Ai no Kyoufu 02

29. ledna 2014 v 11:15 | SasuKe |  Ai no kyoufu
Blog zase zlobí, nechtěl mě přihlásit. -.-" Každopádně tentokrát nejsou obrázky, ale už je úvodka. Uznávám, že na tom písmu sem si mohl dát trochu záležet no.
Upozorňuju JISTOU OSOBU, že jestli mi to zase bude chtít číct hlasitě na skypu, přestanu to psát. ˇ^ˇ Jednou se člověk roznhodne napsat něco romantickýho, ne samej sex a vy si ze mě ještě budete dělat srandu. :P






Celé odpoledne jsem seděla s Kichi-chan v kavárně, hlavou mi běželo jediné, právě sem svěřila svou šanci na první lásku klukovi, který mě už od základky provokuje a soutěžíme kdo koho víc ztrapní. To je totéž jako sebevražda, vrátím mu ten papír a on řekne Koji-sama o mě něco po čem ho ztratím.

No takový zase Yatsushi není, ale stejně, svěřit svou budoucnost do rukou tomu pošukovi určitě není úplně bezpečný nápad. Nějak sem vůbec nevěřila, že bych se mohla sblížit se svým princem, ale já na rozdíl od jinejch holek měla jednu výhodu - dá-li se to tak vůbec brát. Právě díky Yatsushimu věděl, že exituju, nikdo si mě tak často nedobíral. Ostatně Yatsushi mohl nejspíš i za to, že jsem se takhle zakoukala. Protože jestli se dobře pamatuju kdy se to stalo, bylo to když mě shodil z lavice a já si udělala něco s kotníkem. Když sem chtěla vstát, stál najednou nade mnou a podával mi ruku. Následně zavolal učitelku, aby se mi na to podívala.

Do teď jsem mu nepoděkovala, ale nezapomněla jsem. Myslím, že od té doby sem mu věnovala víc pozornosti. Zdá se mi milý a krásný, mohla bych s ním začít chodit, jen vědět jak na to.







"Hotaru! Vzdycháš tak na hlas, že na nás všichni kolem koukají," napomenula ji Kichi.

"Gomene, jen jsem přemýšlela," podepřelo si děvče hlavu.

"Klid, jestli ti pomůže Ryuu-kun, bude to v pořádku, je po možná roztržitý pitomec, ale přece jen jeho nejlepší kamarád," uklidňovala ji kamarádka.

"Když myslíš," přikývla brunetka.

Z ničeho nic se rozezněl tón telefonu a Hotaru se překvapeně podívala na display.

"To číslo neznám," pokrčila rameny, hodila pohledem po Kichi a pak zpět k vibrující krabičce.

"Tak to zvedni!" Šťouchla do ní kamarádka.

"H-haló?"

"Kumiko?!" Ozvalo se v telefonu trochu nabroušeným tónem.

"Yatsushi?" Vypravila ze sebe překvapeně, jak sehnal tak rychle její číslo?

"Přijď večer k nám," nařídil jí a zavěsil to.

"Pro pána, po tolik letech co naši chtějí, abychom byli přátelé a stále mi říká příjmením," povzdechla si a vstala.

"Musím jít, Yatsushi něco chce, asi ten slib bere vyjímečně vážně, zatím Kichi-chan."



"Jasně, že sliby beru vždycky vážně, jako opravdový muž!" Mračil se mladík o půl hodiny později, když se usadili v jeho pokoji.

Hotaru se hlasitě rozesmála, až po ní vzteky hodil polštář.

"Sklapni hloupá!"

"Promiň, jen myslím, že do muže máš trochu daleko," pokusila se zadržet výpady smíchu.

"Že to říkáš zrovna ty ty prkno! Až se vyznáš, Hikaru se ti vysměje," konstatoval.

"Jako by tě to zajímalo, to přece nemáš v popisu práce, nehledě na to, že někdo tak otravnej jako ty si taky jen těžko najde holku co s ním vydrží" vyplázla jazyk a nafoukla se. Nenechá si od něj věčně srážet sebevědomí, prostě mu to vrátí hajzlíkovi.

"Aby si se nedivila. Teď poslouchej jak začneme, nejdřív pokud se nepletu jste spolu nikdy nijak víc nemluvili, takže vám musim dát příležitost se sblížit, takovej hroznej opruz," odhrnul si vlasy z čela.

"Takže zejtra, až budu trénovat, půjdeš se podívat na muj trénink, chodí vždycky se mnou a čeká dokud neskončím, prostě tam ty dvě hodiny budete sedět spolu, to je myslím dostatečná příležitost se seznámit a popovídat si," zarazil se a podíval na Hotaru, která se zatím rozvalovala na jeho posteli.

"Hej! Posloucháš mě, nebo čumíš na ten plakát?!" Vyštěkl vztekle.

"Poslouchám tě! Já jen..." otočila oči zpět k plakátu.

"He?" Nechápavě zamrkal.

"Naši mi ho nechtěli koupit, tak z něj nemůžu odervat oči," zašklebila se.

"Ty si to viděla?" Zvedl překvapeně obočí.

"Samozřejmě že. Dokonce patnáctkrát." Prohlásila hrdě. Yatsushi na ní nepřestával překvapeně zírat.

"Já jen osmkrát, to sem myslel že sem do toho až moc zažraný, zvláštní, že to o tobě nevím," stoupl si na postel kde seděla.

"Věděl bys, kdybys po mě neustále něco neházel, nebo mě někam neshazoval či jinak nepopichoval, jak bysme asi měli čas si takhle promluvit," povzdechla si.

"To je tvoje chyba provokatérko!" Odsekl naštvaně a začal něco provádět s rohy plakátu.

"Ha?! Moje chyba? Co jsem ti kdy udělala?!" Rozkřikla se.

"Já nevím! Prostě nemáš být Kumiko!" Podal ne moc srozumitelné vysvětlení a i s plakátem seskočil dolů.

"Na," natáhl k ní ruku plakátem složeným do ruličky.

"Dáváš mi ho?" Vykulila oči.

"Nedávám ti ho abys měla radost! Chci abys mě konečně začala poslouchat blbko!" Zatvářil se jako že si to má vzít a přestat kolem toho tak vyvádět.

"A-arigato Yatsushi!" Rozzářila se jí očička.

"Fajn a teď to důležitý, zejtřek je první dojem, koukej se sakra snažit jasný?! Je to tvůj problém jak to zvoráš, připrav si nějaký témata dopředu, budete tam spolu dvě hodiny, když ti bude trapně, nebo nebudeš vědět co říct a bude se ti to zdát napjatý, prostě odejdeš pro pití a chvilku se zdrží u automatu," podával jí instrukce.

Z ničeho nic se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř nakoukla jeho sestra. Byla naprosto rozdílná od Yatsushiho, možná vzhledem si byli podobní, ale ona byla na rozdíl od něj, milá, slušně vychovaná a inteligentní, byla v prvním ročníku na stejné střední škole jako ti dva a měla nejlepší výsledky ze třídy.

"Oh, Kumiko-senpai!" Usmála se mile a pak obrátila pohled k chlapci.

"Nii-san, nerada ruším, ale máma ještě není doma," prohodila.

"V pohodě, uvařím, už tady stejně končíme," podíval se na Hotaru.

Děvče ve dveřích jen přikývlo a ztratilo se.

"On umí vařit?" Proběhlo jí hlavou, ale mlčela.

"Když něco řeknu, odsouhlas to jasné?" Připomněl jí ještě cestou ze schodů.

"Takže zítra ve škole," usmála se.

"Bez obav" přikývl s tichým oddechnutím a zavřel za ní dveře.



Když se vrátil zpět do svého pokoje chvíli zíral na mobil a pak vytočil něčí číslo.

"Hikaru u telefonu," ozvalo se po chvilce vyzvánění na druhém konci.

"Ahoj, tady Yatsushi, jen se chci zeptat, jestli nevadí, že s náma pude zítra na zápas i kamarádka, vlastně jí znáš." Na chvíli ztichl. Vážně tohle dělá?

"Kumiko, víš?" Dokončil pak.

"Um, Kumiko-san?" Prohodil zaujatým tónem mladík na druhém konci.

"Jo, je to tak v pořádku?" Povzdechl si. Nejradši by ten telefon zahodil a ji poslal do jistých míst.

"Klidně, tak se uvidíme zítra," odpověděl Hikaru.

"Jasně, ahoj," ani nepočkal na odpověď zavěsil. Telefon hodil na postel a následně sebou praštil vedle něj.

"Fakt díky mami," zašeptal naštvaně.



"Nezvládnu to, nezvládnu to, nezvládnu-"

"Kumiko co to sakra děláš?!" Zavrčel mladík na dívku sedící o dva schody výš.

"Ale já to nezvládnu," držela se za hlavu.

"Připravila sis co sem ti řekl?!" Spražil ji pohledem, ale dostalo se mu jen tichého přitakání.

"Tak to prostě zvládneš! Teď tu koukej přestat nervózně vibrovat už jde!" Nařídil jí.

Děvče se okamžitě zvedlo a téměř se rozplynulo při pohledu před sebe. Zlatě se na slunci lesknoucí vlasy, nádherná pleť, smaragdové oči a lehký úsměv se stejným účinkem jako pohlazení jarního vánku.

"Ahoj Hikaru," usmál se mladík stojící při dívce a pak se musel otočit přes rameno, protože ta holka skřípala zuby jako saň.

"Přestaň, takhle dojem neuděláš!" Zavrčel na ni.

"Ji už znáš," mávl na místo představení rukou Yatsushi a vykročil dopředu.

Bylo to zvláštní, chodili spolu do jedné třídy a skoro se neznali. Cítila se tak neuvěřitelně napjatě.

"K-koji-kun," uklonila se malinko celá ztuhlá.

"Kumiko-san , jsem rád, ženám budeš dělat společnost," usmál se tím svým kouzelným úsměvem.

"Hej tak co je to s váma dvěma?!" Zavolal na ně ze předu Yatsushi.

"Už jdeme," usmál se druhý mladík, když v tom je cosi vyrušilo.

"Ryuu-senpai!" Ozvalo se drobné modrovlasé děvče vybíhající ze školy. Kluk se zastavil a počkal na ni.

"Další prvačka," povzdechl si s úsměvem jeho kamarád a Hotaru nechápala o co jde.

"Ayame říkala, že vám mám tenhle vzkaz předat," usmála se a drobně jí zrudly tvářičky.

"Tak zlatá!" Rozplývala se Hotaru.

Chlapec otevřel lísteček a při čtený se mu rty zkroutily do úšklebku.

"Díky, jak se jmenuješ?" Zeptal se jí.

"Machiko," sklopila dívka pohled k zemi.

"Kawaii!" Neudržela se Hotaru.

Chlapec ji ignoroval, skrčil se před dívku, aby jí viděl do obličeje.

"Jsi sladká, vyřiď jí, že děkuju," děvče celé zrudlo a uklonilo se.

"Sbohem Yatsushi-senpai!" Otočila se a dala rychle na útěk.

Chlapec za ní jen s úšklebkem koukal.

"Nevyděsil si ji trochu Yatsushi?" Zamračila se Hotaru.

Mladík jí jen mlčky podal lísteček.

"Líbíš se jí, buď milý bráško."

"Páni, je u holek asi oblíbenější, než sem myslela," napadlo Hotaru.

"Což mě vrací k otázce, jak se TOHLE může někomu líbit," povzdechla si.

"Přemýšlíš nahlas Kumiko," napomenul ji Yatsushi.

"Mám prostě svoje kouzlo, tak se s tím smiř," zašklebil se.

"To tak, ty zrovna," odsekla.

Až teď si uvědomila, že její láska jde stále za nimi, ale to už byli skoro na stadionu.

"Můžete na mě jednoduše počkat jako obvykle, já se jdu rozcvičit tak zatím," mávl nezúčastněně rukou.

"Hodně štěstí," zašeptal když procházel kolem dívky.

Hotaru se za ním překvapeně otočila a pak se usmála.

"Arigato," pomyslela si.



Posadila se vedle svého prince a z hluboka se nadechla. Kontrolovala jestli je narovnaná a má kolena u sebe, aby seděla způsobně jako správná dívka, ale vypadala spíš, že je v křeči.

"Um, takže... ..chodíš se sem koukat často?" Zeptala se trochu rozpačitě.

"Občas, když vim, že je nervózní a potřebuje podpořit," usmál se jako obvykle.

Hotaru se podívala zamyšleně směrem hřišti, nikdy se jí nezdálo, že by byl Yatsushi nervozní, ale pravda byla asi taková, že na první pohled to na něm nebylo úplně poznat.

Po chvilce ticha se Hotaru odhodlala znovu promluvit.

"Um, jaké filmy máš rád?" Zeptala se, následně jí došlo, že to možná nezní jako tak úplné nenucené téma k hovoru, ale spíš, že se o něm snaží něco zjistit. Konec konců, přesně tak to bylo.

"Takovou klasiku, líbí se mi filmy z dob Viktoriánské Anglie, mám jich doma hromadu," odpověděl, jako by mu taková konverzace vůbec nevadila.

Jenže Hotaru nevěděla absolutně nic o takových filmech.

"Co horory?" Pokračovala v pro ni lehce zvláštní konverzaci.

"Nemám zrovna rád filmy plné děsu a bezduchého zabíjení, není to můj šálek kávy," pokrčil omluvně rameny.

"Aha, no to se dá pochopit," řekla a teď začínala být bezradná.

"Půjdu koupit pití," omluvila se, jak jí Yatsushi radil.

Když došla k automatu, trochu zmateně se podívala na papírek přilepený žvýkačkou nad místem pro vhazování mincí.

"Kup pomerančovej džus!" chvíli nechápavě koukala.

"To sem dal Yatsushi?" podrbala se na hlavě. Automaty byly naproti šatnám, takže by to bylo logické kdo jiný by tu taky nechal takový vzkaz, navíc nevhodně přilepený žvýkačkou.

Koupila tedy dva džusy a pak se opřela zády o automat. Musela si promyslet, o čem budou mluvit dál.



Stála sem tam a přemýšlela, sedím tu s klukem, o kterém jsem zatím jen snila a přesto je to tak přirozené, nikdy sem nebyla tak šťastná. Zdá se, že můj život se poprvé konečně obrací lepšímu, ale budu se asi muset ještě hodně snažit, aby se zamiloval i on do mě. Navíc tyhly věci se tak lehko nestávají a už vůbec nevedou snadno k dobrému konci, proč mám pocit, že ve vzduchu něco visí? Něco jako průšvih...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Aki-chan Aki-chan | Web | 29. ledna 2014 v 21:04 | Reagovat

Super dielik som veľmi zvedavá,ako to bude pokračovať a na ten problém,ktorí sa určite vyskytne.

2 Kyuu Akira Kyuu Akira | 30. ledna 2014 v 16:45 | Reagovat

Ale Sasu!! xD Já si z toho nedělala srandu,já ti četla pohádku na dobrou noc :< *četla mu to asi kolem půl jedné ráno* xDD jinak... mě se líbí že je to romantické ^^

3 SasuKe SasuKe | Web | 30. ledna 2014 v 16:49 | Reagovat

No jasně jasně ˇ^ˇ...ale mě ne cítím se trapně kdykoli i na to vzpomenu! xDDD Protože tomu musím udělat nechutně přeslazený neoriginální začátek. xD Který upřimě nebaví ani mě, ale já mám tu výhodu, že vím do bude následovat muahahaha *zlověstný smích*

4 Saky Saky | Web | 31. ledna 2014 v 17:38 | Reagovat

Ahoj :) máš super blog a super poviedky :) nechceš spriatelit ? :)

5 Took F lFow Took F lFow | E-mail | Web | 16. července 2017 v 0:20 | Reagovat

I lost his book, but he doesn’t hold it against me.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama