Dva večery a dvanáct let pro Hokageho 10 - END

24. ledna 2014 v 8:26 | SasuKe |  Dva večery a dvanáct let pro Hokageho



10 - Slepý, hluchý Naruto


Sakura se chystala pomalu začít Naokimu vysvětlovat, co je to sharingan, když ji někdo vyrušil. Za zády se jí ozvaly kroky. Prudce se otočila, aby zjistila, kdo chodí do takové zapadlé uličky.
"Sa-sasuke?!" Vykulila oči.
"Ahoj," řekl klidným hlasem a očima přejel na chlapce.
"Jaký ahoj?! Co tu děláš!" Spustila polohlasně za to naštvaně.
"Přišel sem se na vás podívat," konstatoval.
"Ty si se snad úplně zbláznil?!" Vyjekla, ale stále se snažila kontrolovat, aby tam nikdo nepřišel.
"Tak co po mě vlastně chceš?" Odpověděl vážně.
"Abys konečně dostal rozum!" Zoufala si růžovovláska.

"O co jde? Prostě jsme se potkali, je to problém?" Zakroutil hlavou, co z toho pořád dělá takové fiasko.
"O to, že by si někdo mohl všimnout, jak často mě potkáváš," zdůraznila poslední slovo.
Bylo jí opravdu hloupé, řešit tohle před Naokim, ale co nevidět mu to stejně musí vysvětlit, jen by to ráda udělala jinak.
"Je vážně problém, aby nás někdo viděl spolu, když každý ví, že jsme spolu byli v týmu, dlouho jsme se neviděli a tolik sem pro tebe znamenal. Po tom všem je špatně, když půjdeme spolu po ulici?" Zeptal se přímo.
"Právě proto, že všichni ví, jak moc sem tě milovala, mohli by začít řeči. Mám manžela a procházet se někde s Naokim a s tebou-," zarazila se, když ucítila na sobě pohled.
"Mami? Co si to říkala?" Zeptal se zmateně chlapec.
"Vysvětlím ti to později zlato," povzdechla si a hodila na Sasukeho pohled ala: "Jestli teda jdeš, tak pojď."

"Hinato! Otevři!" Naléhal blonďák, ale dívka zůstávala mlčky opřená o dveře.
"Co když tu odpověď neznám?" Povzdechl si a čelem se opřel o dřevo před sebou.
"Co když ji nechceš znát?" Odpověděla roztřeseným tónem a srdce měla až v krku.
"Chodím vždycky za tebou, protože jsme od mala přátelé, protože ti věřím, vím že se na tebe můžu spolehnout," řekl na konec.
Ozvalo se cvaknutí zámku a dívka od dveří poodstoupila.
Chvíli váhal, než vzal za kliku a vešel dovnitř. Stála k němu zády předkloněná u okna.
"Co mám dělat, abys na mě nebyla naštvaná?" Zeptal se nervózně.
"Co je to s tebou? Sakury se takhle neptáš," povzdechla si, ale pokračovala strategicky.
"To protože tebe sem nikdy neviděl tak naštvanou," odpověděl upřimně.
"Nejsem naštvaná," lhala sama sobě a věděla, že je to znát.
"Omlouvám se," pronesl znovu jedinou větu, která mu přicháelana mysl, ale odpovědí mu bylo jen těžké, bodající ticho. "Myslím to vážně, já opravdu nevím, co mám dělat," naléhal.
"Poradím ti," otočila se k němu prudce čelem a zabodla do něj svůj pohled tak silně, jak jen to v té chvíli dokázala.
"Zatřepej konečně hlavou, ať vysypeš ty piliny!" Důrazně se na něj podívala, dala si záležet, aby se rozrušením netřásla, nebrečela, ani nevypadala rozhozená.
"Co tím myslíš?" Zmateně těkal očima po dívce. Věděl, že mluví o něčem, čemu nerozumí. Ač si to neuměl vysvětlit, nejspíš to bylo totéž, o čem mluvila Sakura. Ty dvě se ale nikdy nějak extra nesblížily, ne víc než obyčejné kamarádky, odkud Hinata ví něco, co nechápe ani on.
"Čekám, až mě začneš konečně poslouchat, nebo se naučíš dávat jedna a jedna dohromady," povzdechla si. Je vůbec možné, aby byl někdo tak dalece zabedněný? Musí mít blond i mozek, jinak tohle nejde vysvětlit.
"Temari měla tehdy pravdu, copak jsi hloupý? Slepý? Hluchý? Nechceš vidět, čeho už si všimla polovina tvých přátel? Naruto, prosím vzpamatuj se," povzdechla si trochu sklesle.
Poslední větu už slyšel po několikáté, všichni kolem něj mluví o něčem, co nechápe, všichni to vědí a on se má vzpamatovat.
"Slepý, hluchý, zabedněný... To je to tak zřejmé?" Zamyslel se nahlas. "Co to má s Temari?" Zakroutil pak zmateně hlavou.
"Jen to, že sem ji tehdy měla poslechnout a otevřít si oči. Zdálo se mi to sobecké, ale teď chápu, že to není tak, že bys úmyslně přehlížel, co se kolem tebe děje. Ty jsi opravdu mimořádně nevšímavý!" Řekla trochu uraženým tónem, přece jen už ho měla dost a to, že tolik let přehlíží její city, se jí začínalo dotýkat.
"Ale já vážně nechápu..." Prostě mu nic nedocházelo.
"Pamatuješ si vůbec něco, co jsem ti říkala? Naruto jdi domů, zmysli se a možná ti to dojde!" Nařídila mu. Blonďák se nesnažil vzdorovat i když věděl, že s tímhle úkolem nehne ani s Jashinovou pomocí.

Sakura vařila večeři a zdála se nesvá, Naruto seděl na gauči a myšlenkami byl naprosto jinde. Nedokázal si vysvětlit, co to do Hinaty vjelo.
"Co mi říkala?" Zašeptal a zamyslel se.
Z ničeho nic zazvonil telefon. Sakura sebou trhla a šla ho zvednout.
"Halo?"
"Sakuro?" Ozval se známí hluboký hlas.
"Co chceš?!" Vyštěkla.
"Vidět Naokiho, chvíli s ním mluvit," vysvětlil.
"Tak sem kvůli tomu nevolej! Přivedu ho zítra!" Povzdechla si.
"Je nezvykle tichý," ozvalo se ještě.
"Po kom to asi má," řekla sarkasticky.
"Promiň."
"Sasuke?" Trochu naléhavým tónem zareagovala, aby to nepokládal.
"Řeknu to Narutovi zítra večer," oznámila mu. Pak už ale vážně zavěsil.
Nebyla si jistá, jestli to brát jako souhlas nebo nesouhlas, ale podpora v tom určitě nebyla. Podívala se na to dítě, pro které to všechno dělala, uvědomovala si až příliš dobře, že její řešení nebylo nešťastnější. Jenže teď už tomu musela čelit.

Druhý den Naruto seděl v kanceláři a jako obvykle, víc než do papírů koukal z okna. Nemohl vyhnat z hlavy to, co mu řekla. Přemýšlel o jejich předchozích rozhovorech. Vážně mu říkala něco tak důležitého?
Najednou se z chodby ozval typický, pravidelný hluk, netrvalo dlouho a dovnitř vpadl Shikamaru.
"Naruto!" Vykřikl a popadal dech.
"Hm?" Zeptal se nezaujatě.
"No, volala mi Temari, že bych ti měl něco říct..." Začal a nebyl si jistý, odkud to vzít.
"Zase Temari?" Pomyslel si Naruto. Pomalu toho všeho měl dost.
"Tak?" Přejel pohledem Shikamara.
"Byla vyzvednout holky ze akademie, Sakura už tam nebyla, ale Kazumi říkala, že dnes při soubojích udělal Naoki něco moc divného," vysvětloval.
"A dál?" Zvedl Naruto znuděně obočí.
"Byl rychlí, všímvý a..." Shikamaru stále zaraženě brzdil každé slovo a čekal, jestli to nedojde nějakýmzázrakem Narutovi samo, nutno podotknout, že ta pravděpodobnost byla asi stejně vaká jako mikrob.
"A?!" Trochu nabroušeně zvýšil hlas.
"A mám-li citovat svou dceru, měl oči jako Kakashi," dodal nakonec.
Naruto se na něj zmateně podíval. Nejprve vypadal trochu překvapeně, pak svraštil obočí, jako by tomu ani nevěřil, tiše chvíli přemítal, než se znovu podíval na kamaráda.
"To je blbost," konstatoval se zakroucením hlavou a krčením rameny.
"Opakovala to pořád dokola, Naruto on... ..má sharingan," oznámil mu o něco jednoznačněji Shikamaru, protože pochytit naznačování zjevně nebyla blonďákova silná stránka.
"Říkám, že je to blbost!" Vykřikl Naruto, jako by realita potřebovala jeho svolení, ale pomalu sám začínal věřit, že je to pravda. Někdeuvnitř něj se cosi lámalo, hlodal ho červíček zvaný pochybnost. Pořád dokola si opakoval, že je to nesmysl, jenže pravda byla, že dostal strach. Tohle zněojako jeho nejhorší noční můra.
"To-to není možný," zadíval se tupě do prázdna před sebou. Dlouhou dobu tam jen stál, mlček, koukal před sebe a pak rázným krokem vyšel z kanceláře ven.
Nikdo nevěděl kam se hnal, ani on sám, ale jak zjistil, nohy ho táhli na místo, kde před lety slavili poražení Madary, přesně tam, kde celá tahle tragédie jednoho teplého večera začala.
Byla to přece jediná noc, kterou strávila Sakura sama se Sasukem. Přece se nemohlo nic stát. Byla to jen jedna noc po všech tech letech. Noc s někým na koho myslela a koho vždy milovala.
Pomalu mu začínala třeštit hlava, všechno do sebe zapadalo. Její reakce když ho po té době uviděla, její vyhýbání se Naokimu a podráždění od chvíle, kdy se tu Sasuke ukázal. Všechno to nabralo na intenzitě.
Zabrzdil, procházel mezi stromy, dokud neuviděl jeden, vzpomněl si, co o něm říkala Hinata.
"Vyrývají se tam jména, že jo?" Konstatoval sám pro sebe, když šel k němu. Začal hledat, chtěl vědět, jestli najde to co si myslí.
"Naoki," opakoval si stále dokola jeho jméno a doufal, že je to náhoda.
Za nějakou dobu se zarazil. Zůstal tupě zírat před sebe, tak to trvalo několik minut, během kterých se mu v hlavě asi odehrával chaos.
Následně se mu do očí nahrnuly slzy.
"Hinata a Naruto"
Právě teď chápal všechno. Všechno od začátku do konce, co se mu snad každý ve vesnici snažil říct. Nemohl hledat dál, protože teď už prostě věřil tomu, co slyšel. Beztak Hinata řekla, že je úplně slepý. Tohle tím myslela, tohle a to, že si nevšiml. Teprve v téhle chvíli mu došlo, že mu není podobný vzhledem ani povahou, není vůbec jeho.
Najednou si byl stoprocentně jistý. Byl roztomilý po Sakuře a tak a ctižádostivý po Sasukem. Bylo to Sasukeho dítě.
Už ho zajímalo jediné, co bude dál? Musel si okamžitě promluvit se Sakurou. Jak mu mohla tak dlouho lhát?

Vrátil se domů. Otevřel dveře a šel rovnou nahoru odkud slyšel hlas.
V pokoji našel Sakuru, jak povídala něco Naokimu.
"Ahoj Naruto, chtěla bych si s tebou promluvit," polkla.
"O tom, že si mi dvanáct let tvrdila, že Naoki je moje dítě a přitom si věděla, že je Sasukeho?" Zadíval se na ní chladně a řekl to naprosto bez obalu přímo před tím klukem. Byl to pohled zrazeného štěněte, které odkopli nechali u silnice, přesto, že bylo věrné a hodné, když se na ni díval.
"Já-já..." Začala, ale nevěděla co říct.
"Jak si mi sakra mohla takhle lhát?!" Vykřikl najendou.
"Pamatuješ si ten večer, kdy tě jmenovali Hokagem? Chtěla jsem ti něco říct, víš, co jsi mi řekl ty, když jsi mě přerušil? Ať se stalo cokoliv, já se o to postarám. Proto jsem lhala. Zjitila jsem, že jsem těhotná a ty jsi mi řekl tohle. Pochopila jsem, že mě miluješ a že to nejlepší co můžu udělat pro všechny, je být s tebou. Nevěděla jsem, že to nebude fungovat, že budeme tak hrozně jiní, že prostě jenom láska k dítěti provztah nestačí," vysvětlila a nečekala, žejí to po tomhle odpustí.
"Ale proč jsi mi proboha neřekla pravdu?! Když jsi beztak věděla, že bych tě neopudtil," přiznal trpce.
"Doufala jsem, že to nebude potřeba, že se k tomu nebudu muset už nikdy vracet!" Uhnula pohledem.
"A Sasuke?" Zeptal se už klidným hlasem Naruto.
"Co?" Zvedla oči opět k jeho tváři.
"Ví to?" Dodal.
"Pár dnů," odpověděla už zcela klidně, jen lehce třesoucím hlasem.
Naruto se otočil ve dveřích a šel pryč.
"Počkej! Kam to jdeš!" Vyhrkla. Chtěla si o tom rozumně promluvit, když nejspíš neměla na tohle co víc říct.
"Sakuro, my dva se teď nemůžeme v klidu bavit, nechci nic víc říkat, protože tě mám rád a vím, že bych toho litoval. Není to tak, že bych tě teď nenáviděl, ale faktem je, že Naoki je Sasukeho dítě a ty po všech tech letech miluješ jeho, takže to takhle nemůže zůstat, i kdybychom se snažili přetvařovat sebe líp," řekl.
"Dobře, ale kam to jdeš? Naruto já vím, že co jsem udělala, bylo špatně, měla jsem ti o tom hned povědět, ale přísahám, že sem ti nechtěla ublížit, věřila sem, že to zůstane po zbytek života jen moje tajemství."
"Udělali jsme oba až moc chyb, než abychom měli čas se nad nimi teď zastavovat. Půjdu je napravit k někomu komu sem moc ublížil a ty zavolej Sasukemu, že ho pozdravuju, ať kouká zvednout svůj líný zadek a naklusat sem, protože tu má syna a má mu co vynahrazovat, je to rozkaz Hokageho," řekl, na tváři se mi nečekaně objevil ten hloupý, bezstarostný úsměv, i když v srdci byla hromada střepů, bez dalších debat vyšel ven.
"A já... ..já teď sebou pohnu a půjdu za Hinatou."

Sakura se vrátila zpět dovnitř a podívala na chlapečka, který čekal vysvětlení. Šokovaně ji sledoval, těkal očima a mlčel.
"Naoki, já-"
"Není můj táta?" Zeptal se smutně.
"Musím ti toho hodně vysvětlit," pohladila ho ve vláskách, "není."
"Proč jsi mi to nikdy neřekla?" Vyptával se zvídavě.
"Protože jsem nevěděla jak, bála jsem se Naoki. Maminka měla strach to komukoliv říct, měla jsem strach o tebe," přivinula ho k sobě, "teď ti to všechno vynahradím, ano? Chceš slyšet příběh o chlapci, který si mě očaroval a o muži, který se o mě postaral?"

Gomen, nevím kdy se z toho stala telenovala. :D Nevim jestli jsem jediná osoba na týhle planetě, ale dcky začínám se super nápadem a končím s větou. "Konečně to mám za sebou."
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Suki Ashikaga Suki Ashikaga | Web | 25. ledna 2014 v 20:48 | Reagovat

pěkně to "vyvrcholilo" :-D
krásně píšeš, máš svůj osobitý styl (y)! :)

2 Aki-chan Aki-chan | Web | 26. ledna 2014 v 22:09 | Reagovat

no etto je to prenádherné,len by potrebalo podľa mňa ešte napísať epilog,lebo sa mi to zdá dosť otvorené,ale ináč úžasná poviedka ,ako aj tvoja ostatná tvorba. :-D xDDD

3 SasuKe SasuKe | Web | 27. ledna 2014 v 1:15 | Reagovat

Popravdě ono ještě bude takový překvápko asi. :D Pořád o tom uvažuju... ^^

4 kisa-uchiha kisa-uchiha | Web | 8. února 2014 v 16:54 | Reagovat

skvelý diel, ale nieke by som pridala trošku viac opisu, že čo sa stalo, ked mu sakura povedala..sasukemu, že je to jeho dieťa a tak a súhlasím s aki-chan trepa ešte epilóg napísať, bo je to otvorený koniec :)

5 Ремонт холодильников lFow Ремонт холодильников lFow | E-mail | Web | 9. května 2017 v 20:57 | Reagovat

He has his hands full with hard work.
Amazing issues here. I’m very glad to see your article. Thank you so much and I am looking ahead to contact you. Will you kindly drop me a e-mail?

6 Mossi N lFow Mossi N lFow | E-mail | Web | 18. června 2017 v 20:58 | Reagovat

He needs to exercise, he is out of shape.

7 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 11:18 | Reagovat

Hold it! I forgot my key.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama