzovi na hodina baletu a co hůř, lidi mu to věří.
"Aby dostal rozum?" Podíval se Naruto.
"Řekl jsem splnitelná přání," odpověděl dlouhovlásek s kamenným výrazem.
Sám na lampionek následně napsal: "Aby ta blbost vůbec fungovala."
Sasuke se na to otráveně podíval, čekal by, že bude zklamaný, ale musel se rozesmát, pokaždé čekal, že všechno skončí katastrofálně a jeho bratr ho pokaždé dokázal přesvědčit o opaku a zařídit všechno tak, aby s emu to líbilo. Možná by mu mohl konečně začít trochu víc důvěřovat, ale když on byl od přírody pesimista.
Napadlo ho hodně věcí co napsat. "Aby na mě nabyl Itachi tak zlý." "Abych ho viděl častěji." "Aby mě měl rád." Všechno ale nakonec zavrhl, věděl, že by se mu smáli. Nebyl člověk, co by dával najevo, že mu na někom nebo něčem záleží, prostě bude muset doufat.
Nakonec napsal jiné přáníčko, při čemž zvýraznil svoje jméno a pak za to ze slušnosti napsal, "a ostatní," čímž mínil kamarády.

Ta věc nejprve nechtěl chytit, následně se rozbalit a nakonec letět, ale to všechno nemohlo zkazit zážitek, sledovat ty dva jak se to snaží donutit stoupat.
Měl v duchu tiše radost, že sou tu všichni tři spolu. Že na Vánoční prázdniny jsou zrovna s ním. Ostatní byli s rodinami a kamarády a on tentokrát taky. Nic neříkal jen se smál, když sledoval všechny ty pokusy poslat tu zatracenou věc vzhůru k nebi.
Za nějakou dobu to celí zmrzlí vzdali a šli vyhodit. Chvíli bojoval s myšlenkou říct, že si to nechá na památku, ale pak se přemohl.
Konec konců to aspoň bude znamenat, že spolu musí zase všichni tři ještě někdy zase něco podniknout. Nebylo to naposledy. Ani ho teď neštvalo, jak si z něj věčně dělají legraci.

Za pár dnů cestou ve vlaku, když doprovázel Itachiho na hlavní nádrží, kde pro něj předtím byl, si vzpomněl právě na tohle. Na to, že by určitě bylo fajn, kdyby to mohl zažívat častěji. Nic neříkal, nikdy moc nemluvil a teď se mu vůbec nechtělo, nevěděl co by řekl, protože mu bylo jasné, že možná na pár měsíců se zase neuvidí.
"Děje se něco?" Zeptal se Itachi, jako obvykle. Jeho bráška jen zakroutil hlavou. Nevěděl, co by mu řekl, přece jen kluci nejsou sentimentální a on už vůbec ne, nebude mu vykládat, že mu bude chybět, přece to vydrží.
Spokojeně se opřel o sedačku a zkoul si spodní ret. Za chvíli začne zase chodit do školy a s tou hromadou učení zapomene.
"Pořád se za mě stydíš?" Zeptal se nečekaně dlouhovlasý.
"Um, hrozně," přikývl Sasuke s kamennou tváří a odvrátil zrak k oknu. Možná to neřekl, dost s nadsázkou, ale přece už ho musí za tu dobu znát.
"Ne, za tebe nikdy. Neměnil bych," pomyslel si, ale nekomentoval to. Třeba si ho začne trochu vážit když si nebude jistý, jak moc vážně to myslel.

Když se rozloučili a Sasuke odjel, vystoupil na zastávce kus od domu, venku už se šeřilo. Tiše se vidal po cestě a přemýšlel. Jak dlouho potrvá, než ho zase uvidí? Týdny? Měsíce? Jakou práci by asi dalo, zapálit dům, aby mohl k němu? Na tváři se mu objevil ďábelský úšklebek.
"Vážně, bych si měl tyhle myšlenky nechat, ještě budu vypadat, jako psychopat..." Zasmál se sám pro sebe a kroky ve stínu stromů se vracel k opuštěnému domu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. ledna 2014 v 4:02 | Reagovat

waw perfektné,luxusná poviedka a hlavne vtipná.Len mi nepovedz ,že ťa mučili s tým cukrovím?Ak áno tak im nakopem prdel,alebo aspoň utrhnem nožičku xDD  :-D

2 SasuKe SasuKe | Web | 7. ledna 2014 v 4:16 | Reagovat

Ano, tu cukroví je realita. -_- Oni mě opravdu drželi a do detailů jak to popisuju to do mě cpali. ˇ~ˇ

3 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. ledna 2014 v 11:08 | Reagovat

Už si rozmýšľal,že by sme im odtrhli aspoň tú nožičku za to ,ako ťa mučili? xDD

4 SasuKe SasuKe | Web | 7. ledna 2014 v 18:31 | Reagovat

Já bych je rozpáral za živě hned, na druhou stranu, když Itachiho vážně zabiju, kdo mi pak bude prát a odhánět ode mě holky? ˇ^ˇ

5 Aki-chan Aki-chan | Web | 7. ledna 2014 v 20:39 | Reagovat

Tak ho aspoň zviaž s ostnatým drôtom a hod ho do tmavej  pivnice aby si zapamätal,že ťa nemá mučiť. xDD

6 SasuKe SasuKe | Web | 7. ledna 2014 v 22:46 | Reagovat

Jo no já sem si taky našel fajn způsob jak ho mučit a zabírá to možná víc než sem chtěl.. :3

7 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 16:10 | Reagovat

Don’t put it off till tomorrow.

We took advantage of the low prices and bought a computer and a monitor.

8 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 20:33 | Reagovat

I can’t do it in this frame of mind.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama