Když zavřeš oči (ItaSasu) 7

18. ledna 2014 v 23:13 | SasuKe |  Když zavřeš oči

Tak jo další díl. Sliboval sem, že jak mě doktorka nechá ještě do neděle doma napíšu pokračování. ^^ Rovnou říkám, že teď na psaní namám moc času a budu se asi řídit tím, že u SasuSasku povídky je momentálně víc komentářů, takže budu asi pokračovat tam.



07 - Ztracená důvěra


"Sasori přestaň! Dyť ještě nedávno si říkal, že máš holku!" Odstrčil ho Itachi, aby vůbec popadl dech.

"Netvař se, že si u každýho koho ojedeš nejdřív zjistíš, jestli někoho nemá," přivřel kaštanové oči a zabodl je do tech černých.

"Ty nejsi každej," pokusil se kolem něj projít, ale rudovlásek ho přišpendlil rukama ke zdi.

"Co teda sem?" položil mu důležitou otázku, která ho hlodala, ale černovlásek na ni neznal odpověď. Jako by ho to úplně odzbrojilo, zůstal němě hledět před sebe.

Sasori mu nedal moc možností přemýšlet, znovu se náruživě přitiskl k jeho rtům a jednu ruku mu zabořil do vlasů.

Itachi se přestal bránit, dokonce mu jeho péči opětoval. Za chvíli už mu mladík sundaval tričko, aby si ho snáz přivlastnil. Černovlásek ho donutil položit se na postel a sám se skláněl nad ním.




"Za chvíli to bude," prohlásil spokojeně Deidara, zatím co nechával vařit polévku a posadil se ke stolu k Tobimu.

Sasuke zrovna uklízel do koupelny hadr na podlahu.

"Ale u vody se ti líbilo, až na tu nehodu, ne?" Zavolal na něj blonďák a Tobi ho musel šťouchnout, ať si ty nevhodný kecy radši nechá na jindy.

Když se černovlásek vrátil, sedl si k nim a podepřel si hlavu, přitom se jeho pohled neustále ubíral ke schodišti. Dnes toho na něj bylo asi moc, pořád ho trápil neuvěřitelně úzkostný pocit, ale rozhodl se nedávat nic najevo.

"Sasu, je ti jasný, že tě donutíme se to naučit, co?" Ozvalo se k němu a mladík musel prudce zatřepat hlavou.

"Cože?" Zvedl obočí a podíval se na Deidaru, ani nestihl předstírat nezájem. Jeho myšlenky se ubíraly někam jinam, takže neměl ponětí o čem je řeč.

"Ptám se jestli je ti jasný, že musíš umět plavat?" Zopakoval Deidara.

Sasuke se chtěl začít bránit, protože mu to rozhodně nebylo po vůli. Nějaký plavání si z klidem odpustí, to mu zase za riskování života nestojí. Beztak by to ve městě nikdy nepotřeboval, není divu, že to neumí.

Jejich rozhovor, ale přerušil výkřik.

"Itachi!" Ozval se ze shora Sasoriho hlas. Mladší Uchiha prudce trhl hlavou směrem ke schodišti.

"To snad nemyslej vážně," schoval Tobi hlavu do dlaní.

"No tak se zdá, že Sasori vyhrál," komentoval to Deidara.

"Jenže sou věci u kterejch fakt bejt nemusim a myslím, že jeho bratr taky ne," podíval se Tobi soucitně na Sasukeho.

Ten je ale ignoroval, trochu zmateně těkal očima po schodišti, dokud na vyskočil ze židle a nerozběhl se po něm nahoru.

"Sasuke!" Zavolal za ním ještě Deidara, ale nesnažil se ho dohnat nebo zastavit.

Černovlásek vyběhl nahoru a prudce se zarazil. Opravdu se chce přesvědčit o tom co se tam děje? Váhavě udělal jeden krok, druhý, pomalu se blížil k pootevřeným dveřím.

"Agh!" Ozvalo se zevnitř a on se zastavil. Jasně že to nechce vědět, nechce zničit to jedno procento které věří, že to není všechno tak jak si myslí. Kdyby měl teď možnost asi by ten úprk po schodech vrátil zpět.

Jenže teď už nic udělat nemůže. Přece se nevrátí dolů a nebude dělat že nic.

Polovinou těla se tiš protlačil mezi dveře a podíval se dovnitř. V hrudníku se mu sevřela neuvěřitelná bolest. Co má dělat? Stál tam jako přikovaný a ani se nepohnul.

Teprve teď mu došlo, že každý normální bratr by taktně vycouval, odešel do svého pokoje a vyčetl mu u večeře, že jsou tak hlasití. Ne, spíš normální bratr by ani nikdy nevešel dovnitř.

Co ho přimělo tak najednou vyletět od stolu a běžet se sem podívat? Byl to stejný pocit, ten svíravý pocit co cítil teď. Ale proč?

Uvědomoval si, že do toho co Itachi dělá mu nic není už pár let, proč mu to teda vadí? Neuměl si vysvětlit, proč má chuť těmi dveřmi hlasitě praštit a na místě na něj hodně dlouho křičet, že tady právě tohle dělá se Sasorim.

Uvědomoval si, že má trochu přemrštěné reakce, ale jeho podvědomí křičelo, že na ně má právo. Jakoby chtěl, aby se ho Itachi ptal co smí a nesmí udělat.

Po tvářích mu tekly už nějakou chvíli kapky slané vody jedna za druhou, jen si toho do teď nebyl vědom.

Bratr byl k němu zády, zato Sasori si ho přes rameno všiml a podivně se usmál.

"Itachi!" Zasténal schválně hlasitě a Sasuke si připadal v tech dveřích jako idiot. Až teď si uvědomil, že ten kluk ho musel vidět brečet, teď to bude vypadat, že s ním o Itachiho soutěžil. I když... ...nesoutěžil?

"Si nejlepší s kým sem spal," zadrmolil Uchiha mezi nádechy a to už bylo na mladšího černovláska opravdu moc. Otočil se, aby se protáhl zase hodně rychle zpět na chodbu.

"Už chápeš o o bys přišel, kdybys mě opustil kvůli Sasukemu?" zeptal se schválně Sasori a věděl, že černovlásek i když už byl na chodbě to musí slyšet.

"J-jo," odpověděl krátce Itachi a zasténal.

"Tak mi ho prosím dovol nahradit," zašeptal Sasori.

Sasukeho polila vlna mrazu. Ještě odpoledne věřil, že bratrovi na něm záleží. Vlastně jen dnešní odpoledne a hned mu tu naději museli vzít.

Nechtěně za sebou dveře zaklapl moc hlasitě, jak chtěl zmizet a teď mu došlo, že to museli slyšet, Sasori nepochybně i vidět.
Nechce s ním mluvit a rozhodně nechce vysvětlení, protože ať už by mu bratr řekl cokoliv, jen by ho zžírala myšlenka, jestli mu má věřit. Schody seběhl tak rychle, že chvíli sám myslel že z nich sletí.

"Sasuke kam se ženeš?" Vyhrkl Deidara, ale on jen vklouzl do bot a vyletěl ze dveří jako střela.



Itachi se otočil jakmile dveře bouchly.

"Nechceš teď odejít, ne?" Políbil ho chtivě jeho partner.

Jenže pak slyšel Itachi dusot po chodbě a to už mu bylo jasné která bije.

"Sasuke?!" Podíval se zmateně na Sasoriho a tomu bylo jasné, že tady právě skončili. Jen otráveně pokrčil rameny a otočil hlavu.

"Kdo jinej?" Prohodil nezúčastněně.

Uchiha ho okamžitě odstrčil, začal se soukat do kalhot a zapínal je už za běhu.

"Aby si se nepřerazil," povzdechl si Sasori a posadil se na postel. Nechápal jak si mohl ten malý rozmazlený hajzlík zasloužit takovou pozornost.

Jen co se Itachi dostal do přízemí, blonďák mu nevzrušeně ukázal na dveře. Zahlédl už jen šmouhu mizící za stodolou.

"Sasuke!" Dal se okamžitě za ním rozběhl, věděl že ho dohoní, nebo v to aspoň doufal s předpokladem, že když přestal jeho sourozenec chodit na fotbal nedal se na jiný sport.

Mladší Uchiha běžel pořád přes louku, vůbec netušil kam. Do očí se mu hnaly slzy, takže vůbec nic neviděl, jen slyšel za sebou volání. Ten hlas mu zvedal žaludek.

"Nech mě chvíli být! Nechci tě u sebe!" Zabrzdil na chvíli, aby se mohl s tím výkřikem otočit a pak ještě přidal, protože se nezdálo, že by Itachi jeho přání respektoval.

"Kam sakra běžíš!" Ozvalo se za ním naštvaně. Nemínil komunikovat. Nehodlal s ním vůbec ještě kdy promluvit. Prostě tu bude sedět a čekat a až rodiče přijedou, řekne jim, že chce na internát.
"Sasuke stuj!" Ozvalo se za ním znovu naléhavě.

"Trhni-" pomyslel si černovlásek, ale najednou mu poskočilo srdce, jak ucítil, že mu něco podjíždí pod nohama, nebyl najednou schopen nikde kolem sebe nahmatat pevnou zem.

"Itachi!" Stihl ještě vykřinout a pak mu rána do zad vyrazila dech, kdyby byla jen jedna, ale měl pocit, že někam padá a každou chvíli naráží na ostré kameny.

Jeho starší bratr jen viděl, jak sletěl do zhruba pět metrů hluboké propadliny. Okraje byly sice příkré, ale naštěstí šikmé, takže se skutálel dolů.
"Sasuke! Slyší?! Sasuke!" Okamžitě začal slézat dolů za ním, na dálku viděl, krev pod roztrhaným oblečením. Když se k němu dostal, klekl si do vlhké hlíny a pokusil se mu podepřít horní polovinu těla.

"Bráško, slyšíš mě?" zeptal se a zatím koumal ve vlasech, jestli si nerozbil hlavu. Odpovědí mu bylo jen syknutí.

"Sasuke! Máš někde, nějakou vážnější ránu?" Ptal se a zkoumal ho zároveň pohledem. Hlas se mu třásl, ale to nemohl chlapec příliš vnímat.

Bolí...všechno." Konstatoval Sasuke stále se zavřenýma očima, zdálo se, že nemá žádnou vůli se hýbat, jen ležel dýchal.

"Praštil ses silně do hlavy? Nebolí tě břicho? Můžeš dýchat?" Zasypával ho otázkami, které byly ale v téhle situaci nutné.

"Vem mě domů a zavolej mámě. Vážně to bolí," odpověděl Sasuke a z koutku oka mu po tváři tekly slzy.

Itachi nemohl přeslechnout, že řekl "domů". Udělal však přesně co říkal, zdálo se, že je jen pomlácený a možná i trochu v šoku.

Zvedl ho do náručí a chystal se s ním vrátit.

"Sasu, slyšíš mě?" Zeptal se už trochu klidnějším hlasem.

"Hm," mladík trochu pootevřel oči.

"Můžeš se držet? Vezmu tě na záda než vylezeme nahoru, pomohlo by, kdyby si se mě chytil kolem krku," vysvětlil.

Mladší s bratrů jen sotva znatelně přikývl.

Když si ho nahoře pak vzal znovu do náručí, Sasuke si překvapivě obmotal ruce kolem jeho krku a usnul.



"Co se mu proboha stalo?" Vyjekl blondýn hned ve dveřích.

"Deidaro sklapni a dones lékárničku!" Vyjel trochu Uchiha, protože měl o něj strach. Nikdy bratra neviděl v tak hrozném stavu, přemýšlel, zda k němu nemá zavolat ještě doktora, když ho ošetřili, ale zdálo se, že klidně spí a než by sem někdo dojel, bude už tma. Krom několika hlubších ran a odřenin nevypadal, že má nějaké vážné zranění.

Poslal všechny domů, vzal ho a odnesl nahoru do pokoje. Položil ho na svou postel a opatrně přikryl, pak si sám lehl vedle něj, za chvíli se mu začala klížit víčka, ale ještě dlouho se přemáhal, než sám usnul.



"Tsk! Sakra! Jau!" Itachi sebou prudce trhl a viděl bratra sedícího na okraji postele. Netušil, kolik tak může asi právě být.

"Sasuke, co to děláš?!" Napřímil se hned taky do sedu, aby na něj dobře viděl.

"Jdu k sobě, děkuju že si se o mě staral," řekl jakýmsi bez emočním tónem. Vůbec ani to děkuju od něj nesedělo. Nejspíš nebyl vůbec v pořádku.

"Nešil Sasuke a lehni si," chytil ho za rameno, ale mladší sebou nejprve prudce trhl a pak bolestně zasténal, když mu obvazem na zádech prosáklo trochu krve.

"Některý rány jsou hlubší, neměl by si se hýbat," vysvětlil mu vzápětí bratr.

"Promiň, nebudu spát někde, kde ty si odpoledne šu*al," odpověděl mu a vstal. I v šeru bylo jasně vidět, jak si kouše ret aby nevydal ni hlásku.

Odšoural se do svého pokoje, kde si lehl na už vyschlou postel, přikrývku přitáhl bradě a chtěl se pokusit usnout. Jenže nemohl.

Byl úplně mimo, pořád se mu chtělo brečet, musel myslet na to, co se stalo.

"Proč? Proč mě to sakra zajímá? Žil sem bez něj roky, ať se k Sasorimu třeba přilepí lepidlem, je mi to jedno!" Pomyslel si vztekle a převalil se na druhý bok, znovu ten bolestný tón hlasu.

"Já tu snad chcípnu," povzdechl si.

Za okamžik se u jeho dveří ozvalo klepání.

"Odpornej zmetek, nedá mi pokoj," řekl si pro sebe. To už jeho bratr vcházel.

"Vem si prášky na bolest a nech mě ti aspoň převázat hrudník a záda," podával mu skleničku vody a nějaké bílé pilulky.

"Nepotřebuju, nech to na ráno," zavrčel a vzal si prášky.

"No to tak, viděl sem jak vypadáš, musim ti to ošetřit," nařídil nekompromisně Itachi.

¨Sasue si jen naštvaně stáhl košili a nechal ho, aby mu namazal a převázal rány, sám neměl odvahu se na to dívat stačilo mu co cítil.

"Je to hodně zlý, že jo?" Zeptal se.

"Za tejden se to zatáhne a pak zahojí, neboj, vandal sem ti z ran všechny kamínky a podobně," ujistil ho.

Mladšímu Uchihovi se zvedl žaludek, když si představoval, jak mu vytahuje jeho bratr z pod kůže kusy kamenů.

"Na to sem se ale neptal," povzdechl si.

Itachi k němu tázavě zvedl hlavu.

"Budu mít jizvy že? Hodně jizev..." konstatoval s povzdechem.

"Tak zlý to nebude," zkroutil druhý hlavou.

"Hm. Nemám nic na obličeji?!" Zděsil se.

"No..." Odmlčel se na chvilku jeho bratr.

"No?!" Zvedl Sasuke obočí.

"Měli bychom si o tom promluvit zítra, nejdřív se musíš vyspat," pohladil ho po vlasech.

"O čem sakra promluvit?! Co mám z obličejem?!" Vykřikl hystericky, že ho muselo být slyšet ven.

"Uklidni se, vysvětlím ti to," řekl smířeně Itachi.

"Na pravý tváři ti asi zůstane jizva od oka k bradě, to místo se špatně hojí a rána byla hluboká," řekl nakonec.

"Cože?!" Sasuke si začal šátrat po obličeji, nahmatal na té straně dvě náplasti a nemohl přesně určit kde je ta rána.

"Itachi dones mi zrcadlo, dělej!" Vyjekl a to se jeho bratr začal mírně dusit, po chvilce přešel v hlasitý smích.

"Čemu se sakra směješ?!" Nahrnuly se Sasukemu do očí slzy.

"Dělal sem si leg-legraci, na obličeji nic mít nebudeš," odpověděl mu bratr.

"Kreté*e!" Urazil se mladší a trochu s uklidnil.

"Stejně se chci ráno vidět," řekl ustaraně.

Itachi mlčel, věděl, že nějaký jizvy mu zůstanou, ale jemu osobně by to bylo na jeho místě naprosto jedno.

"Kde ses vlastně naučil takhle převazovat rány?" Napadlo najednou jeho mladšího bratra.

"No telata se dost často zraní, takže je musím ošetřovat a-"

"Chceš říct, že mě ošetřuješ jako tele?" Hodil na něj Sasuke kamenný pohled.

"No, popravdě v tom není rozdíl," ušklíbl se a vstal.

"Já půjdu, předpokládám, že nesouhlasíš, abych tu celou noc zůstal. A k tomu co se stalo-"

"Nevím o ničem co se mělo stát, za to jak sem spadl se omlouvám," odbyl ho. Nevěděl co by řekl na téma bratrova milostného vztahu.

"Dobrou noc Sasuke," odpověděl mu a odešel.

Pochopil, že o tom bratr nechce mluvit, to co slyšel si určitě špatně vyložil, ale bude mít ještě dost příležitostí mu to vysvětlit, teď není důvod ho rozrušovat.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 19. ledna 2014 v 14:37 | Reagovat

waw opäť perfektní dielik..chudáčik Sasuke a ach ten Itachi si z neho nakoniec urobil srandu.

2 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 20. ledna 2014 v 21:41 | Reagovat

úžasné, dokonalé, nemám slov :3
asi jsem našla novej blog, kterej budu pravidelně navštěvovat :-D :*

3 Seiya Seiya | Web | 20. ledna 2014 v 22:10 | Reagovat

Začínám být ráda, že jsem starší, mít takového bráchu asi mě klepne :D Hehe, maličko se v Itachim vidím.
Píšeš vážně skvěle, už si tvůj blog musím dát do oblíbenejch, vždycky si nemůžu vzpomenout na adresu :)

4 SasuKe SasuKe | Web | 20. ledna 2014 v 22:32 | Reagovat

Oh, díky. ^^

5 Irina Irina | 23. ledna 2014 v 19:32 | Reagovat

Úžasná poviedka neviem sa dočkať daľšieho dielu.
Myslím, že tento blog začnem pravidelne navštevovať. Ešte raz skvelé.

6 Kyuu Kyuu | 8. února 2014 v 16:30 | Reagovat

Sasu, ty pablbe!! xDD Začínám mít výčitky svědomí že kvůli mě nemáš čas na psaní TwT ... fakt, skvělá povídka (asi jako všechny co jsi napsal -_- xD ) a už se moc těším až budeme psát tu naší společnou ^^

7 Aya Aya | 9. dubna 2014 v 19:17 | Reagovat

Skvelé. Môžem sa spýtať kedy bude další diel?
Je to skvelá poviedka a mňa strašne zaujíma čo bude ďalej.

8 SasuKe SasuKe | 9. dubna 2014 v 19:50 | Reagovat

Pokračování sem dám už brzo.

9 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 28. dubna 2017 v 13:59 | Reagovat

The little boy disappeared. The police registered him as a missing person.

Can I have a word with you?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama